Hebrejcům 9

mívala právní ustanovení: V Heb 9:1-10 Pavel zmiňuje řadu rysů svatostánku a bohoslužby, která se tam konala, zejména o Dni smíření. Výraz „právní ustanovení“ odkazuje na předpisy pro bohoslužbu, které Izraelité museli dodržovat podle „dřívější smlouvy“.​—Viz studijní poznámku k Heb 8:13.

posvátná služba: Viz studijní poznámku k Ří 9:4 a Slovníček.

její svaté místo na zemi: Tento výraz odkazuje na doslovný svatostánek, který byl součástí staré smlouvy. Řecké slovo přeložené jako „na zemi“ (ko·smi·kosʹ, související s koʹsmos, „svět“) také vyjadřuje myšlenku „pozemský“. (Viz Slovníček, „Svět“.) Ten svatostánek byl pozemský v tom smyslu, že patřil do lidské sféry, byl něčím postaveným a užívaným ve světě lidstva; nebyl nebeský ani z duchovní říše.​—Heb 9:11; srovnej Jan 4:21-24.

první oddělení stanu: Viz Slovníček, „Svatyně“ a Příloha B5.

předkladné chleby: Nebo „chleby předložení“.​—Viz studijní poznámku k Mt 12:4; Slovníček, „Předkladné chleby“; Příloha B5.

druhá opona: Kus tkané látky, který odděloval Svaté od Nejsvětějšího ve stanu. (2Mo 26:31-33) Zde je nazvána „druhá opona“, aby se odlišila od opony, neboli „závěsu“, u vchodu do tohoto stanu.​—2Mo 26:36, 37; viz Slovníček, „Opona“; Příloha B5.

Nejsvětější: Viz Slovníček a Příloha B5.

zlatá kadidelnice: Kadidelnice byly nádoby používané k pálení kadidla. Zde Pavel zmiňuje „zlatou kadidelnici“ jako jeden ze svatých předmětů používaných v Nejsvětější. (Heb 9:1, 3) Tato kadidelnice neboli „ohniště“ byla veleknězem vnášena do Nejsvětějšího v Den smíření. (3Mo 16:12, 13) Použité řecké slovo v zásadě znamená „místo nebo nádoba pro pálení kadidla“ a mnoho překladů používá v Heb 9:4 výraz „kadidlový oltář“. Zdá se však, že překlad „kadidelnice“ je vhodnější. Septuaginta toto řecké slovo používá pro označení „kadidelnice“. (2Pa 26:19; Ez 8:11; LXX) Kromě toho se v příbytku kadidlový oltář ve skutečnosti nenacházel v oddělení Nejsvětější, ale v oddělení Svatém, přímo před oponou, která oddělovala Svaté od Nejsvětějšího.​—2Mo 30:1, 6; 1Kr 6:22.

schránka smlouvy: Viz Slovníček a Příloha B5.

zlatá nádoba s manou a Áronova hůl, která vypučela: Pavel uvádí, že tyto předměty byly uchovávány ve schránce smlouvy. Sloužily jako připomínka významných událostí, které se staly během putování Izraelitů pouští. (2Mo 16:14, 15, 31-33; 4Mo 17:1-9) Oba předměty měly být položeny „před [nebo „vedle“] Svědectví“, což se zřejmě vztahuje k „dvěma deskám Svědectví“. (2Mo 16:34; 31:18; 4Mo 17:10, 11; viz Slovníček, „Svědectví“.) Když tedy byla schránka smlouvy zhotovena a „Svědectví“ do ní bylo uloženo, byla tam také uchována nádoba s manou a Áronova hůl. (2Mo 25:16) Nádoba s manou a hůl však byly zřejmě ze Schránky odstraněny někdy před zasvěcením Šalomounova chrámu.​—1Kr 8:9; 2Pa 5:10.

cherubíni: To znamená andělé vysoké hodnosti. (Viz Slovníček.) Na „schráně smlouvy“ byly dvě vyřezávaná vyobrazení cherubínů z tepaného zlata. Jejich křídla byla roztažena nad víkem této posvátné truhly. (Heb 9:4; 2Mo 25:17-20) O tomto víku schrány sám Jehova řekl: „Budu se . . . tam ukazovat.“ A když mluvil s Mojžíšem, jeho hlas vycházel „shora z víka schrány“ a „zprostředka mezi oběma cherubíny“. (2Mo 25:21, 22; 4Mo 7:89) Dále je Jehova popsán jako ten, „který sídlí nad cherubíny“. (1Sa 4:4; 2Sa 6:2; Ža 80:1) Zde Pavel popisuje cherubíny jako slavné. Tito velkolepí andělé odráželi Jehovovu slávu.

