2. Korinťanům 6

Spolupracujíce s ním: To znamená s Bohem, jak ukazuje kontext 2K 5:20, kde je Pavlovo dílo popsáno „jako by Bůh skrze nás prosil.“ Řecké sloveso přeložené jako „prosit“ (pa·ra·ka·leʹo) v tomto verši se používá v souvislosti s lidmi, kteří spolupracují s Bohem. Stejné sloveso se objevuje zde v 2K 6:1 ve frázi „my . . . vás prosíme [nebo „naléháme; žádáme“].“ To dále podporuje myšlenku, že Bůh je spolupracovníkem pravých křesťanských služebníků, včetně Pavla a jeho společníků.​—Viz studijní poznámku k 1K 3:9.

nezasloužená laskavost: Viz Slovník.

a zmařit její účel: Řecký výraz přeložený jako „a zmařit její účel“ obsahuje slovo, které doslova znamená „prázdný.“ Toto slovo bylo také přeloženo jako „nadarmo; zbytečně.“ Kontext ukazuje, že pomazaní křesťané přijali Boží nezaslouženou laskavost a měli výsadu vykonávat „službu smíření,“ sloužíce jako „zástupci místo Krista.“ (2K 5:18-20) Pokud by tito křesťané nedokončili tuto službu a nepokračovali v hledání Boží přízně během „příhodného času“ a „dne spásy,“ zmařili by účel Boží nezasloužené laskavosti.​—2K 6:2.

„Neboť říká: ‚V příhodném čase jsem tě vyslyšel‘:“ Pavel cituje z proroctví v Iz 49:8. Tato slova byla zjevně určena Izajášovi, který zastupoval izraelský národ a zosobňoval jej jako „služebníka“. (Iz 49:3) Šlo o proroctví o obnově, které se poprvé naplnilo, když byl Izrael osvobozen z Babylónu. Izajáš však říká, že tento Jehovův „služebník“ bude dán „jako smlouva lidu“ (Iz 49:8) a jako „světlo národů, aby [Boží] spása dosáhla až na konec země“ (Iz 49:6). To ukazuje, že proroctví je mesiášské a vztahuje se také na Krista Ježíše jako Božího „služebníka“. (Srovnej Iz 42:1–4, 6, 7 s Mt 12:18–21.) „Čas přízně“ nastal, když Jehova odpověděl a pomohl svému služebníkovi. Během svého pozemského života Ježíš „vzdával vroucí prosby a také naléhavé žádosti ... Tomu, který ho mohl vysvobodit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou zbožnou úctu.“ (Heb 5:7–9; srovnej Lk 22:41–44; 23:46; Jan 12:27, 28; 17:1–5.) Byl to tedy „den spásy“ a „příhodný čas [nebo „čas přízně“]“ pro Božího Syna, předpověděného „služebníka“. — Srovnej studijní poznámku k Lk 4:19.

„Hle, nyní je zvláště příhodný čas. Hle, nyní je den spásy:“ Proroctví v Iz 49:8, které Pavel cituje, je zároveň proroctvím o obnově i mesiášským proroctvím. Ačkoli se toto proroctví naplnilo na Ježíši Kristu, Pavel je citoval, aby ukázal, že se vztahuje i na křesťany. Nabádal je, aby „nepřijali Boží nezaslouženou laskavost nadarmo“ (2K 6:1). Tito křesťané se od Letnic roku 33 n. l. stali duchovním „Božím Izraelem“. (Ga 6:16) Museli však prokázat, že jsou Boží nezasloužené laskavosti hodni, aby pro ně „příhodný čas“, neboli čas přízně, mohl být „dnem spásy“.

doporučujeme se jako Boží služebníci: Ve svých dopisech křesťanům v Korintu již Pavel označil sebe a své spolupracovníky jako „služebníky“. (Viz studijní poznámky k 1K 3:5; 2K 3:6.) V tomto kontextu řecké sloveso přeložené jako „doporučujeme se“ vyjadřuje myšlenku „dokazujeme (ukazujeme), že jimi jsme“. Někteří muži spojení se sborem v Korintu nedokazovali, že jsou hodni Boží nezasloužené laskavosti. (2K 6:1, 3) Proto se Pavel a jeho spolupracovníci doporučovali neboli hájili jako Boží služebníci „v každém ohledu“.

v pravé i v levé ruce: Zdá se, že Pavel zde používá obraz založený na způsobu, jakým voják používal své zbraně. Voják obvykle držel meč, útočnou zbraň, v pravé ruce a štít, určený k obraně, v levé. Pavel používal tyto zbraně spravedlnosti, včetně Božího slova, k šíření pravdy a k obraně čistého uctívání před útoky. (2K 10:4, 5; Ef 6:16, 17; Žd 4:12) Na rozdíl od svých nepřátel se Pavel neuchyloval ke zneužívání moci, klamu, pomluvám nebo lstím, aby dosáhl svých cílů. (2K 1:24; 10:9; 11:3, 13–15; 12:16, 17) Místo toho se snažil používat pouze prostředky, které byly v Božích očích spravedlivé neboli správné. (Viz Slovníček, „Spravedlnost.“) Pavel chtěl, aby všichni křesťanští služebníci byli plně vybaveni pro svou důležitou práci.

