Matouš 26

Když: Události popsané v Mt 26:1–5 se odehrály 12. nisanu, protože verš 2 uvádí, že „za dva dny bude velikonoční svátek [14. nisanu].“​—Viz Příloha A7, B12 a studijní poznámku k Mt 26:6.

Pascha: Tento svátek (řecky paʹskha z hebrejského peʹsach od slovesa pa·sachʹ, což znamená „přejít; minout se“) byl ustanoven večer před izraelským Exodusem z Egypta. Připomíná vysvobození Izraelitů z Egypta a ‚přejití‘ jejich prvorozených, když Jehova zahubil prvorozené Egypta.​—Ex 12:14, 24-47; viz Slovníček.

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

být popraven na kůlu: Nebo „být přibit na kůl (tyč).“​—Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

velekněží: Viz studijní poznámku k Mt 2:4 a Slovník, „Velekněz“.

starší: Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

velekněz: Když Izrael fungoval jako nezávislý národ, velekněz zastával svůj úřad doživotně. (Nu 35:25) Během římské okupace Izraele však měli vládci jmenovaní Římem pravomoc velekněze jmenovat i sesadit.​—Viz Slovník.

Kaifáš: Tento velekněz, jmenovaný Římany, byl obratný diplomat, který svůj úřad zastával déle než kterýkoli z jeho bezprostředních předchůdců. Byl jmenován kolem roku 18 n. l. a zůstal ve funkci až do roku 36 n. l.​—Viz Přílohu B12 pro možné umístění Kaifášova domu.

Když byl Ježíš v Betanii: Události popsané v Mt 26:6-13 se zřejmě odehrály po západu slunce, kdy začal Nisan 9. Toto časování naznačuje paralelní záznam u Jana, kde se uvádí, že Ježíš přišel do Betanie „šest dní před Pasachem“. (Jan 12:1) Musel tam dorazit kolem začátku (při západu slunce) sabatu Nisanu 8, což byl den před jídlem v domě Šimona.​—Jan 12:2-11; viz Příloha A7 a B12.

Šimon malomocný: Tento Šimon je zmíněn pouze zde a v paralelním záznamu v Mr 14:3. Mohl to být bývalý malomocný, kterého Ježíš uzdravil.​—Viz studijní poznámka k Mt 8:2 a Slovníček, „Malomocenství; Malomocný.“

žena: Podle Jan 12:3 je touto ženou Marie, sestra Marty a Lazara.

alabastrová nádoba: Viz Slovníček, „Alabastr“.

drahé vonné oleje: Marek a Jan ve svých zprávách uvádějí, že šlo o libru „pravého nardu“ v hodnotě 300 denárů. Tato částka představovala přibližně roční mzdu obyčejného dělníka. (Mr 14:3–5; Jan 12:3–5) Původ takového vonného oleje je obecně připisován aromatické rostlině (Nardostachys jatamansi) rostoucí v Himálajích. Nard byl často falšován nebo dokonce padělán, ale Marek i Jan uvádějí, že tento olej byl „pravý“.

nalila mu ji na hlavu: Podle Matouše a Marka žena olej vylila na Ježíšovu hlavu. (Mr 14:3) Jan, který psal o mnoho let později, doplnil detail, že mu ho také nalila na nohy. (Jan 12:3) Ježíš vysvětluje, že tento láskyplný čin byl obraznou přípravou na jeho pohřeb.​—Viz studijní poznámku k Mt 26:12.

učedníci: Pouze v Janově záznamu je Jidáš Iškariotský označen jako ten, kdo namítal proti Mariinu použití drahého oleje. (Jan 12:4-7) Zřejmě ostatní apoštolové pouze souhlasili s tím, co se zdálo být platným argumentem.

velké množství peněz: Viz studijní poznámku k Mr 14:5.

vylila mi toto vonné oleje na tělo: Tato žena (viz studijní poznámka k Mt 26:7) provedla tento velkorysý čin z lásky a vděčnosti k Ježíšovi. On vysvětlil, že nevědomky připravovala jeho tělo k pohřbu, protože takové vonné oleje a masti se často nanášely na mrtvá těla.​—2Pa 16:14.

Vpravdě: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.

bude kázáno po celém světě: Podobně jako ve svém proroctví v Mt 24:14, Ježíš zde předpovídá, že dobrá zpráva bude hlásána po celém světě a bude zahrnovat i tuto ženinu oddanou oběť. Bůh inspiroval tři autory evangelií, aby zmínili, co udělala.​—Mr 14:8, 9; Jan 12:7; viz studijní poznámku k Mt 24:14.

Potom: To znamená 12. nisanu, ve stejný den, kdy se odehrály události popsané v Mt 26:1-5.​—Viz Příloha A7, B12 a studijní poznámky k Mt 26:1, 6.