smírčí: Výraz „smírčí“ znamená „usmiřující“ ve smyslu vytváření pokoje a opětovného získávání něčí přízně. Zde se jedná o obnovení dobrého vztahu s Bohem. To je možné pouze tehdy, jsou-li hříchy usmířeny.​—Viz studijní poznámky k Ří 3:25; Heb 2:17; viz také 1Ja 2:2; 4:10.

smírčí víko: Tento výraz překládá jedno řecké slovo a mohl by být také přeložen jako „místo smíření“. Používá se v Septuagintě k překladu hebrejského termínu pro „víko“, neboli odnímatelné poklop, který byl umístěn na vrcholu schrány smlouvy. (2Mo 25:17-21; 37:6) Toto víko bylo vyrobeno z masivního zlata a zcela zakrývalo schránu, odpovídalo její délce a šířce. (2Mo 37:1, 6) Mohlo by se nazývat „smírčím víkem“, neboli místem smíření, protože v Den smíření velekněz pokropil krví obětí za hřích „směrem k víku a před víkem“. (3Mo 16:15; 1Pa 28:11, pozn. pod čarou.) Některé překlady Heb 9:5 použily termíny jako „víko smíření“, „místo slitování“ nebo „místo, kde byl zaplacen hřích“.​—Viz Slovníček, „Smíření“, „Den smíření“, „Smírčí víko“.

nyní není čas mluvit o těchto věcech podrobně: Svatý duch nepohnul Pavla, aby vysvětlil více o stanu a jeho symbolickém významu. Místo toho byl inspirován k vysvětlení, jak Den smíření ukazoval vpřed na oběť Krista, která byla přinesena „jednou provždy, aby nesl hříchy mnohých“.​—Heb 9:6-28.

posvátné služby: Kněží pravidelně vykonávali určité úkoly ve Svaté části stanu. Mezi takové úkoly patřila každodenní péče o lampy a pálení kadidla na oltáři pro kadidlo a také výměna předkladných chlebů za nové každou sobotu.​—Ex 27:21; 30:7, 8; 3Mo 24:5-8.

velekněz vchází sám do druhé místnosti: Jednoho dne v roce, na Den smíření, směl velekněz vstoupit do „druhé místnosti“ stanu, do Nejsvětějšího. Tam vykonal úkony bohaté na symbolický význam. (Heb 9:9 a studijní poznámka) Po obětování kadidla pokropil před schránou smlouvy krví obětních zvířat. Víko schrány se dvěma zlatými cheruby představovalo Jehovův trůn v nebi. Bylo to tedy, jako by byl velekněz v Jehovově samotné přítomnosti. Práce velekněze toho dne zahrnovala vykonání smíření „za sebe a za svůj dům [tj. za kmen Levi] a za celé shromáždění Izraele“.​—3Mo 16:1-34.

Takto to jasně ukazuje svatý duch: Pouze Boží svatý duch mohl Pavlovi zjevit jasnou pravdu, kterou nyní rozebírá. Ukazuje, že existuje způsob, jak přistoupit k Bohu, který je mnohem lepší než jakýkoli způsob nabízený během těch staletí, kdy velekněz sloužil u doslovného stanu a později v chrámu. Árónovský velekněz měl přístup do svatého místa. Každý rok na Den smíření vstupoval do Nejsvětějšího oddělení stanu s částí krve obětí, které přinášel. Ale takové oběti nemohly hříchy skutečně odstranit a Nejsvětější oddělení bylo pouze „ilustrací pro současný čas“ a „napodobeninou skutečnosti, . . . samého nebe“. (Heb 9:9, 24; 10:4) Teprve poté, co se Ježíš vrátil do nebe, byl odhalen pravý „přístup do svatého místa“. Svatý duch také Pavlovi jasně ukázal další pravdu o „způsobu vstupu do svatého místa“, totiž že opona oddělující Nejsvětější oddělení představovala Kristovo fyzické tělo.​—Heb 10:19; viz studijní poznámky k Heb 10:20.

svaté místo: Dosl., „svatá (místa)“. Zřejmě se množné číslo používá k vyjádření výjimečnosti. Zde tento výraz odkazuje na to, co představovalo „Nejsvětější“ ve stanu, na nejsvětější místo ze všech​—na Jehovovu vlastní přítomnost v nebi.​—Heb 9:3, 24; viz Slovníček, „Nejsvětější“ a Příloha B5.

první stan: Zřejmě odkazuje na celý stan. Jde o „pozemské svaté místo“ zmíněné v Heb 9:1.​—Viz studijní poznámka.

