1. Korinťanům 10

byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem: Pavel zde odkazuje na velký zázrak, který se udál během Exodu za Mojžíšových dnů. Jehova způsobil, že vody Rudého moře se postavily jako zdi po obou stranách Izraelitů, aby mohli přejít po mořském dně suchou nohou. (Ex 14:21, 22, 29) Sloup oblaků symbolizující Jehovovu ochrannou péči byl nad nimi a za nimi. (Ex 14:19, 24) Izraelité tak byli „pod oblakem“, když „prošli mořem“.

pokřtěni v Mojžíše: Nebo „ponořeni do Mojžíše“. Pavel zde mluví o symbolickém křtu, neboli ponoření, izraelského shromáždění. V tomto případě řecké slovo ba·ptiʹzo znamená, že izraelští předkové byli svěřeni Mojžíšovi jako Bohem danému vůdci. Jehova křtil prostřednictvím svého anděla. Když Izraelité postupovali východním směrem po dně Rudého moře, obklopovaly je vody a mrak je skrýval před pronásledující faraonovou armádou. Bůh je pak obrazně vyvedl z těchto vod tím, že je přivedl na východní břeh jako svobodný národ. (Ex 14:19, 22, 24, 25) Aby zažili tento křest, museli se Izraelité sjednotit s Mojžíšem a následovat ho přes moře. Tento symbolický křest byl tedy „v Mojžíše“ v tom smyslu, že lidé museli následovat jeho vedení.

skála: Řecké slovo peʹtra v ženském rodě je přeloženo jako „skála“ a může označovat skalní podloží, útes nebo masu skály. Toto řecké slovo se také vyskytuje v Mt 7:24, 25; 16:18; 27:60; Lk 6:48; 8:6; Ř 9:33; 1Pt 2:8. (Viz studijní poznámku k Mt 16:18.) Alespoň ve dvou případech a na dvou různých místech Izraelité zázračně získali vodu ze skály. (Ex 17:5-7; Nu 20:1-11) Proto skála jako zdroj vody v podstatě šla za nimi. Samotná skála byla symbolická, představovala Krista, který řekl Židům: „Jestliže kdokoli žízní, ať přijde ke mně a pije.“​—J 7:37.

znamenalo: Nebo „bylo“. Zde má tvar řeckého slovesa „být“ význam „znamenat; vyjadřovat“.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 26:26.

příklady: Množné číslo řeckého slova tyʹpos by v tomto kontextu mohlo být také přeloženo jako „varovné příklady“ nebo „poučení“. V tomto verši a v následujících verších Pavel zmiňuje několik událostí z historie Božího starověkého lidu, které mohou sloužit jako mocné varovné příklady pro křesťany.

nebažit po škodlivých věcech: Izraelité začali „bažit po škodlivých věcech“, nebo „zlých věcech“, jak tento výraz překládají některé Bible, částečně proto, že nedokázali ocenit dobré věci, které jim Jehova poskytoval. Například Izraelité opakovaně projevovali, že na zázračně poskytovanou manu pohlíželi s opovržením. (4Mo 11:4-6; 21:5) Jejich nevděčný duch se projevil v hanebné ukázce chamtivosti, když jim Jehova poskytl hojné množství křepelek k jídlu. Křepelky samy o sobě nebyly „škodlivými věcmi“, stejně jako jimi vytoužené pórky, cibule a okurky. (4Mo 11:19, 20, 31-34) Byla to chamtivá, sobecká touha Izraelitů, která z těchto věcí učinila „škodlivé“ a „zlé“, jak to vyjádřil Pavel.

Ani se nestávejte modláři, jako někteří z nich: Pavel zde odkazuje na událost, kdy Izraelité uctívali zlaté tele u úpatí hory Sinaj. (Ex 32:1-6) Přímo tak porušili Jehovův příkaz proti této ničemné praxi – zákon, který se před několika týdny zavázali poslouchat. (Ex 20:4-6; 24:3) Zřejmě neměli v úmyslu odmítnout Jehovu jako svého Boha; Áron dokonce jejich modlářskou oslavu nazval „svátkem pro Jehovu“. Izraelité však upadli do pasti, když se pokoušeli míchat uctívání Jehovy s modlářstvím.

páchali smilstvo . . . dopustili se smilstva: Těsně předtím, než Izraelité měli vstoupit do Zaslíbené země, moábské ženy svedly tisíce z nich ke smilstvu a zapojily je do nečistého uctívání Baala-peora v Šitím na moábských pláních.​—4Mo 25:1-3, 9; viz studijní poznámku k 1Ko 5:1.

