Kolosanům 1

Já, Pavel, … píšu spolu s naším bratrem Timoteem: Nebo „Od Pavla … a našeho bratra Timotea“. Pavel je pisatelem tohoto dopisu Kolosanům, ale do úvodního pozdravu zahrnuje i Timotea. Timoteus byl s Pavlem v Římě, když byl tento dopis napsán, během Pavlova prvního uvěznění asi v letech 59–61 n. l. Pavel Timotea nazývá „naším bratrem“ a tím poukazuje na jejich duchovní vztah. Zdá se, že podobně jako Pavel i Timoteus v tomto období nějakou dobu snášel uvěznění v Římě. (Fil 2:19; Heb 13:23).

apoštol Krista Ježíše: Viz studijní poznámku k Ří 1:1.

svatým: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

Kolosech: Město v jihozápadní části Malé Asie, které v Pavlově době patřilo do římské provincie Asie. (Viz Slovníček, „Asie“; Dodatek B13.) Díky své poloze v údolí řeky Lykos leželo na důležité obchodní trase, která spojovala města na pobřeží Egejského moře s městy na východě. V 1. století n. l. se významnými městy v této oblasti staly i sousední Laodikea a Hierapolis. Kolosy byly dál známé jako textilní centrum, proslulé jemnou vlnou barvenou do červenofialového odstínu, kterému se říkalo colossinus. Pozůstatky starověkého města, které leží 4 km od tureckého města Honaz, zatím nebyly vykopány.

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

Vždy děkujeme Bohu . . . když se za vás modlíme: Nebo také: „Děkujeme Bohu . . . a vždy se za vás modlíme.“ Některé Bible spojují slovo „vždy“ s výrazem „děkujeme Bohu“, zatímco jiné ho spojují s výrazem „modlíme se“. Řecký text se dá chápat oběma způsoby.

Epafras: Věrný služebník v Kolosech, který navštívil apoštola Pavla v Římě během Pavlova prvního věznění. Zdá se, že v době, kdy Pavel psal dopis Kolosanům, Kolosy ještě nenavštívil (Kol 2:1) a že Epafras sehrál důležitou roli při založení tamního sboru (Kol 1:6-8; 4:12, 13). Jméno Epafras je zkrácená podoba jména Epafroditos. Epafras se ale nemá zaměňovat s Epafroditem z Filip (Fil 2:25). Epafras z Kolos je také zmíněn v Fm 23.

služebník: Viz studijní poznámky k Mt 20:26 a 1Ko 3:5.

kterou ve vás působí duch: Dosl. „v duchu“. Tento výraz popisuje, jaký druh lásky projevovali křesťané v Kolosech. Je to nesobecká láska založená na zásadách, kterou v lidech vytváří Boží svatý duch, když se podřizují jeho působení. (Ga 5:22).

přesným poznáním: V tomto kontextu se výraz „přesným poznáním“ objevuje dvakrát, tady a v následujícím verši. Pavel se modlí, aby křesťané v Kolosech byli naplněni přesným poznáním o Bohu a jeho vůli. — K rozboru řeckého výrazu přeloženého jako „přesné poznání“ viz studijní poznámku k Ef 4:13.

duchovní pochopení: Tedy porozumění duchovním věcem, které dává Boží duch. Zahrnuje „přesné poznání Boží vůle“. Člověk s takovým duchovním porozuměním se na věci dívá tak, jak se na ně dívá Jehova.

vést život hodný Jehovy: Výraz „vést život“ je tady použit v přeneseném smyslu a znamená žít svůj život nebo se nějak chovat. Pavel ve svých dopisech používá výraz „vést život“ v přeneseném významu opakovaně. (Ga 5:16; Ef 5:2; Fil 3:17; Kol 2:6; 3:7; 4:5; 1Te 2:12; 4:1) Jedna příručka uvádí, že v takových souvislostech tento výraz označuje „způsob života“. Takové použití má kořeny v Hebrejských písmech. Jeden příklad je ve 2Kr 20:3, kde král Ezekjáš řekl: „Prosím tě, Jehovo, pamatuj, prosím, jak jsem před tebou ‚vedl život‘ věrně.“ „Vést život hodný Jehovy“ tedy znamená žít tak, aby to dělalo čest jeho jménu a bylo to v souladu s jeho spravedlivými měřítky. V 1Te 2:12 Pavel používá podobné vyjádření. — K použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 – úvod; Kol 1:10.

