Jan 5

židovský svátek: I když Jan neuvádí, o jaký svátek šlo, existují dobré důvody k závěru, že to byl Pesach roku 31 n. l. Janovo vyprávění je obecně v chronologickém pořadí. Z kontextu vyplývá, že tento svátek byl krátce poté, co Ježíš řekl, že do „žně“ zbývají „ještě čtyři měsíce“. (Jan 4:35) Období žní, zvlášť sklizeň ječmene, začínalo zhruba v době Pesachu (14. nisanu). Zdá se tedy, že Ježíšův výrok padl asi čtyři měsíce předtím, přibližně v měsíci kislevu (listopad/prosinec). Do období od kislevu do nisanu spadaly ještě dva svátky – svátek zasvěcení a svátek purim. Tyto svátky ale nevyžadovaly, aby Izraelita šel do Jeruzaléma. Proto se v tomto kontextu jako nejpravděpodobnější „židovský svátek“, který podle Božího Zákona daného Izraeli vyžadoval, aby Ježíš byl v Jeruzalémě, jeví Pesach. (5Mo 16:16; Lk 22:1) Je pravda, že Jan zaznamenává jen několik událostí před další zmínkou o Pesachu (Jan 6:4), ale když se vezme v úvahu tabulka v Dod. A7, je vidět, že Janův záznam o Ježíšově rané službě je zkrácený a mnoho událostí, které už popsali další tři pisatelé evangelií, nezmiňuje. Velké množství činnosti Ježíše zaznamenané v ostatních třech evangeliích navíc podporuje závěr, že mezi událostmi zapsanými v Jan 2:13 a těmi v Jan 6:4 skutečně proběhl každoroční Pesach. (Viz Dod. A7 a studijní poznámku k Jan 2:13).

Hebrejsky: V Křesťanských řeckých písmech inspirovaní pisatelé Bible používali výraz „hebrejsky“ pro označení jazyka, kterým mluvili Židé (Jan 19:13, 17, 20; Sk 21:40; 22:2; Zj 9:11; 16:16), a také jazyka, ve kterém vzkříšený a oslavený Ježíš promluvil k Saulovi z Tarsu (Sk 26:14, 15). Ve Sk 6:1 se „hebrejsky mluvící Židé“ odlišují od „řecky mluvících Židů“. Někteří badatelé zastávají názor, že výraz „hebrejsky“ by se v těchto odkazech měl překládat spíš jako „aramejsky“, ale existují dobré důvody věřit, že se tento výraz skutečně vztahuje na hebrejštinu. Když lékař Lukáš říká, že Pavel mluvil k lidem v Jeruzalémě „hebrejským jazykem“, Pavel se obracel na ty, jejichž život se točil kolem studia Mojžíšova Zákona v hebrejštině. Navíc z velkého množství fragmentů a rukopisů, které tvoří svitky od Mrtvého moře, je většina biblických i nebiblických textů napsaná hebrejsky, což ukazuje, že tento jazyk byl v každodenním používání. Menší počet nalezených aramejských fragmentů ukazuje, že se používaly oba jazyky. Proto je velmi nepravděpodobné, že když pisatelé Bible použili slovo „hebrejsky“, měli tím ve skutečnosti na mysli aramejštinu nebo syrštinu. (Sk 21:40; 22:2; srovnej Sk 26:14.) Hebrejská písma už dříve rozlišovala mezi „aramejštinou“ a „jazykem Židů“ (2Kr 18:26) a židovský historik z prvního století Josephus, když se zmiňuje o této biblické pasáži, mluví o „aramejštině“ a „hebrejštině“ jako o odlišných jazycích. (Židovské starožitnosti, X, 8 [i, 2]) Je pravda, že některé výrazy jsou si v aramejštině a hebrejštině (a možná i v dalších jazycích) dost podobné a že některé výrazy mohly být do hebrejštiny převzaté z aramejštiny. Přesto se nezdá, že by pisatelé Křesťanských řeckých písem měli nějaký důvod psát „hebrejsky“, kdyby tím mysleli „aramejsky“.

