Filipanům 1

Pavel a Timoteus: Nebo „Od Pavla a Timotea.“ Pavel je autorem tohoto dopisu Filipským, ale v úvodním pozdravu zmiňuje i Timotea. Timoteus byl s Pavlem v Římě přibližně v době Pavlova prvního uvěznění tam. Timoteus je také zmíněn v dalších dvou Pavlových dopisech napsaných z Říma během té doby, konkrétně v dopisech Koloským a Filemonovi. (Ko 1:1, 2; Fm 1) Zdá se, že Timoteus osobně strávil nějaký čas ve vězení v Římě někdy mezi napsáním dopisu Filipským a dopisu Židům.​—Fp 2:19; Žd 13:23.

otroci Krista Ježíše: Viz studijní poznámku k Ř 1:1.

svatí: Viz studijní poznámku k Ř 1:7.

Filipy: Viz studijní poznámku k Sk 16:12.

dozorci: Pavel zde používá množné číslo řeckého slova pro „dozorce“ (e·piʹsko·pos), když odkazuje na ty, kteří vedou sbor ve Filipách. (Srovnej Sk 20:28.) Jinde zmiňuje, že „sbor starších“ pověřil Timotea zvláštním úkolem. (1Tm 4:14) Protože Pavel v těchto sborech nevyzdvihuje žádného jednotlivce jako toho dozorce, je zřejmé, že dozorců bylo více. To poskytuje vhled do uspořádání sborů v prvním století. Termíny „dozorci“ a „starší“ se v křesťanských řeckých písmech používají zaměnitelně, což ukazuje, že odkazují na stejnou pozici. (Sk 20:17, 28; Tit 1:5, 7; srovnej 1Pt 5:1, 2.) Počet těch, kteří sloužili jako dozorci v sboru, závisel na tom, kolik mužů bylo kvalifikovaných sloužit jako „starší“, tedy duchovně zralých mužů, v daném sboru.​—Sk 14:23; viz studijní poznámky k Sk 20:17, 28.

služební pomocníci: Nebo „pomocníci.“ Řecké slovo di·aʹko·nos, doslova znamenající „sluha“, je zde použito v úředním smyslu a odkazuje na ustanovené „služební pomocníky“ v křesťanském sboru. Podobně je použito na 1Tm 3:8, 12. Pavlovo použití tohoto termínu v množném čísle naznačuje, že sbor měl několik takových pomocníků, kteří asistovali dozorcům v různých úkolech. Místo termínů „dozorci a služební pomocníci“ v tomto verzi některé Bible používají tituly jako „biskupové a jáhnové“, které křesťanstvo používá k vytvoření dojmu hierarchie mezi křesťany prvního století. Překlady, které jasně vyjadřují zamýšlený význam těchto termínů, však ukazují, že odpovědné pozice v křesťanském sboru neznamenají nadřazenost jednoho nad druhým. Překlad „služební pomocníci“ zdůrazňuje službu, kterou tito pracovití muži vykonávají ve prospěch sboru.

Nechť máte nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Římanům 1:7.

prosba: Viz studijní poznámky ke Sk 4:31; Fp 4:6.

kvůli vašemu podílu na: Nebo „kvůli vaší účasti na šíření.“ Mimo jiné mohl Pavel mít na mysli okamžik, kdy byla pokřtěna Lydie a její domácnost a ona pohostinně trvala na tom, aby Pavel a jeho spolupracovníci zůstali v jejím domě.​—Sk 16:14, 15.

moje vězeňské pouta: Pavel možná strávil ve vězení více času než kterýkoli z ostatních apoštolů. (Srovnej 2K 11:23.) Asi o deset let dříve, když byl v Makedonii, strávil Pavel krátký čas ve vězení. (Sk 16:22-24) Nyní, když psal dopis Filipským, byl v domácím vězení v Římě. Neustále hlídaný vojákem čekal na soud před císařem. (Sk 25:11, 12; 28:30, 31) Filipští, kteří si uvědomovali, že Pavel potřebuje pomoc, mu prostřednictvím Epafrodita poslali hmotné dary. Během doby, kdy byl s Pavlem, Epafroditus poskytoval další pomoc, dokonce i za cenu ohrožení vlastního života.​—Fp 2:25, 30; 4:18.

obhajoba: Řecké slovo přeložené jako „obhajoba“ (a·po·lo·giʹa) se často používá v souvislosti s obhajobou u soudu. (Sk 22:1; 25:16) Ježíš předpověděl, že jeho následovníci budou vydáváni „místním soudům“ a budou přivedeni „před místodržitele a krále kvůli [němu], aby jim a národům vydali svědectví“. (Mt 10:17, 18) Když židovský odpor v Jeruzalémě vedl k Pavlovu zatčení, byl přiveden k římskému místodržiteli do Cesareje. (Sk 23:23-35) Pavlova „odvolání se k císaři“ v Cesareji mu otevřelo cestu k obhajobě své víry před nejvyšším soudem Římské říše. (Sk 25:11, 12) Zda se skutečně objevil před císařem Neronem nebo před některým z císařových zástupců, Písmo neuvádí. Když Pavel psal dopis Filipským, čekal v Římě na soud v důsledku svého odvolání.​—Sk 28:17-20.

