Marek 1

dobrá zpráva: Viz studijní poznámky k Mt 4:23; 24:14 a Slovníček.

dobrá zpráva o Ježíši Kristu: Tento řecký výraz by mohl být také přeložen jako „dobrá zpráva od Ježíše Krista“, tedy dobrá zpráva, kterou Ježíš hlásal.

Syn Boží: Ačkoli některé rukopisy vynechávají „Syn Boží“, delší znění má silnou podporu v rukopisech.

Prorok Izajáš: Následující citát je kombinací proroctví z Mal 3:1 a Iz 40:3. Obě proroctví se vztahují na Jana Křtitele. Závorky slouží k odlišení citátu z Malachiáše od citátu z Izajáše, který začíná v verši 3 a zdůrazňuje obsah Janova poselství. Citát z Malachiáše se zaměřuje na Janovu roli jako posla. Celý citát je připisován Izajášovi, pravděpodobně proto, že citát z Izajáše obsahuje část, která má být zdůrazněna.

Hle: Řecké slovo i·douʹ, zde přeložené jako „hle“, se často používá k upoutání pozornosti na následující text, aby čtenář mohl lépe vizualizovat scénu nebo si všimnout detailu v příběhu. Používá se také pro zdůraznění nebo k uvedení něčeho nového či překvapivého. V křesťanských řeckých písmech se tento termín nejčastěji vyskytuje v evangeliích Matouše a Lukáše a v knize Zjevení. Odpovídající výraz se často používá v hebrejských písmech.

Jehova: V tomto citátu z Iz 40:3 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Příloha C.) Marek toto proroctví vztahuje na to, co „Jan Křtitel“ (Mr 1:4) učinil při přípravě cesty pro Ježíše. — Viz studijní poznámky k Mt 3:3; Jan 1:23.

Připravte jeho cesty: Viz studijní poznámka k Mt 3:3.

Křtitel: Nebo „Ten, který ponořuje; Ten, který máčí.“ Řecké příčestí přeložené zde a na Mr 6:14, 24 jako „Křtitel“ by také mohlo být přeloženo jako „ten, kdo křtí“. Tvar se mírně liší od řeckého podstatného jména Ba·pti·stesʹ, které je přeloženo jako „Křtitel“ na Mr 6:25; 8:28 a v Matoušovi a Lukášovi. Oba výrazy, „Křtitel“ a „Ten, který křtí“, se používají zaměnitelně na Mr 6:24, 25.​—Viz studijní poznámku k Mt 3:1.

poušť: To znamená judská poušť.​—Viz studijní poznámku k Mt 3:1.

křest na znamení pokání: Doslova „křest pokání“. Křest neodplavil hříchy. Místo toho ti, které Jan pokřtil, veřejně činili pokání za hříchy proti Zákonu, což ukazovalo jejich odhodlání změnit své chování. Tento kající postoj jim pomáhal dojít ke Kristu. (Ga 3:24) Jan tím připravoval lid, aby spatřil „spásu“, kterou Bůh připravil.​—Lu 3:3-6; viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8, 11 a Slovníček, „Křest; Křtít“; „Pokání“.

celé území . . . všichni obyvatelé: Použití slova „všichni“ je zde hyperbola; zdůrazňuje to velký zájem, který kázání Jana vyvolalo. Neznamená to, že by každý jednotlivý obyvatel Judeje nebo Jeruzaléma k němu vyšel.

křtil: Nebo „ponořoval; ponořil“.​—Viz studijní poznámku k Mt 3:11 a Slovníček, „Křest; Křtít“.

otevřeně vyznávali své hříchy: Viz studijní poznámku k Mt 3:6.

oděv z velbloudí srsti: Viz studijní poznámku k Mt 3:4.

kobylky: Viz studijní poznámku k Mt 3:4.

divoký med: Viz studijní poznámku k Mt 3:4.

silnější: Viz studijní poznámku k Mt 3:11.

opánky: Viz studijní poznámku k Mt 3:11.

pokřtil vás: Nebo „ponořil vás.“​—Viz studijní poznámku k Mt 3:11 a Slovníček, „Křest; Křtít.“

křtít vás svatým duchem: Nebo „ponořit vás do svaté činné síly.“ Zde Jan Křtitel oznamuje, že Ježíš zavede nové uspořádání – křest svatým duchem. Ti, kdo jsou pokřtěni Božím duchem, se stávají jeho zplozenými syny s vyhlídkou života v nebi a vlády jako králové nad zemí.​—Zj 5:9, 10.

