Jan 13

svátkem Pesach: Tedy Pesach roku 33 n. l. (Viz studijní poznámku k Jan 2:13).

Protože miloval: Láska se v následujících kapitolách Janova evangelia stává výrazným tématem. V prvních 12 kapitolách Janovy zprávy se řecké sloveso a·ga·paʹo (milovat) a podstatné jméno a·gaʹpe (láska) dohromady objevují osmkrát. Ale v Jan 13–21 se tyto výrazy vyskytují celkem 36krát. Ježíšova hluboká láska k jeho Otci a k jeho učedníkům nikde nevyniká tak zřetelně jako v závěrečných kapitolách Janova evangelia. Například všechna čtyři evangelia ukazují, že Ježíš miloval Jehovu, ale jen Jan zaznamenal, že Ježíš výslovně řekl: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31) A právě během Ježíšových závěrečných rad učedníkům nejen říká, že ho Jehova miluje, ale také vysvětluje proč. (Jan 15:9, 10).

projevoval jim lásku až do konce: Řecké spojení použité v tomto verši se nejspíš vztahuje na konec Ježíšova života jako člověka. Jiní ale v tomto kontextu chápou řecký výraz ve smyslu „miloval je úplně (naplno); miloval je nepřetržitě“.

uvázal si ho kolem pasu: Nebo „přepásal se“. Mytí a utírání nohou druhým byla obvykle práce otroka. (Jan 13:12-17) Tím, že Ježíš udělal tuhle podřadnou práci, dal svým učedníkům silnou lekci o postoji, který Jehova vyžaduje od svých služebníků. Apoštol Petr, který byl toho večera přítomný, mohl mít tuhle událost na mysli, když později vybízel spoluvěřící: „Všichni se oblečte [nebo „přepásejte“] pokorou.“—1Pe 5:5; pozn.

umývat nohy učedníkům: Ve starověkém Izraeli byly nejběžnější obuví sandály. Byly to v podstatě jen podrážky připevněné k chodidlu a kotníku, takže se cestovateli nohy nevyhnutelně ušpinily od prašných nebo blátivých cest a polí. Proto bylo zvykem, že si člověk při vstupu do domu sandály zul, a pohostinný hostitel se postaral o to, aby hostovi umyli nohy. Bible se o tomto zvyku zmiňuje na několika místech. (1Mo 18:4, 5; 24:32; 1Sa 25:41; Lk 7:37, 38, 44) Když Ježíš „začal učedníkům umývat nohy“, využil tento zvyk, aby jim názorně ukázal, co znamená pokora a jak si mají navzájem sloužit.

který měl kolem pasu: Nebo „kterým byl přepásaný“. (Viz studijní poznámku k Jan 13:4).

vy jste čistí: Učedníci si právě nechali od Mistra umýt nohy a byli fyzicky úplně čistí. Jeden z nich ale byl duchovně nečistý. Podobně jako falešní farizeové, kteří očistili vnější stranu poháru nebo mísy, ale vnitřek nechali špinavý, byl Jidáš Iškariotský fyzicky čistý, ale duchovně nečistý. (Mt 23:25, 26).

věděl: Protože Ježíš dokázal rozpoznat myšlenky a postoje lidí kolem sebe, je zřejmé, že Jidáš neměl zrádný postoj v době, kdy byl vybrán za apoštola. (Mt 9:4; Mr 2:8; Jan 2:24, 25) Když si ale Jidáš později začal pěstovat špatný postoj, Ježíš to rozpoznal a dokázal určit, kdo ho zradí. I když Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí, přesto umyl nohy i tomuto zrádci. (Viz studijní poznámky k Jan 6:64; 6:70).

máte: Nebo „jste povinni“. Řecké sloveso použité na tomto místě se často používá ve finančním smyslu a v podstatě znamená „být někomu dlužen; něco někomu dlužit“. (Mt 18:28, 30, 34; Lk 16:5, 7) Tady a v jiných souvislostech je použité v širším významu, tedy že je člověk zavázaný nebo povinný něco udělat. (1Ja 3:16; 4:11; 3Ja 8).

umývat nohy jeden druhému: Souvislosti tohoto výroku ukazují, že Ježíš tady učí své věrné následovníky, aby projevovali pokorný zájem nejen o tělesné potřeby svých bratrů, ale i o jejich duchovní potřeby. Právě dal svým učedníkům lekci pokory a služby jeden druhému, když jim on, jejich Mistr, umyl nohy. Potom řekl: „Vy jste čistí, ale ne všichni“, čímž naznačil, že nemluví jen o doslovném umývání nohou. (Jan 13:10) V Ef 5:25, 26 se o Ježíšovi mluví jako o tom, kdo očišťuje křesťanský sbor „koupelí vody prostřednictvím slova“ pravdy. Učedníci mohli Ježíšův příklad napodobovat tím, že si budou navzájem pomáhat zůstávat čistí od každodenních pokušení a od zapletení se s tímto světem, které by mohlo křesťana poskvrnit. (Ga 6:1; Heb 10:22; 12:13).

posel: Nebo „posel (vyslanec); apoštol“. Řecké slovo a·poʹsto·los (odvozené od slovesa a·po·stelʹlo, které znamená „vyslat“) je v Křesťanských řeckých písmech přeloženo jako „apoštol(ové)“ v 78 z 80 výskytů. (V Fil 2:25 je toto řecké slovo přeloženo jako „vyslanec“.) Jediný výskyt tohoto řeckého výrazu v Janově evangeliu je v tomto verši. – Mt 10:5; Lk 11:49; 14:32; viz studijní poznámky k Mt 10:2; Mr 3:14 a Slovníček „Apoštol“.