Jidáš Iškariotský: Viz studijní poznámka k Mt 10:4.

30 stříbrných: Matouš je jediný pisatel evangelia, který zmiňuje částku, za kterou byl Jidáš zrazen. Pravděpodobně šlo o 30 tyrských stříbrných šekelů. Tato suma zřejmě ukazuje pohrdání velekněží vůči Ježíšovi, neboť podle Zákona to byla cena za otroka. (Ex 21:32) Podobně, když Zachariáš požádal o odměnu za své prorocké působení mezi Božím lidem od nevěrných Izraelitů, odvážili mu „30 stříbrných“, což naznačuje, že ho považovali za nehodného více než otroka.​—Za 11:12, 13.

První den nekvašených chlebů: Slavnost nekvašených chlebů začínala 15. nisanu, den po Pasachu (14. nisan), a trvala sedm dní. (Viz Příloha B15.) V Ježíšově době se však Pasach stal s touto slavností tak úzce spojeným, že všech osm dní, včetně 14. nisanu, bylo někdy označováno jako „Slavnost nekvašených chlebů“. (Lk 22:1) V tomto kontextu by se fráze „První den“ mohla přeložit jako „Den před“. (Srovnej Jan 1:15, 30, kde je řecké slovo pro „první“ [proʹtos] přeloženo jako „před“ v podobné konstrukci, totiž „existoval přede mnou [proʹtos]“.) Původní řecký text i židovský zvyk tedy umožňují, aby učedníci položili Ježíši tuto otázku 13. nisanu. Během dne 13. nisanu učedníci připravovali Pasach, který byl později slaven „po setmění“ na začátku 14. nisanu.​—Mr 14:16, 17.

Když nastal večer: To znamená večer označující začátek 14. nisanu.​—Viz Příloha A7 a Příloha B12.

se mnou namáčí ruku: Lidé obvykle jedli jídlo prsty nebo používali kousek chleba podobně jako lžíci. Tento výraz by také mohl být idiomem znamenajícím „jíst společně“. Stolování s někým symbolizovalo blízké společenství. Zrada tak důvěrného společníka byla považována za nejodpornější formu zrady.​—Ža 41:9; Jan 13:18.

mísa: Řecké slovo označuje poměrně hlubokou nádobu, ze které se jedlo jídlo.

Sám jsi to řekl: Židovský idiom zde použitý k potvrzení pravdivosti výroku tázajícího se. Ježíš v podstatě říkal: „Sám jsi to řekl, a to, co říkáš, je pravda.“ Ježíšova odpověď zjevně poukazovala na to, že Judova vlastní slova byla přiznáním odpovědnosti za zradu Ježíše. V určitém okamžiku poté Jidáš musel opustit místnost, než Ježíš ustanovil slavení Večeře Páně, jak ukazuje srovnání se zprávou v Jan 13:21-30. Zde v Matoušově zprávě je Jidáš znovu zmíněn až v Mt 26:47, spolu s davem v zahradě Getsemane.

vzal chléb . . . lámal jej: Chleby běžné v starověkém Blízkém východě byly tenké a, pokud byly nekvašené, křehké. V Ježíšově lámání chleba nebyl žádný duchovní význam; to byl běžný způsob, jak rozdělit tento typ chleba.​—Viz studijní poznámku k Mt 14:19.

požehnal: Tento výraz zjevně odkazuje na modlitbu, která vzdává chválu a díky Bohu.

znamená: Řecké slovo e·stinʹ (doslova znamenající „je“) zde má význam „znamená; symbolizuje; zastupuje; představuje“. Tento význam byl apoštolům zřejmý, protože při této příležitosti bylo Ježíšovo dokonalé tělo přímo před nimi a stejně tak i nekvašený chléb, který se chystali jíst. Proto chléb nemohl být jeho doslovným tělem. Stojí za zmínku, že stejné řecké slovo je použito v Mt 12:7 a mnoho překladů Bible jej překládá jako „znamená“.

krev smlouvy: Nová smlouva, mezi Jehovou a pomazanými křesťany, se stala platnou díky Ježíšově oběti. (Heb 8:10) Ježíš zde používá stejný výraz, jaký použil Mojžíš, když jednal jako prostředník a zaváděl Zákonskou smlouvu s Izraelem na hoře Sinaj. (2Mo 24:8; Heb 9:19-21) Stejně jako krev býků a kozlů potvrdila platnost Zákonské smlouvy mezi Bohem a izraelským národem, Ježíšova krev potvrdila platnost nové smlouvy, kterou Jehova uzavřel s duchovním Izraelem. Tato smlouva vstoupila v platnost o Letnicích roku 33 n. l.​—Heb 9:14, 15.

