Římanům 9

oddělený... jako ten prokletý: To znamená ten, kdo je pod Boží kletbou. Pavel zde používá formu hyperboly, čili nadsázky. Vyjadřuje svou ochotu vzít na sebe Boží kletbu, která čekala jeho bratry, nevěřící Židy, za odmítnutí slíbeného Mesiáše. (Srovnej Ga 3:13.) Pavlův záměr je ukázat, že byl ochoten udělat vše, co bylo v jeho silách, aby jim pomohl využít Boží prostředky spásy.

přijetí za syny: Tento výraz je zde použit obrazně ve vztahu k tělesným Izraelitům. V tomto případě se tedy zřejmě vztahuje na jejich jedinečné postavení, když byli Božím smluvním lidem. Hebrejské písmo proto příležitostně označuje přirozeného Izraele jako Božího syna nebo syny. (2Mo 4:22, 23; 5Mo 14:1, 2; Iz 43:6; Jer 31:9; Oz 1:10; 11:1) Skutečné synovství však nebylo možné, dokud nebyla prostřednictvím Krista Ježíše poskytnuta výkupní oběť, a záviselo by na tom, zda člověk přijme a vloží víru do tohoto Božího uspořádání.​—Jan 1:12, 13; 2Ko 6:16–18; Ga 4:4, 5.

posvátná služba: Nebo „uctívání“. Zde odkazuje na posvátnou službu stanovenou v Zákoně. V Heb 9:1, 6 Pavel použil tento výraz, když popisoval uctívání ve stanu setkávání, které zahrnovalo oběti přinášené za Izrael, když byl v platnosti Zákon. V Ří 12:1 Pavel opět používá tento výraz, ale ve vztahu ke křesťanskému uctívání Boha.​—Viz studijní poznámku k Ří 12:1.

Bůh, který je nade vším, buď veleben navěky: Tato fráze odkazuje na Jehovu Boha; je to výzva k jeho chvále za to, co učinil pro svůj lid, včetně toho, co je zmíněno dříve v tomto oddílu. Některé překlady však tento verš uvádějí způsobem, který by identifikoval Krista jako Všemohoucího Boha. Například „Kristus, který je Bůh nade vším“. Gramaticky je takový překlad možný, ale je třeba vzít v úvahu kontext. Předcházející oddíl popisuje Boží láskyplné opatření pro jeho lid. Zvažte také, co následuje v Římanům 9:6-13. Tyto verše ukazují, že naplňování Božího záměru nezávisí na dědictví podle těla, ale na vůli Boha. Verše 14-18 odkazují na Boží poselství faraonovi, zaznamenané v Exodu 9:16, aby zdůraznily, že Bůh je nade vším. V verších 19-24 je Boží nadřazenost dále ilustrována analogií hrnčíře a hliněných nádob, které vyrábí. S ohledem na kontext by tedy bylo přirozené, aby Pavel odkazoval na „Boha, který je nade vším“. Za zmínku také stojí, že Pavel ve svých spisech nejčastěji připisuje takové výrazy chvály, ne Kristu Ježíšovi, ale Bohu. (Ř 11:34-36; 16:27; Ga 1:4, 5; Fp 4:20; 1Tm 1:17) Pavel jasně rozlišuje mezi Ježíšem a Jehovou Bohem, jako v Římanům 15:5, 6, kde vyzývá spolukřesťany, aby „oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista“. (2K 1:3; Ef 1:3) Překlad hlavního textu v Římanům 9:5 je také silně podpořen Pavlovými slovy v 1. Korinťanům 15:27, 28.​—Pro další rozbor Římanům 9:5 viz Království Interlinear, Dodatek 2D, „Bůh, který je nade vším“.

Amen: Termín, který je často používán v inspirovaných dopisech křesťanských řeckých písem, když pisatel vyjádřil nějakou formu chvály Bohu.​—Ř 16:27; Ef 3:21; 1Pt 4:11; viz studijní poznámka k Římanům 1:25.

potomstvo: Nebo „potomci“. Dosl. „semeno“.​—Viz Příloha A2.

potomstvo: Viz studijní poznámku k Ří 9:7.

ne na lidské touze ani na lidském úsilí: Dosl. „ne na tom, kdo touží, ani na tom, kdo běží.“ Doslovný výraz „ten, kdo běží“ je zde použit obrazně pro toho, kdo vynakládá úsilí, aby dosáhl cíle. Ve svých dopisech Pavel často používal metaforu běžce v závodě. (1K 9:24-26; Ga 5:7; Fp 2:16) Když Pavel mluvil o Božím vyvolení duchovního Izraele, vysvětlil, že ti z přirozeného Izraele spoléhali na své tělesné spojení s Abrahamem a na své úsilí dosáhnout „spravedlnosti“ prostřednictvím Mojžíšova zákona. Běželi neboli „usilovali“ o dosažení „spravedlnosti“ špatným způsobem. (Ř 9:30-32) Členové pravého „Izraele“ měli záviset nikoli na vlastním úsilí nebo výkonech, ale na Božím milosrdenství. (Ř 9:6, 7) Museli sice vynakládat úsilí ve službě Bohu, ale bez Božího milosrdenství by jejich úsilí bylo marné.

