Efezanům 4

pokora: Nebo „poníženost mysli.“​—Viz studijní poznámka ke Sk 20:19.

zachovávejte jednotu ducha: Křesťan, který uplatňuje tuto radu, podřídí se vlivu Božího ducha a dovolí mu, aby přinášel své ovoce. „Duch“, který pochází od Boha, je mocná síla, která lidi spojuje. (1K 2:12; Ga 5:22, 23) V předchozím verši Pavel zmínil pokoru, mírnost, trpělivost a lásku​—vlastnosti, které podporují jednotu.​—Ef 4:2.

spojující pouto pokoje: Řecké slovo pro „spojující pouto“ doslova znamená „to, co něco drží pohromadě; spojovací prvek“. Toto slovo je použito v doslovném smyslu v Ko 2:19, kde je přeloženo jako „vazy“, tedy pevné tkáňové pruhy spojující kosti. Podobně jako vaz tvoří pokoj pevné pouto, které spojuje členy sboru. Takový pokoj zahrnuje více než jen absenci konfliktu. Je založen na lásce a vyžaduje úsilí k jeho udržení. (Ef 4:2) Pavel používá stejné řecké slovo v Ko 3:14, kde lásku nazývá „dokonalým poutem jednoty“.

Jedno: Ve svém dopise Efezanům Pavel zdůrazňuje důležitost jednoty. V Ef 4:4-6 uvádí seznam faktorů, které spojují sbor pomazaných křesťanů.

Jedno tělo: To znamená křesťanský sbor, který je přirovnáván k lidskému tělu. Ježíš Kristus je „hlavou“ tohoto duchovního těla.​—Ef 1:22, 23.

jeden duch: To znamená Boží svatý duch.​—1K 12:13; 2K 5:5.

jedna naděje: V tomto kontextu se „jedna naděje“ konkrétně vztahuje k nebeské naději pomazaných křesťanů. (Žd 3:1) Kromě toho, až pomazaní budou sloužit jako nebeští králové a kněží, všichni lidé, kteří touží sloužit Bohu a projevují víru, budou „osvobozeni z otroctví porušení“ a budou mít „slavnou svobodu Božích dětí“.​—Ř 8:20, 21, 24.

jeden Pán: To znamená Ježíš Kristus.​—1K 8:6.

jedna víra: To znamená jediný přijatelný způsob uctívání Boha. Tato víra je založena na jedné zprávě o Kristu, kterou křesťané kážou.​—Jan 3:16; 4:23, 24; Ř 10:16, 17; 2K 4:13.

jeden křest: Efezané se naučili, že „jeden křest“ vykonaný „ve jménu Otce i Syna i ducha svatého“ byl klíčem k jejich jednotě. (Mt 28:19, 20) Během své třetí misijní cesty se Pavel v Efezu setkal s některými, kteří byli pokřtěni „Janovým křtem“, zřejmě poté, co tento křest přestal být přijatelný. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:25.) Ačkoli znali Boha, neslyšeli o křesťanském křtu. Poté, co jim Pavel vysvětlil informace o Kristu a svatém duchu, „dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše“. (Sk 19:1-6) Mohli se pak připojit ke všem pokřtěným křesťanům, kteří sloužili Jehovovi v Efezu i jinde.

jeden Bůh a Otec všech: To znamená Jehova Bůh.​—5Mo 6:4.

dary v lidech: Nebo „dary spočívající v lidech; lidé jako dary.“ Pavel zde odkazuje na Ža 68:18, kde David děkoval Jehovovi za dobytí Jeruzaléma. Jehova obrazně „vystoupil na výšinu“ tím, že dobyl město na hoře Sion. Také Izraelitům poskytl zajatce z řad poražených – silné muže, kteří se stali užitečnými pracovníky. Pod vlivem inspirace Pavel aplikuje tento prorocký žalm na Ježíše, který jedná jako dobyvatel ve prospěch křesťanského sboru. (Ef 4:10) Poté, co Ježíš „vystoupil na výšinu“ do nebe, získal obrovskou autoritu. (Mt 28:18; Ef 1:20, 21) Využil ji k tomu, aby do svého sboru přivedl schopné „dary v lidech“, kteří měli působit jako milující pastýři a dozorci Božího stáda.​—Ef 4:11; viz studijní poznámka ke Sk 20:28; srovnej Iz 32:1, 2.

vystoupil vysoko nad všechny nebeské sféry: Ježíš byl vyvýšen na postavení v nebi, které je vyšší než postavení jakéhokoli jiného nebeského tvora.​—Ef 1:20-23; Fp 2:9-11.