moci tmy: Nebo „moci (oblasti) tmy“. Ježíš podobně mluvil o „moci tmy“, která ovládala jeho odpůrce, když byl zatčen v noci před svou popravou. (Viz studijní poznámku k Lk 22:53.) Pavel tady zdůrazňuje duchovní temnotu, která zahaluje tento systém věcí pod Satanovou kontrolou. (Ef 4:18; 6:12; srovnej 2Ko 4:4 a studijní poznámku).

přenesl: Pavel tady říká, že křesťané byli vysvobozeni z temnoty a teď jsou na lepším místě. Používá řecké slovo, které může znamenat také „přesadil“. (1Ko 13:2 a studijní poznámku.) Stejné řecké slovo někdy používali nebibličtí autoři, když mluvili o přesídlení celých skupin obyvatel z jedné země do druhé. Pavel koloské křesťany upozorňuje, jak moc jsou požehnaní, že byli vyzdviženi ze Satanovy temné oblasti a přeneseni do nesrovnatelně lepšího království.

do království svého milovaného Syna: Pavel tady mluví o království, které už tehdy existovalo, protože z verše vyplývá, že křesťané do něj už byli „přeneseni“. Toto království se proto liší od nebeského mesiášského Království, které podle Bible nemělo být ustanoveno dřív než dlouho po Pavlově době. (1Ko 6:9, 10; Ef 5:5 a studijní poznámku; 2Pe 1:10, 11; Zj 11:15; 12:10; srovnej Lk 19:11, 12, 15.) Pavel tedy mluví o jiném „království“ — tvoří ho křesťané pomazaní duchem, kteří jsou budoucími dědici nebeského Království. (Jk 2:5) Kristus se stal Králem neboli Vladařem tohoto království o Letnicích roku 33 n. l. Toto duchovní království bude existovat na zemi, dokud poslední z pomazaných nebude vzat do nebe. Až takoví křesťané zplození duchem dostanou svou nebeskou odměnu, už nebudou pozemskými poddanými Kristova duchovního království; naopak budou s Kristem králi v nebi. (Zj 5:9, 10).

prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno: To znamená první stvoření od Jehovy Boha. Šest z osmi výskytů řeckého výrazu pro „prvorozený“ (pro·toʹto·kos) v Křesťanských řeckých písmech se vztahuje na Ježíše. Obvyklý biblický význam výrazu „prvorozený“ je ten, kdo se narodil jako první v časovém pořadí, například prvorozené dítě. Protože Ježíš byl „prvorozený“ syn Marie, byl představen v chrámu v souladu s Jehovovým Zákonem. (Lk 2:7, 22, 23; Mt 1:25) V Kol 1:18 (viz studijní poznámka) je stejné řecké slovo použito o Ježíšovi jako o „prvorozeném z mrtvých“, tedy prvním v časovém pořadí. (Srovnej Ří 8:29.) Podobně v Hebrejských písmech se výraz „prvorozený“ nejčastěji používá ve smyslu „nejstarší syn otce“. Stejné řecké slovo se v Septuagintě objevuje v 1Mo 49:3, kde Jákob říká: „Rúben, ty jsi můj prvorozený.“ (Viz Slovníček „Prvorozený“.) Někteří, kdo tvrdí, že Ježíš nebyl stvořen, říkají, že „prvorozený“ tady znamená někoho, kdo je v postavení nadřazený, a není součástí stvoření, a proto tuto frázi překládají „prvorozený nad veškerým stvořením“. I když je pravda, že Ježíš je ve vztahu ke všem ostatním tvorům nadřazený, neexistuje žádný podklad pro tvrzení, že výraz „prvorozený“ tady získává jiný než svůj obvyklý význam. Podobné vyjádření ve Zj 3:14 nazývá Ježíše „počátkem Božího stvoření“, což potvrzuje, že výraz „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“ je tady použit ve smyslu, že byl první, koho Bůh stvořil.

