2. Korinťanům 8

ukázali, že jsou bohatí: Doslova „způsobili, že bohatství jejich štědrosti oplývalo“. Pavel se snaží motivovat křesťany v Korintu, aby dokončili pomocnou službu pro potřebné křesťany v Judeji. Proto jim vypráví o „sborech v Makedonii“, například ve Filipách a Tesalonice, které byly vynikajícím příkladem štědrého dávání. (2Ko 8:1-4; 9:1-7; Ří 15:26; Fil 4:14-16) Jejich radostná štědrost byla o to pozoruhodnější, že sami byli ve „velké chudobě“ a zažívali velkou zkoušku za trápení. Je možné, že tito křesťané v Makedonii byli obviňováni z toho, že dodržují zvyky, které Římané považovali za nezákonné, podobně jako se to stalo Pavlovi ve Filipách. (Sk 16:20, 21) Někteří se domnívají, že ta zkouška souvisela s jejich chudobou. Takové zkoušky neboli zátěžové situace by mohly vysvětlovat, proč Makedonci cítili soucit se svými bratry v Judeji, kteří procházeli podobnými těžkostmi. (Sk 17:5-9; 1Te 2:14) Proto makedonští křesťané chtěli pomoct a s radostí dávali „nad své možnosti“. (2Ko 8:3).

podílet se na službě pro svaté: Pavel tady používá řecké podstatné jméno di·a·ko·niʹa, které je zde přeložené jako „služba“ (v tomto případě služba pomoci). Toto slovo se v Bibli často používá pro pokorné služby, které člověk dělá z lásky k druhým. Je příznačné, že se toto řecké podstatné jméno používá pro dvojí službu, na které se křesťané podílejí: pro kazatelské dílo i pro poskytování pomoci. (Viz studijní poznámku ke Sk 11:29.) V tomto verši Pavel konkrétně mluví o tom, že se poskytuje pomoc spolukřesťanům, kteří se ocitli v těžké situaci. (2Ko 9:13; viz studijní poznámku k Ří 15:31.) Sbory v Makedonii považovaly za čest, že se na této službě pomoci můžou podílet. Obě stránky křesťanské služby jsou „posvátná služba“. (Ří 12:1, 6-8).

i když byl bohatý, zchudl kvůli vám: Aby Pavel motivoval Korinťany, aby pomáhali těm, kdo jsou v nouzi, vybízí je, aby přemýšleli o Ježíšově příkladu sebeobětování a štědrosti. Než Ježíš přišel na zem jako člověk, byl „bohatý“ ve zvláštním smyslu; jeho Otec mu projevoval mimořádnou přízeň a žehnal mu. (Jan 1:14; Ef 3:8) Ježíš se ale dobrovolně vzdal svého výsadního postavení. (Jan 1:18; Fil 2:5-8) Opustil svůj nebeský domov, aby žil mezi nedokonalými lidmi, kteří se každý den potýkali s chudobou, nemocemi a smrtí. Ježíš se navíc narodil manželce chudého tesaře. (Viz studijní poznámku k Lk 2:24.) Jako člověk vedl Ježíš jednoduchý život. (Mt 8:20) Přesto vykoupil lidstvo. Díky Ježíšově štědrosti Korinťané „zbohatli“ duchovními požehnáními, včetně vyhlídky na nebeské dědictví. Pavel je proto vybízí, aby napodobovali Ježíšova ducha štědrosti.

vyrovnání: V tomto kontextu Pavel dává pokyny ohledně sbírky pro potřebné „svaté“ v Jeruzalémě a Judeji. (2Ko 8:4; 9:1) Zdůrazňuje, že křesťané v Korintu, kteří na tom byli finančně lépe, mohli dát ze svého přebytku, aby vyvážili hmotný nedostatek svých bratrů v Judeji. Taková štědrost by vedla k „vyrovnání“, tedy k vyvážení zdrojů. Nikdo nebyl nucen dávat víc, než si mohl dovolit. (2Ko 8:12, 13; 9:7; viz studijní poznámku k 2Ko 8:15).