umírající: Nebo „považováni za hodné smrti.“ Během své služby Pavel a jeho spolupracovníci čelili mnoha zkouškám, které je neustále přiváděly na pokraj smrti. (Sk 14:19; 1Ko 15:30, 31; 2Ko 1:8; 4:11; 11:23-27) Přesto mohli zvolat a hle, žijeme. Navzdory všem útrapám a pronásledování, které zažili, byli zachováni při životě.

Otevřeli jsme k vám svá ústa: Nebo „mluvili jsme s vámi otevřeně.“ Řecký výraz „naše ústa jsou vám otevřena“ je idiom, který znamená „mluvit upřímně.“

Není nám vás úzko v našem srdci: Nebo „Nejste u nás stísněni.“ Řecké slovo ste·no·kho·reʹo·mai, použité v tomto verši dvakrát, doslova znamená „umístit do úzkého prostoru.“ Jeden lexikon vysvětluje význam této fráze ve vztahu ke korintským křesťanům: „Nejsou uzavřeni v úzkém prostoru Pavlovy náklonnosti.“ Pavel tím v podstatě říká, že jeho náklonnost ke korintským křesťanům nezná hranic.

srdečné city: Použitý řecký výraz splagkhʹnon, se doslova vztahuje k vnitřním částem těla. Ve Sk 1:18 je přeložen jako „vnitřnosti.“ V tomto kontextu (2K 6:12) slovo odkazuje na hluboce prožívané, intenzivní emoce. Jde o jeden z nejsilnějších řeckých výrazů pro pocit soucitu.

i vy široce otevřete svá srdce: Nebo „i vy rozšiřte se.“ Řecké sloveso zde použité doslova znamená „učinit širokým; rozšířit.“ (Mt 23:5) Pavel toto slovo používá obrazně ve smyslu projevování vřelé náklonnosti. Jedna referenční práce vysvětluje, že tento výraz popisuje projevování „štědré, rozsáhlé náklonnosti.“

Nebuďte nerovně zapřaženi: Tento obraz vychází z principu zemědělského života. Zemědělec nespřahuje nebo nespojuje dohromady dvě zvířata, která se výrazně liší velikostí nebo silou, aby pracovala na poli. Kdyby to udělal, slabší zvíře by se muselo namáhat, aby udrželo tempo, a silnější zvíře by neslo větší zátěž. Pavel pravděpodobně měl na mysli 5Mo 22:10, kde Mojžíšův zákon zakazoval Izraelitům orat s volkem a oslem zapřaženými dohromady. Tento zemědělský princip použil k ilustraci toho, jak by bylo duchovně škodlivé, kdyby křesťané vytvářeli spojenectví s lidmi, kteří nebyli součástí křesťanského sboru. Například pokud by se křesťan oženil s nevěřícím, byli by nerovně zapřaženi. V duchovních záležitostech by nebyli jednotní v myšlení a jednání.

nerovně zapřaženi: Řecké slovo přeložené jako „nerovně zapřaženi“ (he·te·ro·zy·geʹo), které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde, doslova znamená „být nestejně zapřažen (spojen dohromady)“. Příbuzné sloveso syn·zeuʹgny·mi je použito v Mt 19:6 a Mr 10:9 ve frázi „co Bůh spojil [nebo „zapřáhl“] dohromady“. Obě tato slovesa souvisejí s řeckým slovem pro „jho“, zy·gosʹ.

soulad: Nebo „shoda“. Použitý řecký výraz sym·phoʹne·sis doslova znamená „společné znění“. V doslovném smyslu může odkazovat na harmonii vytvářenou hudebními nástroji. Jeden lexikon tento výraz definuje jako „stav společných zájmů“. Zamýšlená odpověď na první řečnickou otázku v tomto verši zní: „Mezi Kristem a Satanem samozřejmě není naprosto žádný soulad ani shoda.“