evangelisté: Řecké slovo, které zde Pavel používá, v podstatě znamená „ti, kdo oznamují nebo zvěstují dobrou zprávu“. Toto slovo souvisí s řeckým výrazem pro „evangelium“ neboli „dobrou zprávu“ a vyskytuje se pouze zde a ve dvou dalších verších v křesťanských řeckých písmech. (2Tm 4:5; viz studijní poznámka ke Sk 21:8.) Všichni křesťané mají za úkol oznamovat dobrou zprávu. (Mt 24:14; 28:19, 20) Pavel však pravděpodobně používá termín „evangelisté“ zde ve zvláštním smyslu, a to jako „misionáře“. Například Pavel, Timoteus, Barnabáš a Silas cestovali daleko, aby otevřeli kazatelské dílo na místech, kde ještě nebyla zvěstována dobrá zpráva.​—Sk 13:2-4; 15:40, 41; 16:3, 4.

úprava: Řecké podstatné jméno přeložené jako „úprava“ (ka·tar·ti·smosʹ) zde odkazuje na uvedení něčeho do správného stavu nebo do správného souladu. Může také vyjadřovat myšlenku vybavení někoho pro určitý úkol. Někdy bylo toto slovo používáno v lékařských textech k popsání napravení kosti, končetiny nebo kloubu. (Viz studijní poznámka k 2K 13:9.) Ježíš „upravil“ „svaté“ tím, že uvedl jejich myšlení, postoje a jednání do správného souladu s Božím myšlením a vůlí. Tato „úprava“ (nebo „výcvik“) byla provedena prostřednictvím „darů v lidech“, tedy duchem ustanovených dozorců, které dal sboru.​—Ef 4:8, 11, 12; 1K 16:15-18; 2Tm 2:2; Tit 1:5.

až všichni dosáhneme: Toto vyjádření naznačuje, že každý křesťan musí usilovat o dosažení cíle být duchovně zralý a jednotný se svými spoluvěřícími.​—Viz studijní poznámku k výrazu dospělý v tomto verši.

jednota ve víře: Tento obrat označuje jednotu v přesvědčeních a učení. (Ef 4:5; Kol 1:23; 2:7) Řecké slovo přeložené jako „jednota“ by se také dalo přeložit jako „sjednocení“.

přesné poznání: V křesťanských řeckých písmech se vyskytují dvě slova běžně překládaná jako „poznání“ – gnoʹsis a e·piʹgno·sis. Slovo použité zde, e·piʹgno·sis, je zesílenou formou slova gnoʹsis (e·piʹ doslova znamená „nad“, ale zde vyjadřuje myšlenku „dodatečného“). V závislosti na kontextu může znamenat „přesné, skutečné nebo úplné poznání“. (Viz studijní poznámku k Ří 10:2.) Pavel zde toto slovo používá, aby ukázal, že zralý křesťan musí být jednotný se svými spoluvěřícími v získávání úplného poznání Syna Božího, Krista Ježíše.​—1K 1:24, 30; Ef 3:18; Kol 2:2, 3; 2Pt 1:8; 2:20.

dospělý: Pavel vybízí křesťany v Efezu, aby se stali duchovně „dospělými“ neboli „zralými“. (1K 14:20) Před nimi byl cíl dosáhnout míry vzrůstu, která náleží plnosti Kristově, tedy stát se duchovními dospělými tím, že budou žít podle přesného poznání, které získali o Synu Božím. Pak by je snadno nezmátly falešné myšlenky a učení. Celé sborové uspořádání s apoštoly, proroky, evangelizátory, pastýři a učiteli jim pomáhalo dosáhnout této duchovní úrovně.​—Ef 4:11-14.

lidskými lstmi: Tento výraz, použitý pouze zde v křesťanských řeckých písmech, lze doslovně přeložit jako „v hře v kostky lidí“. Tento starověký idiom odkazuje na praxi podvádění druhých při hraní kostek. (Viz Mediální galerie, „Římské kostky“.) Pavel zde varuje křesťany v Efezu, aby nebyli jako děti, tedy duchovně nezralí lidé. Kvůli nedostatku zkušeností a dobrého úsudku mohou být takoví lidé ovlivněni „lidskými lstmi“ a bráněni v duchovním pokroku. Jehova poskytl „dary v lidech“, aby pomohl chránit křesťany před klamáním falešnými učiteli.​—Ef 4:8; viz Příloha A1.

