Galaťanům 4

pod dozorců a správců: V Pavlově době bylo běžné znát uspořádání poručnictví nezletilého. Dozorce mohl být právně ustanoven jako poručník nezletilého a spravovat jeho finanční záležitosti. Správci naopak řídili finanční záležitosti celé domácnosti. V obou případech, když „dědic [byl] malé dítě“, mohl teoreticky být „pánem“ svého dědictví, ale neměl nad ním větší práva než otrok. (Ga 4:1) Jeho život byl kontrolován jinými, dokud nedosáhl dospělosti. Pavel přirovnává tato uspořádání k tomu, že Židé byli pod Zákonem, dokud nepřišel určený čas, kdy je osvobodil Boží Syn.​—Ga 4:4-7.

elementární věci: Tento výraz obecně znamená „základní prvky čehokoli“. Například byl používán pro jednotlivé zvuky a písmena řecké abecedy, základní stavební kameny slov. Pavel zde a na Kol 2:8, 20 používá tento výraz v negativním smyslu, aby odkazoval na základní principy, které řídí svět, tedy svět lidstva odcizeného Bohu. Tyto principy mohou zahrnovat (1) filozofie založené na lidské logice a mytologii (Kol 2:8), (2) nebiblická židovská učení podporující asketismus a „uctívání andělů“ (Kol 2:18) a (3) učení, že křesťané musí dodržovat Mojžíšův zákon, aby dosáhli spásy (Ga 4:4–5:4; Kol 2:16, 17). Galatským křesťanům takové „elementární věci“ nebyly třeba, protože měli lepší způsob uctívání založený na víře v Krista Ježíše. Křesťané neměli být jako děti, které byly zotročeny elementárními věcmi, dobrovolně se podřizující Mojžíšovu zákonu, který Pavel přirovnal k dozorci. (Ga 3:23-26) Měli být spíše jako dospělí synové ve vztahu se svým Otcem, Bohem. Křesťané by se rozhodně neměli vracet k Zákonu ani k žádným z „slabých a ubohých elementárních věcí“, které prosazovali ti, kdo nešli za Kristem.​—Ga 4:9.

plná míra času: Dosl., „naplnění času“. Některé biblické překlady tento výraz překládají jako „vhodný čas“; „ustanovený čas“. Tento verš ukazuje, že Jehova stanovil pevný čas, kdy měl jeho jediný zplozený Syn přijít na zem jako Mesiáš naplněním Božího slibu, že vzbudí „potomstvo“. (1Mo 3:15; 49:10) Apoštol Petr také odkazuje na „určitý čas“ nebo „období“ v souvislosti s Kristem. (1Pe 1:10-12) Inspirované hebrejské Písmo naznačovalo, že existoval konkrétní čas, kdy se měl Mesiáš objevit. (Da 9:25) Když se Ježíš narodil v roce 2 př. n. l., byl zrozen z ženy, židovské panny Marie.

byl pod zákonem: Během své pozemské služby Ježíš dodržoval Mojžíšův zákon jako ten, kdo se narodil jako Žid. (Mt 5:17; viz studijní poznámka k Lk 22:20.) Zákon byl zrušen až po jeho smrti.​—Ří 10:4.

vykoupit: Ježíš vykoupil ty, kdo jsou pod zákonem, tedy věřící Židy. Pavel dále říká, „abychom my“ (zřejmě odkazuje na všechny Galatské, kteří se stali křesťany, jak Židy, tak pohany) mohli „obdržet přijetí za syny“. Řecké slovo e·xa·go·raʹzo, zde přeložené jako „vykoupit“, je použito také v Ga 3:13, kde Pavel říká: „Kristus nás vykoupil, osvobodil nás od prokletí Zákona tím, že se stal prokletím místo nás.“​—Viz studijní poznámku k Ga 3:13.

přijetí za syny: V křesťanských řeckých písmech Pavel několikrát zmiňuje přijetí za syny v souvislosti s novým postavením těch, které Bůh povolal a vyvolil. Takovým je dána vyhlídka na nesmrtelný život v nebi. Jako potomci nedokonalého Adama byli v otroctví hříchu, a proto se nenarodili jako Boží synové. Díky Ježíšově obětní smrti mohou být přijati za syny a stát se „spoludědici s Kristem“. (Ří 8:14-17) Oni sami si nevolí, aby byli přijati za jeho syny. Spíše je Bůh vybírá podle své vůle. (Ef 1:5) Bůh je uznává za své děti, nebo syny, od chvíle, kdy je zplodí svým duchem. (Jan 1:12, 13; 1Ja 3:1) Ale musí zůstat věrní až do konce svého lidského života, aby dosáhli plného naplnění přijetí za Boží duchovní syny. (Ří 8:17; Zj 21:7) Proto Pavel říká: „Horlivě očekáváme přijetí za syny, vykoupení našeho těla.“ (Ří 8:23; viz studijní poznámku k Ří 8:15.) Koncept přijetí za syny byl v dávných dobách široce znám. V řecko-římském světě bylo přijetí za syny primárně určeno k prospěchu toho, kdo přijímá, nikoli toho, kdo je přijímán. Pavel však zdůrazňuje, že Jehova láskyplně podnikl kroky pro dobro těch, kteří jsou přijímáni.​—Ga 4:3, 4.

duch jeho Syna: Zde „duch“ odkazuje na Božího svatého ducha, neboli činnou sílu, kterou Bůh prostřednictvím svého Syna vlévá do srdcí křesťanů, když je pomazává.​—Srovnej Sk 2:33 a studijní poznámku ke Sk 16:7.