právní potvrzení dobré zprávy: Termín, který zde Pavel používá, má právní konotace. Odkazuje na aktivní podporu dobré zprávy legálními prostředky. Když byl Pavel asi před deseti lety ve Filipech, odvolal se na římský právní systém, aby potvrdil právo kázat dobrou zprávu. (Sk 16:35-40) Bojoval o uznání práva svobodně kázat dobrou zprávu o Božím Království v Římské říši. Jeden odborný zdroj uvádí: „Pavel byl svědkem nejen ve vězení, ale také v soudní síni.“

přesné poznání: Pavel zde spojuje lásku k Bohu a k spoluvěřícím s přesným poznáním Boha a schopností rozlišovat, co je jeho vůlí. Jak je použito v Písmu, řecké výrazy pro „znát“ a „poznání“ často nesou význam „poznání skrze osobní zkušenost“.​—Pro podrobnější rozbor řeckého termínu zde přeloženého jako „přesné poznání“ viz studijní poznámky k Římanům 10:2; Efeským 4:13.

plné rozlišování: Řecké slovo zde přeložené jako „rozlišování“ (doslova „smyslové vnímání“) se vyskytuje pouze v tomto verši. Příbuzné slovo je použito v Židům 5:14 ve frázi „ti, kdo mají své schopnosti rozlišování [nebo „vnímavé schopnosti“; doslova „smyslové orgány“] cvičené užíváním k rozeznávání dobra i zla“. V Bibli jsou tyto termíny použity ve vztahu k rozlišování v morálních a duchovních záležitostech. Pavel se modlil, aby láska filipských křesťanů přetékala takovým rozlišováním, aby mohli odlišit, co je z Božího pohledu důležitější a co méně důležité. (Fp 1:10) Křesťanův morální smysl je soustředěný; dokáže rozpoznat správné od nesprávného nejen v jasných záležitostech, ale i ve složitých situacích, kdy správný postup není zřejmý na první pohled. Pak může činit správná rozhodnutí, která mu pomohou zachovat si přátelství s Jehovou.

pretoriánská garda: Během svého prvního uvěznění v Římě (kolem let 59–61 n. l.) byl Pavel „moci bydliti o sobě s vojákem, kterýž ho ostříhal.“ (Sk 28:16) Zatímco byl v domácím vězení, Pavel napsal, že jeho „pouta pro Krista se staly známými po celé pretoriánské gardě.“ Tato garda byla elitní skupinou římských vojáků, čítající tisíce mužů. Použité řecké slovo je odvozeno z latinského praetorium, které původně označovalo místo (stan nebo budovu), kde sídlil velitel římské armády. Od vlády císaře Augusta sloužili vojáci pretoriánské gardy jako osobní stráž římského císaře, proto je řecké slovo použité ve Fp 1:13 v některých překladech přeloženo jako „císařská garda“ nebo „palácová stráž“. Jejich úloha vyžadovala, aby byli dislokováni poblíž císaře a jeho domácnosti.

někteří kážou Krista ze závisti a sváru: Někteří sloužili Bohu s nesprávnou motivací. Pravděpodobně šlo o určité židovské konvertity ke křesťanství, kteří se odchýlili od ryzího učení, které předal apoštol Pavel. Hlavním cílem těchto lidí bylo prosazovat sebe a své vlastní názory, nikoli oslavovat Boha. (Ga 6:12, 13) Záviděli Pavlovi jeho pověst, autoritu a vliv, a proto se ho snažili zdiskreditovat. (Fp 1:17) Přesto Pavel zachovával radost, protože viděl, že Kristus je kázán.​—Fp 1:18.

ale jiní z dobré vůle: Upřímní křesťané kázali poselství o Kristu z dobré vůle, tedy s čistými pohnutkami. Projevovali také dobrou vůli (neboli přízeň, zalíbení) vůči Kristovým zástupcům, včetně Pavla. Díky tomu zakoušeli Boží přízeň neboli dobrou vůli.​—Ž 106:4; pozn.; Př 8:35.

moje vysvobození: Nebo „moje propuštění.“ Pavel napsal svůj dopis Filipským během svého prvního věznění v Římě (kolem let 59–61 n. l.). Výraz, který zde Pavel používá, může vyjadřovat myšlenku, že byl přesvědčen, že bude propuštěn z vězení díky intenzivním modlitbám křesťanů ve Filipis. To je v souladu s jeho vyjádřenou touhou znovu navštívit Filipské. (Fp 2:24) Jeho propuštění z vězení by takovou návštěvu umožnilo. (Viz Mediální galerie, „Pavlovy cesty po roce 61 n. l.“) Řecké slovo, které zde Pavel používá (so·te·riʹa, často překládané jako „spasení“), by v tomto kontextu mohlo také odkazovat na Pavlovo věčné spasení.