mluvíce pravdu: Použitý řecký slovesný výraz má široký význam a mohl by být také přeložen jako „být pravdomluvný“. Proto některé Bible používají výrazy jako „žít podle pravdy“ nebo „praktikovat pravdu“. Pavel zde vytváří ostrý kontrast mezi jednáním skutečných křesťanů a lstivostí, úskoky a klamáním falešných učitelů, které odsoudil v verši 14. Podobnou myšlenku zdůrazňuje v Ef 4:25, kde zřejmě cituje z Za 8:16. Jehovův standard pravdomluvnosti je důsledný; žádá, aby jeho služebníci vždy hájili pravdu způsobem, jakým mluví a jednají.​—3Mo 19:11; Př 19:9.

je harmonicky spojeno dohromady: Pavel používá řecké sloveso, které v tomto kontextu popisuje harmonii lidského těla, které se skládá z mnoha různých částí. Každá část přispívá k blahu celku. Podobně křesťané ve sboru spolupracují pod Kristem jako svou hlavou. (Ef 1:22, 23; 4:4, 15) Když všichni jednotlivci pracují v harmonii a zůstávají vnímaví ke Kristovu vedení, sbor dospívá a udržuje ducha lásky. (1K 12:14-27; Ko 2:19; 3:14) Pavel používá stejné řecké slovo v Ef 2:21 (viz studijní poznámka), kde popisuje sbor jako budovu „harmonicky spojenou dohromady“.

připraven ke spolupráci: Doslova „připraven jít spolu“. Podle jednoho slovníku řecké sloveso znamená „spojit do jednoty, sjednotit“.

každý kloub: Lidské tělo je spojeno prostřednictvím hlavních kloubů neboli spojení. Ježíš Kristus poskytuje členům těla, neboli sboru pomazaných křesťanů, to, co potřebují, „skrze každý kloub“. Činí tak prostřednictvím opatření pro rozdělování duchovní potravy, pro komunikaci ve sboru a pro koordinaci jeho činnosti. Tímto způsobem je „tělo“ dobře živeno duchovně a každá část dostává pokyny pro vykonávání své přidělené práce. (Ef 4:7-16; viz studijní poznámka ke Ko 2:19.) Pavel používá termín pro „kloub“, který běžně používali lékaři. Archeologické nálezy dokládají existenci lékařské školy v Efezu, což může být důvod, proč Pavel používá tuto analogii s lidským tělem.

marnost: Nebo „prázdnota; nicotnost“. Podle jednoho lexikonu myšlenka v tomto verši je, že lidé národů „chodí s myslí upřenou na marné věci“. Jejich cesta vede ke zklamání a frustraci, což je jeden z důvodů, proč Pavel vybízí křesťany, aby přestali „chodit tak, jako chodí i národy“.​—Pro další komentáře k řeckému slovu přeloženému jako „marnost“ viz studijní poznámka k Římanům 8:20.

duševně ve tmě: Pavlova slova se netýkají inteligence nevěřících. Bible často přirovnává nedostatek porozumění, zejména ve duchovním smyslu, k temnotě. (Job 12:24, 25; Iz 5:20; 60:2; Jan 8:12; 2K 4:6; Ef 1:17, 18; 5:8, 11; 1Pt 2:9; 1J 2:9-11) Ti, kteří nepoznali Jehovu Boha a Ježíše Krista, jsou „duševně ve tmě“, protože nemají žádné vodítko ani smysl pro směr ve svém úsilí.​—Jan 17:3; Ř 1:21, 28; 2K 4:4.

život, který patří Bohu: Podle jednoho referenčního díla řecké slovo zde přeložené jako „život“ znamená „život jako princip, život v absolutním smyslu“. (Existuje jiné řecké slovo pro „život“, které znamená „způsob života“ nebo „životní styl“. Viz například 1Tm 2:2; 1J 2:16.) Pavel tedy říká, že duševní a duchovní temnota odcizila nebo oddělila lidi od Jehovy, Zdroj života a naděje na věčný život.​—Ža 36:9; Ř 1:21; Ga 6:8; Ko 1:21.

necitlivost: Doslova „otupení“. Lidé, kteří jsou ponořeni do myšlení a ducha tohoto nespravedlivého světa, mají obrazná srdce, která jsou necitlivá nebo otupená. (1K 2:12; Ef 2:2; 4:17) Nemají tedy touhu získat poznání Boha. Řecké podstatné jméno zde přeložené jako „necitlivost“ je odvozeno od lékařského termínu, který mimo jiné označuje kůži znecitlivělou kvůli mozolům. Zde je použito k popisu toho, jak může obrazné srdce postupně ztvrdnout nebo být necitlivé vůči Bohu.

