Skutky 6

řecky mluvící Židé: Dosl., „helénisté“. Řecké slovo Hel·le·ni·stesʹ se v řecké ani helénistické židovské literatuře nevyskytuje, ale kontext podporuje překlad „řecky mluvící Židé“, jak uvádí mnohé lexikony. V té době byli všichni křesťanští učedníci v Jeruzalémě, včetně těch, kteří mluvili řecky, židovského původu nebo židovskými proselyty. (Sk 10:28, 35, 44-48) Výraz přeložený jako „řecky mluvící Židé“ je zde použit v protikladu k výrazu „hebrejsky mluvící Židé“ (dosl., „Hebrejové“; množné číslo řeckého slova E·braiʹos). „Helénisté“ tedy byli Židé, kteří mezi sebou komunikovali řecky a kteří přišli do Jeruzaléma z různých částí Římské říše, možná včetně Dekapole. Naproti tomu většina hebrejsky mluvících Židů byli pravděpodobně Judejci a Galilejci. Tyto dvě skupiny židovských křesťanů měly pravděpodobně poněkud odlišné kulturní pozadí.​—Viz studijní poznámku ke Sk 9:29.

hebrejsky mluvící Židé: Dosl., „Hebrejové“. Řecké slovo E·braiʹos (jednotné číslo) obecně označuje Izraelitu, Hebrejce. (2K 11:22; Fp 3:5) V tomto kontextu však tento termín odkazuje na hebrejsky mluvící židovské křesťany v protikladu k řecky mluvícím židovským křesťanům.​—Viz studijní poznámku k řecky mluvícím Židům v tomto verši a studijní poznámku k Jan 5:2.

při každodenním rozdělování: Nebo „při každodenní službě (ministrování)“. Řecké slovo di·a·ko·niʹa, často překládané jako „služba“, je zde použito pro aspekt služby, který zahrnuje materiální péči o potřebné bratry a sestry v rámci sboru.​—Viz studijní poznámku ke Sk 6:2, kde je příbuzné sloveso di·a·ko·neʹo přeloženo jako „rozdělovat jídlo“; viz také studijní poznámku k Lk 8:3.

správné: Dosl., „příjemné“. Nebylo by příjemné ani Bohu, ani apoštolům zanedbávat „službu slova“ Božího.​—Sk 6:4.

rozdělovat jídlo: Nebo „sloužit; posluhovat“. Řecké slovo di·a·ko·neʹo zde popisuje aspekt služby, který zahrnuje materiální péči o potřebné, ale zasloužilé spoluvěřící uvnitř sboru.​—Viz studijní poznámku ke Sk 6:1, kde je příbuzné podstatné jméno di·a·ko·niʹa přeloženo jako „rozdělování“; viz také studijní poznámku k Lk 8:3.

muži s dobrou pověstí: Nebo „muži, o nichž se dobře mluví; muži s dobrým svědectvím.“ Zde je použito pasivní formy řeckého slovesa mar·ty·reʹo („dosvědčovat“). Bylo zapotřebí kvalifikovaných mužů, protože práce pravděpodobně zahrnovala nejen rozdělování jídla, ale také nakládání s penězi, nákup zásob a vedení pečlivých záznamů. O těchto mužích se říkalo, že jsou plni ducha a moudrosti, což ukazuje, že v jejich životech bylo patrné vedení Božím duchem a zbožnou moudrostí. Situace zde byla citlivá. V sboru již existovaly potíže a rozdíly, proto byli zapotřebí zkušení muži, kteří projevovali dobrý úsudek, rozvážnost a porozumění. Jedním z těchto mužů byl Štěpán a jeho obhajoba před Sanhedrinem ukazuje, že byl dobře kvalifikován.​—Sk 7:2-53.

služba slova: Stejný řecký výraz pro „službu“ (di·a·ko·niʹa) je použit ve Sk 6:1 a 6:4. Je tedy zřejmé, že zde jde o dva druhy služby – nestranné rozdělování potravin pro potřebné a poskytování duchovní potravy z Božího Slova. Apoštolové rozpoznali, že by nebylo správné, aby věnovali svůj čas rozdělování fyzické potravy namísto soustředění se na svou hlavní službu, kterou bylo zásobování sboru duchovní potravou prostřednictvím modlitebního studia, výzkumu, vyučování a pastýřské péče. Věděli, že péče o fyzické potřeby potřebných vdov ve sboru je nezbytnou součástí křesťanské služby. Později Jehova inspiroval Jakuba, aby napsal, že ti, kdo chtějí uctívat Boha přijatelně, musí „pečovat o sirotky a vdovy v jejich soužení“. (Jk 1:27) Apoštolové však také rozpoznali, že jejich prioritou je pečovat o duchovní potřeby všech učedníků, včetně vdov.