23 000 z nich v jednom dni: Pavel se zjevně odvolává na událost popsanou v 4Mo 25:9 jako na silné varování před zapojením se do smilstva. (Viz studijní poznámku k 1Ko 5:9.) Protože 4Mo 25:9 uvádí, že „ti, kdo zemřeli ranou, bylo 24 000“, někteří poukazují na zdánlivý rozpor mezi tímto záznamem a číslem, které Pavel uvádí zde. Pavel však jasně specifikuje, že zde uvedený počet zemřel „v jednom dni“, což pravděpodobně znamená, že 23 000 bylo přímo zabito ranou. „Vůdcové“ těchto lidí zemřeli rukou soudců. (4Mo 25:4, 5) Je možné, že číslo v Numerích je součtem všech, kdo zemřeli, včetně vůdců, které Bůh považoval za odpovědné za hříchy lidu.

Ani nepokoušejme Jehovu: Pavel zřejmě měl na mysli různé případy, kdy Izraelité pokoušeli Jehovu na poušti, například události zmíněné v Ex 16:2, 3; 17:2, 3, 7 a Nu 14:22. Pavel se v druhé části tohoto verše odvolává na konkrétní událost slovy jako někteří z nich ho pokoušeli, až zahynuli od hadů. Tato událost je popsána v Nu 21:5, 6, kde záznam uvádí, že „lidé stále mluvili proti Bohu a Mojžíšovi“ a že „Jehova poslal mezi lid jedovaté hady“. Pavel možná také naráží na Ža 78:18, kde žalmista říká, že Izraelité „v srdci provokovali [dosl., ‚pokoušeli‘] Boha“. — Viz Příloha C3 úvod; 1K 10:9.

Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali: Izraelité reptali a stěžovali si proti Jehovovi v několika případech. Například ostře kritizovali Mojžíše a Árona, když 10 z 12 vyzvědačů vyslaných prozkoumat zemi Kanaán přineslo negativní zprávy. Dokonce navrhovali ustanovit nového vůdce místo Mojžíše a měli pocit, že by možná bylo lepší vrátit se do Egypta. (4. Mojžíšova 14:1-4) Později „celé shromáždění... začalo reptat“ kvůli popravě vzbouřenců Kóracha, Dátana a Abírama a těch, kdo se k nim přidali. Reptající zřejmě považovali popravu za nespravedlivou a jejich nespokojený duch ovlivnil mnoho dalších. Jehova reagoval tím, že poslal ránu, která připravila o život 14 700 Izraelitů. (4. Mojžíšova 16:41, 49) Jehova považoval takové reptání proti svým zástupcům za reptání proti němu osobně.​—4. Mojžíšova 17:5.

příklady: Nebo „varovné příklady“. —Viz studijní poznámku k 1Ko 10:6.

na které dopadly konce systémů věcí: Apoštol Pavel popsal řadu událostí z izraelské historie (1Ko 10:1-10), které vedly ke koncům systémů věcí, tedy převládajících poměrů jeho doby. (Viz Slovníček, „Systém[y] věcí.“) Tyto „systémy věcí“ úzce souvisely se Zákona smlouvou a zahrnovaly prvky jako: kněžství, systém obětí a stravovacích předpisů, systém bohoslužby ve svatostánku a chrámu s festivaly a sabaty a národní systém, který zahrnoval lidské krále. Mnoho charakteristických rysů izraelského nebo židovského věku, neboli epochy, nedospělo ke svému úplnému konci až do roku 70 n. l. V té době byly Jeruzalém a jeho chrám zničeny, což trvale ukončilo židovské kněžství, oběti a chrámovou bohoslužbu předepsanou v Zákoně. Také židovský lid, kdysi Boží vyvolený národ, byl rozptýlen mezi národy, naplňujíc Ježíšovo proroctví v Lk 21:24 stejně jako Pavlova slova zde o „koncích [židovských] systémů věcí“.

co národy obětují, obětují démonům: V předchozím verši Pavel jasně uvedl, že modla není nic. Skutečné nebezpečí modlářství však spočívá v moci, která za ním stojí. Pavel zde zjevně cituje nebo naráží na 5Mo 32:17. Podobná myšlenka je vyjádřena i v Ža 106:36, 37. Ježíš řekl, že mocí stojící za všemi takovými modlářskými praktikami je Satan, který je „vládcem démonů“ (Mt 12:24-26). Když tedy lidé z národů obětovali modlám nebo falešným bohům, ve skutečnosti uctívali démony. Navíc jako součást obřadu často jedli část obětovaného masa. V podstatě tak sdíleli jídlo se svými bohy a měli společenství s démony.