Betzata: Hebrejské jméno znamená „Dům olivy [nebo oliv]“. Podle některých rukopisů se rybník nazývá „Betesda“, což možná znamená „Dům milosrdenství“. Jiné rukopisy uvádějí „Betsaida“, což znamená „Dům lovce [nebo rybáře]“. Mnozí badatelé dnes dávají přednost názvu Betzata.

mnoho nemocných . . . leželo: Běžně se věřilo, že lidé mohou být uzdraveni, když vstoupí do nádrže ve chvíli, kdy se voda rozvíří. (Jan 5:7) Proto se na tom místě shromažďovali ti, kdo hledali uzdravení. Bible ale neříká, že by u nádrže v Betzatě konal zázraky Boží anděl. (Viz studijní poznámku k Jan 5:4.) Říká však, že u té nádrže udělal zázrak Ježíš. Stojí za povšimnutí, že ten muž do vody nevstoupil, a přesto byl okamžitě uzdraven.

Některé rukopisy přidávají, celé nebo zčásti, následující text, který začíná na konci 3. verše a pokračuje jako 4. verš: „čekali, až se voda pohne. 4 Vždycky totiž v určitý čas sestoupil do nádrže anděl Pána [nebo „Jehovy“] a rozvířil vodu; a kdo po rozvíření vody vstoupil první, uzdravil se z jakékoli nemoci, kterou trpěl.“ Tato slova se ale v nejstarších autoritativních rukopisech nevyskytují a s největší pravděpodobností nejsou součástí původního textu Janova evangelia. (Viz Dodatek A3.) Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny, označované jako J^{9, 22, 23} v Dodatku C4, mají místo „anděl Pána“ výraz „anděl Jehovy“.

lehátko: Nebo „postel“. V biblických zemích byla postel často jen jednoduchá rohož ze slámy nebo rákosu, možná doplněná pro větší pohodlí prošíváním nebo nějakou matrací. Když se nepoužívala, srolovala se a uklidila. V tomto kontextu řecké slovo kraʹbat·tos zjevně označuje postel chudého člověka. V záznamu v Mr 2:4-12 se stejné řecké slovo používá pro nějaký druh „nosítek“, na kterých nesli ochrnutého muže.

Židé: Jak se tento výraz používá v Janově evangeliu, může mít podle kontextu poněkud odlišný význam. Může označovat Židy obecně, obyvatele Judeje nebo ty, kdo žili v Jeruzalémě či v jeho okolí. Může se také vztahovat na Židy, kteří horlivě dodržovali lidské tradice spojené s Mojžíšovým Zákonem a byli vůči Ježíšovi nepřátelští. V tomto kontextu může „Židé“ označovat židovské úřady neboli náboženské vůdce, ale tento výraz mohl být použit i v širším smyslu a zahrnovat další Židy, kteří horlivě lpěli na tradicích.

Už nehřeš: Ježíšova slova tady neznamenají, že by nemoc toho muže byla důsledkem nějakého hříchu, kterého se dopustil. Muž, kterého Ježíš uzdravil, byl totiž nemocný 38 let kvůli zděděné nedokonalosti. (Jan 5:5-9; srovnej Jan 9:1-3.) Teď, když mu bylo prokázáno milosrdenství a byl uzdraven, Ježíš ho vybídl, aby se držel cesty k záchraně a vyhýbal se úmyslnému hříchu, který by mohl vést k „něčemu horšímu“ než je nemoc, totiž k věčnému zničení. (Heb 10:26, 27).

začali pronásledovat: Nedokonavý tvar řeckého slovesa, které je tady použito, naznačuje, že „Židé ho začali pronásledovat“ — možná se tím myslí židovští vůdci nebo Židé, kteří horlivě dodržovali lidské tradice spojené s Mojžíšovým Zákonem — a v pronásledování Ježíše pokračovali.

tak se stavěl na roveň Bohu: I když Ježíš správně mluvil o Bohu jako o svém Otci, nikdy netvrdil, že je Bohu rovný. (Jan 5:17) Byli to naopak Židé, kdo Ježíše obvinili, že se snaží postavit na roveň Bohu, protože Boha nazýval svým Otcem. Stejně jako se mýlili, když tvrdili, že Ježíš porušuje sabat, mýlili se i v tomhle obvinění. Ježíš to jasně ukázal tím, co říká ve verších 19 až 24 — že nemůže dělat nic z vlastní iniciativy. Je tedy zřejmé, že netvrdil, že je Bohu rovný. (Jan 14:28).

sám od sebe: Nebo „sám“, tedy nezávisle. Doslova „od sebe“. Ježíš jako Boží hlavní zástupce vždycky naslouchá Jehovovu hlasu a říká to, co mu Jehova přikáže.