pít je nové: To znamená nový produkt révy. V Písmu víno někdy symbolizuje radost.​—Ž 104:15; Kaz 10:19.

po zpěvu chval: Nebo „po zpěvu chvalozpěvů (žalmů)“. Podle jedné židovské tradice se první žalmy Hallel (113, 114) zpívaly nebo recitovaly během velikonočního jídla; poslední čtyři (115-118) na jeho závěr. Tyto obsahují některá proroctví, která se vztahují na Mesiáše. Žalm 118 začíná a končí slovy: „Děkujte Jehovovi, neboť je dobrý; jeho věrná láska je navěky.“ (Ž 118:1, 29) To mohla být poslední slova chvály, která Ježíš se svými věrnými apoštoly zpíval noc před svou smrtí.

než kohout zakokrhá: Všechna čtyři evangelia zmiňují toto prohlášení, ale pouze Marek dodává podrobnost, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:74, 75; Mr 14:30, 72; Lu 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dnech se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. Toto zakokrhání pravděpodobně nastalo velmi brzy ráno.

Getsemane: Tato zahrada se zjevně nacházela na Olivové hoře naproti údolí Kidron od Jeruzaléma. Pravděpodobně byla vybavena lise na olivy, protože její název je odvozen z hebrejského nebo aramejského výrazu (gat šemané), což znamená „lis na olej“. Přesné umístění sice nelze určit, ale podle jedné tradice se Getsemane ztotožňuje se zahradou ležící na úpatí Olivové hory, na rozcestí na jejím západním svahu.​—Viz Příloha B12.

dva Zebedeovi synové: To znamená apoštoly Jakuba a Jana.​—Mt 4:21; 10:2.

Jsem: Nebo „Má duše je.“ Řecké slovo psy·kheʹ, tradičně překládané jako „duše“, zde odkazuje na celou bytost člověka. Takže „má duše“ může být přeloženo jako „má celá bytost“ nebo jednoduše „já“.​—Viz Slovníček, „Duše.“

bděte: Doslova „zůstaňte vzhůru“. Ježíš zdůraznil potřebu, aby jeho učedníci zůstali duchovně bdělí, protože neznali den a hodinu jeho příchodu. (Viz studijní poznámky k Mt 24:42; 25:13.) Zde opakuje toto napomenutí a znovu v Mt 26:41, kde spojuje duchovní bdělost s vytrvalostí v modlitbě. Podobná napomenutí se nacházejí v celých křesťanských řeckých písmech, což ukazuje, že duchovní bdělost je pro pravé křesťany zásadní.​—1K 16:13; Ko 4:2; 1Te 5:6; 1Pt 5:8; Zj 16:15.

padl tváří k zemi: Nebo „vrhl se na zem s obličejem k zemi“, možná se opíraje o ruce nebo lokty. V Bibli je zmíněno několik poloh při modlitbě, včetně stání a klečení. Avšak člověk v horlivé modlitbě může skutečně ležet tváří k zemi s nataženým tělem.

ať mne mine tento kalich: V Bibli je „kalich“ často obrazným vyjádřením Boží vůle nebo „určeného údělu“ pro člověka. (Viz studijní poznámku k Mt 20:22.) Ježíš bezpochyby pociťoval velké znepokojení nad potupou, kterou by jeho smrt jako člověka obviněného z rouhání a vzpoury mohla přivést na Boha, a proto se modlil, aby ho tento „kalich“ minul.

Mohl bys: Zde řecký text používá sloveso v druhé osobě množného čísla, což naznačuje, že Ježíš oslovuje nejen Petra, ale i další učedníky.

duch: Zde odkazuje na hnací sílu, která vychází z obrazného srdce člověka a způsobuje, že říká a dělá věci určitým způsobem.​—Viz Slovníček.

tělo: V Bibli se tento výraz často používá k reprezentaci člověka v jeho nedokonalém hříšném stavu.

Hle!: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

laskavě ho políbil: Řecké sloveso přeložené jako „laskavě políbit“ je intenzivní formou slovesa „políbit“, použitého v Mt 26:48. Tím, že Ježíše pozdravil tak srdečným a přátelským způsobem, Jidáš ukázal hloubku své lstivosti a pokrytectví.

jeden z těch, kteří byli s Ježíšem: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo tasil meč, a že jméno veleknězova otroka bylo Malchus. Zprávy v Luk 22:50 a Jan 18:10 také dodávají detail, že mu byla uťata „pravá ucho“.​—Viz studijní poznámka k Jan 18:10.

udeřil veleknězova otroka: Viz studijní poznámka k Jan 18:10.

legie: Hlavní jednotky římské armády. V prvním století n. l. se jedna legie obvykle skládala z přibližně 6 000 vojáků. Zde „12 legií“ zjevně označuje neurčitý, velký počet. Ježíš říká, že kdyby požádal, jeho Otec by poslal více než dost andělů, aby ho ochránili.

