2. Timoteovi 1

apoštol: Viz studijní poznámku k Ř 1:1.

milované dítě: Pavel a Timoteus měli obzvláště srdečný a blízký vztah. Ve skutečnosti se Pavel stal Timoteovým duchovním otcem. (1K 4:17; Fp 2:22) V prvním dopise Timoteovi ho Pavel oslovil jako „opravdové dítě“ a „moje dítě“. (1Tm 1:2, 18) Když Pavel psal druhý dopis Timoteovi, sloužili spolu již nejméně 14 let. Nyní Pavel cítil, že jeho smrt je blízka, a tak mohl tento dopis považovat za své poslední písemné poselství pro Timotea. (2Tm 4:6-8) Aby mladého muže srdečně ujistil o své náklonnosti, nazývá Pavel Timotea „milovaným dítětem“.​—Viz studijní poznámky k 1Tm 1:2, 18.

Nechť máš nezaslouženou laskavost, milosrdenství a pokoj: Viz studijní poznámka k Ř 1:7.

Jsem vděčný Bohu: Pavel často začínal své dopisy výrazy vděčnosti nebo díků. (Ří 1:8; 1Ko 1:4; Ef 1:15, 16; Fp 1:3-5; Ko 1:3, 4; 1Te 1:2, 3; 2Te 1:3; Fm 4) Nyní, když je Pavel vězněn v Římě, si uvědomuje, že se blíží jeho smrt. (2Ti 4:6-8) Čelil silnému odporu a někteří jeho přátelé ho opustili. (2Ti 4:10-12, 14-17) Přesto však tento dopis nezačíná zármutkem, ale vděčností. Později v tomto verši odhaluje jeden z důvodů své vděčnosti – svého přítele Timotea, kterého Pavel zahrnuje do svých modliteb „dnem i nocí“. Pavel je obzvláště vděčný za mladíkovu výjimečnou víru a nazývá ji „neobojživelnou“. —2Ti 1:5.

Bohu, kterému sloužím jako svědek: Nebo „Bohu, kterému sloužím (uctívám ho)“. Pavel zde uznává, že má výsadu uctívat Boha, stejně jako to dělali jeho věrní židovští předkové, muži, kteří hráli významnou roli v hebrejských Písmech. Výraz „sloužit jako svědek“ může odkazovat na uctívání Boha jak v židovském systému věcí, tak v křesťanském sboru. Například při citování Mojžíšova příkazu lidu, aby sloužili Jehovovi (5Mo 6:13), používá Septuaginta stejné řecké sloveso, které zde používá Pavel. V Mt 4:10 Ježíš cituje tento pasáž z Deuteronomia, když říká Ďáblovi: „Je to [Jehova], komu jedinému musíš sloužit jako svědek.“ (Viz studijní poznámku k Mt 4:10; viz také 2Mo 3:12; 5Mo 10:12, 20; Joz 22:5; LXX) Ve svém dopise Římanům Pavel ukazuje, že důležitou součástí služby jako svědka je kázání dobré zprávy o Božím Synovi. —Viz studijní poznámku k Ří 1:9.

s čistým svědomím: Pavel je ve vězení, spoután jako zločinec (2Ti 1:16), ale vyjadřuje důvěru, že sloužil Jehovovi Bohu věrně a s čistým, nezištným motivem. (Viz studijní poznámku k 2Ti 1:12.) Dříve napsal svým spoluvěřícím v Korintu: „Nikomu jsme neublížili, nikoho jsme nezkazili, nikoho jsme nevyužili.“ —2Ko 7:2; viz studijní poznámky k Ří 2:15; 1Ti 1:5.

