Jan 13

svátek Pasach: To znamená Pasach roku 33 n. l.​—Viz studijní poznámka k Jan 2:13.

miloval: Láska se stává ústředním tématem v následujících kapitolách Janova evangelia. V prvních 12 kapitolách Janova záznamu se řecké sloveso a·ga·paʹo (milovat) a podstatné jméno a·gaʹpe (láska) vyskytují dohromady osmkrát. Ale v Janových kapitolách 13 až 21 se tyto výrazy objevují celkem 36krát. Ve skutečnosti Ježíšova hluboká láska k Otci a k jeho učedníkům není nikde zjevnější než v závěrečných kapitolách Janova evangelia. Například všechna čtyři evangelia odhalují Ježíšovu lásku k Jehovovi, ale pouze Jan zaznamenává, že Ježíš výslovně řekl: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31) A právě během Ježíšovy rozlučkové řeči k učedníkům nejenže říká, že ho Jehova miluje, ale také vysvětluje proč.​—Jan 15:9, 10.

miloval je až do konce: Řecká fráze použitá zde pravděpodobně odkazuje na konec Ježíšova lidského života. Jiní však tento řecký výraz v tomto kontextu chápou jako „miloval je zcela (plně); miloval je neustále“.

přepásal se jím: Nebo „opásal se“. Obvykle bylo úkolem otroka mýt a utírat nohy druhým. (Jan 13:12-17) Tím, že Ježíš vykonal tento podřadný úkol, učil své učedníky mocné lekci o postoji, který Jehova vyžaduje od svých služebníků. Apoštol Petr, který tu noc byl přítomen, možná myslel na tuto událost, když později napomínal spoluvěřící: „Všichni se oblečte [nebo „opásejte“] pokorou.“​—1Pe 5:5; pozn. pod čarou.

umyl učedníkům nohy: Ve starověkém Izraeli byly nejběžnější obuví sandály. Byly to v podstatě jen podrážky připevněné řemínky k chodidlu a kotníku, takže pocestnému se nohy nevyhnutelně zašpinily od prašných nebo blátivých cest a polí. Proto bylo zvykem, že si člověk při vstupu do domu sandály zul a pohostinný hostitel se postaral, aby hostovi byly umyty nohy. Bible obsahuje několik zmínek o tomto zvyku. (1Mo 18:4, 5; 24:32; 1Sa 25:41; Lk 7:37, 38, 44) Když Ježíš umyl nohy svým učedníkům, využil tohoto zvyku, aby jim dal názornou lekci pokory a vzájemné služby.

kterým byl přepásán: Nebo „kterým byl opásán“.​—Viz studijní poznámku k Janovi 13:4.

vy muži jste čistí: Učedníci právě dostali od Mistra umyté nohy a byli zcela čistí po fyzické stránce. Přesto jeden z nich byl duchovně nečistý. Podobně jako pokrytečtí farizeové, kteří čistili vnější stranu poháru nebo mísy, ale uvnitř je nechali špinavé, byl Jidáš Iškariotský fyzicky čistý, ale duchovně nečistý.​—Mt 23:25, 26.

věděl: Protože Ježíš dokázal rozpoznat myšlenky a postoje těch kolem sebe, je zřejmé, že Jidáš neměl zrádný postoj, když byl vybrán za apoštola. (Mt 9:4; Mr 2:8; Jan 2:24, 25) Když však Jidáš později začal pěstovat špatný postoj, Ježíš to rozpoznal a dokázal identifikovat svého zrádce. Přestože věděl, že ho Jidáš zradí, Ježíš mu stále umyl nohy.​—Viz studijní poznámky k Jan 6:64; 6:70.

měli byste: Nebo „jste povinni.“ Řecké sloveso zde použité se často užívá ve finančním smyslu, v zásadě znamená „být někomu dlužen; dlužit někomu něco.“ (Mt 18:28, 30, 34; Lk 16:5, 7) Zde a v jiných souvislostech se používá v širším smyslu být povinen nebo mít povinnost něco udělat.​—1J 3:16; 4:11; 3J 8.

mýt si navzájem nohy: Kontext tohoto výroku ukazuje, že Ježíš zde učí své věrné následovníky, aby projevovali pokornou péči nejen o fyzické potřeby svých bratrů, ale také o jejich duchovní potřeby. Právě dal svým učedníkům lekci pokory a služby jeden druhému, když jim, jejich Mistr, umyl nohy. Potom řekl: „Vy jste čistí, ale ne všichni,“ což naznačuje, že nemluvil jen o doslovném umývání nohou. (Jan 13:10) V Ef 5:25, 26 je o Ježíši řečeno, že očišťuje křesťanské shromáždění „koupelí vody prostřednictvím slova“ pravdy. Učedníci mohli následovat Ježíšův příklad tím, že si navzájem pomáhali udržovat se čistými od každodenních pokušení a zapletení s tímto světem, které by mohly křesťana poskvrnit.​—Ga 6:1; Žd 10:22; 12:13.

