Hebrejcům 5

věci týkající se Boha: Tímto výrazem Pavel pravděpodobně myslí dva aspekty služby velekněze. Na jedné straně, stejně jako všichni izraelští kněží, velekněz zastupoval lid před Jehovou. Kněží předkládali lidem oběti a přimlouvali se za ně. V Den smíření předkládal takové oběti pouze velekněz. (3Mo 16:2, 17, 24) Na druhé straně kněží také zastupovali Jehovu před lidem tím, že je učili o jejich Bohu a jeho zákonech.​—3Mo 10:8-11; Mal 2:7; viz také Slovníček, „Kněz.“

dary a oběti za hříchy: Podle Mojžíšova zákona mohli Boží lidé předkládat určité oběti jako dary Jehovovi, aby vyjádřili vděčnost nebo aby hledali jeho přijetí a přízeň. (3Mo 7:11, 12; 5Mo 16:17) Jiné oběti byly určeny k usmíření za hřích. (3Mo 4:27, 28) Zde však kontext naznačuje, že Pavel používá výraz „dary a oběti“ obecně, aby odkazoval na všechny oběti, které přinášel velekněz. (Heb 5:3; srovnej 3Mo 9:7; 16:6.) Apoštol podobně obecně odkazuje na „dary a oběti“ v Heb 8:3 a 9:9.

Je schopen jednat soucitně s nevědomými a bloudícími: Velekněz podle Mojžíšova zákona musel přinášet oběti za své vlastní hříchy. (Heb 5:3) To mu připomínalo, že je nedokonalý a podléhá lidské slabosti. Citlivý vůči svému vlastnímu hříšnému stavu, pravděpodobně by „jednal soucitně [nebo „mírně; shovívavě“]“ s lidmi, za které přinášel oběti. Hříšníci by vyznali své hříchy a v některých případech by museli odškodnit ty, kterým ublížili. (2Mo 22:1; 3Mo 6:4, 5; 4Mo 5:7) Takoví hříšníci jsou nazýváni „nevědomí a bloudící [nebo „zbloudilí“]“, protože hřešili nikoli z opovážlivosti, ale z lidské slabosti.​—Srovnej 3Mo 5:17-19; 4Mo 15:27, 28.

je konfrontován se svou vlastní slabostí: Nebo „je podroben své vlastní slabosti.“ Řecké sloveso zde přeložené jako „je konfrontován“ doslova znamená „je obklopen“. (Viz také Heb 12:1, kde se vyskytuje stejné řecké slovo.) Používá se také ve Sk 28:20, kde je Pavel citován, jak říká: „Mám tento řetěz kolem sebe.“ Nedokonalý lidský velekněz byl hříšný, takže byl „konfrontován se svou vlastní slabostí“ neustále. Jeho slabost ho obklopovala, jakoby; byla jako oděv kolem něj. (Srovnej Za 3:3, 4.) Proto musel „přinášet oběti za své vlastní hříchy“. (Heb 5:3; 3Mo 9:7; 16:6, 11) Žádný takový velekněz se nemohl nikdy rovnat Kristu Ježíši, nebeskému Veleknězi, který je bez hříchu.​—Heb 7:26-28.

povolaný Bohem, stejně jako Áron: Někteří hebrejští křesťané se možná ptali, jak může být Ježíš veleknězem, když nebyl Áronovým potomkem. Pavel tedy vysvětluje, že Áron sám získal svou pozici nikoli dědičně, ale Božím ustanovením. (Srovnej Ex 28:1; Nu 3:10.) Ježíš byl také přímo „povolán Bohem“, ale v jeho případě šlo o povolání stát se věčným veleknězem. (Heb 5:5, 6) Velekněží v Pavlově době, jako Kaifáš, byli obvykle jmenováni – a někdy i odvoláváni z úřadu – římskými úředníky. (Sk 4:6 a studijní poznámka) Tito velekněží sice mohli být Áronovými potomky, ale nemohli oprávněně tvrdit, že byli „povoláni Bohem“. – Srovnej Heb 7:13-16.

Kristus si sám nepřisvojil slávu tím, že se stal veleknězem: Ježíše oslavil jeho Otec, Jehova, který ho povolal, aby se stal Veleknězem. To se stalo v roce 29 n. l., když byl Ježíš pokřtěn. Pokorně se představil, aby konal vůli svého Otce, což zahrnovalo obětování jeho života jako oběť a službu jako Jehovova Velekněze navždy. (Heb 5:6; 10:8, 9) Jehova poté vyjádřil svou lásku a schválení svého Syna a pomazal ho svatým duchem; Bůh tak oslavil Krista. (Viz studijní poznámku k Mr 1:11.) Tato sláva, která pocházela přímo od Ježíšova Otce, Jehovy Boha, byla mnohem větší než jakákoli sláva, kterou si ostatní velekněží přisvojovali nebo na kterou si činili nárok, protože pocházeli z Áronova rodu.​—Srovnej Jan 8:54.