Belial: Tento termín, který se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde, je používán jako označení pro Satana. Řecké rukopisy používají pravopis Be·liʹar, který je zachycen v některých překladech. Řecký termín však odpovídá hebrejskému výrazu beli·yaʹʽal, který znamená „k ničemu; bezcenný“. Používá se ve vztahu k myšlenkám, slovům a radám (5Mo 15:9, kde je výraz přeložen jako „zlé“; Ža 101:3; Na 1:11) a k „strašným“ okolnostem (Ža 41:8). Nejčastěji se vztahuje na bezcenné lidi nejnižšího druhu – například na ty, kteří by vedli Jehovův lid k uctívání jiných bohů. (5Mo 13:13) Tento výraz je také použit v řadě dalších veršů k popisu ničemných lidí. (Sd 19:22–27; 20:13; 1Sa 25:17, 25; 2Sa 20:1; 22:5; 1Kr 21:10, 13) V prvním století n. l. byl Belial používán jako popisné jméno pro Satana. Syrská Pešitta zde v 2Ko 6:15 čte „Satan“. Pavel obvykle nazývá Božího protivníka jménem Satan (Ří 16:20; 2Ko 2:11), ale také používá označení „Ďábel“ (Ef 6:11; 1Ti 3:6), „ten ničemný“ (2Te 3:3) a „boh tohoto systému věcí“ (2Ko 4:4).

co má věřící společného s nevěřícím?: Nebo „jaký podíl má věřící s nevěřícím?“ Řecké slovo me·risʹ, které znamená „podíl; část“, je podobně použito ve Sk 8:21, kde je přeloženo jako „podíl“.

věřící: Nebo „věrný člověk“. Řecké slovo pi·stosʹ může popisovat někoho, kdo projevuje důvěru nebo víru v někoho nebo něco, tedy věřícího člověka. Na druhou stranu stejné slovo může také popisovat člověka, kterého ostatní považují za důvěryhodného, věrného, spolehlivého. V některých případech, jako v tomto verši, jsou možné oba významy.

jak řekl Bůh: Citujíc nebo narážejíc na několik textů z hebrejských Písem, Pavel ukazuje, že Boží postoj k duchovní čistotě byl vždy stejný. Zde v 16. verši Pavel odkazuje na 3. Mojžíšovu 26:11, 12 a Ezekiela 37:27.

„Proto vyjděte z jejich středu“: V tomto kontextu (2Ko 6:14–7:1) Pavel napomíná korintské křesťany, aby se nerovně spojovali s nevěřícími a zůstali čistí. Zde ve verši 17 cituje Iz 52:11, prorocký příkaz určený Židům, kteří se v roce 537 př. n. l. vrátili z Babylónu do Jeruzaléma. Tito Židé s sebou nesli posvátné nádoby, které král Nebukadnesar odnesl z jeruzalémského chrámu. Museli nejen zůstat čistí vnějším obřadním způsobem, ale také mít čistá srdce a zbavit se veškeré falešné uctívání. Podobně i korintští křesťané se museli vyhýbat nečistým chrámům falešného náboženství a oddělit se od všech nečistých skutků modlářství. Museli „očistit [se] od každé poskvrny těla i ducha“.​—2Ko 7:1.

„praví Jehova“: V tomto verši Pavel cituje několik frází z Iz 52:11, kde kontext jasně ukazuje, že zdrojem poselství je Bůh Jehova. (Iz 52:4, 5) Pavel spojuje citáty frází, která se v Septuagintě stovkykrát objevuje jako překlad hebrejských výrazů pro „prohlašuje Jehova“, „praví Jehova“ a „toto praví Jehova“. Některé příklady lze najít v Iz 1:11; 48:17; 49:18 (citováno v Ř 14:11); 52:4, 5.​—Viz Příloha C3 úvod; 2Ko 6:17.

„a přijmu vás“: Nebo „a přijmu [uvítám] vás“. Tato fráze je zřejmě citát založený na znění Septuaginty v Ez 20:34, 41.

praví Jehova, Všemohoucí: Výroky, které Pavel cituje v tomto verši, jsou zjevně převzaty z 2Sa 7:14 a Iz 43:6. Fráze „praví Jehova, Všemohoucí“ se zdá být citována z verze Septuaginty v 2Sa 7:8, kde původní hebrejský text zní: „Toto praví Jehova vojsk.“ S citáty z hebrejských Písem Pavel vybízí křesťany, aby se vyhýbali falešnému uctívání a používání neživých, bezmocných modl. Tím se mohou kvalifikovat jako „synové a dcery“ „Jehovy, Všemohoucího.“​—Viz Příloha C1 a C2.

Všemohoucí: Řecké slovo Pan·to·kraʹtor, zde přeložené jako „Všemohoucí“, by také mohlo být přeloženo jako „Vládce nade vším; Ten, který má veškerou moc.“ V tomto kontextu Pavel vyzývá křesťany, aby se vyhýbali falešnému uctívání a používání neživých, bezmocných model (2K 6:16), aby se mohli stát dětmi „Všemohoucího.“ V křesťanských řeckých písmech je to první z deseti výskytů tohoto termínu přeloženého jako „Všemohoucí.“ Zbývajících devět se nachází v knize Zjevení.​—Zj 1:8; 4:8; 11:17; 15:3; 16:7, 14; 19:6, 15; 21:22.