Když si vzpomínám na tvé slzy: Pavel zmiňuje Timoteovy slzy​—a také své vlastní​—bez náznaku studu. (2K 2:4; Fp 3:18) Pavel možná viděl Timotea plakat během doby, kdy společně pracovali na pomoci spoluvěřícím, kteří byli zatíženi problémy nebo zasaženi tragédií. Timoteus mohl plakat nad Pavlovým utrpením. (Ř 12:15; 2Tm 3:10, 11) Pavel také mohl vidět Timotea plakat, když se naposledy loučili. (Srovnej Sk 20:37, 38.) Takové slzy byly známkou toho, že Timoteus byl srdečný, soucitný a empatický člověk.

neobluzená víra: Viz studijní poznámku k 1Ti 1:5.

tvoje babička Lois: Timoteova babička Lois byla pravděpodobně matkou Euniky a zřejmě rodina žila ve městě Lystra. (Sk 16:1-3) Řecké slovo mamʹme, které je zde použito, bylo dětským výrazem lásky pro babičku, na rozdíl od formálnějšího slova teʹthe. Pavlova volba slov může naznačovat, že Timoteus a jeho babička měli blízký, láskyplný vztah. Lois pravděpodobně podporovala Euniku v učení Timotea z hebrejských Písem.​—Viz studijní poznámku k 2Ti 3:15.

tvoje matka Eunika: Eunika a Lois se pravděpodobně staly křesťankami během Pavlova prvního pobytu v Lystře, kolem roku 47–48 n. l. (Sk 14:6) Pavel zde obě ženy chválí za to, že měly „neobluzenou víru“. Eunika jistě musela projevit takovou víru, když Timoteus opustil domov, aby se připojil k Pavlovi na misijních cestách; byla si vědoma Pavlovy předchozí návštěvy jejich města, kdy byl ukamenován a ponechán jako mrtvý. (Sk 14:19) Příklad Euniky a Lois, stejně jako jejich pilné učení, jistě přispěly k Timoteově vlastní „neobluzené víře“ a vynikajícímu duchovnímu pokroku. (Sk 16:2; Fp 2:19-22; 1Ti 4:14) Jejich příklad byl o to pozoruhodnější, že Timoteův řecký otec zjevně nesdílel víru své manželky.​—Viz studijní poznámky ke Sk 16:1, 3.

rozpaluj jako oheň: Tímto obrazným vyjádřením Pavel povzbuzuje Timotea, aby nadále energicky používal svůj dar. Tvar řeckého slovesa přeloženého jako „rozpaluj jako oheň“ naznačuje průběžné jednání; jeden badatel navrhuje, že to znamená „udržovat oheň plně rozhořený“. Ve starověku bylo běžné, že lidé měli po ruce doutnající uhlíky, aby měli oheň vždy pohotově k dispozici. Pavel zde nenaznačuje, že Timoteův duchovní „dar od Boha“ je jako vyhaslý oheň, který je třeba znovu rozdělat. Spíše je jako oheň žhavých uhlíků, který je třeba jen rozdmýchat, aby hořel intenzivněji.

dar od Boha: Stejně jako v předchozím dopise Pavel píše o daru, který Timoteus v minulosti obdržel. (Viz studijní poznámku k 1Ti 4:14.) Mezi těmito dvěma zmínkami jsou však určité rozdíly. Zde Pavel zmiňuje, že to on vložil na Timotea ruce. Nezmiňuje sbor starších; ani se nezmiňuje o proroctví, jako v předchozím dopise. Není tedy jisté, zda odkazuje na stejnou příležitost, nebo na jinou. V každém případě se zdá, že dar, o kterém zde Pavel mluví, zahrnuje dar svatého ducha​—udělení zvláštní schopnosti, která Timoteovi pomáhala plnit jeho úkol.

vložení mých rukou na tebe: Viz studijní poznámku k Sk 6:6.

Bůh nám nedal ducha: V tomto kontextu může řecké slovo pro „ducha“ (pneuʹma) odkazovat na Božího svatého ducha nebo na převládající duševní postoj člověka. (Viz Slovníček, „Duch.“) Pavel možná měl na mysli oba významy. Celkovou myšlenku lze vyjádřit takto: „Svatý duch, který nám Bůh dává, v nás neprodukuje ducha bázlivosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti.“

bázlivosti: Řecké slovo přeložené jako „bázlivost“ odkazuje na nezdravý strach, morální slabost. Takový strach by mohl křesťana připravit o veškerou odvahu a přimět ho opustit pravou bohoslužbu.