v těch dnech: Podle Luk 3:1-3 Jan Křtitel začal svou službu „v patnáctém roce vlády Tiberia Caesara“, tedy na jaře roku 29 n. l. (Viz studijní poznámku k Luk 3:1.) Asi o šest měsíců později, na podzim roku 29 n. l., přišel Ježíš k Janovi, aby byl pokřtěn.​—Viz Příloha A7.

hned: První z 11 výskytů řeckého slova eu·thysʹ v 1. kapitole Marka. (Mr 1:10, 12, 18, 20, 21, 23, 28, 29, 30, 42, 43) Řecký termín je překládán jako „ihned; okamžitě; bez prodlení; jakmile“, podle kontextu. Časté Markovo používání tohoto termínu​—více než 40krát v jeho evangeliu​—dodává jeho zprávě živost a naléhavost.

on: Zřejmě odkazuje na Ježíše. Jak je ukázáno v Jan 1:32, 33, Jan Křtitel také toto viděl, ale Markova zpráva se zdá být z Ježíšovy perspektivy.

nebesa: Viz studijní poznámku k Mt 3:16.

nebesa se otevřela: Bůh zřejmě způsobil, že Ježíš vnímal nebeské záležitosti, a možná mu v tomto okamžiku umožnil vzpomenout si na svůj předlidský život. Ježíšovy vlastní výroky po jeho křtu, zejména jeho důvěrná modlitba o velikonoční noci roku 33 n. l., ukazují, že tehdy věděl o své předlidské existenci. Tato modlitba také ukazuje, že si vzpomněl na věci, které slyšel od svého Otce a viděl Ho činit, a že si pamatoval slávu, kterou měl v nebi. (Jan 6:46; 7:28, 29; 8:26, 28, 38; 14:2; 17:5) Tyto vzpomínky mohly být Ježíšovi vráceny v době jeho křtu a pomazání.

jako holubice: Holubice měly jak posvátné použití, tak symbolický význam. Byly obětovány jako oběti. (Mr 11:15; Jan 2:14-16) Symbolizovaly nevinnost a čistotu. (Mt 10:16) Holubice vypuštěná Noem přinesla zpět do archy olivový list, což naznačovalo, že vody potopy ustupují (1Mo 8:11) a že nastává čas odpočinku a pokoje (1Mo 5:29). Takže při Ježíšově křtu mohl Jehova použít holubici, aby upozornil na roli Ježíše jako Mesiáše, čistého a bez hříchu Božího Syna, který by obětoval svůj život za lidstvo a položil základ pro období odpočinku a pokoje během své vlády jako Král. Sestoupení Božího ducha, neboli činné síly, na Ježíše při jeho křtu mohlo vypadat jako mávání křídel holubice, když se blíží k hřadování.

na: Nebo „do“, tedy vstoupit do něj.

z nebe se ozval hlas: První ze tří případů v evangelijních záznamech, kdy je Jehova popsán, jak mluví přímo k lidem.​—Viz studijní poznámky k Mr 9:7; Jan 12:28.

Ty jsi můj Syn: Jako duchovní stvoření byl Ježíš Božím Synem. (Jan 3:16) Od svého narození jako člověk byl Ježíš „Božím synem“, stejně jako dokonalý Adam. (Luk 1:35; 3:38) Zdá se však rozumné, že Boží slova zde přesahují pouhé potvrzení Ježíšovy identity. Tímto prohlášením doprovázeným vylitím svatého ducha Bůh zjevně naznačil, že člověk Ježíš je jeho z ducha zrozený Syn, „znovuzrozený“ s nadějí na návrat k životu v nebi a pomazaný duchem, aby se stal Bohem ustanoveným Králem a Veleknězem.​—Jan 3:3-6; 6:51; srovnej Luk 1:31-33; Heb 2:17; 5:1, 4-10; 7:1-3.

