Jan 12

Šest dnů před Pesachem: Ježíš musel dorazit zhruba v době, kdy začínal sabat, 8. nisanu (při západu slunce). Po sabatu (tedy na začátku 9. nisanu) si vychutnal večerní jídlo v domě Šimona malomocného spolu s Martou, Marií a Lazarem. (Jan 12:2-11; viz studijní poznámku k Mt 26:6 a Dodatek A7 a B12).

Betanie: Viz studijní poznámku k Mt 21:17.

Lazar: Viz studijní poznámku k Lk 16:20.

večeři: Tedy jídlo, které se konalo v domě Šimona Malomocného po západu slunce, na začátku 9. nisanu. (Mt 26:6; Mr 14:3).

Marie: Tedy sestra Marty a Lazara. (Jan 11:1, 2) V paralelních zprávách v Mt 26:7 a Mr 14:3 je označena jako „žena“.

libru: Řecký výraz liʹtra se obvykle ztotožňuje s římskou librou (latinsky libra). Šlo tedy asi o 327 g (11,5 oz). (Viz Dodatek B14).

velmi drahého vonného oleje: Janova zpráva upřesňuje, že Jidáš Iškariotský řekl, že ten olej se mohl prodat za „300 denárů“. (Jan 12:5) To odpovídalo zhruba roční mzdě obyčejného dělníka. Obecně se má za to, že takový vonný olej se získával z aromatické rostliny (Nardostachys jatamansi), která roste v Himálaji. Nard se často ředil, a dokonce padělal, ale Marek i Jan uvádějí, že tento olej byl „pravého nardu“. — Mr 14:3; viz Slovníček, „Nard“.

vylila ho Ježíšovi na nohy: Viz studijní poznámku k Mr 14:3.

který se ho chystal zradit: Spojení dvou řeckých sloves použitých v tomto verši (jedno je přeloženo jako „se chystal“ a druhé jako „zradit“), obou v přítomném čase, umožňuje chápat Jidášovu zradu Ježíše ne jako impulzivní čin, ale jako něco předem promyšleného. Toto porozumění podporuje výrok v Jan 6:64. (Viz studijní poznámku k Jan 6:64).

300 denárů: Viz studijní poznámku k Mr 14:5.

jako přípravu na den mého pohřbu: Viz studijní poznámku k Mt 26:12.

tam: Tedy v Betanii. (Jan 12:1).

příští den: Tedy ráno 9. nisanu roku 33 n. l. 9. nisan začal západem slunce předchozího večera. Ten večer si Ježíš vychutnal jídlo v domě Šimona malomocného. (Viz studijní poznámku k Jan 12:1 a Dodatek B12).

svátek: Z kontextu je vidět, že svátek, o kterém je řeč, jsou Pesachy. (Jan 11:55; 12:1; 13:1) V Ježíšově době se Pesach, který se slavil 14. nisanu, a Svátek nekvašených chlebů, který trval od 15. do 21. nisanu (3Mo 23:5, 6; 4Mo 28:16, 17; viz Dodatek B15), natolik úzce propojily, že všech osm dní, od 14. do 21. nisanu, se považovalo za jeden svátek. (Lk 22:1) Josephus mluví o „svátku na osm dní, který se nazývá svátek nekvašených chlebů“. (Viz Dodatek B12).

Zachraň, prosíme!: Viz studijní poznámku k Mt 21:9.

Jehovově: V tomto citátu z Ža 118:25, 26 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek A5 a C).

jak je napsáno: Citát, který následuje v Jan 12:15, je převzatý z Ze 9:9.

sionská dcero: Viz studijní poznámku k Mt 21:5.

oslátku: Tedy mladý osel. Zprávy Marka (11:2), Lukáše (19:35) a Jana zmiňují při popisu této události jen jedno zvíře, oslátko. Matoušova zpráva (21:2-7) doplňuje podrobnost, že tam byla i oslice, tedy matka oslátka. (Viz studijní poznámky k Mt 21:2, 5).

hrobky: Nebo „pamětní hrobky“. — Viz Slovníček, „Pamětní hrobka“.

Řekové: V Palestině bylo v prvním století mnoho řeckých kolonií, ale v tomto kontextu se tento výraz zřejmě vztahuje na řecké proselyty neboli konvertity k židovskému náboženství. Všimněte si, že v Jan 12:32 Ježíš prorocky řekl: „Já . . . přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“

svůj život: Nebo „svou duši“. — Viz Slovníček, „Duše“.

sloužit: Nebo „posluhovat“. Řecké podstatné jméno di·aʹko·nos, které je v tomhle verši přeložené jako služebník (nebo „sluha“), souvisí s řeckým slovesem di·a·ko·neʹo, které je použité tady. Bible často používá řecké slovo di·aʹko·nos pro někoho, kdo neustává v pokorné službě pro druhé. (Viz studijní poznámku k Mt 20:26).