Písmo říká faraonovi: V následujících slovech Pavel cituje Ex 9:16. Tato slova jsou součástí poselství, které Jehova přikázal Mojžíšovi sdělit egyptskému faraonovi. (Ex 9:13-19) Pavel však personifikuje „Písmo“, píše, jako by Písmo samo promlouvalo tato slova přímo k faraonovi. Podobnou personifikaci používá i v Ř 3:19, kde říká: „Všechno, co Zákon říká, mluví k těm, kdo jsou pod Zákonem.“ Použití tohoto obrazného vyjádření je v těchto souvislostech vhodné, protože hebrejská Písma včetně Zákona byla uznávána jako Boží slovo – v podstatě mluvil Bůh. Podobným způsobem Ježíš někdy personifikoval Božího svatého ducha, když říkal, že „bude učit“ a „bude vydávat svědectví“. – Jan 14:26; 15:26.

Nechal jsem tě zůstat: Mnoho překladů uvádí tento výraz jako „povolal jsem tě“, což může vyvolat dojem, že Bůh dosadil faraona do úřadu. Pavel zde však cituje Ex 9:16, kde kontext objasňuje, co se tím myslí. Když oznamoval sedmou ránu, řekl Bůh faraonovi: „Už teď bych mohl vztáhnout ruku, abych tě udeřil ..., a byl bys vyhlazen ze země.“ (Ex 9:15) Místo aby faraona udeřil, Bůh se rozhodl ho ušetřit a řekl mu: „Zachoval jsem tě naživu [nebo „nechal jsem tě zůstat“; doslova „zachoval jsem tě stát“].“ (Ex 9:16) Za zmínku také stojí, že řecká Septuaginta překládá Jehovova slova k faraonovi jako „byl jsi zachován“. Hebrejský kontext i překlad Septuaginty tedy podporují myšlenku, že řecký výraz v Ř 9:17 znamená, že Bůh nechal faraona zůstat, dokud mu neukázal svou moc.

aby mé jméno bylo zvěstováno po celé zemi: Pavel zde cituje Ex 9:16. Tato slova jsou součástí toho, co Jehova přikázal Mojžíšovi říci faraonovi po šesté ráně. (Ex 9:8-15) V Bibli slovo „jméno“ někdy zastupuje samotnou osobu, její pověst a vše, co o sobě prohlašuje. (Ex 34:5, 6; viz studijní poznámky k Mt 6:9; Jan 17:6, 26.) Bible důsledně zdůrazňuje posvěcení a ospravedlnění Božího jména. Například žalmista se modlil: „Ať lidé poznají, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Ž 83:18) Kniha Ezechiel více než 50krát uvádí Jehovova slova: Lidé „budou muset poznat, že já jsem Jehova“. (Ez 6:7; 38:23) Ježíš učil své učedníky modlit se, aby bylo Boží jméno posvěceno. (Mt 6:9) Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany, aby veřejně oznamovali Boží jméno (Heb 13:15), a Zj 15:4 klade otázku: „Kdo by se tě opravdu nebál, Jehovo, a neoslavil tvé jméno?“

hrnčíř: Výrobce hliněných nádob, misek a dalších nádob. Řecký výraz ke·ra·meusʹ pochází z kořene znamenajícího „míchat“, což možná odkazuje na nutnost smíchat vodu s hlínou, aby byla připravena k použití. Hebrejské slovo pro hrnčíře (joh·tserʹ) doslova znamená „tvořič“ nebo „ten, který formuje“. V hebrejských Písmech je hrnčířova autorita neboli právo nad hlínou několikrát použita jako ilustrace Boží svrchovanosti nad jednotlivci a národy.​—Iz 29:16; 45:9; 64:8; Jer 18:1-12.

nádoby: Zde Pavel pokračuje v použití ilustrace o hrnčíři. (Viz studijní poznámka k Římanům 9:21.) Řecké slovo skeuʹos doslova odkazuje na jakýkoli druh nádoby. V Písmu je však často použito obrazně ve vztahu k lidem. (Sk 9:15; pozn. pod čarou; 2Tm 2:20, 21, pozn. pod čarou.) Například křesťané jsou přirovnáni k hliněným nádobám, kterým byla svěřena vznešená pokladnice, služba. (2K 4:​1, 7) V kontextu Římanům 9:21-23 Boží zdržení se od okamžitého zničení ničemných lidí, nádob určených ke zlobě, slouží k ochraně správně smýšlejících, protože jim dává čas, aby byli vytvarováni jako „nádoby milosrdenství“.​—Římanům 9:23.