v tobě jsem nalezl zalíbení: Nebo „jsem s tebou velmi spokojen; mám v tobě velkou radost.“ Stejný výraz je použit v Mt 12:18, což je citát z Iz 42:1 o slíbeném Mesiáši neboli Kristu. Vylití svatého ducha a Boží prohlášení o jeho Synu byly jasným určením Ježíše jako slíbeného Mesiáše.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:17; 12:18.

duch ho vyvedl: Nebo „činná síla ho poháněla.“ Řecké slovo pneuʹma zde odkazuje na Božího ducha, který může působit jako hnací síla, pohybovat a podněcovat člověka k činům v souladu s Boží vůlí.​—Lk 4:1; viz Slovníček, „Duch.“

Satan: Viz studijní poznámku k Mt 4:10.

divoká zvěř: V Ježíšových dnech bylo v tomto regionu světa mnohem více divokých zvířat než dnes. Divoká příroda byla domovem divočáků, hyen, levhartů, lvů a vlků. Marek je jediný pisatel evangelia, který zmiňuje, že v této oblasti byla divoká zvěř. Zjevně psal především pro nežidovské čtenáře, včetně Římanů a dalších, kteří možná nebyli obeznámeni s geografií Izraele.

Naplnil se stanovený čas: V tomto kontextu „stanovený čas“ (řecky kai·rosʹ) odkazuje na čas, předpovězený v Písmu, kdy mělo začít Ježíšovo pozemské působení, což lidem dávalo příležitost uvěřit dobré zprávě. Stejné řecké slovo je použito pro „čas“ zkoumání, který přineslo Ježíšovo působení (Lk 12:56; 19:44) a „stanovený čas“ jeho smrti.​—Mt 26:18.

Království Boží: Tento výraz se v Markově evangeliu vyskytuje 14krát. Matouš tuto frázi používá pouze čtyřikrát (Mt 12:28; 19:24; 21:31; 21:43), ale paralelní frázi „Království nebeské“ používá asi 30krát. (Srovnej Mr 10:23 s Mt 19:23, 24.) Ježíš učinil Království tématem svého kázání. (Lk 4:43) Ve čtyřech evangeliích je přes 100 odkazů na Království, většina z nich v Ježíšových výrocích.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:2; 4:17; 25:34.

Galilejské jezero: Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

házeli své sítě: Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

rybáři: Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

rybáři lidí: Viz studijní poznámku k Mt 4:19.

následovali ho: Viz studijní poznámku k Mt 4:20.

Jakub . . . a jeho bratr Jan: Viz studijní poznámku k Mt 4:21.

Zebedeus: Viz studijní poznámku k Mt 4:21.

s nádeníky: Pouze Marek zmiňuje, že rybářský podnik Zebedea a jeho synů měl „nádeníky“. Petr, který byl zřejmě společníkem v tomto podniku a očitým svědkem většiny událostí, které Marek zaznamenal, mohl být zdrojem této informace. (Lk 5:5-11; viz také „Úvod k Markovi.“) Skutečnost, že Zebedeus a jeho synové najímali dělníky a podle Lukášova vyprávění měli více než jednu loď, naznačuje, že jejich podnik prosperoval.​—Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

Kafarnaum: Viz studijní poznámku k Mt 4:13.

synagoga: Viz Slovníček.

jeho způsob vyučování: Tento výraz odkazuje na to, jak Ježíš vyučoval, jeho metody výuky, které zahrnovaly také to, co učil.

ne jako znalci Zákona: Místo aby jako autoritu citoval vážené rabíny, jak bylo zvykem u znalců Zákona, Ježíš mluví jako Jehovův zástupce, jako ten, kdo má autoritu, a opírá své učení o Boží Slovo.​—Jan 7:16.

nečistý duch: Marek používá tento výraz zaměnitelně s termínem „démon“. (Porovnej Mr 1:23, 26, 27 s 1:34, 39; také Mr 3:11, 30 s 3:15, 22.) Použití tohoto výrazu zdůrazňuje morální a duchovní nečistost démonů i jejich nečistý vliv na lidi.

vykřikl: Když muž vykřikl slova zaznamenaná v verši 24, Ježíš pokáral nečistého ducha, který byl zdrojem mužových slov.​—Mr 1:25; Lk 4:35.

Co máme společného s tebou, . . . ?: Viz studijní poznámku k Mt 8:29.

my . . . já: Protože v verši 23 je zmíněn pouze jeden nečistý duch, duch ovládající tohoto muže zjevně mluví v množném čísle („my“) s odkazem na své společné démony a poté v jednotném čísle („já“) s odkazem pouze na sebe.