síly: Tímto výrazem Pavel ujišťuje Timotea, že křesťané se nemusí spoléhat na osobní statečnost nebo odvahu, aby překonali strach. Místo toho Bůh jim dá sílu, kterou potřebují k vykonávání své služby a k překonání jakýchkoli děsivých problémů nebo výzev.​—2K 4:7-10; 12:9, 10; Fp 4:13.

lásky: Silná láska k Jehovovi je protilékem proti strachu. (1J 4:18) Láska vede Kristovy následovníky k tomu, aby dávali potřeby druhých na první místo. Dokonce je připravuje obětovat svůj život pro druhé.​—Viz studijní poznámky k Jan 13:34; Ř 16:4.

rozvážnosti: Pavel několikrát zmiňuje vlastnost být rozvážný. (Ř 12:3; 1Tm 2:9, 15; 3:2 a studijní poznámka) Zde Pavel naznačuje, že tato vlastnost pomáhá křesťanům zachovat vyrovnanost, i když čelí nebezpečím, která by je jinak mohla přivést k panice. Rozvážnost také křesťanovi pomáhá pamatovat, že nic není důležitější než jeho vztah s Jehovou. Všechny tyto tři vlastnosti​—síla, láska a rozvážnost​—nepřicházejí z nás, ale od Boha. Pavel tak Timotea ujišťuje, že je dobře vybaven, aby využil svůj dar a podílel se na snášení obtíží.​—2Tm 1:6, 8.

nestyd se: Řecké slovo přeložené jako „nestyd se“ může naznačovat, že člověk z obavy před ponížením nemá odvahu za něčím stát. V řecké i římské kultuře bylo běžné být přehnaně znepokojen studem, ctí a názory druhých. Pavel se nenechal těmito světskými hodnotami nadměrně ovlivnit; pevně odmítal stydět se za uctívání Jehovy. (Viz 2Tm 1:12 a studijní poznámku.) Zde Pavel nenaznačuje, že by se Timotej v současnosti styděl; spíše mladšího muže vybízí, aby se nikdy nestyděl.​—Srovnej Mr 8:38.

svědectví o našem Pánu: Tento výraz zahrnoval vyprávění druhým o Ježíšově smrti na mučednickém kůlu, popravě určené k ponížení a zahanbení. (Viz studijní poznámku k 1K 1:23.) Přesto se Pavel „nestyděl za dobrou zprávu“ o Kristu, včetně Ježíšovy potupné smrti.​—Ř 1:16.

za mne, jeho vězně: Pro některé bylo Pavlovo uvěznění zřejmě zdrojem studu. Bylo obecně považováno za potupné, když byl člověk spoután, potrestán nebo uvězněn úřady. Přesto Pavel chtěl, aby Timotej a další křesťané nacházeli povzbuzení, ne stud, v apoštolově věrném vytrvání ve zkoušce. (Fp 1:14) Pavel věděl, že i oni budou čelit takovým zkouškám.​—2Tm 3:12.

jeho vězně: Dosl., „jeho zajatce“. Pavel se považuje za vězně kvůli Pánu Ježíši Kristu, tedy za zajatce kvůli tomu, že je Kristovým následovníkem a hlásá dobrou zprávu. Apoštol použil podobné výrazy v některých svých dopisech napsaných během svého prvního uvěznění v Římě. (Ef 3:1 a studijní poznámku; 4:1; Fm 1, 9) Tento druhý dopis Timoteovi byl napsán během Pavlova posledního uvěznění v Římě, pravděpodobně kolem roku 65 n. l.​—2Tm 4:6-8.