Izajáš volá ohledně Izraele: Zde a v následujícím verši Pavel cituje z Iz 10:22, 23. Tyto verše předpověděly, co se stalo v roce 607 př. n. l., když Jehova použil Babylonskou říši k vykonání soudu nad Izraelem. Celá země včetně Jeruzaléma padla do rukou útočníků. Židé byli odvedeni do zajetí v Babylonu na 70 let. Poté se „jen pozůstatek“ vrátil, aby obnovil pravou bohoslužbu v Jeruzalémě. Zde ve svém dopise Římanům Pavel ukazuje, že toto proroctví mělo další naplnění v prvním století n. l. Tehdy relativně malý počet Židů, „pozůstatek“, se stal následovníky Ježíše a vrátil se k Jehovovi v duchovním smyslu. (Ř 11:4, 5) Později se k nim připojili věřící z pohanů, čímž vytvořili duchovní národ, „Boží Izrael“.​—Ga 6:16.

Jehova: V tomto citátu z Iz 10:23 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

dokoná to a zkrátí to: Nebo „vykoná to úplně a rychle.“ Pavel zde cituje z verze Septuaginty v Iz 10:22, 23. Toto proroctví se naplnilo na Jeruzalémě jak v roce 607 př. n. l., tak v roce 70 n. l., když Jehova vykonal soud úplně a rychle.

Jehova: V tomto citátu z Iz 1:9 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

Jehova zástupů: Tento výraz má svůj původ v hebrejských Písmech, kde se vyskytuje 283krát (s určitými obměnami), počínaje 1Sa 1:3. Jde o kombinaci Tetragrammatonu a hebrejského slova pro „zástupy“, ceva'ot. Řecký ekvivalent tohoto výrazu se dvakrát objevuje v křesťanských řeckých písmech, zde a v Jk 5:4. Pavel i Jakub citují nebo odkazují na proroctví v hebrejských Písmech. V těchto dvou případech je hebrejské slovo ceva'ot, „zástupy“, přepisováno do řečtiny jako Sabaoth. Ačkoli řecké rukopisy doslovně uvádějí „Pán Sabaoth“ (řecky Kyrios Sabaoth), jeden lexikon uvádí, že Sabaoth je použito „v názvu aplikovaném na Boha... =יהוה צְבָאוֹת [JHVH ceva'ot] Jahve, Pán zástupů, Pán vojsk.“ (Řecko-anglický lexikon Nového zákona a další raně křesťanské literatury, třetí vydání) Další důvody, proč Překlad nového světa používá v hlavním textu jméno Jehova, jsou vysvětleny v Příloze C1.

zástupy: Nebo „nebeské zástupy“. Řecký termín Sabaoth je přepisem hebrejského slova ceva'ot, množného čísla od cava, které v zásadě znamená doslovnou armádu vojáků nebo bojové síly. (1Mo 21:22; 5Mo 20:9; viz studijní poznámka k Jehova zástupů v tomto verši.) Zdá se, že „zástupy“ označují především, ne-li výhradně, andělské síly. Výraz „Jehova zástupů“ tedy vyjadřuje moc svrchovaného vládce vesmíru, který má k dispozici obrovské síly duchovních bytostí. (Ža 103:20, 21; 148:1, 2; Iz 1:24; Jer 32:17, 18) Někteří však navrhují, že „zástupy“ ve výrazu „Jehova zástupů“ zahrnují nejen andělské síly, ale také izraelskou armádu a neživé nebeské tělesa.

potomstvo: Viz studijní poznámku k Římanům 9:7.

na něm: To znamená na symbolickém kameni zmíněném v Iz 28:16, z něhož Pavel cituje. Kámen odkazuje na Ježíše Krista, což je zřejmé ze způsobu, jakým je Izajášovo proroctví aplikováno v Ř 10:11 a 1Pt 2:6. Takže řecké zájmeno použité zde by mohlo být také přeloženo jako „na něj“. Tak je to přeloženo v Ř 10:11, kde Pavel cituje část stejného proroctví z Izajáše, ale nezmiňuje „kámen“. Inspirovaná slova Izajáše, Pavla a Petra tedy poskytují záruku, že vložení víry v Ježíše nepovede ke zklamání.

nebude zahanben: Pavel zde cituje z verze Septuaginty v Iz 28:16. Řecká fráze v podstatě znamená „nebude zahanben (zostuzen)“. To zdůrazňuje, že ti, kdo projevují víru v Ježíše Krista, symbolický kámen zmíněný v Izajášově proroctví, nezažijí hanbu a zklamání těch, jejichž víra se ukáže jako marná. Stejný výraz je použit v Ř 10:11 a 1Pt 2:6.