duch Ježíše Krista: Zřejmě odkazuje na Ježíšovo užití Božího svatého ducha neboli činné síly. Sk 2:33 říká, že Ježíš „obdržel od Otce slíbeného svatého ducha.“ V Fp 1:11 Pavel prosil, aby křesťané mohli „být naplněni ovocem spravedlnosti, které je skrze Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále.“ Od chvíle, kdy byl Ježíš vzkříšen a vystoupil na nebesa, Bůh používá jeho k uspokojování potřeb křesťanů na zemi. V J 14:26 Ježíš řekl: „Otec ho pošle v mém jménu,“ a v J 15:26 řekl: „Až přijde Pomocník, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, ... ten o mně bude vydávat svědectví.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 16:7.

otevřenost řeči: Viz studijní poznámku k 2K 7:4.

pro mne život je Kristus a smrt zisk: Pavel zde zřejmě vytváří kontrast mezi svým životem a smrtí. Dokud žil, mohl si užívat života ve službě Bohu a ve službě svým spolukřesťanům, zatímco kdyby zemřel věrný, získal by nesmrtelný život v nebi.​—2Tm 4:6-8.

Jsem rozpolcen mezi těmito dvěma věcmi: Zatímco byl v domácím vězení a čekal na proces před císařem, Pavel cítil rozpolcenost mezi dvěma možnostmi. Jednou bylo zůstat naživu, aby mohl dále sloužit svým bratrům. Druhou bylo zemřít jako věrný služebník Boha. (2Tm 4:7, 8) Pavel neřekl, kterou možnost by si vybral. (Fp 1:22) Řekl však, že „osvobození a být s Kristem“ byla lepší volba. Věděl, že jeho věrnost až do smrti byla jediným způsobem, jak si zajistit nebeskou odměnu během Kristovy přítomnosti.​—Zj 2:10.

osvobození: Pavel zjevně odkazuje na svou smrt. Ve svém druhém dopise Timoteovi, napsaném kolem roku 65 n. l., použil příbuzné řecké slovo, když o své smrti řekl: „Čas mého osvobození je blízko.“ (2Tm 4:6) Výrazy „osvobození a být s Kristem“ jsou zjevně paralelní s tím, co Pavel říká v 2K 5:8: „My... bychom raději byli vzdáleni od těla a byli doma u Pána.“ Svou smrt jako věrný pomazaný služebník Boha vnímal jako „osvobození“, které mu otevře cestu k pozdějšímu vzkříšení k životu v Kristově „nebeském království“. (2Tm 4:18) Jak Pavel vysvětlil v 1K 15:23, „ti, kteří patří Kristu“, budou vzkříšeni k nebeskému životu „během [Kristovy budoucí] přítomnosti“. Pavel zde tedy vyjadřuje svou touhu věrně dokončit svůj pozemský běh, aby mohl být později vzkříšen k nebeskému životu. Pavlovo použití termínu „osvobození“ není ojedinělé. Jiní řečtí autoři tento termín používali jako eufemismus pro smrt.

až budu opět u vás: Nebo „až se s vámi znovu setkám.“ Řecký výraz zde použit obsahuje podstatné jméno pa·rou·siʹa, které doslova znamená „být po boku“. Často se překládá jako „přítomnost“, zejména v souvislosti s neviditelnou přítomností Ježíše Krista. (Mt 24:37; 1K 15:23) Zde Pavel používá tento termín, když vyjadřuje naději, že znovu navštíví křesťany ve Filipech. Překlady „přítomnost“ a „přítomen“ jsou podpořeny tím, jak Pavel používá termín pa·rou·siʹa ve Fp 2:12 (viz studijní poznámku), kde popisuje svou „přítomnost“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“.​—Viz studijní poznámky k Mt 24:3; 1K 16:17.

chovejte se: Nebo „jednejte jako občané.“ Řecké sloveso, které zde Pavel používá, souvisí s řeckými výrazy pro „občanství“ (Fp 3:20) a „občan“ (Sk 21:39). Římští občané se obvykle aktivně podíleli na záležitostech státu, protože římské občanství bylo vysoce ceněno a přinášelo s sebou povinnosti i výsady. (Sk 22:25-30) Když tedy Pavel používá tento slovesný tvar v souvislosti s chováním hodným dobré zprávy o Kristu, vyjadřuje myšlenku zapojení se do křesťanské činnosti, zejména do hlásání této dobré zprávy. Protože obyvatelé Filip dostali od Říma určitou formu občanství, byli s tímto aspektem aktivní účasti dobře obeznámeni.​—Viz studijní poznámky ke Sk 23:1; Fp 3:20.

jednou duší: Nebo „jednomyslně; jako jeden muž.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 4:32.