Tento stan je ilustrace: Řecké slovo zde přeložené jako „ilustrace“ (pa·ra·bo·leʹ) vyjadřuje myšlenku postavení dvou věcí vedle sebe za účelem srovnání. V evangelijních záznamech je použito v souvislosti s podobenstvími, jimiž Ježíš učil své učedníky. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3.) V tomto kontextu je však slovo použito ve smyslu „symbolu“ nebo „srovnání věcí“. V některých biblických překladech je toto slovo přeloženo jako „symbol“ nebo „obraz“.

pro přítomný čas: Tato fráze ukazuje, že „pravý stan“, který byl předobrazen svatostánkem, v té době již existoval. (Heb 8:2 a studijní poznámka; Heb 9:11 a studijní poznámka) Duchovní chrám se stal skutečností, když Ježíš, velký velekněz, zahájil svou pozemskou službu v roce 29 n. l.​—Lk 3:21-23; Heb 4:14; 10:5-9.

tyto nejsou schopny učinit svědomí . . . dokonalým: Oběti, které Jehovův lid přinášel podle Mojžíšova Zákona, jim umožňovaly přiblížit se ke svému svatému Bohu v uctívání. Takové oběti však nemohly odstranit hřích a dát těmto židovským ctitelům dokonale čisté svědomí. (Heb 7:11 a studijní poznámka) Místo toho, jak Pavel později vysvětluje, byly tyto oběti „připomínkou hříchů rok co rok“ a Izraelité je museli opakovaně přinášet. (Heb 10:1-4) Pouze Ježíšova oběť mohla plně očistit svědomí jeho následovníků.​—Heb 9:13, 14 a studijní poznámka, 28.

člověk konající posvátnou službu: To znamená kterýkoli z izraelských ctitelů, který přinesl oběť knězi.​—Heb 10:1; viz také studijní poznámku ke Sk 7:7.

různá obřadní omytí: Dosl., „různá křtění“. Tento výraz odkazuje na omytí vyžadovaná Mojžíšským zákonem. Například, pokud se někdo stal z jakéhokoli důvodu obřadně nečistým, musel se očistit, než mu bylo dovoleno účastnit se formálních úkonů uctívání. V mnoha případech, aby se takový člověk stal obřadně čistým, musel být pokropen vodou připravenou kněžími, vodou obsahující popel z jalovice. Poté si musel vyprat oděv a vykoupat se. (3Mo 14:2, 8-11; 15:1, 5, 13, 14, 31; 4Mo 19:9, 13; viz studijní poznámky k Heb 9:13; 10:22.) Také kněží byli povinni se koupat a „věci používané k zápalné oběti“, jako různé části zvířat, byly oplachovány vodou. (2Pa 4:6; 2Mo 29:4; 30:17-21; 3Mo 1:13; 16:4) Dokonce i nádoba musela být ponořena do vody, pokud se stala obřadně nečistou. (3Mo 11:32) Takové požadavky „byly ukládány“, aby zabránily lidem znesvěcovat Jehovovu svatyni a aby jim připomínaly jejich hříšný stav před ním.​—4Mo 19:20.

stanovený čas k nápravě věcí: Tato fráze odkazuje na čas, který začal, když „přišel Kristus jako velekněz“, aby vykonal svou Bohem danou práci na zemi, zachovával dokonalou poslušnost a vydal svůj život jako oběť. (Heb 9:11 a studijní poznámka, 12) Ježíš „napravil věci“ tím, že naplnil Mojžíšský zákonní smlouvu a místo ní ustanovil „lepší smlouvu“. (Heb 8:6 a studijní poznámka) Ta nová smlouva učinila skutečné odpuštění hříchů dostupné Kristovým následovníkům. Protože Ježíš plně vykonal vůli svého Otce, prvky Mojžíšského zákona, jako ty, které Pavel zmiňuje v tomto verši, již nebyly platné. (Viz studijní poznámka k Heb 8:13.) V láskyplnosti dal Jehova židovským křesťanům dostatek času, aby se přizpůsobili novému uspořádání.​—Sk 15:1-29; Ř 14:1-23.

když přišel Kristus jako velekněz: Když byl Ježíš v roce 29 n. l. pokřtěn a pomazán Jehovovým svatým duchem, „přišel jako velekněz“. Představil se, aby konal Boží vůli, jak bylo předpověděno. (Ža 40:7, 8; Heb 10:7) Boží vůli vykonal až do smrti, když obětoval svůj život jako výkupné. Po vstupu do nebeského Nejsvětější předložil Jehovovi hodnotu své dokonalé oběti. (Heb 9:12) Bůh poté Ježíše zmocnil, aby vylil svatého ducha na své následovníky o Letnicích roku 33 n. l. (Sk 2:2-4, 33) Poté dále sloužil jako Velekněz a uplatňoval výhody výkupného na své následovníky.​—Heb 4:16 a studijní poznámka.