Když ztratili všechno mravní cítění: Tento výraz překládá řecké slovo, které doslova znamená „přestali cítit bolest“. Zde je použito obrazně ve smyslu, že někdo je eticky nebo morálně necitlivý. Takový člověk již nepociťuje žádné výčitky svědomí ani odpovědnost vůči Bohu.​—1Tm 4:2.

nestoudné chování: Nebo „nemravné chování“. Řecké slovo a·selʹgei·a označuje chování, které je vážným porušením Božích zákonů a odráží drzé nebo opovážlivě pohrdavé smýšlení.​—Viz Slovníček a studijní poznámku k Ga 5:19.

všeho druhu nečistoty: Výraz „nečistota“ (řecky a·ka·thar·siʹa) má široký význam. Zde je použit v obrazném smyslu a odkazuje na nečistotu jakéhokoli druhu​—v sexuálních záležitostech, v řeči, v jednání a ve vztazích s Bohem. (Srovnej 1K 7:14; 2K 6:17; 1Te 2:3.) Zdůrazňuje morálně odpudivou povahu nesprávného jednání nebo stavu. (Viz studijní poznámku k Ga 5:19.) Pavel poznamenává, že takové chování bylo prováděno chtivě. Řecké slovo ple·o·ne·xiʹa, přeložené jako „chtivost“, označuje nenasytnou touhu mít více. Tím, že Pavel dodává „chtivě“, ukazuje, že „nečistota“ může zahrnovat různé stupně závažnosti.​—Viz studijní poznámku k Ř 1:29.

stále se obnovujte: Řecké sloveso je v přítomném čase, což vyjadřuje průběhovost děje. To ukazuje, že změna převažujícího smýšlení je proces, který pokračuje.​—Fp 3:12, 13.

ve svém převažujícím smýšlení: Nebo „v síle, která pohání vaši mysl“. Doslovný překlad řeckého výrazu je „k duchu své mysli“. Zde se „duch“ používá ve smyslu hnací síly, která člověka podněcuje k určitému jednání a mluvení. (Viz Slovníček, „Duch“.) „Duch [mysli]“ je tedy síla, která ovlivňuje a formuje myšlení člověka, včetně jeho sklonů, přání a motivací. Nedokonalí lidé mají sklon k nesprávnému myšlení a tento sklon tlačí jejich mysl fyzickým, materialistickým nebo tělesným směrem. (1Mo 8:21; Ka 7:20; Ko 1:21; 2:18) Když se někdo chce stát křesťanem, musí „být obnoven ve svém převažujícím smýšlení“, aby tato hnací síla směřovala jeho myšlenky správným směrem, tedy do souladu s Božím myšlením. (Viz studijní poznámka k 1K 2:15.) A poté, co se stane křesťanem, musí „stále být obnovován“ ve svém převažujícím smýšlení studiem Bible a tím, že nechá působit Božího ducha v sobě.

nová osobnost: Dosl., „nový člověk“. Spolu s odložením „staré osobnosti“ (dosl., „starého člověka“) a jejích špatných praktik (Ef 4:22) musí křesťan projít skutečnou proměnou tím, že oblékne „novou osobnost“. Tato nová osobnost, která je „stvořena podle Boží vůle“, odráží neboli je obrazem osobnosti Jehovy Boha. (Kol 3:9, 10) Bůh chce, aby se jeho ctitelé přizpůsobovali jeho obrazu a odráželi jeho krásné vlastnosti, jako jsou ty uvedené v Ga 5:22, 23.​—Viz studijní poznámky k Ga 5:22; Ef 4:23.

bližní: Viz studijní poznámku k Mt 22:39.