ten, kdo je poslán: Nebo „posel (vyslanec); apoštol.“ Řecké slovo a·poʹsto·los (odvozené od slovesa a·po·stelʹlo, což znamená „vyslat“) je v 78 z 80 výskytů v křesťanských řeckých písmech přeloženo jako „apoštol(ové)“. (Ve Fp 2:25 je toto řecké slovo přeloženo jako „vyslanec“.) Jediný výskyt tohoto řeckého termínu v Janově evangeliu je v tomto verši.​—Mt 10:5; Lk 11:49; 14:32; viz studijní poznámky k Mt 10:2; Mk 3:14 a Slovníček, „Apoštol.“

jí můj chléb: Jíst chléb s někým bylo symbolem přátelství, což naznačovalo, že host je se svým hostitelem v míru. (1Mo 31:54; srovnej s 2Mo 2:20 a 18:12, kde hebrejský výraz „jíst chléb“ je přeložen jako „jíst“ a „jíst pokrm“.) Člověk, který jedl chléb se svým hostitelem a poté mu ublížil, byl považován za nejnižšího zrádce.​—Ža 41:9.

zvedl proti mně patu: Nebo „obrátil se proti mně.“ Ježíš zde cituje prorocká slova z Ža 41:9, kde se doslova píše „učinil [svou] patu velkou proti mně.“ David zde použil obrazný jazyk o zrádném společníkovi, možná odkazující na Achitofela, „Davidova rádce“. (2Sa 15:12) Ježíš tato slova aplikuje na Jidáše Iškariotského. V tomto kontextu výraz tedy označuje zrádný čin, který ohrožuje osobu, proti níž je „zvednuta“ pata.

ten, kterého Ježíš miloval: To znamená ten, kterého Ježíš zvláště miloval. Toto je první z pěti zmínek o určitém učedníkovi, „kterého Ježíš [nebo „on“] miloval“ nebo „ke kterému Ježíš choval náklonnost“. (Jan 19:26; 20:2; 21:7, 20) Obecně se věří, že tímto učedníkem je apoštol Jan, syn Zebedeův a bratr Jakubův. (Mt 4:21; Mr 1:19; Lk 5:10) Jedním z důvodů pro tuto identifikaci je, že apoštol Jan není v tomto evangeliu jmenován, kromě zmínky o „synech Zebedeových“ v Jan 21:2. Další náznak je v Jan 21:20-24, kde je výraz „učedník, kterého Ježíš miloval“ použit ve vztahu k autorovi tohoto evangelia. Také Ježíš o tomto apoštolovi řekl: „Jestliže je moje vůle, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti do toho?“ To naznačuje, že dotyčný přežije Petra a ostatní apoštoly, což odpovídá apoštolu Janovi.​—Viz studijní poznámky k Janovi, Titul a Jan 1:6; 21:20.

blízko: Dosl., „v náručí“. Tento výraz odkazuje na způsob, jakým lidé seděli u stolu v Ježíšových dnech. Hosté leželi na levém boku s polštářem podpírajícím levý loket. Host se mohl opřít o náruč, nebo hruď, přítele ležícího vedle něj a vést důvěrný rozhovor. (Jan 13:25) Být „blízko“, nebo „v náručí“ někoho znamenalo být ve zvláštním vztahu přízně a blízkého společenství s touto osobou. Tento zvyk byl zřejmě základem pro výrazy použité v Lukášovi a Janovi.​—Viz studijní poznámky k Lk 16:22, 23; Jan 1:18.

na svátek: Zřejmě odkaz na Svátek nekvašených chlebů, který začínal po Pasachu.

Děti: V evangeliích není dřívější záznam o tom, že by Ježíš oslovoval své učedníky tímto láskyplným výrazem. Řecké slovo zde přeložené jako „děti“, te·kniʹon, je zdrobnělina slova teʹknon (dítě). V křesťanských řeckých písmech se zdrobněliny často používají k vyjádření náklonnosti a důvěrnosti. (Viz Slovníček, „Zdrobnělina“.) Tento výraz by tedy mohl být také přeložen jako „milé děti“ nebo „milované děti“. V křesťanských řeckých písmech se vyskytuje devětkrát a je vždy použit v přeneseném smyslu, odkazuje na učedníky.​—Ga 4:19; 1Ja 2:1, 12, 28; 3:7, 18; 4:4; 5:21.

nové přikázání: Mojžíšský Zákon vyžadoval, aby člověk miloval svého bližního jako sebe sama. (3Mo 19:18) Vyžadoval lásku k bližnímu, ale ne nutně obětavou lásku, která by zašla až k tomu, že by člověk položil svůj život za druhého. Ježíšovo přikázání bylo „nové“, tedy bezprecedentní, protože řekl: jako jsem já miloval vás. Dal svým následovníkům dokonalý vzor, jak milovat a žít nesobecky pro druhé – lásku, která by člověka vedla až k tomu, aby zemřel za druhé. Jak Ježíšův život, tak jeho smrt byly příkladem lásky, kterou toto nové přikázání vyžaduje.​—Jan 15:13.

život: Nebo „duše“. Význam řeckého slova psy·kheʹ, tradičně překládaného jako „duše“, musí být určen z kontextu. Zde odkazuje na Petrova život, o kterém říká, že je ochoten jej za Ježíše obětovat.​—Viz Slovníček, „Duše“.

život: Nebo „duše“. Význam řeckého slova psy·kheʹ, tradičně překládaného jako „duše“, je třeba určit podle kontextu. Zde odkazuje na Petrova život.​—Viz studijní poznámka k Jan 13:37 a Slovníček, „Duše“.

kohout: Všechna čtyři evangelia zmiňují, že kohout zakokrhá, ale pouze Markovo vyprávění dodává detail, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30, 72; Lk 22:34, 60, 61; Jan 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dobách se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblický záznam. Toto zakokrhání pravděpodobně nastalo velmi brzy ráno.