dobrých věcí, které se již uskutečnily: Když Pavel psal tato slova, to, co Ježíš již jako Velekněz vykonal, skutečně představovalo „dobré věci“. S platnou novou smlouvou mohli jeho následovníci získat skutečné odpuštění hříchů, čisté svědomí a svobodný přístup k Bohu v modlitbě. (Heb 8:8, 12; 9:14; 10:19, 22) Tyto a mnohé další požehnání z toho vyplynuly, přesně jak Ježíš slíbil a dřívější proroci předpověděli.​—Jan 14:26; Sk 2:14-18, 29-33; 1Ko 12:7-11.

větší a dokonalejší stan: Odkaz na Jehovův duchovní chrám, který začal fungovat, když Ježíš „přišel jako velekněz“ v roce 29 n. l. Původní pozemský stan neboli svatostánek byl „vyroben rukama“ podle dokonalého vzoru neboli plánu, který Bůh dal Mojžíšovi. (2Mo 25:9; pozn. pod čarou) Jednou ročně velekněz vstoupil do oddělení Nejsvětější tohoto svatostánku. Tam spatřil schránu smlouvy. Víko této posvátné truhly bylo ze zlata a na něm byli dva zlatí cherubové, kteří se k sobě obraceli tváří. (Viz studijní poznámka k Heb 9:5.) Toto víko představovalo trůn Jehovy Boha. Většina prvků svatostánku byla později začleněna do inspirovaného plánu chrámu, který postavil Šalomoun. (1Pa 28:12) Ačkoli tyto stavby a jejich prvky byly úžasné, byly pouze „stínem nebeských věcí“ a „napodobeninou skutečnosti“. (Heb 8:5; 9:24) Skutečnost byla mnohem „větší a dokonalejší“ než fyzický stan nebo chrám.

Vstoupil do svatého místa: Po své smrti a vzkříšení Ježíš vstoupil do „samotného nebe“, které bylo znázorněno Nejsvětější částí stanu. Objevil se „před Bohem“, to znamená, že přišel do majestátní přítomnosti Jehovy.​—Heb 9:24 a studijní poznámky.

vlastní krví: Ježíš nemohl vzít svou doslovnou krev do nebe. (1Ko 15:50) Spíše předložil Bohu to, co jeho krev symbolizovala: právní hodnotu dokonalého lidského života, který obětoval.​—Viz studijní poznámku k Ef 1:7.

získal pro nás věčné vysvobození: Řecké slovo zde přeložené jako „vysvobození“ by se mohlo doslovněji přeložit jako „vykoupení; propuštění z otroctví“. Desítky let předtím, než Pavel napsal tento dopis, Ježíš poskytl výkupné a předložil jeho hodnotu svému Otci v svatém místě, v nebi. Ježíš tak získal prostředek k vykoupení všech svých věrných následovníků. Bylo to „věčné vysvobození“ v tom smyslu, že budou vysvobozeni a požehnáni navždy. Pavel říká, že vysvobození je „pro nás“, čímž má na mysli sebe a své spolupomazané křesťany. Byli by prvními, kdo by měli prospěch z Kristovy oběti smíření, která by nakonec prospěla všem, kdo v ni projeví víru.​—1Ja 2:2.

popel z jalovice pokropí: V Mojžíšském zákoně Bůh stanovil postup, který měl Izraelity učinit obřadně čistými, neboli přijatelnými pro Boha, aby se mohli účastnit ryzí uctívání. V tomto postupu byla zdravá jalovice (neboli „mladá kráva“) zabita a spálena mimo izraelský tábor. (4Mo 19:1-10a) Jalovice měla být taková, která nikdy nebyla pod jhem, tedy nikdy nebyla použita pro běžné účely, jako je zemědělská práce. (Srovnej 5Mo 21:3; 1Sa 6:7.) Popel byl poté uložen na čistém místě. Pokud se někdo stal nečistým kvůli dotyku s mrtvým lidským tělem, byl očištěn, když byl část tohoto popele smíchána s vodou a poté na něj pokropena. (4Mo 19:10b-22) Pavel ukazuje, že toto použití popela jalovice předobrazovalo očištění „našeho svědomí od mrtvých skutků“, umožněné Ježíšovou obětí.​—Heb 9:14.