Toto nám bylo dáno ve spojení s Kristem Ježíšem: Pavel zde odkazuje na konkrétní „nezaslouženou laskavost“, kterou Jehova projevil některým lidem – na svaté povolání kralovat v nebi s Kristem. Pro tento účel předem určil, že skupinu Ježíšových následovníků přijme za své syny. Základem této nezasloužené laskavosti byla výkupní oběť Krista Ježíše.​—Ří 8:15–17; 2Ti 2:10; viz studijní poznámku k Ef 1:5.

před dávnými časy: Jehovův záměr vzít skupinu Ježíšových následovníků, aby kralovali s jeho Synem v nebeském Království, souvisel s proroctvím v 1Mo 3:15. (Ga 3:16, 29) Jehova tento záměr oznámil krátce poté, co Adam zhřešil, tedy tisíce let předtím, než Pavel napsal Timoteovi. Proto Pavel může říci, že nezasloužená laskavost byla dána „před dávnými časy“. Některé překlady tento výraz překládají jako „od věčnosti“, což vyvolává dojem, že události, o kterých Pavel mluví, byly předurčeny od věčnosti. Nicméně jeden lexikon ohledně řeckého výrazu pro „dávno“ v tomto kontextu uvádí, že se vztahuje „k časovému období sahajícímu daleko do minulosti“. (Srovnej Ří 16:25; srovnej studijní poznámku k Ří 8:28.) Bůh dlouho předem předpovídá, jak se události vyvinou, a jeho záměry jsou jisté naplnění.​—Iz 46:10; Ef 1:4.

zjevení našeho Spasitele, Krista Ježíše: Zde Pavel vysvětluje, že Boží „nezasloužená laskavost“, zmíněná v verši 9, byla „jasně projevena“ prostřednictvím „zjevení . . . Krista Ježíše“. V tomto kontextu Jehova toto zjevení uskutečnil tím, že poslal svého Syna na zem, aby žil jako člověk. Toto zjevení je také zmíněno v Jan 1:14, kde se píše, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi“ lidmi. Podobně 1. Timoteovi 3:16 (viz studijní poznámka) hovoří o tom, že Ježíš byl „zjeven v těle“. Tento výraz se vztahuje na jeho pozemský život a službu, zřejmě od okamžiku jeho křtu v řece Jordán. Během své služby Ježíš jasně učil lidi, jak mohou být zachráněni od svých hříchů a získat věčný život.​—Mt 1:21; Lk 2:11; 3:6.

Kristus Ježíš . . . osvítil život a nesmrtelnost: Hebrejská Písma zmiňují vzkříšení mrtvých a naději na věčný život. (Job 14:14, 15; Ž 37:29; Iz 26:19; Da 12:2, 13) Přesto tato inspirovaná písma ponechala mnoho věcí k odhalení a objasnění. Ježíš je nazván „pravé světlo, které osvěcuje“. (Jan 1:9) Je tedy přirozené, že to byl on, kdo „osvítil“ tuto naději. Nazval sám sebe „život“ a slíbil, že kdokoli projeví víru v jeho slovo, bude mít „věčný život“. (Jan 5:24; 6:40; 14:6) Ježíš také „osvítil život“ tím, že vysvětlil, že dá svůj život jako výkupné, aby zrušil, nebo zničil, smrt. (Mt 20:28; Jan 3:16; 5:28, 29; 11:25, 26) Kromě toho Ježíš odhalil, že někteří lidé budou mít podíl na nebeském životě a budou kralovat spolu s ním. (Lk 12:32; Jan 14:2, 3) A když obdrží tuto nebeskou odměnu, jsou „vzkříšeni v nesmrtelnosti“.​—1K 15:42 a studijní poznámka; 1Pt 1:3, 4.

Byl jsem ustanoven kazatelem: Viz studijní poznámku k 1Tm 2:7.

apoštolem: Viz studijní poznámku k 1Tm 2:7.

učitelem: Viz studijní poznámku k 1Tm 2:7.

Nestydím se: Pavel si uvědomuje, že naplnění jeho pověření jako kazatele, apoštola a učitele vedlo k jeho současnému utrpení. (2Tm 1:11) Cílem pronásledovatelů mohlo být naplnit ho hanbou a strachem, aby ho umlčeli. Ale stejně jako Ježíš, který „podstoupil mučednickou smrt, pohrdaje hanbou“, Pavel neviděl žádnou hanbu v tom, že je pronásledován a uvězněn za konání Jehovovy vůle. (Heb 12:2) Chtěl, aby Timoteus a další křesťané cítili stejně.​—Viz studijní poznámku k 2Tm 1:8; viz také studijní poznámku k Mt 16:24.