Štěpán, . . . Filip, Prochor, Nikanor, Timon, Parmenáš a Mikuláš: Všech těchto sedm jmen je řeckého původu, což naznačuje možnost, že z řad všech kvalifikovaných mužů v jeruzalémském sboru apoštolové vybrali židovské nebo prozelytské mluvčí řečtiny. Nicméně Mikuláš je jediný, kdo je označen jako prozelita z Antiochie, což naznačuje, že mohl být jediným nežidem ve skupině. Řecká jména ostatních byla běžná i mezi rodilými Židy. Přesto se zdá, že apoštolové, jednající jako vedoucí sbor, vybrali právě tyto muže s ohledem na pocity řecky mluvících Židů.​—Sk 6:1-6.

Antiochie: Toto město, zde poprvé zmíněné v Bibli, leželo asi 500 km (300 mil) severně od Jeruzaléma. Antiochie se stala hlavním městem římské provincie Sýrie v roce 64 př. n. l. V prvním století n. l. to bylo třetí největší město Římské říše po Římě a Alexandrii. Zatímco syrská Antiochie byla obdivována pro svou krásu a rozsáhlý politický, obchodní a kulturní vliv, město si také získalo pověst morální zkaženosti. Podle zpráv početná židovská populace v Antiochii získala mnoho prozelytů mezi řecky mluvícími lidmi. Mikuláš se stal takovým prozelytem a později konvertoval ke křesťanství. Barnabáš a apoštol Pavel strávili v Antiochii rok vyučováním a Pavel toto město používal jako základnu pro své misijní cesty. Právě v Antiochii byli Kristovi následovníci „z Boží prozřetelnosti nazváni křesťany“. (Viz studijní poznámky ke Sk 11:26.) Tato Antiochie by neměla být zaměňována s Antiochií v Pisidii, zmíněnou ve Sk 13:14.​—Viz studijní poznámku ke Sk 13:14 a Přílohu B13.

vložili na ně ruce: V hebrejských Písmech bylo vkládání rukou prováděno buď na osobu, nebo na zvíře a mělo různé významy. (1Mo 48:14; 3Mo 16:21; 24:14) V souvislosti s lidmi to bylo obvykle gesto, které naznačovalo, že daná osoba je zvláštním způsobem uznávána nebo určena pro zvláštní účel. (4Mo 8:10) Například Mojžíš vložil ruce na Jozua jako způsob, jak ho uznat za svého nástupce. V důsledku toho byl Jozua „naplněn duchem moudrosti“ a mohl správně vést Izrael. (5Mo 34:9) Ve zprávě zaznamenané zde ve Sk 6:6 apoštolové vložili ruce na muže, které ustanovili do odpovědných pozic. Apoštolové tak učinili až po modlitbě o této záležitosti, což ukazuje, že chtěli Boží vedení. Později členové sboru starších ustanovili Timotea do zvláštní služební pozice vložením rukou na něj. (1Ti 4:14) Také Timoteus byl zmocněn ustanovovat jiné vkládáním rukou na ně, ale pouze poté, co pečlivě zvážil jejich kvalifikaci.​—1Ti 5:22.

zázraky: Nebo „znamení.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

Synagóga Libertinsků: Za římské nadvlády byl „libertin“ člověk, který byl propuštěn z otroctví. Nabízí se názor, že ti, kdo patřili do této synagógy, byli Židé, které Římané zajali a později propustili. Jiný pohled je, že šlo o propuštěné otroky, kteří konvertovali k judaismu.

starší: Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

Nazaretský: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

jako tvář anděla: Hebrejský i řecký výraz přeložený jako „anděl“ znamená „posel“. (Viz studijní poznámku k Janovi 1:51.) Protože andělé přinášejí poselství od Boha, mají důvod být nebojácní a klidní, s důvěrou, že mají Boží podporu. Podobně i Štěpánův výraz tváře byl výrazem Božího posla. Nevyjadřoval vinu. Místo toho byl klidný a jeho výraz ukazoval, že měl důvěru v podporu Jehovy, „Boha slávy“.​—Sk 7:2.