Efezanům 1

apoštol: Viz studijní poznámku k Ř 1:1.

svatí: Viz studijní poznámku k Ř 1:7.

v Efezu: Tato slova se nacházejí v autoritativních starověkých rukopisech a v starých překladech, ačkoli nejsou obsažena ve všech starověkých řeckých rukopisech. Někteří, kdo tato slova nepovažují za součást původního textu, navrhli, že Pavel tento dopis poslal do Laodikeje. (Kol 4:16) Nicméně žádné rukopisy neobsahují slova „do [nebo „v“] Laodikeje.“ Navíc starověké řecké rukopisy, které vynechávají „v Efezu“ v tomto verši, všechny uvádějí název tohoto dopisu jako „Efezanům.“ Kromě toho raní pisatelé jej přijímali jako dopis Efezanům. Také Efez je jediné město zmíněné zde v jakémkoli rukopisu tohoto dopisu.

Efez: V biblických dobách bylo toto město bohatým a důležitým náboženským a obchodním centrem na západním pobřeží Malé Asie, naproti ostrovu Samos. Efez byl hlavním městem římské provincie Asie.​—Viz Slovník, Příloha B13 a Mediální galerie, „Divadlo a okolí v Efezu.“

ve spojení s: Dosl., „v.“ Tento výraz naznačuje blízké spojení, harmonii a jednotu. Ve svém dopise Efezanům Pavel několikrát zmiňuje, že pomazaní křesťané jsou „ve spojení s“ Kristem Ježíšem, což zdůrazňuje Kristovu důležitou roli při dosahování jednoty.​—Viz například Ef 1:4, 11; 2:13, 21.

Nechť máte nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Ř 1:7.

v nebeských místech: Zde Pavel mluví o pomazaných křesťanech, jako by již obdrželi „každé duchovní požehnání v nebeských místech“, ačkoli byli stále na zemi. Kontext ukazuje, že Bůh je „ustanovil za dědice“ se svým Synem v nebeském dědictví a dal jim závdavek toho dědictví. (Ef 1:11, 13, 14) I když jsou ještě na zemi, jsou povzneseni nebo povýšeni tím, že obdrželi takové postavení.​—Ef 1:18-20; 2:4-7.

v jednotě s ním: To znamená s Kristem.​—Ef 1:3; viz studijní poznámku k Ef 1:1.

založení světa: Viz studijní poznámku k Lk 11:50.

Neboť nás předurčil: V řeckém textu je také možné spojit tento výraz s předchozím veršem, takže věta zní: „Neboť v lásce [v. 5] nás předurčil.“

nás předurčil: Jehova předurčil, neboli předem rozhodl, že skupina Kristových následovníků bude přijata za Boží syny, aby vládla s Ježíšem v nebi. Předurčil skupinu, ne jednotlivce. Jehovův záměr byl zahrnut v proroctví v 1Mo 3:15, které Jehova vyhlásil krátce poté, co Adam zhřešil.​—Ga 3:16, 29; viz studijní poznámku k Ř 8:28.

aby byli přijati za jeho syny: Viz studijní poznámky k Ř 8:15; Ga 4:5.

osvobození výkupným: Viz studijní poznámky k Mt 20:28; Ř 3:24 a Slovník, „Výkupné.“

skrze jeho krev: To znamená skrze krev Ježíše Krista. Zatímco některé překlady používají slovo „smrt“, doslovný překlad „krev“ zachovává biblický koncept smířitelské moci krve. (Viz Slovník, „Smíření.“) V Den smíření byly obětovány určené obětní zvířata. Velekněz vzal část jejich krve do Nejsvětější svatyně stánku nebo chrámu a předložil ji tam před Bohem. (3Mo 16:2-19) Ježíš naplnil to, co bylo předobrazeno Dnem smíření, jak Pavel vysvětluje ve svém dopise Hebrejům. (Heb 9:11-14, 24, 28; 10:11-14) Stejně jako v Den smíření velekněz vnesl obětní krev do Nejsvětější svatyně, Ježíš předložil hodnotu, neboli zásluhu, své životní krve před Bohem v nebi.

podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti: Efez byl materiálně prosperujícím městem, ale Pavlův dopis zdůrazňuje, že pravé duchovní bohatství je spojeno s Boží nezaslouženou laskavostí. (Ef 1:18; 2:7; 3:8) Pavel používá řecký výraz přeložený jako „nezasloužená laskavost“ 12krát ve svém dopise Efezanům. Když se při dřívější příležitosti setkal se staršími z Efezu, také zmínil tuto milou vlastnost.​—Sk 20:17, 24, 32; viz studijní poznámka ke Sk 13:43 a Slovník, „Nezasloužená laskavost.“

posvátné tajemství jeho vůle: Termín „posvátné tajemství“ je v Pavlově dopise Efezanům zmíněn několikrát. Obecně řečeno, Jehovovo „posvátné tajemství“ se soustředí na Ježíše Krista. (Kol 2:2; 4:3) Boží posvátné tajemství má však mnoho aspektů. Mezi ně patří: Ježíšova identita jako slíbeného potomka neboli Mesiáše a jeho úloha v Božím záměru (1Mo 3:15); nebeská vláda, Boží mesiášské Království (Mt 13:11; Mr 4:11); společenství pomazaných křesťanů, jimž je Kristus hlavou (Ef 5:32; Kol 1:18; Zj 1:20); úloha těch pomazaných, kteří sdílejí Království s Ježíšem (Lk 22:29, 30); a vyvolení pomazaných z řad Židů i pohanů (Ř 11:25; Ef 3:3-6; Kol 1:26, 27).​—Viz studijní poznámky k Mt 13:11; 1K 2:7.