Neboť znám toho, v něhož jsem uvěřil: Pavel zde uvádí hlavní důvod, proč se nestydí. Poznal Jehovu Boha a vyvinul s ním blízký vztah. (Viz studijní poznámku k Ga 4:9.) Pavel viděl každé pověření od svého milujícího Otce jako čest.

co jsem mu svěřil: Dosl., „můj vklad“. Pavel pravděpodobně myslel, že svěřil Bohu svůj život. Pavel se chystal zemřít, ale byl přesvědčen, že Jehova si zapamatuje jeho věrný životní běh až do „onen den“, kdy ho vzkřísí. (Ří 8:38, 39) Řecký výraz pro „vklad; svěřenectví“ je právní termín pro něco svěřeného někomu do úschovy. (Příbuzné sloveso je použito ve Sk 14:23 a 20:32 ohledně lidí, kteří byli ‚svěřeni Jehovovi Bohu‘.) Některé biblické překlady vykládají 2Tm 1:12, jako by toto „svěřenectví“ bylo něco, co měl Pavel chránit. (Srovnej 1Tm 6:20 a 2Tm 1:14, kde Pavel vybízel Timotea, aby „střežil“ to, co mu bylo svěřeno.) Kontext však naznačuje, že „svěřenectví“ zmíněné zde bylo něco, co střežil Bůh.

vzor: Řecké slovo pro „vzor“ by se také dalo přeložit jako „náčrt“. Mohlo by odkazovat na náčrt, který umělec používá jako vodítko pro vytvoření hotového obrazu. „Vzor zdravých slov“ poskytuje jasné směrnice, aby křesťan pochopil, co od něj Jehova Bůh vyžaduje, a rozpoznal principy stojící za křesťanskými naukami. Timoteus mohl porovnávat jakoukoli novou myšlenku s „vzorem“ a tak se vyhnout zavedení na scestí falešnými učiteli.​—Ga 1:7; 2Tm 2:16-18.

zdravá slova: Řecký výraz pro „zdravá slova“ je přeložen jako „zdravé učení“ v 1Tm 6:3. Tam Pavel vysvětlil, že toto učení „je od našeho Pána Ježíše Krista“. Tato fráze tedy odkazuje na pravé křesťanské nauky. (Viz studijní poznámka k 1Tm 6:3.) To, co Ježíš učil a dělal, je v souladu se všemi ostatními naukami v Bibli, a proto výraz „zdravá [neboli „prospěšná; užitečná“] slova“ může v širším smyslu odkazovat na všechna biblická učení.

Střež toto vznešené svěřenství: Svěřenství, na které Pavel odkazuje, zahrnuje to, co zmínil v předchozím verši – „zdravá slova“ neboli pravdu předanou prostřednictvím Písma. Ve svém prvním dopise Timoteovi Pavel podobně vybízel: „Střež, co ti bylo svěřeno.“ (1Tm 6:20 a studijní poznámka) Pavel povzbuzoval Timotea, aby toto svěřenství střežil tím, že bude přesně kázat pravou křesťanskou zprávu uvnitř i vně sboru, a tak ji ochrání před zkreslením od falešných učitelů a odpadlíků. (2Tm 4:2, 5) Timoteus to mohl dělat tak, že se spoléhal na Jehovova svatého ducha a jeho Slovo.​—2Tm 3:14-17.

svatý duch, který v nás přebývá: Boží svatý duch přebýval v Pavlovi a Timoteovi – a ve všech pomazaných křesťanech – v tom smyslu, že v nich působil zvláštním způsobem. (Ří 8:11; Ef 3:20) Duch by jim pomáhal střežit jejich „vznešené svěřenství“, křesťanské učení a službu, která jim byla svěřena. V širším smyslu svatý duch pomáhá všem křesťanům plnit jejich službu a přináší v nich „ovoce ducha“.​—Ga 5:22, 23; Sk 1:8.