Abba: Hebrejské nebo aramejské slovo (přepsané do řečtiny), které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát. Doslova znamená „otec“ nebo „ó Otče“ a bylo důvěrným oslovením, které syn používal ke svému milovanému otci. (Viz studijní poznámku k Mr 14:36.) Pavel ho zde používá a také v Římanům 8:15, pokaždé v souvislosti s křesťany povolanými k tomu, aby se stali zduchovnělými Božími syny. Protože byli nyní přijati za Boží syny, mohli Jehovu oslovit výrazem, který otrok nemohl použít pro svého pána, pokud nebyl takto přijat. Ačkoli pomazaní křesťané jsou „otroky Božími“ a byli „koupeni za cenu“, jsou také syny v domě milujícího Otce. Svatý duch jim tuto skutečnost jasně připomíná.​—Ř 6:22; 1K 7:23.

Otče: Všechny tři výskyty slova Abba v křesťanských řeckých písmech jsou následovány řeckým překladem ho pa·terʹ, což doslova znamená „otec“ nebo „ó Otče“.

poznali jste Boha: Mnoho galatských křesťanů „poznalo Boha“ díky Pavlovu kázání. Řecké sloveso přeložené zde jako „poznat“ a „být poznán“ může označovat příznivý vztah mezi člověkem a tím, koho zná. (1K 8:3; 2Tm 2:19) „Poznat Boha“ tedy neznamená jen znát základní fakta o Bohu. Zahrnuje budování osobního vztahu s ním.​—Viz studijní poznámku k Jan 17:3.

nebo spíše byli jste poznáni od Boha: Tímto vyjádřením Pavel ukazuje, že aby člověk „poznal Boha“, musí být také uznán jako známý neboli schválený Bohem. Jeden lexikon definuje řecké slovo pro „poznat; být poznán“ jako „mít osobní vztah, který zahrnuje uznání identity nebo hodnoty druhého“. Aby člověk požíval takového příznivého uznání od Boha, musí se chovat způsobem, který je v souladu s Boží osobností, způsoby a jednáním.

ubohé: Někteří galatští křesťané se znovu obraceli k „základním věcem“, které dříve praktikovali. Mohlo mezi ně patřit lidské filozofie nebo myšlenka, že by se křesťané měli vrátit k dodržování Mojžíšova zákona nebo alespoň jeho částí. (Ko 2:8, 16–18, 20; viz studijní poznámku k Ga 4:3.) Pavel tyto „základní věci“ popisuje jako „ubohé“, přičemž používá řecký výraz, který doslova znamená „chudý, potřebný“. V obrazném smyslu může tento výraz znamenat „bídný“ nebo „bezcenný“. Takové věci byly ve srovnání s duchovním bohatstvím dostupným skrze Krista Ježíše skutečně „ubohé“.

dny a měsíce a období a roky: Pavel zde odkazuje na zvláštní příležitosti, které Boží lid musel podle Mojžíšova Zákona slavit. Například šlo o sabaty a sabatní roky (Ex 20:8-10; 3Mo 25:4, 8, 11), oslavy novoluní (4Mo 10:10; 2Pa 2:4), každoroční Den smíření (3Mo 16:29-31), Pasach (Ex 12:24-27), Slavnost nekvašených chlebů (3Mo 23:6), Slavnost týdnů (Ex 34:22) a Slavnost stánků (3Mo 23:34). Každá z těchto událostí se konala v určených časech. Někteří křesťané v Galácii byli dříve pod Mojžíšovým Zákonem a po mnoho let jej věrně dodržovali. Když se však dozvěděli o Kristově výkupní oběti, radostně přijali její výhody a svobodu od otroctví Mojžíšova Zákona. (Sk 13:38, 39) Pavel měl oprávněné obavy o ty, kteří se znovu stávali otroky Zákona a kteří pečlivě dodržovali tyto zvláštní příležitosti. (Ga 4:11) Stejně tak, kdyby se někteří pohané, kteří se stali křesťany, vrátili k některým náboženským obřadům ze své pohanské minulosti, ukázalo by to nedostatek víry v Kristovu výkupní oběť.