kalich Jehovův: O pět veršů dříve Pavel mluví o kalichu s vínem, který symbolizuje Kristovu krev při Večeři Páně. (1Ko 10:16) Tam nazývá kalich používaný při této slavnosti „kalich požehnání, za který žehnáme“. Když Ježíš tuto slavnost ustanovil, pronesl požehnání neboli modlitbu, než podal kalich svým učedníkům. (Mt 26:27, 28; Lk 22:19, 20) Podle tohoto vzoru se před podáním kalichu pronáší požehnání neboli modlitba. Avšak byl to Jehova, kdo připravil všechno pro křesťany, včetně Ježíšovy výkupní oběti; Ježíš nabídl zásluhu své oběti Jehovovi; vůle Jehovy určovala, jak bude tato oběť použita; a byl to Jehova, kdo předpověděl a ustanovil novou smlouvu. (Jer 31:31-34) Proto je vhodné mluvit o „kalichu Jehovově“.​—Viz Příloha C3 úvod; 1Ko 10:21a.

kalich démonů . . . stůl démonů: Stejně jako Večeře Páně je společenstvím jídla​—v určitých ohledech podobným společenství obětí ve starověkém Izraeli (3Mo 3:1-16; 7:28-36; 1Ko 10:16)​—tak i účast na obětních hostinách uctívačů model by učinila křesťany účastníky společně s démony. Křesťan nemohl mít podíl na Večeři Páně a zároveň na hostinách pohanů uctívajících falešné bohy.

stůl Jehovův: Tento výraz je chápán jako citace nebo narážka na Mal 1:7, 12, kde je oltář v Jehovově chrámu nazván „stůl Jehovův“. Nazývá se „stůl“, protože oběti na něm přinášené jsou přirovnávány k „pokrmu [dosl., ‚chlebu‘]“. (Mal 1:7; pozn. pod čarou; Ez 41:22) Když Izraelité jedli část obětí společenství Bohu, stali se s ním podílníky, jako by jedli společné jídlo, protože Bůh byl zastoupen oltářem.​—Viz studijní poznámku k kalichu Jehovovu v tomto verši a Příloha C3 úvod; 1Ko 10:21b.

Nebo ‚popouzíme snad Jehovu k žárlivosti‘?: Pavel varuje křesťany, aby nevyvolávali Jehovův žárlivý hněv tím, že by se účastnili jakékoli formy modlářství. Pavel naráží na 5Mo 32:21, ale nepoužívá přímý citát. Kontext, 5Mo 32:19-21, ukazuje, že Jehova je ten, kdo říká: „Rozlítili mě [nebo „popudili k žárlivosti“, pozn. pod čarou] tím, co není bůh.“​—Pro diskusi o použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 úvod; 1K 10:22.

dovolené: Nebo „přípustné“.​—Viz studijní poznámku k 1K 6:12.

Jezte všechno, co se prodává na masném trhu: „Masný trh“ (řecky maʹkel·lon) prodával nejen maso a ryby, ale i další potraviny. Chrámy někdy prodávaly přebytečné maso obchodníkům, kteří ho mohli nabízet ve svých obchodech. Maso prodávané na trhu již nemělo žádný „posvátný“ význam a bylo stejně dobré jako jakékoli jiné maso. Křesťané nemuseli považovat maso pocházející z chrámu za špatné samo o sobě nebo za poskvrněné. Mohli si ho jednoduše koupit, pokud bylo řádně zbaveno krve.​—Viz studijní poznámky k 1Ko 8:1, 4.

Jehova: V tomto citátu z Žalmu 24:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C1 a C2.

kvůli svědomí: Některé pozdější řecké rukopisy a starověké překlady do jiných jazyků přidávají následující: „Neboť země patří Pánu a také vše, co je na ní.“ Toto čtení se odráží v několika moderních překladech. Mnoho raných a spolehlivých rukopisů však tuto větu v verši 28 neobsahuje. Zřejmě nebyla součástí původního textu. Podobné tvrzení se objevuje v 1K 10:26, kde není žádná nejistota ohledně řeckého textu.​—Viz Příloha A3; viz studijní poznámku k 1K 10:26.

Boží shromáždění: Řecké slovo ek·kle·siʹa, obvykle překládané jako „shromáždění“, se v křesťanských řeckých písmech používá v několika významech. (Viz Slovníček, „Shromáždění“.) Někdy může toto slovo označovat celou skupinu duchem pomazaných křesťanů. (Mt 16:18; Žd 2:12; 12:23) V tomto kontextu však Pavel používá tento termín v užším smyslu, když vybízí křesťany, aby se vyvarovali „stávání se příčinami klopýtání“ pro členy „Božího shromáždění“, tedy pro křesťany, kteří v té době žili a na jejichž život by jejich jednání mělo vliv.