skrze věčného ducha: To znamená Božího svatého ducha. Tento duch pomazal, zmocnil a vedl Ježíše, čímž ho způsobil, aby sloužil jako výkupné. V tomto smyslu Kristus obětoval sebe sama „skrze“ neboli prostřednictvím Božího „věčného ducha“. Kromě toho Ježíšova oběť umožnila jeho následovníkům získat „věčné vysvobození“ a „věčné dědictví“. (Heb 9:12 a studijní poznámka, 15 a studijní poznámka) Jeho oběť byla bez vady, neboť on nikdy nezhřešil.

očistit naše svědomí: „Krev Kristova“ může „očistit [jejich] svědomí“ těch, kdo projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť. Ti, kdo měli své svědomí očištěno „od mrtvých skutků“, mohou mít jistotu, že jejich hříchy jsou odpuštěny. (Kol 1:14; viz studijní poznámka k Heb 9:9; pro výraz „mrtvé skutky“ viz studijní poznámka k Heb 6:1.) Naproti tomu oběti podle Mojžíšského Zákona nemohly poskytnout úplné odpuštění.​—Heb 10:1, 11, 12.

konat posvátnou službu živému Bohu: Viz studijní poznámky k Mt 4:10; 2Ti 1:3; Heb 3:12.

prostředník nové smlouvy: Viz studijní poznámku k 1Ti 2:5 a Slovníček, „Prostředník“.

nová smlouva . . . ta první smlouva: V listu Hebrejským se řecký výraz přeložený jako „smlouva“ používá 17krát, především k vysvětlení, jak je „nová smlouva“, předpověděná Jeremjášem, lepší než „ta první smlouva“, smlouva Mojžíšova zákona. (Jer 31:31-34; Heb 8:9-13; viz Slovníček, „Smlouva“.) Křesťané v prvním století by tento řecký výraz chápali tak, jak je používán v Septuagintě, kde téměř vždy překládal hebrejský výraz pro „smlouvu“ nebo „dohodu“.​—Mt 26:28; Lk 1:72; Sk 3:25; Ř 11:27; 2K 3:14.

to věčné dědictví: To znamená nebeské dědictví, které přijímají křesťané pomazaní Božím svatým duchem. (Ř 8:16, 17) Pouze prostřednictvím výkupní oběti Krista Ježíše se tento slib o dědictví naplní.​—Viz studijní poznámky k Ef 1:14; Heb 3:1; 1Pe 1:4.

smlouva: Jak je ukázáno v studijní poznámce k Heb 9:15, Pavel často používá v listu Hebrejským termín „smlouva“, když odkazuje na „novou smlouvu“ předpověděnou Jeremjášem. Proto je zde „smlouva“ vhodným překladem. V sekulární (nesvatopisemské) řečtině však tento termín měl dvojí význam. Mohl odkazovat na takovou „smlouvu“, ale mohl také znamenat „závěť“ ve smyslu poslední vůle. Pavel právě zmínil, že prostřednictvím Ježíšovy obětní smrti mohou pomazaní křesťané přijmout své „věčné dědictví“. (Heb 9:15) Odkaz na „dědictví“ vedl některé učence k názoru, že Pavel zde využil tohoto dvojího významu řeckého slova, zahrnujícího i myšlenku závěti. Tak je v verších 16 a 17 vyjádřena následující myšlenka: „Neboť kde je závěť, je třeba prokázat smrt toho, kdo závěť učinil, protože závěť nabývá platnosti až po smrti, neboť není platná, dokud je naživu ten, kdo ji učinil.“ Pokud měl Pavel na mysli tento dvojí význam řeckého slova, pravděpodobně jej použil k ilustraci myšlenky, kterou předkládá. Obě smlouvy, o nichž hovoří, vyžadovaly prolitou krev, tedy smrt, aby vstoupily v platnost. Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem, vyžadovala prolitou krev obětních zvířat. Nová smlouva vyžadovala smrt Krista jako výkupní oběť. (Heb 9:18-22) V tomto smyslu lze obě smlouvy přirovnat k závěti, která nabývá účinnosti až po smrti. V každém případě, ať už měl Pavel na mysli „závěť“ nebo „smlouvu“, jasně učil, že Ježíš musel zemřít, aby nová smlouva vstoupila v platnost.

lidský zprostředkovatel smlouvy: Jehova je Původcem nové smlouvy, zatímco Ježíš je „lidským zprostředkovatelem smlouvy“, neboli Prostředníkem této smlouvy. Protože Ježíš dobrovolně vydal svůj život jako oběť, splnil tím vůli svého Otce, a tak byla nová smlouva potvrzena a brzy vstoupila v platnost.​—Jer 31:31; Lk 22:20; Heb 8:10; 9:15.