„Ty jsi můj syn; já jsem se dnes stal tvým otcem“: Pavel cituje Ža 2:7 podruhé v tomto dopise. (Viz studijní poznámku k Heb 1:5.) Tato slova se naplnila při Ježíšově křtu. (Viz studijní poznámku k Mt 3:17.) Jehova se také stal Ježíšovým věčným Otcem v zvláštním smyslu, když svého Syna vzkřísil k nesmrtelnému nebeskému životu.​—Sk 13:33, 34; viz studijní poznámku k Ří 1:4.

na jiném místě: V následujících slovech Pavel cituje z Ža 110:4. Tento verš cituje nebo na něj odkazuje několikrát v tomto dopise.​—Žd 6:20; 7:3, 11, 17, 21; 10:12 a studijní poznámka.

knězem navždy podle řádu Melchisedechova: Toto je první zmínka o Melchisedechovi v dopise Židům. Byl to král i kněz v Abrahamových dnech. (1Mo 14:18) Ježíš nezdědil své kněžství po Melchisedechovi. Místo toho obdržel kněžství, které bylo „podle řádu“, neboli podobné, Melchisedechovu. Zřejmě sám Bůh ustanovil Melchisedecha za krále a kněze města Salemu. Podobně Bůh ustanovil Ježíše za Krále Božího Království a za Velekněze.​—Pro více podrobností o Melchisedechovi viz studijní poznámky k Žd 7:1.

Kristus předložil prosby a také žádosti: Pavel možná konkrétně myslí na modlitby, které Ježíš pronášel v agonii v zahradě Getsemane. Tváří v tvář nejvyšší zkoušce své integrity se opakovaně a vroucně modlil ke svému Otci.​—Lk 22:41-45; viz studijní poznámky ke Sk 4:31; Fp 4:6.

s mocným voláním a slzami: Pavel ukazuje, že Ježíš, ideální velekněz, byl mužem velké víry a hlubokých citů, který s důvěrou vyléval své srdce před svým Bohem a Otcem. Evangelijní zprávy konkrétně nezmiňují slzy v souvislosti s Ježíšovými intenzivními modlitbami v zahradě Getsemane. Pavel však zřejmě odkazuje na tuto chvíli a je inspirován, aby přidal tento dojemný detail. (Lk 22:42-44; viz také studijní poznámky k Mt 26:39; srovnej 1Sa 1:10, 12-18; 2Kr 20:1-5; Ne 1:2-4; Ža 39:12.) Výraz „mocné volání“ může také odkazovat na Ježíšova slova pronesená, když umíral na mučednickém kůlu. (Mt 27:46; viz také Ža 22:1, 24.) Písmo zaznamenává další dvě příležitosti, kdy Ježíš plakal. Vylil slzy zármutku u hrobu svého přítele Lazara. (Viz studijní poznámka k Jan 11:35.) A když Ježíš přijel na mladém oslu do Jeruzaléma, hlasitě plakal nad strašnou budoucností, která toto město čekala.​—Viz studijní poznámka k Lk 19:41.

byl vyslyšen: Jak bylo předpověděno, Jehova vyslyšel a příznivě odpověděl na Ježíšovy vroucí prosby. (Iz 49:8; viz studijní poznámka k 2K 6:2.) Bůh několika způsoby ukázal, že svého Syna příznivě vyslyšel. Poslal anděla, aby Ježíše posílil. (Lk 22:43) Později svého Syna vysvobodil ze smrti tím, že ho vzkřísil z mrtvých. Dále vyslyšel jeho pokornou prosbu: „Ať se stane ne má vůle, ale tvá.“ (Lk 22:42) Boží vůle se skutečně uskutečnila. Zahrnovala darování daleko většího daru svému Synovi, než o cokoli žádal​—nesmrtelnosti.​—Jan 17:5; 1Tm 6:16.

jeho bázeň před Bohem: Tento výraz popisuje Ježíšovu hlubokou úctu k jeho Otci a k posvátným věcem. Použitý řecký termín souvisí s „uctivou bázní v Boží přítomnosti“. Taková bázeň a úcta k jeho Otci byly pro Ježíše charakteristické. Dokonce bylo prorokováno o Mesiáši, že na něj spočine „duch . . . bázně před Jehovou“ a že „nalezne potěšení v bázni před Jehovou“. (Iz 11:2, 3) Řecký termín pro „bázeň před Bohem“ se také objevuje v Heb 12:28.​—Viz studijní poznámku k Heb 11:7; srovnej studijní poznámku k Ko 3:22.