Jeho prostřednictvím bylo stvořeno všechno ostatní: Bůh použil „svého milovaného Syna“ (Kol 1:13) při stvoření věcí „v nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné“. To zahrnuje miliony dalších duchovních synů v nebeské rodině Jehovy Boha i hmotný vesmír. (1Mo 1:1; Da 7:9, 10; Jan 1:3; Zj 5:11) Ježíš byl Jehovův prvorozený Syn a jediný, koho Bůh stvořil přímo. (Heb 1:6; viz studijní poznámky k Jan 1:14 a Kol 1:15.) Je tedy logické, že právě tomuto prvorozenému Synovi Jehova řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby.“ (1Mo 1:26)

všechno ostatní: Doslovný překlad řeckého textu by zněl „všechno“. (Srovnej Kingdom Interlinear.) Takové znění by ale mohlo vyvolat dojem, že Ježíš nebyl stvořen, ale že je sám Stvořitel. To by však nebylo v souladu se zbytkem Bible, včetně předchozího verše, který Ježíše nazývá „prvorozený všeho stvoření“. (Kol 1:15; srovnej Zj 3:14, kde je Ježíš označen jako „počátek Božího stvoření“.) Řecké slovo pro „všechno“ navíc může v některých souvislostech znamenat „všechno ostatní“, například v Lk 13:2 („všichni ostatní“), Lk 21:29 („všechny ostatní“) nebo Fil 2:21 („všichni ostatní“). To odpovídá Pavlovu inspirovanému učení v 1Ko 15:27: „Bůh ‚podřídil všechno pod jeho [Kristovy] nohy‘. Ale když říká, že ‚všechno bylo podřízeno‘, je zřejmé, že to nezahrnuje Toho, který mu všechno podřídil.“ Proto jak celkové učení Bible, tak i pravděpodobný význam použitého řeckého slova podporují překlad „všechno ostatní“. (Srovnej studijní poznámku k Fil 2:9.)

ať jsou to trůny, panství, vlády, nebo moci: Pavel tu mluví o postaveních autority v rámci Jehovova správního uspořádání. Taková postavení existují mezi Božími lidskými služebníky a – jak je z tohoto verše patrné – také mezi jeho dokonalými duchovními tvory. (Ezr 10:15-17; Iz 6:2; 1Ko 6:3; Ef 3:10; Heb 13:17; Juda 8, 9) Jehova tato postavení jen netoleroval; byla Bohem stvořena. On je zdrojem těchto uspořádání a jeho Syn byl činným prostředníkem při jejich zavádění. Postavení autority zmíněná v tomto verši byla „stvořena skrze něho a pro něho“, a proto se nemůžou vztahovat na lidské vlády.

Všechno ostatní bylo stvořeno skrze něho a pro něho: I když se tu říká, že se Boží prvorozený Syn Ježíš podílel na stvoření všech věcí, Písmo ho nenazývá Stvořitelem. Předchozí verš uvádí, že je „prvorozený všeho stvoření“, a v Zj 3:14 je nazván „počátek Božího stvoření“. Po svém vlastním stvoření se Ježíš – zosobněný jako „moudrost“ v Přísloví 8 – stal Jehovovým „mistrným dělníkem“. (Př 8:1, 22, 30) Ježíšova účast na stvoření je popsána v Př 8:22-31, kde se říká, že Jehovův mistrný dělník „se radoval z [Boží] obyvatelné země a … měl zvlášť rád syny lidí [neboli „lidstvo“]“. Právě v tomto smyslu Kol 1:16 říká: „Všechno ostatní bylo stvořeno skrze něho a pro něho.“

hlavou těla, tedy sboru: Pavel ve svém dopise Kolosanům i v dopise Efezanům přirovnává křesťanský sbor k „tělu“, jehož hlavou je Kristus. (Ef 1:22, 23) Podle jednoho odborného zdroje tato metafora „naznačuje nejen životně důležité spojení s Hlavou, ale také to, že vůle Hlavy se uskutečňuje prostřednictvím údů. Jsou jeho nástroji.“ Ježíš je také hlavou neboli vladařem království, které Pavel nazývá „královstvím [Božího] milovaného Syna“. (Kol 1:13 a studijní poznámka).