Jsem: Nebo „má duše je“. Řecké slovo psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, tady označuje celou bytost člověka. Proto se „má duše“ dá přeložit jako „celá moje bytost“ nebo jednoduše „já“. — Viz Slovníček, „Duše“.

hlas: Třetí ze tří případů v evangeliích, kdy je uvedeno, že Jehova mluvil přímo k lidem. K prvnímu došlo při Ježíšově křtu v roce 29 n. l. a je zaznamenán v Mt 3:16, 17; Mr 1:11 a Lk 3:22. Druhý případ souvisel s Ježíšovým proměněním v roce 32 n. l. a je zaznamenán v Mt 17:5; Mr 9:7 a Lk 9:35. Třetí případ, o kterém se zmiňuje jen Janovo evangelium, se stal v roce 33 n. l., krátce před Ježíšovým posledním Pesachem. Jehova tak odpověděl na Ježíšovu prosbu: „Otče, oslav své jméno“, a proto se „z nebe ozval hlas“.

vládce tohoto světa: Podobný výraz se objevuje v Jan 14:30 a 16:11 a vztahuje se na Satana Ďábla. V této souvislosti výraz „svět“ (řecky koʹsmos) označuje lidskou společnost, která je odcizená Bohu a jejíž jednání není v souladu s jeho vůlí. Bůh tento nespravedlivý svět nevytvořil; „leží v moci toho zlého“. (1Ja 5:19) Satan a jeho „ničemné duchovní síly v nebeských místech“ působí jako neviditelní „světovládci [tvar řeckého slova ko·smo·kraʹtor] této temnoty“. (Ef 6:11, 12).

bude svržen: Ježíšova prorocká slova ukazují na budoucí dobu, kdy bude Satan zbaven svého postavení jako „vládce tohoto světa“.

až budu vyzdvižen ze země: Zjevně to odkazuje na Ježíšovu popravu na kůlu, jak ukazuje následující verš.

lidi všeho druhu: Nebo „lidi všeho druhu“. Ježíš prohlašuje, že k sobě přitáhne lidi ze všech prostředí bez ohledu na národnost, rasu nebo společenské či ekonomické postavení. (Sk 10:34, 35; Zj 7:9, 10; viz studijní poznámku k Jan 6:44.) Stojí za povšimnutí, že při této příležitosti chtěli Ježíše vidět „nějací Řekové“, kteří uctívali v chrámu. (Viz studijní poznámku k Jan 12:20.) Mnoho překladů překládá řecké slovo pas („každý; všichni [lidé]“) tak, že to vyznívá, jako by nakonec byli k Ježíšovi přitaženi všichni lidé. Tahle myšlenka ale není v souladu se zbytkem inspirovaných Písem. (Ža 145:20; Mt 7:13; Lk 2:34; 2Te 1:9) I když řecké slovo doslova znamená „všichni; každý“ (Ří 5:12), Mt 5:11 a Sk 10:12 jasně ukazují, že může mít význam „všeho druhu“ nebo „všech druhů“. V těchto verších proto mnoho překladů používá vyjádření jako „všeho druhu“ nebo „všech druhů“. (Jan 1:7; 1Ti 2:4).

Jehova: V tomto citátu z Iz 53:1 je v původním hebrejském textu Boží jméno použito jen jednou, a to ve výrazu „Jehovova moc“. Jan ale zřejmě cituje z překladu Izajášova proroctví v Septuagintě, kde řecký text začíná tvarem slova Kyʹri·os (Pán) použitým jako přímé oslovení. (Viz Ří 10:16, kde je Iz 53:1 také citován.) Překladatelé možná v tomto prvním výskytu doplnili Boží jméno, aby čtenáři bylo jasné, že prorok své otázky směřuje k Bohu. Jak už bylo uvedeno, v pozdějších opisech Septuaginty se Kyʹri·os často používá jako náhrada za tetragram v původním hebrejském textu (což je případ i druhého výskytu Kyʹri·os v tomto citátu). Proto je v hlavním textu na tomto místě použito Boží jméno. Řada překladů Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaných jako J^{12, 14, 16-18, 22, 23} v Dodatku C4) používá Boží jméno i při jeho prvním výskytu v Jan 12:38.

moc Jehovova: V tomto citátu z Iz 53:1 se v původním hebrejském textu jednou objevuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz studijní poznámku k prvnímu výskytu slova Jehova v tomto verši a Dodatek A5 a C.) Hebrejský i řecký výraz pro moc (doslova „paži“) se v Bibli často používá obrazně a vyjadřuje schopnost projevit sílu nebo moc. Tím, že Ježíš dělal znamení a zázraky, Jehova zjevil svou „paži“ — svou sílu a schopnost uplatňovat moc.

Izajáš . . . viděl jeho slávu: Když Izajáš viděl vidění nebeského dvora, kde Jehova seděl na svém vznešeném trůnu, Jehova se Izajáše zeptal: „Kdo půjde pro nás?“ (Iz 6:1, 8-10) Použití množného zájmena „nás“ naznačuje, že v tom vidění byl s Bohem přinejmenším ještě někdo další. Je tedy rozumné dojít k závěru, že když Jan napsal, že Izajáš „viděl jeho slávu“, vztahuje se to na Ježíšovu předlidskou slávu po boku Jehovy. (Jan 1:14) To je v souladu s takovými verši, jako je 1Mo 1:26, kde Bůh řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu.“ (Viz také Př 8:30, 31; Jan 1:1-3; Kol 1:15, 16.) Jan dodává, že Izajáš mluvil o něm, tedy o Kristu, protože velká část Izajášových spisů se zaměřuje na předpovězeného Mesiáše.

židovských vůdců: Řecké slovo přeložené jako „vůdců“ se tady zřejmě vztahuje na členy židovského nejvyššího soudu, Sanhedrinu. Tento výraz je použit v Jan 3:1 ve spojitosti s Nikodémem, který byl členem tohoto soudu. (Viz studijní poznámku k Jan 3:1).

vyloučeni ze synagogy: Viz studijní poznámku k Jan 9:22.

soudit: Nebo „odsoudit“. (Viz studijní poznámku k Jan 3:17.)