pro správu: Nebo „aby spravoval věci“. Použité řecké slovo (oi·ko·no·miʹa) doslova znamená „správa domu“ nebo „vedení domácnosti“. Neodkazuje na konkrétní vládu, ale na způsob správy nebo řízení věcí. Toto chápání je v souladu s tím, jak je tento termín použit v Ef 3:9. (Srovnej Lk 16:2; Ef 3:2 a Ko 1:25, kde je tento termín přeložen jako „správcovství“.) Tato „správa“ není totéž co Boží Mesiášské Království. Jde spíše o způsob, jakým se Bůh rozhodl řídit záležitosti své univerzální rodiny neboli domácnosti. Tato správa spojí vládce tohoto nebeského Království a naplní Boží záměr sjednotit všechny inteligentní tvory, což povede k pokoji a jednotě s Bohem skrze Ježíše Krista.

shromáždit všechno v Kristu: Správa, kterou Bůh ustanovil, bude probíhat ve dvou etapách. První etapa je shromáždění věcí v nebesích, tedy těch, kteří jsou povoláni vládnout s Kristem v nebi. (Ří 8:16, 17; Ef 1:11; 1Pe 1:4) Tato etapa začala o Letnicích roku 33 n. l. (Sk 2:1-4) Druhá etapa je shromáždění věcí na zemi, tedy těch, kteří mají žít v pozemském ráji jako poddaní nebeské vlády.​—Jan 10:16; Zj 7:9, 10; 21:3, 4.

předurčeni: Viz studijní poznámku k Efezanům 1:5.

byli jste zapečetěni: V biblických dobách bylo pečetění používáno jako podpis k prokázání vlastnictví, pravosti nebo souhlasu. V případě pomazaných křesťanů je Bůh obrazně zapečetil svým svatým duchem prostřednictvím Krista, aby ukázal, že jsou jeho vlastnictvím a že mají vyhlídku na nebeský život.​—Viz studijní poznámku k 2K 1:22.

který: Odkazuje na „svatého ducha“ neboli činnou sílu Boží zmíněnou v předchozím verši. Ačkoli některé rukopisy zde používají řecké zájmeno mužského rodu, existuje silná podpora pro čtení s neutrálním zájmenem, přeloženým jako „který“. Použití neutrálního zájmena odpovídá tomu, jak je Boží duch označován v dalších biblických verších. Někteří učenci naznačují, že pozdější písaři použili řecké zájmeno mužského rodu, aby vykreslili svatého ducha jako osobu.​—Viz studijní poznámky k Mt 28:19; Jan 14:17.

závdavek: Nebo „záloha; záruka (zástava) toho, co přijde“. Pavel zde používá právní termín (ar·ra·bonʹ), který často označuje zálohu menší než celková částka. Všechny tři výskyty tohoto řeckého slova v křesťanských řeckých písmech jsou použity obrazně pro Boží pomazání křesťanů „slíbeným svatým duchem“, Boží činnou silou. (Ef 1:13, 14; 2K 1:22; 5:5) Toto zvláštní působení svatého ducha je jako obrazná záloha, záruka (nebo zástava) toho, co přijde. Díky tomuto závdavku svého nebeského dědictví jsou pomazaní křesťané přesvědčeni o své naději. Úplné naplnění své naděje zažívají, když obdrží neporušitelné nebeské tělo.​—2K 5:1-5.

naše dědictví: Tedy nebeské dědictví křesťanů pomazaných Božím svatým duchem. Duch slouží jako „závdavek“ jejich dědictví. (1Pt 1:4, 5) Pro pomazané křesťany toto dědictví zahrnuje více než život v nebi. Jsou „věci v nebesích“, které mají být shromážděny pod Ježíšem, aby byli „dědicové... Boží“ a „spoludědicové s Kristem“. (Ef 1:10; Ř 8:16, 17) Základní význam řeckého slovesa pro „dědit“ je, že dědic obdrží něco jako právo. Často je to kvůli rodinnému vztahu, jako když syn obdrží dědictví po otci. (Ga 4:30) Zde však, jako ve většině výskytů v křesťanských řeckých písmech, je tento termín použit v širším smyslu jako něco obdrženého jako dar od Boha.​—Mt 19:29; 1K 6:9.

Boží vlastnictví: Dosl., „vlastnictví“. Tímto vlastnictvím je sbor pomazaných křesťanů. (Sk 20:28) V 1Pt 2:9 jsou tito křesťané označeni jako „lid zvláštního vlastnictví“.

zjevení: Viz studijní poznámku k Ř 16:25.

oči vašeho srdce: Tento výraz odkazuje na obrazné vidění nebo vnímání člověka. (Iz 44:18; Jer 5:21; Ez 12:2, 3; Mt 13:13–16) Pavel říká pomazaným křesťanům, že je Bůh osvítil „aby [poznali], k jaké naději [je] povolal“. Takové duchovní porozumění přesvědčuje pomazané křesťany, že je čeká slavná odměna​—zaručená mocnou silou, kterou Bůh projevil, když vzkřísil Ježíše z mrtvých.

tento systém věcí: Nebo „tento věk“. V tomto kontextu řecké slovo ai·onʹ odkazuje na současný nespravedlivý systém věcí. (Ga 1:4) Pavel naznačuje, že existuje také systém věcí neboli věk přicházející, ve kterém bude vláda pod autoritou Krista.​—Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.