naučil se poslušnosti: Ježíš byl vždy poslušným Božím Synem, dokonce i když se někteří další nebeští „synové pravého Boha“ vzbouřili. (1Mo 6:2) Předtím, než přišel na zem, projevoval pokorný a poslušný postoj. (Iz 50:5) Ale jako člověk na zemi se zkušeností naučil, jaké to je být poslušný v bolestivých okolnostech, se kterými by se v nebi nikdy nesetkal. (Fp 2:8; Heb 10:9) Jeho poslušnost tak byla prověřena a zdokonalena, aby skrze něj mohl Jehova dát věčný život poslušnému lidstvu.​—Viz studijní poznámky k Heb 5:9.

potom, co byl učiněn dokonalým: Boží Syn byl stvořen jako dokonalá duchovní bytost; později jako člověk „nespáchal žádný hřích“ po celý svůj pozemský život. (1Pe 2:22) Aby však splnil zvláštní úkol, musel být „učiněn dokonalým“ v jiném smyslu. Musel se stát dokonale způsobilým sloužit jako velekněz v zájmu lidstva. To, co zde Pavel učí, je v souladu s významem řeckých slov přeložených jako „učinit dokonalým“, „dokonalý“ a „dokonalost“. Mimo jiné mohou vyjadřovat myšlenky být úplný, dosáhnout cíle a splnit účel. (Srovnej studijní poznámku k 1Ko 13:10.) Jako člověk se Ježíš stal dokonale kvalifikovaným k tomu, aby sloužil jako soucitný velekněz tím, že zachoval bezúhonnost tváří v tvář každé zkoušce, dokonce i smrti.​—Heb 2:17; 4:15; 5:10; viz studijní poznámku k Heb 2:10.

stal se odpovědným za věčnou záchranu: Jehova Bůh je konečným zdrojem „věčné záchrany“. (Iz 45:17) Ježíš je však prostředkem, který jeho Otec používá k tomu, aby lidem umožnil být zachráněni před hříchem a smrtí, které zdědili po Adamovi. (Srovnej Lk 1:68, 69 a studijní poznámku; 2:30.) Ve své funkci velekněze se Ježíš „stal odpovědným“ za pomoc poslušným lidem, aby tuto záchranu získali. Ježíš je také nazýván „Původcem . . . záchrany“.​—Heb 2:10 a studijní poznámka; viz také studijní poznámky k Sk 3:15; 1Tm 1:1.

velekněz podle řádu Melchisedechova: Viz studijní poznámku k Hebr 5:6.

Máme o něm mnoho co říci: To znamená o Ježíši jako „veleknězi podle řádu Melchisedechova“. Pavel začal rozvíjet toto důležité téma v Heb 5:6, ale zde přerušuje tuto diskusi výzvou, aby „postupovali k dospělosti“. (Heb 6:1) Srovnání Ježíše s Melchisedechem pak pokračuje v Heb 6:20.

obtížné vysvětlit: Ohledně řeckého slova zde přeloženého jako „obtížné vysvětlit“ jeden lexikon uvádí: „Jak naznačuje kontext, ne kvůli povaze tématu, ale kvůli problému u posluchačů.“

ochablí ve svém slyšení: Řecké slovo přeložené jako „ochablí“ může popisovat někoho, kdo je pomalý v učení, neochotný, lhostejný nebo dokonce líný. Hebrejští křesťané ochabli ve svém slyšení, to znamená, že nebyli schopni nebo ochotni porozumět novým či hlubším biblickým naukám a aplikovat je ve svém životě. Ve skutečnosti zapomněli pravdy, které se již naučili. (Heb 5:12; viz studijní poznámka k Heb 5:14.) Někteří možná byli „zatíženi“ tlaky a rozptýlením každodenního života a zanedbávali pečlivé věnování pozornosti duchovnímu poučování. (Lk 21:34-36; srovnej Heb 2:1; viz studijní poznámka k Heb 6:12.) Hebrejští křesťané v podstatě nepochopili, že víra nemůže zůstat statická – buď zesílí, nebo zeslábne.

v této době byste už měli být učiteli: Když Pavel psal svůj dopis hebrejským křesťanům, od založení sboru v Jeruzalémě uplynulo téměř 30 let. Proto „v této době [dosl., ‚s ohledem na čas‘]“ už měli být schopni učit své přesvědčení druhé. To byla důležitá část služby každého křesťana. (Viz studijní poznámku k Mt 28:20.) Někteří však měli potíže pochopit a přijmout hlubší pravdy, natož je učit druhé.​—Viz studijní poznámku k Heb 5:11.