smlouva je platná smrtí: Aby Bůh platnost smlouvy Zákona se starověkým Izraelem, vyžadoval Jehova vylití krve. Jak ukazuje zpráva v Ex 24:1-8, byla použita krev zvířat. Veškerá takto vylitá krev předobrazovala Ježíšovu „vzácnou krev“. (1Pe 1:18, 19) Bylo tedy nutné, aby Prostředník „nové smlouvy“, Ježíš Kristus, byl usmrcen, aby mohl poskytnout vylitou krev potřebnou k uvedení této smlouvy v platnost.​—Heb 9:15, 18-22; viz studijní poznámku k Mt 26:28; ohledně slovní hříčky, kterou Pavel v těchto verších možná použil, viz studijní poznámku k Heb 9:16.

krev . . . kozlů, voda, šarlatová vlna a yzop: Ve svém shrnutí událostí popsaných v Exodu 24:1-8 uvádí Pavel podrobnosti, které se v exodovém záznamu nenacházejí. Zmiňuje, že byla použita „krev . . . kozlů“ kromě krve „mladých býků“. Také uvádí „vodu, šarlatovou vlnu a yzop“. (Viz Galerie médií, „Yzop zmiňovaný v Bibli“.) Zřejmě byla krev z obětí naředěna vodou, aby se ztenčila a usnadnilo se její kropení. Yzop a šarlatová vlna byly pravděpodobně spojeny, aby vytvořily nástroj, který se namočil do krve a pak se použil k jejímu pokropení. Pavel se o takových podrobnostech mohl dozvědět z nějakého spolehlivého zdroje​—nebo přímo z Božího vnuknutí.

pokropil knihu i všechen lid: Zde Pavel popisuje, jak byla krev použita k uvedení Zákona smlouvy v platnost. (Heb 9:18, pozn. pod čarou.) Jako prostředník Mojžíš nejprve přečetl knihu smlouvy nahlas lidu. Potom pokropil krví z obětních zvířat knihu i lid (zřejmě reprezentativní starší). Tímto způsobem byla Zákonná smlouva potvrzena, neboli uvedena v platnost.​—Ex 24:1-8; Heb 9:20.

knihu: Nebo „svitek“. Pavel zmiňuje, že Mojžíš pokropil nejen lid, ale i samotnou knihu, totiž „knihu smlouvy“. (Ex 24:7) Tato podrobnost se v exodovém záznamu nenachází.

krev smlouvy: Pavel zde cituje z Ex 24:8 a odkazuje na uvedení staré smlouvy v platnost. Tehdy byla prolita zvířecí krev v oběti. (Ex 24:5, 6; Heb 9:18) Podobně byla „krev smlouvy“, tedy prolitá Ježíšova krev, použita k uvedení nové smlouvy v platnost. (Heb 9:23-25) Evangelia používají stejný výraz, když popisují, jak Ježíš ustanovil slavení Večeře Páně.​—Viz studijní poznámky k Mt 26:28; Lk 22:20.

smlouvu, kterou vám Bůh přikázal dodržovat: Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků uvádějí „smlouvu, kterou s vámi uzavřel Jehova“.

posvátnou službu: Nebo „veřejnou službu“.​—Viz studijní poznámku k Lk 1:23.

pokud se nevylévá krev, nedochází k odpuštění: Jehova dovolil používat krev pouze při oběti. Toto omezení ukazuje, že na život, který krev symbolizuje, pohlíží jako na něco svatého a drahocenného. (1Mo 9:3-5; 3Mo 17:11-13; 5Mo 12:23) Krev obětí přinášených podle Zákona ukazovala dopředu na něco mimořádně drahocenného​—na vylitou Kristovu krev, která byla prolita za odpuštění hříchů. (Mt 26:28; Ř 3:25 a studijní poznámky; Ef 1:7 a studijní poznámka) Bez ní by neexistoval základ, aby Jehova nedokonalým lidem odpustil, přijal jejich uctívání nebo jim nabídl vyhlídku na věčný život.​—Heb 9:14; 1Pe 1:18, 19.

odpuštění: To znamená hříchů. Jak vysvětluje jeden lexikon, řecké podstatné jméno přeložené jako „odpuštění“ může odkazovat na „ponechání [hříchů] být, jako by nebyly spáchány“.​—Viz také studijní poznámky k Mt 6:12 a Ř 4:7, kde je rozebíráno odpovídající řecké sloveso.

ty typické předobrazy: Viz studijní poznámku k Heb 8:5.