jedl můj chléb: Jíst s někým chléb bylo symbolem přátelství a znamenalo, že host je se svým hostitelem v míru. (1Mo 31:54; srovnej 2Mo 2:20 a 18:12, kde je hebrejský výraz „jíst chléb“ přeložen jako „jíst“ a „jíst jídlo“.) Člověk, který jedl chléb u svého hostitele a potom mu ublížil, byl považován za toho nejpodlejšího zrádce. (Ža 41:9).

pozvedl proti mně patu: Nebo „obrátil se proti mně“. Ježíš tu cituje prorocká slova z Ža 41:9, kde doslova stojí „učinil proti mně [svou] patu velikou“. David tam obrazně mluví o zrádném společníkovi, možná o Achitofelovi, „Davidově rádci“. (2Sa 15:12) Ježíš tato slova vztahuje na Jidáše Iškariotského. V tomto kontextu tedy ten výraz označuje zrádný čin, který hrozí ublížením tomu, proti komu je „pata“ pozvednuta.

ten, kterého Ježíš miloval: Tedy ten, kterého Ježíš miloval zvlášť. Je to první z pěti výskytů, kde se mluví o určitém učedníkovi „kterého Ježíš [nebo „on“] miloval“ nebo „ke kterému měl Ježíš náklonnost“. (Jan 19:26; 20:2; 21:7, 20) Obecně se má za to, že tímto učedníkem je apoštol Jan, syn Zebedeův a bratr Jakuba. (Mt 4:21; Mr 1:19; Lk 5:10) Jedním důvodem pro toto ztotožnění je, že apoštol Jan není v tomto evangeliu uveden jménem, kromě zmínky o „synech Zebedeových“ v Jan 21:2. Další náznak je v Jan 21:20-24, kde se výraz „učedník, kterého Ježíš miloval“ používá ve vztahu k pisateli tohoto evangelia. Ježíš navíc o tomto apoštolovi řekl: „Jestli je moje vůle, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti do toho?“ To naznačuje, že ten, o kom je řeč, přežije Petra i ostatní apoštoly, což odpovídá apoštolu Janovi. (Viz studijní poznámky k Jan Titulek a Jan 1:6; 21:20).

vedle: Dosl. „v náručí“. Tento výraz odkazuje na to, jak lidé za Ježíšových dnů u stolu leželi. Hosté leželi na levém boku a levý loket měli opřený o polštář. Host se mohl opřít zády o náruč neboli hruď přítele, který ležel vedle něj, a vést s ním důvěrný rozhovor. (Jan 13:25) Být „vedle“ někoho neboli „v jeho náručí“ znamenalo být s ním ve zvláštním vztahu přízně a blízkého přátelství. Tento zvyk byl zřejmě pozadím pro výrazy použité u Lukáše a Jana. (Viz studijní poznámky k Lk 16:22, 23; Jan 1:18).

na svátek: Zřejmě se tím myslí Svátek nekvašených chlebů, který začínal po Pesachu.

Děťátka: V evangeliích není žádný dřívější záznam o tom, že by Ježíš své učedníky oslovil tímto láskyplným výrazem. Řecké slovo přeložené jako „děťátka“, te·kniʹon, je zdrobnělina slova teʹknon (dítě). V Křesťanských řeckých písmech se zdrobněliny často používají k vyjádření náklonnosti a důvěrného vztahu. (Viz Slovníček, „Zdrobnělina“.) Tento výraz by se proto dal přeložit také jako „drahé děti“ nebo „milované děti“. V Křesťanských řeckých písmech se vyskytuje devětkrát a vždy je použit v přeneseném smyslu a vztahuje se na učedníky. (Ga 4:19; 1Ja 2:1, 12, 28; 3:7, 18; 4:4; 5:21).

nové přikázání: Mojžíšův zákon vyžadoval, aby člověk miloval svého bližního jako sám sebe. (3Mo 19:18) Vyzýval k lásce k bližnímu, ale ne nutně k obětavé lásce, která by zašla až tak daleko, že by člověk položil život za druhého. Ježíšovo přikázání bylo „nové“, tedy bezprecedentní, protože řekl: „Jako jsem miloval já vás“. Dal svým následovníkům dokonalý vzor, jak milovat a žít nezištně pro druhé — láskou, která člověka může pohnout k tomu, aby za druhé zemřel. Jak Ježíšův život, tak jeho smrt byly příkladem lásky, kterou toto nové přikázání vyžaduje. (Jan 15:13).

život: Nebo „duši“. Význam řeckého slova psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, je potřeba určit podle kontextu. Tady se vztahuje na Petrovu „život“, o kterém říká, že je ochotný ho za Ježíše obětovat. – Viz Slovníček, „Duše“.

život: Nebo „duši“. Význam řeckého slova psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, je potřeba určit podle kontextu. Tady se vztahuje na Petrovu „život“.—Viz studijní poznámku k Jan 13:37 a Slovníček, „Duše“.

kohout: Všechna čtyři evangelia zmiňují, že kohout zakokrhá, ale jen Markova zpráva doplňuje podrobnost, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30, 72; Lk 22:34, 60, 61; Jan 18:27) Mišna naznačuje, že v Ježíšově době se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. K tomuto kokrhání pravděpodobně došlo velmi brzy ráno.