Otec totiž Syna miluje: Ježíš tady popisuje vřelý vztah jednoty a přátelství, který mezi ním a Otcem existuje už od úsvitu stvoření. (Př 8:30) Když Jan zaznamenal Ježíšova slova o tomto vztahu, použil tvar řeckého slovesa phi·leʹo („mít náklonnost“, „mít rád“). Toto sloveso často vyjadřuje velmi blízké pouto, jaké je mezi opravdovými přáteli. Například se používá pro přátelský vztah, který měl Ježíš s Lazarem. (Jan 11:3, 36) Používá se také pro rodinný vztah mezi rodiči a dětmi. (Mt 10:37) Stejné sloveso phi·leʹo se používá i k vyjádření silné, vřelé a osobní náklonnosti, kterou má Jehova k následovníkům svého Syna, a také vřelých citů, které měli učedníci k Božímu Synu. (Jan 16:27).

souzen: Řecký výraz kriʹsis, který je tady přeložený jako „souzen“, může mít několik významových odstínů. Z kontextu je patrné, co se tím myslí. Například může označovat samotný akt nebo proces souzení či posuzování (Jan 5:22, 27, 29 a studijní poznámka), smysl pro spravedlnost (Mt 23:23; Lk 11:42) nebo soudní dvůr (Mt 5:21). Může se také vztahovat na rozsudek, který je buď příznivý, nebo nepříznivý, ale ve většině výskytů v Křesťanských řeckých písmech vyjadřuje myšlenku odsuzujícího rozsudku. V tomto verši je „souzen“ použito paralelně se slovem smrt a je postaveno do protikladu k životu a věčnému životu. Proto se tady jedná o rozsudek, který vede ke ztrátě života. (2Pe 2:9; 3:7).

přešel ze smrti do života: Ježíš zjevně mluví o těch, kdo byli kdysi duchovně mrtví, ale když slyšeli jeho slova, uvěřili v něj a přestali žít hříšným způsobem. (Ef 2:1, 2, 4-6) „Přešli ze smrti do života“ v tom smyslu, že z nich bylo sňato odsouzení k smrti a díky své víře v Boha dostali naději na věčný život. Podobně Ježíš zjevně mluvil o duchovně mrtvých, když tomu židovskému muži, který chtěl jít domů pohřbít svého otce, řekl: „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé.“ (Lk 9:60; viz studijní poznámky k Lk 9:60; Jan 5:25).

mrtví: Ježíš řekl, že doba neboli čas, kdy mrtví „uslyší hlas Božího Syna“, už je tady, takže tím mohl myslet jen živé lidi, kteří zdědili hřích po Adamovi, a proto byli odsouzeni k smrti. (Ří 5:12) Z Božího pohledu lidstvo obecně nemá právo na život, protože „mzdou“, kterou jim hřích vyplácí, je smrt. (Ří 6:23) Když lidé slyšeli Ježíšovo „slovo“ a řídili se jím, mohli obrazně ‚přejít ze smrti do života‘. (Viz studijní poznámku k Jan 5:24.) Výrazy „slyšet“ a „poslouchat“ se v Bibli často používají ve významu „dbát na“ nebo „poslouchat“ ve smyslu „uposlechnout“.

má život sám v sobě: Nebo „má v sobě dar života“. Ježíš má „život sám v sobě“, protože mu jeho Otec dal pravomoci, které původně měl jen Jehova. Tyto pravomoci nepochybně zahrnují autoritu dát lidem možnost mít dobré postavení před Bohem, a tak získat život. Patří k nim také schopnost udělovat život tím, že bude křísit mrtvé. Asi o rok později po tom, co Ježíš řekl slova zaznamenaná v tomto verši, naznačil, že jeho následovníci mohou mít „život sami v sobě“.—Významu výrazu „život sami v sobě“ ve vztahu k Ježíšovým následovníkům se věnuje studijní poznámka k Jan 6:53.