kvůli tělesné nemoci: Pavel možná trpěl oční chorobou. (Ga 4:15; 6:11; srovnej Sk 23:1-5.) Ať už šlo o jakýkoli zdravotní problém zmíněný zde, nějakým způsobem vedl k Pavlově první příležitosti oznámit dobrou zprávu v Galácii. To mohlo být kolem roku 47–48 n. l. během jeho první misionářské cesty. Tehdy spolu s Barnabášem cestovali do Galácie a navštívili města Pisidskou Antiochii, Ikonium, Lystru a Derbe. (Sk 13:14, 51; 14:6, 21) Později, kolem roku 49 n. l., před sepsáním tohoto dopisu, Pavel znovu navštívil tato města v Galácii.​—Sk 15:40–16:1.

vyloupali byste své oči a dali mi je: Pavel používá běžný obrazný výraz, aby zdůraznil, jak velkou náklonnost k němu Galatští pociťovali. Byli ochotni obětovat pro něj cokoli, dokonce i něco tak cenného, jako je jejich zrak. Použití tohoto výrazu bylo obzvlášť vhodné, pokud trpěl chronickým očním onemocněním, což mohla být ta „tělesná nemoc“, o které se právě zmínil.​—Ga 4:13, 14; viz také Sk 23:2-5; 2K 12:7-9; Ga 6:11.

moje dětičky: V tomto verši Pavel přirovnává sám sebe k matce a křesťany v Galácii ke svým dětem. O nich říká: kvůli nimž znovu prožívám porodní bolesti. Pavel zjevně odkazuje na svůj hluboký zájem o galatské věřící a vroucí touhu vidět je plně rozvinuté jako křesťany. Ačkoli některé starověké rukopisy zde používají řecké slovo pro „dítě“ (teʹknon), jiné autoritativní rukopisy používají zdrobnělinu (te·kniʹon) tohoto slova. Proto Překlad nového světa používá výraz „dětičky“. V křesťanských řeckých písmech se zdrobnělina často používá k vyjádření náklonnosti a důvěrnosti, takže toto řecké slovo by také mohlo být přeloženo jako „milované děti“ nebo „drahé děti“.​—Viz Slovníček, „Zdrobnělina“.

svobodná žena: Tento výraz se vztahuje k Abrahamově manželce Sáře a k „Jeruzalému shůry“. (Ga 4:26) Pavel srovnává zotročený Jeruzalém své doby s otrokyní Hagar. (Ga 4:25) Národ Izrael s hlavním městem Jeruzalémem nemohl být nazván svobodnou ženou, protože Zákon mu tento status nedával. Místo toho Zákon ukazoval, že Izraelité byli podřízeni hříchu, a proto byli otroky. Naproti tomu Boží obrazná manželka, Jeruzalém shůry, byla vždy, stejně jako Sára, svobodnou ženou. Ti, kdo se stávají „dětmi... svobodné ženy“, byli osvobozeni Božím Synem z otroctví hříchu a Mojžíšova zákona.​—Ga 4:31; 5:1 a studijní poznámka; Jan 8:34-36.

přirozeným způsobem: Dosl., „podle těla“.​—Viz studijní poznámku k Římanům 1:3.

bráno jako symbolické drama: Nebo „považováno za alegorii“. Pavel zde používá alegorii, tedy vyprávění, v němž osoby, předměty a události slouží jako symboly jiných věcí. V tomto symbolickém dramatu, založeném na Genesis 16 až 21, Pavel kontrastuje „svobodnou ženu“ (Sáru) s „děvečkou“ (Hagar).​—Ga 4:22–5:1; viz Mediální galerie, „Dvě ženy v symbolickém dramatu.“

tyto ženy znamenají dvě smlouvy: Těmito smlouvami byly zřejmě smlouva Mojžíšova zákona a Abrahamova smlouva. Samotné Hagar a Sára nejsou těmito smlouvami. V prorockém dramatu však odpovídají různým aspektům Božího vztahu s jeho lidem​—smlouva Zákona zahrnující obrazné otroctví a Abrahamova smlouva vedoucí k pravé svobodě.

podle těla: Dosl., „podle těla.“​—Viz studijní poznámku k Římanům 1:3.

začal pronásledovat: Pavel zde odkazuje na 1. Mojžíšovu 21:9, kde se píše, že Izmael „posmíval se Izákovi“. Izmael byl ten, který se narodil podle těla. Izák je nazýván ten, který se narodil podle ducha, protože Jehova použil svého svatého ducha, aby obnovil reprodukční schopnosti Abrahama a Sáry, a tak naplnil svůj slib. (1. Mojžíšova 12:3; 13:14-16; 17:7-9, 19; Galatským 4:28) Při popisu části „symbolického dramatu“, kde Izmael pronásledoval Izáka (Galatským 4:24), Pavel vytvořil spojení se svou dobou slovy tak je to i nyní; vysvětluje, že Ježíšovi pomazaní následovníci, „děti zaslíbení“ (Galatským 4:28), byli pronásledováni přírodními Židy, kteří se považovali za legitimní dědice Abrahama.