On je . . . prvorozený z mrtvých: Biblické záznamy mluví o jiných lidech, kteří byli vzkříšeni ještě před Ježíšem, ale on byl první, kdo byl vzkříšen z mrtvých k nekonečnému životu. Jeho vzkříšení bylo „v duchu“ (1Pe 3:18) a dostal vyšší postavení, než jaké měl v nebi předtím, než přišel na zem. Byla mu dána nesmrtelnost a neporušitelnost, které žádný člověk z masa a krve mít nemůže. Ježíš byl „vyvýšen nad nebesa“ a v celém vesmíru je druhý hned po Jehovovi Bohu. (Heb 7:26; 1Ko 15:27; Fil 2:9-11) Vzkřísil ho sám Jehova Bůh! (Sk 3:15; 5:30; Ří 4:24; 10:9).

aby v něm byla veškerá plnost: Ježíš Kristus je klíčovou osobou při uskutečňování Božího záměru a ve sboru zaujímá nejvýznamnější postavení. Kromě „krve, kterou prolil na mučednickém kůlu“, aby usmířil lidstvo (Kol 1:20), Ježíš poskytuje všechno („veškerou plnost“), co křesťané potřebují k vedení a poučování. Ježíš je také dokonalým ztělesněním božských vlastností, včetně moudrosti. Jeho příklad a učení jsou dokonalé, nic jim nechybí a není potřeba je doplňovat lidskými filozofiemi a tradicemi. (Kol 2:8-10) Proto je tím, ke komu křesťané vzhlížejí jako ke svému Vzoru a zdroji poučení.

aby skrze něho se sebou smířil: Řecké sloveso přeložené jako „smířit“ má v základním významu smysl „změnit; vyměnit“. Postupně se začalo používat ve významu „změnit nepřátelství v přátelský vztah“. Pavel tady vysvětluje, že ke smíření dochází „tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou Kristus prolil na mučednickém kůlu“. Díky tomu budou lidé znovu uvedeni do souladu s Bohem. Tahle změna umožní, aby byl vztah mezi Bohem a lidmi zase přátelský. (Viz studijní poznámky k Ří 5:10; 2Ko 5:18, 19).

mučednickém kůlu: Nebo „popravčím kůlu“. (Viz Slovníček).

ať na zemi, nebo v nebi: Pavel tady popisuje ty, kdo jsou smířeni prostřednictvím krve, kterou Kristus prolil na mučednickém kůlu. „V nebi“ jsou křesťané pomazaní duchem, kteří jsou povolaní, aby s Kristem vládli v nebi. Jsou „účastníky nebeského povolání“ (Heb 3:1) a jako spoludědicové s Kristem v Božím Království mají „vládnout jako králové nad zemí“ (Zj 5:9, 10). „Na zemi“ jsou lidé, kteří jsou smířeni s Bohem a budou žít na zemi jako poddaní tohoto nebeského Království. (Ža 37:29; viz studijní poznámku k Ef 1:10).

která se kázala všude pod nebem: Pavel tím nenaznačuje, že se dobrá zpráva doslova dostala do každé země na celé planetě. Spíš obecně popisuje, jak daleko se dobrá zpráva rozšířila. (Ří 1:8; Kol 1:6) V době, kdy Pavel psal dopis Kolosanům, bylo poselství o Království široce známé po celé Římské říši i mimo ni. Ve skutečnosti už skoro o 30 let dřív Židé a proselyté, kteří o Letnicích roku 33 n. l. přijali křesťanství, odnesli to poselství přinejmenším až do Parthie, Elamu, Médie, Mezopotámie, Arábie, Malé Asie, do částí Libye směrem ke Kyréně a do Říma – tedy do světa, který byl Pavlovým čtenářům známý. (Sk 2:1, 8-11, 41, 42) Pavlova vlastní slova v Římanům 15 ale ukazují, že jeho vyjádření se nemělo brát doslova. Tam totiž uvedl, že dobrá zpráva ještě nebyla kázána v tehdejším „nedotčeném území“ ve Španělsku. (Ří 15:20, 23, 24).

jeho tělu, kterým je sbor: Viz studijní poznámku ke Kol 1:18.

posvátné tajemství: Výraz „posvátné tajemství“ se v Pavlově dopise Kolosanům objevuje několikrát. (Kol 1:27; 2:2; 4:3; viz studijní poznámky k Mt 13:11; 1Ko 2:7; Ef 1:9).

před minulými systémy: Nebo „před minulými věky“. – Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.

zralého: Nebo „dospělého; dokonalého“. — Srovnej 1Ko 2:6 a pozn.