Hněvejte se: Pavel cituje Ž 4:4 a ukazuje, že pro křesťany není špatné cítit hněv. Jehova i Ježíš projevují hněv v reakci na ničemnost a nespravedlnost, ale jejich hněv je vždy řízen spravedlností a dokonalým úsudkem. (Ez 38:18, 19; viz studijní poznámku k Mr 3:5.) Křesťané také mohou cítit spravedlivý hněv, ale Pavel říká nehřešte. Křesťané nedovolí, aby hněv vedl k nekontrolovaným výbuchům, urážlivé řeči nebo násilí. (Ef 4:31) Ž 4:4 radí Božím služebníkům, aby své obavy ohledně příčiny hněvu vyjádřili v soukromé modlitbě k Jehovovi.

nenechte slunce zapadnout, dokud jste rozhněvaní: Pro Židy západ slunce znamenal konec jednoho dne a začátek dalšího. Pavel zde tedy varuje před tím, aby hněv přetrvával z jednoho dne na druhý. Ježíš dokonce varoval své učedníky, aby na někoho nehněvem nepokračovali. (Mt 5:22) Dlouhotrvající hněv může vést k hořkosti, zášti a rozkolům v osobních vztazích i ve sboru. (3Mo 19:18; Ž 36:4; Ga 5:19-21) Pavel nabízí praktickou radu, která křesťanům pomáhá řešit problémy rychle, pokud možno ještě ten samý den.​—Ří 12:17-21; Ef 4:2, 3.

nedávejte Ďáblu příležitost: Tento výraz, který lze doslovněji přeložit jako „ani nedovolte místo Ďáblu“, dodává sílu Pavlovu varování před nebezpečím dlouho trvajícího hněvu. (Viz studijní poznámku k Ef 4:26.) Křesťan, který ve svém srdci nechává hněv nebo nepřátelské pocity hnít, může obrazně řečeno vytvářet prostor, nebo dovolovat místo, aby ho Ďábel obsadil. Satan by tak mohl mít příležitost ovlivnit takového křesťana, aby spáchal vážný hřích. (Ža 37:8) Pokud by křesťan dovolil, aby dlouho trvající hněv narušil jednotu sboru, mohl by také sloužit Ďáblovým zájmům.​—Jak 4:1, 7.

již nekraďte: Pavlova slova mohla mít zvláštní význam pro chudé dělníky žijící v Efezu. Někteří možná zjistili, že práce byla sporadická, sezónní a ne vždy dostatečná k zabezpečení jejich rodin, takže pokušení krást mohlo být silné. Pavel zde vyzývá křesťany, aby se zdrželi krádeží z jakéhokoli důvodu. Místo toho měli tvrdě pracovat vlastníma rukama. (5Mo 5:19; 1Te 4:11) Pavel dříve připomněl efezským starším svůj vlastní příklad v usilovné práci. (Sk 20:17, 34; viz také studijní poznámku ke Sk 18:3.) Jeho rada vyžadovala, aby efezští křesťané důvěřovali Kristovu slibu, že Bůh se postará o jejich materiální potřeby.​—Mt 6:25-33.

shnilé slovo: Řecké slovo pro „shnilý“ může popisovat zkažené ovoce, rybu nebo maso. (Mt 7:17, 18; 12:33; Lu 6:43) Tento výraz živě vykresluje nezdravou, urážlivou nebo obscénní řeč, kterou by křesťan nepoužíval. Místo toho by říkal „jen to, co je dobré k budování“ a „co je prospěšné“​—používal by slova „příjemně kořeněná solí“.​—Kol 4:6 a studijní poznámka.

nezarmucujte Božího svatého ducha: Řecké slovo pro „zarmucovat“ by se také dalo přeložit jako „působit smutek; zarmoutit“. Pavel používá řečnický prostředek zvaný personifikace, když říká, že svatý duch, neosobní síla, může být zarmoucen, jako by to byla osoba. (Srovnej studijní poznámky k Jan 16:8, 13; Ří 8:27.) Bůh používá svého svatého ducha, aby svému lidu poskytoval vedení a sílu. Svatý duch v nich vytváří dobré vlastnosti, konkrétně „ovoce ducha“. (Ga 5:22-24) Ti, kdo si svatého ducha neváží, kdo odolávají jeho působení a jdou proti biblickým radám inspirovaným duchem, v podstatě ho „zarmucují“.​—Ef 4:17-29; 5:1-5; Iz 63:10; Sk 7:51.

zapečetěni ke dni vykoupení: Pomazaní křesťané jsou zapečetěni Jehovovým svatým duchem. Tato pečeť znamená, že jsou Božím vlastnictvím a mají vyhlídku na nebeský život.​—Viz studijní poznámky k 2Ko 1:22.

staňte se laskavými: V Ef 4:31 Pavel vyjmenoval řadu negativních vlastností. Poté, jako protiklad, zde povzbuzuje křesťany v Efezu, aby projevovali pozitivní vlastnosti, jako je laskavost. (Kol 3:12, 13) Řecké sloveso přeložené jako „staňte se“ může naznačovat, že potřebovali zlepšit své projevování laskavosti.