Písma: Výraz často používaný k označení inspirovaných hebrejských spisů jako celku.

aby se splnila proroctví: Viz studijní poznámku k Mt 1:22.

Velekněz Kaifáš: Viz studijní poznámku k Mt 26:3.

vrchní kněží: Tento výraz označuje přední muže kněžstva.​—Viz studijní poznámku k Mt 2:4 a Slovník, „Vrchní kněz“.

Sanhedrin: To znamená židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě. Řecké slovo přeložené jako „Sanhedrin“ (sy·neʹdri·on) doslova znamená „sezení spolu“. Ačkoli šlo o obecný termín pro shromáždění nebo schůzi, v Izraeli mohlo označovat náboženský soudní orgán nebo soud.​—Viz studijní poznámku k Mt 5:22 a Slovník; viz také Příloha B12 pro možné umístění síně Sanhedrinu.

Kristus: Viz studijní poznámku k Mt 11:2.

Sám jsi to řekl: Ježíš nevyhýbavě odpověděl Kaifášovi, protože uznal veleknězovu autoritu přimět ho přísahou k výpovědi pravdy. (Mt 26:63) Tento výraz byl zjevně židovský idiom potvrzující pravdivost výroku. To podporuje i Markův paralelní záznam, který uvádí Ježíšovu odpověď jako „Já jsem.“​—Mr 14:62; viz studijní poznámky k Mt 26:25; 27:11.

Syn člověka . . . přicházející na nebeských oblacích: Ježíš zde odkazuje na mesiánské proroctví v Da 7:13, 14, čímž potvrzuje, že je tím, kdo získá přístup do Boží přítomnosti a obdrží vládu v nebi.​—Viz Slovníček, „Syn člověka“.

po pravici Moci: Být na pravici vládce znamenalo být na druhém místě za vládcem samotným. (Ž 110:1; Sk 7:55, 56) Řecké slovo pro „moc“ v tomto kontextu může odkazovat na samotného Boha a lze je přeložit jako „Moc“ nebo „Mocný“. Stejný řecký výraz „po pravici Moci“ se objevuje i v paralelním záznamu v Lk 22:69, ale s dodatkem slova „Bůh“. Tam je přeložen jako „mocná pravice Boží“. Fráze „po pravici Moci“ může také naznačovat, že Ježíš bude naplněn mocí neboli autoritou, protože bude po pravici Mocného, Boha.

roztrhl svrchní šaty: Zde jde o gesto vyjadřující rozhořčení. Kaifáš pravděpodobně roztrhl část oděvu zakrývajícího jeho hruď, aby dramaticky zdůraznil své pokrytecké pobouření nad Ježíšovými slovy.

Prorokuj... Kdo tě udeřil?: Zde „prorokuj“ neznamená předpovídat, ale zjevením od Boha určit, kdo ho udeřil. Paralelní zprávy v Mr 14:65 a Lk 22:64 ukazují, že Ježíšovi pronásledovatelé mu zakryli tvář, což vysvětluje jejich posměšek, aby určil, kdo ho udeřil.

brána: Dosl. „brána“. Marek ve svém záznamu používá výraz, který může znamenat „vchod“ nebo „předsíň“, což naznačuje, že šlo o více než pouhou bránu. (Mr 14:68) Zřejmě šlo o stavbu, možná průchod nebo halu, vedoucí z nádvoří k vnějším dveřím, které se otevíraly do ulice.

tvé nářečí: Nebo „tvůj přízvuk; způsob, jakým mluvíš.“ Petrovo galilejské nářečí nebo přízvuk mohlo odrážet regionální slovní zásobu nebo výslovnost, která se lišila od hebrejštiny užívané v Judeji. Někteří naznačují, že odlišný galilejský přízvuk nebo slovní zásoba byla důsledkem cizího vlivu.

proklínat: Petr se s největší pravděpodobností proklíná sám, což v podstatě znamená, že ‚přeje si být proklet, pokud lže a toho muže skutečně zná.‘

zapřísahat se: Nebo „přísahat přísahou.“ Poháněn strachem se Petr snaží přesvědčit ty kolem sebe, že jeho zapírání je pravdivé. Tím, že se zapřísáhá, skládá přísahu, že jeho slova jsou pravdivá, a že by ho mohlo postihnout neštěstí, pokud by nebyla.

zakokrhal kohout: Viz studijní poznámku k Mr 14:72.