aby byly očištěny těmito prostředky: Aby fyzické věci v pozemském stanu mohly sloužit jako symboly nebeských věcí, potřebovaly „být očištěny“ prostřednictvím krve zvířecích obětí. Například, aby mohl být oltář používán pro oběti smíření za hřích, potřeboval být očištěn a posvěcen. Mojžíš provedl počáteční posvěcení oltáře při uvedení Zákona smlouvy a kněžství do úřadu. (2Mo 29:36; 3Mo 8:15) Poté, během každoročného symbolického očišťování v Den smíření, velekněz pokropil oltář krví. (3Mo 16:18-20) Přesto tento doslovný oltář mohl poskytovat smíření za hříchy pouze omezeným způsobem.

ale nebeské věci vyžadují daleko lepší oběti: Pavel přesouvá svou pozornost od pozemských věcí k „nebeským věcem“. Tyto věci zahrnují velkou realitu, kterou představoval lidmi vyrobený oltář pro zápalné oběti, totiž Jehovovu vůli poskytnout něco nekonečně lepšího než zvířecí oběti. (Ga 1:4; Heb 10:5-10; viz studijní poznámku k verši 10.) Ten nebeský oltář vyžadoval něco, co žádná zvířecí oběť nemohla poskytnout​—drahocennou krev dokonalého člověka, která by poskytla základ pro úplné a trvalé odpuštění hříchů.​—Ef 1:7; Ko 1:13, 14.

napodobenina: Řecký výraz přeložený jako „napodobenina“ je an·tiʹty·pos; mohl by být přeložen také jako „zobrazení“. Pavel však tímto výrazem nenaznačuje, že byl inspirován k nalezení protitypických významů v každém aspektu svatostánku.​—Viz studijní poznámku k He 9:5; srovnej 1Pe 3:21, kde je řecký výraz použit ve spojení „co odpovídá“.

napodobenina skutečnosti . . . samo nebe: Tato slova zdůrazňují soulad mezi dvěma věcmi. Nejsvětější oddělení ve svatostánku byla pouhá napodobenina, zobrazení mnohem větší skutečnosti​—samotného nebe, kde přebývá Jehova. (Iz 63:15; 66:1) Pavel chce, aby židovští křesťané pochopili, že nebeské skutečnosti budou mít mnohem delší trvání než jejich fyzická zobrazení na zemi. Jen o několik let později byl jeruzalémský chrám zcela zničen, jak Ježíš předpověděl. (Mr 13:1, 2) Stejně jako předtím svatostánek, byla i tato okázalá stavba bezvýznamná ve srovnání s nebeskou skutečností.

nyní se objevuje před Bohem za nás: Ježíš naplnil prorocký význam toho, co izraelští velekněží konali v každoroční Den smíření. Vstoupil na nejsvětější místo, které existuje, do samotného nebe, a objevil se „před Bohem“​—doslova „před tváří Boží“. Ve starověkém Izraeli velekněz nejprve obětoval za kněžský kmen Levi. (3Mo 16:6) Podobně Ježíšova oběť nejprve prospívá pomazaným křesťanům s nebeskou nadějí, kteří tvoří kněžskou třídu. (1Pe 2:7, 9) Později z výkupní oběti těží i nesčetní další.​—1Ja 2:2.

založení světa: Viz studijní poznámku k Lu 11:50.

se zjevil jednou provždy: Ježíš „se zjevil“ během svého pozemského života a služby, zjevně od svého křtu dál. V té době začal sloužit jako Jehovův „velký velekněz“ v duchovním chrámu.​—Heb 4:14; Sk 10:37, 38; viz studijní poznámku k 1Ti 3:16.

závěr systémů věcí: Pavel zde odkazuje na závěr židovských systémů věcí neboli „věků“. (Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.) Mezi tyto židovské systémy patřily kněžství, oběti, svátky a organizované uctívání v chrámu, jak je ustanovil Mojžíšův zákon. Ježíšova výkupní oběť učinila všechny tyto systémy v Jehovových očích neplatnými. Došly ke svému úplnému konci v roce 70 n. l., kdy byl zničen Jeruzalém a jeho chrám a židovský lid byl rozptýlen.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 10:11; srovnej 1Pe 4:7.

lidem je uloženo jednou zemřít: V závislosti na kontextu může řecké slovo přeložené jako „je uloženo“ odkazovat na odložení něčeho stranou pro bezpečné uchování (Lk 19:20; 2Ti 4:8), ale může také odkazovat na něco, co je nevyhnutelné nebo jisté. Pavel zde vysvětluje, že smrt je uložena, neboli jistá, pro potomky Adama, kteří všichni od něj zdědili hřích, včetně těch, kteří po staletí sloužili jako velekněží. (Ří 5:12; 6:23) Některé překlady zde používají slovo „určeno“, ale Pavel nenaznačuje, že Bůh určil lidi k smrti, jako by smrt byla součástí jeho původního záměru s nimi. Spíše kontext jasně ukazuje, že Pavel mluví o důsledcích hříchu. (Heb 9:26, 28) Hřích učinil smrt nevyhnutelnou, takže smrt přišla na lidi pouze jako důsledek neposlušnosti.​—1Mo 2:17; 1Ko 15:22.