Zmlkni: Dosl. „Buď zmlklý.“ Ačkoli nečistý duch věděl, že Ježíš je Kristus, neboli Mesiáš, a oslovil ho jako „Svatého Božího“ (v. 24), Ježíš nedovolil démonům, aby o něm vydávali svědectví.​—Mr 1:34; 3:11, 12.

Šimonova tchyně: Viz studijní poznámku k Lk 4:38.

nemocná horečkou: Viz studijní poznámku k Lk 4:38.

když slunce zapadlo: Západ slunce označoval konec sabatního dne. (3Mo 23:32; Mr 1:21; viz studijní poznámky k Mt 8:16; 26:20.) Nyní bez obav z kritiky mohli všichni Židé začít přivádět své nemocné, aby byli uzdraveni.​—Srovnej Mr 2:1-5; Lk 4:31-40.

nemocné a posedlé démony: Démoni někdy způsobovali, že lidé, které ovládali, trpěli nějakým druhem fyzické poruchy. (Mt 12:22; 17:15-18) Písmo však rozlišuje mezi běžnou nemocí a škodami způsobenými posedlostí démony. Bez ohledu na příčinu jejich utrpení je Ježíš uzdravoval.​—Mt 4:24; 8:16; Mr 1:34.

celé město: Podobně jako užití slova „všichni“ v Mr 1:5, i užití slova „celé“ je zjevně hyperbolou; živě popisuje velký počet lidí.

poznali, že je to Kristus: Některé řecké rukopisy čtou „poznali ho“, což by se dalo přeložit jako „věděli, kdo je“. Paralelní zpráva v Lk 4:41 uvádí: „Poznali, že je to Kristus.“

Všichni: Zřejmě hyperbola, která zdůrazňuje, že Ježíše hledalo velké množství lidí.

kázal . . . po celé Galileji: Toto označuje začátek Ježíšovy první kazatelské cesty po Galileji se čtyřmi nedávno vybranými učedníky​—Petrem, Ondřejem, Jakubem a Janem.​—Mr 1:16-20; viz Příloha A7.

malomocný: Viz studijní poznámku k Mt 8:2 a Slovníček, „Malomocenství; Malomocný“.

na kolenou: V starověkém Blízkém východě bylo klečení postojem vyjadřujícím úctu, zvláště při žádostech nadřízeným. Marek je jediný pisatel evangelia, který použil tento konkrétní výraz v souvislosti s touto událostí.

pohnut soucitem: Nebo „pohnut soustrastí“. (Viz studijní poznámka k Mt 9:36.) Několik moderních překladů Bible uvádí „rozhněval se (byl rozzlobený)“. Avšak čtení „pohnut soucitem (soustrastí)“ se nachází v naprosté většině starověkých rukopisů, včetně těch nejstarších a nejautoritativnějších. Také kontext podporuje myšlenku, že Ježíše motivoval nikoli hněv, ale soucit.

dotkl se ho: Viz studijní poznámka k Mt 8:3.

chci: Viz studijní poznámka k Mt 8:3.

nikomu nic neříkej: Ježíš pravděpodobně vydal tento příkaz, protože nechtěl zveličovat své vlastní jméno ani odvádět pozornost od Jehovy Boha a dobré zprávy o Království. Jeho přístup naplňoval prorocká slova z Iz 42:1, 2, která říkají, že Jehovův služebník „nebude na ulici rozhlašovat svůj hlas“, tedy nějakým senzacechtivým způsobem. (Mt 12:15-19) Ježíšův pokorný postoj představuje osvěžující kontrast k postoji pokrytců, které odsuzuje za to, že se modlí „na nárožích hlavních ulic, aby je lidé viděli“. (Mt 6:5) Ježíš zjevně chtěl, aby lidi přesvědčily solidní důkazy, nikoli senzacechtivé zprávy o jeho zázracích, že je Kristus.

ukaž se knězi: V souladu s Mojžíšovým zákonem musel kněz ověřit, že malomocný byl uzdraven. Uzdravený malomocný musel cestovat do chrámu a přinést jako obětní dar to, co nařídil Mojžíš, jak je popsáno v 3Mo 14:2-32.