elementární věci: Řecký výraz pro „elementární věci“ obecně znamená „základní prvky čehokoli“. Používal se například pro písmena řecké abecedy. (Srovnej studijní poznámku k Ga 4:3.) Zde „elementární věci“ odkazují na základní nebo fundamentální nauky „posvátných výroků Božích“. „Elementární věci“ patřily mezi první věci, které hebrejští křesťané museli poznat, než se mohli učit hlubší pravdy. (Heb 6:1 a studijní poznámka) Podle jednoho referenčního díla fráze „od počátku elementární věci posvátných výroků Božích“ naznačuje, že tito křesťané potřebovali „začít znovu nejen u první kapitoly, ale, jakoby, u písmen abecedy, která předcházejí první kapitole“.

posvátné výroky Boží: Tento výraz odkazuje na hebrejská Písma a zjevně také na učení Ježíše Krista a inspirovaných křesťanských spisovatelů.​—Viz studijní poznámku k Ř 3:2.

zase potřebujete mléko: Jako hlavní potrava pro nemluvňata je mléko vhodným přirovnáním k nejzákladnějším pravdám, které křesťané potřebují poznat. Pavla však znepokojovalo, že hebrejští křesťané nepokročili za základy. Ve skutečnosti upadli; bylo to, jako by se vrátili k mléčné stravě. Proto je vybízí, aby přijímali „pevnou potravu“. (Viz studijní poznámku k Heb 5:14.) Dříve Pavel dal podobnou radu křesťanům v Korintu. (Viz studijní poznámku k 1Ko 3:2.) V jiných kontextech však mléko může odkazovat na všechny výživné pravdy, které každý křesťan, ať nově obrácený nebo zkušený, potřebuje přijímat.​—1Pe 2:2.

neznalý slova spravedlnosti: Pavel volí výraz („neznalý“), který se často používal pro ty, kdo byli začátečníci nebo nezkušení. Zřejmě tito křesťané plně nechápali Boží slovo, protože nebyli zvyklí jej aplikovat ve svém každodenním životě. Příznačně Pavel označuje inspirovaná učení jako „slovo spravedlnosti“, protože poselství, která Bůh předává lidem, vysvětlují, co je v jeho očích správné a co špatné.​—Viz studijní poznámky k 2K 5:19; 9:9.

malé dítě: Tento výraz neznamená, že být jako „malé dítě“ je vždy špatné. (Viz studijní poznámka k 1K 14:20.) V tomto kontextu však zmínka o malém dítěti navazuje na ilustraci o potřebě mléka; slouží k zdůraznění, že hebrejští křesťané nedorostli, nedospěli.

pevná potrava: Pavel zde odkazuje na podstatné a hlubší pravdy v protikladu k „mléku“, tedy základním pravdám, které noví věřící snadno pochopí. (Viz studijní poznámky k 1K 3:2; Heb 5:12.) Například v tomto dopise poskytuje Pavel mnoho „pevné potravy“. Zabývá se Ježíšovou rolí jako „velekněze podle řádu Melchisedechova“, nadřazeností Kristova kněžství nad levitským kněžstvím a dalšími hlubokými tématy.​—Heb 5:6, 10, 11; 6:20; 7:11, 15-17.

dospělí lidé: Nebo „plně vyspělí lidé“.​—Viz studijní poznámky k Ef 4:13; Heb 6:1; srovnej 1K 2:6 a pozn. pod čarou.

schopnost rozlišování: Nebo „vnímavé schopnosti“. Tento řecký termín byl někdy používán doslovně k označení fyzických smyslových orgánů, které lidem umožňují vidět, slyšet nebo cítit. Zde však odkazuje na schopnost dospělých křesťanů používat svou mysl k rozlišování nebo vnímání, jak činit správná rozhodnutí v morálních a duchovních záležitostech.​—Viz studijní poznámku k Fp 1:9, kde je příbuzné řecké slovo přeloženo jako „plné rozlišování“.

vycvičené: Zde Pavel používá atletický trénink jako metaforu. Řecké slovo gy·mnaʹzo doslova znamená „cvičit (jako atlet)“. (Viz studijní poznámku k 1Tm 4:7.) Stejně jako atleti podstupovali náročný trénink, i hebrejští křesťané museli vynaložit soustavné úsilí, aby zostřili a procvičili své „schopnosti rozlišování“. Potřebovali studovat principy v inspirovaných Písmech. (2Tm 3:16, 17) Pak mohli tím, že uplatňovali to, co věděli, trénovat své schopnosti rozlišování praxí a stát se „dospělými lidmi“.

rozlišovat dobré i zlé: Pavel naznačil, že hebrejští křesťané potřebovali pracovat na dosažení zralosti. (Heb 5:11-13) S řádně vycvičenými „schopnostmi rozlišování“ by byli schopni prohlédnout klamné zdání a činit rozhodnutí v souladu s Božími měřítky. Jako zralí křesťané by lépe rozlišovali mezi správným a nesprávným jednáním i mezi pravým a falešným učením.​—Ř 16:19; 1K 14:20.