lidem je uloženo jednou zemřít: Pavel zde ukazuje, že Ježíš Kristus je daleko nadřazenější všem nedokonalým levitským velekněžím. (Heb 9:6, 7, 11-14, 24-26) Když tito muži zemřeli, zaplatili jednou provždy cenu za svůj vlastní hřích, který zdědili od Adama. (Ří 5:12; 6:23) Slovem stejně jako Pavel naznačuje, že existuje bod podobnosti mezi Kristem a těmi nedokonalými muži. Ačkoli byl bez hříchu, Ježíš také zemřel „jednou provždy“.​—Viz studijní poznámku k Heb 9:28.

a potom soud: Pavel zde zdůrazňuje bod kontrastu: Ježíšova zkušenost poté, co zemřel, byla zcela odlišná od zkušenosti velekněží starověkého Izraele. Tito muži očekávají vzkříšení, které bude zahrnovat soud. Někteří lidé budou shledáni hodnými věčného života na základě toho, co učiní po svém vzkříšení; jiní budou shledáni hodnými smrti. (Da 12:2; Jan 5:28, 29; Zj 20:12) Na rozdíl od velekněží Ježíš Kristus zemřel bez hříchu, takže po jeho vzkříšení nebylo třeba žádného soudu. Spíše usedl po pravici Boží jako nesmrtelný duch.​—Heb 1:3; 10:12.

tak i Kristus: Pavel právě vysvětlil, že nedokonalí lidé nemají na výběr, musí „jednou provždy zemřít“. (Heb 9:27 a studijní poznámky) Zde ukazuje paralelu s Ježíšem Kristem. Také on zemřel „jednou provždy“. Ale zde podobnost končí a vystupují další kontrasty. Na rozdíl od všech ostatních lidí Ježíš nezemřel kvůli dědičnému hříchu. (Ří 5:12; 6:23) Spíše byl obětován. Dobrovolně podstoupil smrt, aby na sebe vzal hříchy mnohých. (Jan 10:17, 18) Nedokonalí izraelští veleknězi by nikdy nemohli udělat něco takového, i kdyby k tomu měli sklon.​—Ža 49:7, 8.

na sebe vzít hříchy mnohých: Prorok Izajáš předpověděl o Mesiáši: „Na sebe vzímal hřích mnoha lidí.“ (Iz 53:12) Pavel zde pravděpodobně používá znění této fráze z Septuaginty. Kromě toho možná naráží na uspořádání v Den smíření, kdy velekněz určil kozla „pro Azazela“, který obrazně nesl hříchy lidu na poušť. (3Mo 16:10, 20–22) Řada veršů v křesťanských řeckých písmech potvrzuje, že Ježíš odstraňuje hřích, jak bylo předpověděno. (Mt 8:17 a studijní poznámka; 2Ko 5:21; 1Pe 2:24; srovnej Jan 1:29.) Díky Ježíšově obětní smrti mohly být hříchy plně odpuštěny; žádná další oběť už nikdy nebude potřeba.​—Ří 5:15–17.

podruhé se ukáže: Nebo „podruhé je učiněn viditelným“. Když se Ježíš poprvé ukázal, bylo to jako Kristus na zemi. (1Ti 3:16 a studijní poznámka) „Podruhé se ukáže“ zjevně odpovídá jeho slavnému „zjevení“, budoucí události, kdy bude Ježíšova slavná a mocná pozice v nebi jasně rozpoznatelná. (Viz studijní poznámka k 1Ti 6:14.) Mezi ty, kdo „ho horlivě očekávají ke svému spasení“, by patřili jak pomazaní křesťané s nebeskou nadějí​—kteří v té době budou vzati do nebe​—tak křesťané, kteří doufají, že budou žít na zemi. (Viz studijní poznámky k Tit 2:13.) Toto zjevení je také popsáno v Mt 24:30, 31, kde Ježíš zmínil, že „se na nebi objeví znamení Syna člověka“.​—Mt 24:30 a studijní poznámky; Zj 1:7.

bude to bez hříchu: Nebo „nebude to kvůli řešení hříchu“; „bude to bez oběti za hřích“. Pavel zde poukazuje na to, že až se Ježíš „podruhé ukáže“, nebude potřebovat přinést další oběť, aby očistil kající se lidi od hříchu. Tu oběť přinesl „jednou provždy“.