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

pamětní hrobky: Tento výraz překládá řecké slovo mne·meiʹon, které pochází ze slovesa mi·mneʹsko·mai, „pamatovat si; připomínat (si)“, a označuje hrob nebo hrobku. Tento výraz tedy v sobě nese myšlenku uchovávání památky na zemřelého člověka. V tomto kontextu naznačuje, že člověk, který zemřel, je v Boží paměti. Tento význam dodává další hloubku výrazu, který Lukáš použil, když zaznamenal prosbu zločince popraveného spolu s Ježíšem: „Vzpomeň si na mě, až se dostaneš do svého Království.“ (Lk 23:42).

vzkříšení: Viz studijní poznámku k Mt 22:23.

vzkříšení k životu: „Vzkříšeni k životu“ budou ti, kdo před svou smrtí „konali dobro“. Boží záměr s věrnými je tak jistý, že se o nich mluví jako o těch, kdo „žijí pro něj“ — jejich jména už jsou v „svitku [nebo „knize“] života“, který je veden „od založení světa“. (Lk 20:38 a studijní poznámka; Zj 17:8; viz také Fil 4:3 a studijní poznámka.) Zřejmě jde o stejné osoby jako o „spravedlivé“, o kterých se mluví v Sk 24:15. Podle Ří 6:7 je člověk, „který zemřel, zproštěn svého hříchu“. Hříchy, kterých se tito spravedliví dopustili, byly smrtí vymazány, ale záznam o jejich věrnosti zůstává. (Heb 6:10) Samozřejmě budou muset i po vzkříšení zůstat věrní, aby jejich jména zůstala v „svitku [nebo „knize“] života“ a aby nakonec dosáhli „věčného života“. (Zj 20:12; Jan 3:36).

vzkříšení k soudu: „Vzkříšeni k soudu“ budou ti, kdo před svou smrtí „páchali zlo“. Řecký výraz přeložený jako „soud“ (kriʹsis) může mít podle kontextu několik významových odstínů. (Viz studijní poznámku k Jan 5:24.) V tomto verši se zdá, že „soud“ znamená proces posuzování a zkušební období, nebo — jak uvádí jeden řecký slovník — „zkoumání chování“. „Vzkříšeni k soudu“ jsou zřejmě stejní jako „nespravedliví“ zmínění ve Sk 24:15. Tito nespravedliví budou souzeni na základě svého jednání pod vládou Kristova Království a jeho spolusoudců. (Lk 22:30; Ří 6:7) Během této doby zkoumání budou „souzeni jednotlivě podle svých skutků“. (Zj 20:12, 13) Jen ti, kdo se zřeknou svého dřívějšího nespravedlivého způsobu života, budou mít svá jména zapsaná do „knihy života“ a dosáhnou „věčného života“. (Zj 20:15; Jan 3:36).

z vlastní iniciativy: Nebo „sám od sebe“, tedy nezávisle. Dosl. „ze sebe“. Jako Boží hlavní zástupce Ježíš vždycky naslouchá Jehovovu hlasu a mluví to, co mu Jehova přikáže.

Jak slyším: Tedy od Otce jako nejvyššího Soudce.

někdo další: Nepochybně tím myslel Otce. (Jan 5:34, 37).

Písmo: Tento výraz se často používá jako označení pro inspirované hebrejské spisy jako celek. Židé, kteří Písmo pečlivě zkoumali, mohli snadno rozpoznat, že Ježíš je Mesiáš, kdyby srovnali jeho život a učení s tím, co Písmo předpovědělo. Ale tito Židé odmítli upřímně prozkoumat množství biblických důkazů, že Ježíš je slíbený Mesiáš. I když si mysleli, že prostřednictvím Písma mohou získat věčný život, odmítli přijmout Ježíše jako toho, na koho Písmo ukazovalo jako na skutečný prostředek k získání života. (5Mo 18:15; Lk 11:52; Jan 7:47, 48).

právě Písmo: Tedy Písmo zmíněné v první části verše. Toto Písmo obsahovalo mesiášská proroctví, která ukazovala na Ježíše jako na toho, skrze koho jeho posluchači mohli získat „věčný život“.

jediného Boha: Některé rané rukopisy neobsahují slovo „Bůh“ a dalo by se to přeložit jako „jediného“. Znění v hlavním textu je ale dobře podpořeno jinými ranými autoritativními rukopisy.