Jak je napsáno: Jako biblický podklad pro zásadu „vyrovnání“ Pavel cituje 2Mo 16:18, kde se mluví o Jehovově láskyplném opatření, díky kterému měli Izraelité během putování pustinou manu. (2Ko 8:14; viz Slovníček, „Mana“.) Hlava izraelské rodiny buď manu pro celou domácnost sbírala, nebo na její sběr dohlížela. Protože se mana rozpouštěla, když slunce začalo pálit, nejspíš rychle nasbírala přibližné množství, které domácnost potřebovala, a teprve potom ho odměřila. Nasbírala málo nebo hodně podle velikosti domácnosti, a přesto se vždy ukázalo, že to vychází na jeden omer (2,2 l) na osobu. (2Mo 16:16–18) Pavel na to narážel, když křesťany v Korintu povzbuzoval, aby svůj hmotný přebytek použili k tomu, aby vyrovnali hmotnou nouzi svých bratrů v Judeji. („Kdo měl hodně, tomu nepřebývalo, a kdo měl málo, tomu nechybělo.“) (Viz studijní poznámku k 2Ko 8:14).

bratra: Pavel o tomto nejmenovaném bratru mluví řeckým slovem, které se překládá jako „cestovní společník“. (2Ko 8:19) Toto slovo se v Křesťanských řeckých písmech používá už jen na jednom dalším místě, ve Sk 19:29, kde je v množném čísle. Tam je Aristarchos uveden jako jeden z cestovních společníků. Aristarchos se stal Pavlovým blízkým spolupracovníkem. Někteří badatelé si proto myslí, že „bratr“, o kterém se tady mluví, mohl být Aristarchos, ale existují i jiné možnosti, například Tychikos. (Sk 20:2-4; 27:2; Kol 4:7, 10).

se o všechno staráme poctivě: Pavel dělal své službě čest tím, že pečlivě dbal na každý rys svého života a chování. (2Ko 6:3) Věděl, že někteří, kdo se stýkali se sborem v Korintu, ho kritizovali a pomlouvali, aby zlehčili jeho autoritu apoštola. Uvědomoval si, jak nebezpečné by se takové hledání chyb mohlo stát, kdyby šlo o peníze, a proto sbor ujistil, že posílá Tita a další dva důvěryhodné bratry, aby se postarali o příspěvky. (2Ko 8:20, 22) Pavel chtěl jednat poctivě „nejen před očima Jehovy, ale také před očima lidí“. Tady naráží na Př 3:4 jako na biblický základ pro taková opatření, aby se s darovanými prostředky nakládalo způsobem, který je nad jakékoli podezření. Používá přitom formulaci, která podle dnes dostupných opisů Septuaginty zní: „Zajišťujte to, co je poctivé, před očima Pána i lidí [nebo: veřejnosti].“—K použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 – úvod; 2Ko 8:21.

našeho bratra: Aby se s přispěnými prostředky zacházelo způsobem, který by byl nad jakékoli podezření, byli k pomoci Titovi při dokončení sbírky určeni dva vážení, řádně jmenovaní bratři. (2Ko 8:20, 21; 9:5) Pavel nejmenoval ani jednoho z těchto bratrů. (Viz studijní poznámku k 2Ko 8:18.) Proto není známo, kdo tento nejmenovaný bratr byl, i když někteří jako možné kandidáty navrhují Trofima a Tychika. (Sk 20:4).

vyslanci sborů: Pavel používá řecké slovo pro „apoštol“ (a·poʹsto·los) v jeho obecném významu, který může znamenat „ten, kdo je poslán“ nebo „vyslanec“. (Viz studijní poznámku k Jan 13:16.) Bratři, o kterých se zmiňuje, byli vysláni jako zástupci svých sborů. Podobně Pavel použil řecké slovo a·poʹsto·los, když o Epafroditovi mluvil jako o „vyslanci“. (Fil 2:25) Takoví věrní muži nebyli apoštoly v tom smyslu, že by byli jmenováni, aby sloužili jako jeden z Dvanácti, jako byl Matyáš. Ani nebyli apoštoly v tom smyslu, že by je Kristus vybral, aby sloužili jako apoštolové pro národy, jako byl Pavel. (Viz studijní poznámku ke Sk 1:26; viz také Sk 9:15; Ří 11:13.)