provincie Asie: Viz Slovník, „Asie.“

Ať Pán prokáže milosrdenství: Pavel zde prosí, aby Jehova prokázal milosrdenství „domácnosti Onesiforově“. Když Onesiforus navštívil Řím, vynaložil velké úsilí, aby našel Pavla ve vězení, a prokázal mu hojnou laskavost a milosrdenství. (2Ti 1:17; viz studijní poznámku k nestyděl se za mé vězeňské pouta v tomto verši.) Pavlova modlitba tedy byla v souladu s Ježíšovými slovy z Kázání na hoře: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5:7 a studijní poznámka) V hebrejských Písmech i v křesťanských řeckých Písmech je Jehova popsán jako Bůh, který je „milosrdný“ a „bohatý v milosrdenství“.​—2Mo 34:6; Ef 2:4; srovnej 2Ti 1:18.

Onesiforus: Tento věrný křesťan vynikal tím, jak loajálně a nezištně podporoval Pavla, který ho chválí za „všechny služby“, jež předtím vykonal v Efezu. Zdá se pravděpodobné, že Timoteus ho znal. Výraz „když byl [Onesiforus] v Římě“ naznačuje, že Onesiforus tam cestoval, ale zpráva neříká, zda tak učinil, aby navštívil Pavla, nebo z jiného důvodu. (2Ti 1:17, 18) Pavel zde žádá o Boží požehnání pro domácnost Onesiforovu; později, když apoštol uzavírá tento dopis, posílá jim pozdravy.​—2Ti 4:19.

nestyděl se za mé vězeňské pouta: Onesiforus byl výrazným protikladem dvou mužů, které Pavel zmínil v předchozím verši. Ti spolu s dalšími v provincii Asii Pavla v jeho hodině potřeby opustili. (2Ti 1:15, 17, 18) Je možné, že ti, kdo navštívili Pavla během jeho druhého a posledního uvěznění, riskovali, že budou uvězněni nebo dokonce popraveni. V každém případě Onesiforus odmítl podléhat strachu nebo studu. Místo toho často Pavla osvěžoval, navštěvoval ho znovu a znovu, aby mu přinesl pomoc a útěchu, jak jen mohl. Výraz „vězeňské pouta“ může odkazovat na Pavlovo uvěznění obecně. Je však pravděpodobné, že Pavel byl doslova spoután řetězy, což činilo Onesiforovu službu ještě vítanější.

usilovně mě hledal: Během Pavlova druhého uvěznění Onesiforus vynaložil velké úsilí, aby Pavla v Římě našel. Město mělo asi milion obyvatel a neexistovaly názvy ulic ani čísla domů. Onesiforus nakonec našel místo, kde byl Pavel držen a čekal na soud. Pro Pavla to jistě byla velká útěcha, že dostal takovou pomoc.

Ať mu Pán dá, aby nalezl milost u Jehovy: Zdá se, že „Pán“ jak ve verši 16, tak ve verši 18 odkazuje na Boha Jehovu. (2Ti 1:16 a studijní poznámka) Zde ve verši 18 je Pavlovo vyjádření poněkud neobvyklé. Říká, že Pán (Jehova) dělá něco (udílí milost) od sebe sama (od Jehovy). Podobné opakování však lze nalézt také v hebrejských Písmech a řecká Septuaginta následuje podobný vzor. Například v 1Mo 19:24 hebrejský text doslova říká: „Jehova učinil, aby pršela síra a oheň od Jehovy,“ což jednoduše znamená, že Jehova přinesl síru a oheň od sebe sama. (Viz také Oz 1:6, 7; Ze 10:12.) Opakování nalezené zde v 2Ti 1:18 může zdůrazňovat, že Jehova umožňuje člověku nalézt milost a také tuto milost poskytuje.​—Pro použití Božího jména zde viz Dodatek C3 úvod; 2Ti 1:18.

dobře víš: Nebo možná „víš lépe než já.“ Pavel poznamenává, že Timoteus byl dobře obeznámen s mnoha službami, které Onesiforus prokázal v Efezu. Původní jazykový výraz může dokonce naznačovat, že Timoteus věděl více o Onesiforových dobrých skutcích v Efezu než Pavel.