Lukáš 18

podobenství: Nebo „přirovnání“. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3).

že se potřebují neustále modlit: Jen Lukáš zmiňuje podobenství zaznamenané ve verších 2–8. Je to další příklad toho, jak jeho evangelium klade důraz na modlitbu. (Lk 1:10, 13; 2:37; 3:21; 6:12; 9:28, 29; 11:1; 18:1–8; 22:39–46; 23:46).

soudce: Ježíš zjevně mluví o soudci nebo policejním magistrátovi, kterého jmenovali Římané. Zdá se, že soudce zmíněný v tomto znázornění nezapadá do židovského soudního uspořádání, ve kterém soud obvykle tvořili nejméně tři muži. Soudce se také nebál Boha a „neměl … úctu k lidem“, tedy nezajímalo ho, co si o něm myslí druzí.

ani nemám úctu k lidem: V tomto kontextu to znamená, že se nenechává omezovat veřejným míněním nebo že se příliš nezabývá tím, co si myslí druzí. (Viz studijní poznámku k Lk 18:2).

až mě umoří: Nebo „až mě umlátí k smrti“. Doslova „bít mě pod [to jest pod oko] až do konce“. Řecké sloveso hy·po·pi·aʹzo, které je tady použité, bylo vyloženo jako „udeřit do obličeje; udělat monokl“. Zde je ale zjevně použité obrazně a vyjadřuje myšlenku, že někomu působí neustálé obtěžování nebo ho úplně vyčerpává. Někteří badatelé se domnívají, že ten výraz může naznačovat i poškození něčí pověsti. V tomto kontextu popisuje, jak to vnímal soudce: nejdřív nebyl ochotný vdovu vyslechnout, když žádala o spravedlnost, ale nakonec ho její vytrvalost přiměla jednat. (Lk 18:1-4) Toto znázornění neříká, že Bůh je jako ten nespravedlivý soudce; naopak Boha se soudcem srovnává. Jestliže tenhle nespravedlivý soudce nakonec udělal, co bylo správné, o co spíš to udělá Bůh! Stejně jako vdova musí Boží služebníci vytrvale prosit Jehovu o pomoc. Bůh, který je spravedlivý, na jejich modlitby odpoví a postará se, aby se stalo spravedlnosti zadost. (Lk 18:6, 7).

takovou víru: Nebo „takový druh víry“. Doslova „tu víru“. Použití řeckého určitého členu před slovem „víra“ ukazuje, že Ježíš nemluvil o víře obecně, ale o určitém druhu víry, jakou měla vdova v jeho znázornění. (Lk 18:1-8) Patří sem víra v sílu modlitby i víra, že Bůh „zjedná… spravedlnost“ svým vyvoleným. Ježíš zřejmě nechal otázku o víře bez odpovědi, aby jeho učedníci přemýšleli o kvalitě své vlastní víry. Znázornění o modlitbě a víře bylo obzvlášť výstižné, protože Ježíš právě popisoval zkoušky, kterým budou jeho učedníci čelit. (Lk 17:22-37).

chrámu: Ti, kdo chodili do chrámu, aby se modlili, nevstupovali do Svatyně ani do Nejsvětější, ale směli vstoupit do okolních nádvoří. V tomto znázornění jsou ti dva židovští muži zjevně vykresleni tak, že stojí na jednom z nádvoří. (Viz Dodatek B11).

vyděrači: Když Izraeli vládli Římané, židovští výběrčí daní se často dopouštěli vydírání. Jejich postavení jim dávalo mnoho příležitostí, aby se na úkor lidí nepoctivě obohacovali (a nepochybně i jejich římští páni). Ježíš na tuto praxi možná narážel, když v tomto znázornění mluvil o samospravedlivém farizeovi, který se před Bohem chválil, že není „vyděrač“.

Dvakrát týdně se postím: I když Mojžíšův zákon nepoužívá výraz „půst“, obecně se uznává, že příkaz „pokořte se“ jednou ročně v souvislosti se Dnem smíření zahrnoval půst. (3Mo 16:29, pozn.; 4Mo 29:7, pozn.; Ža 35:13) Později byly postupně zavedeny i další každoroční půsty na památku národních neštěstí. Farizeové se ale obvykle postili „dvakrát týdně“, a to druhý a pátý den v týdnu. Chtěli, aby si lidé jejich zbožnosti všimli. (Mt 6:16) Podle některých pramenů si pro půst vybírali dny, kdy se pravidelně konaly trhy a ve městě bývalo hodně lidí. Postili se také, když se v synagogách konaly zvláštní bohoslužby a když zasedaly místní soudy.

smiluj se nade mnou: Nebo „měj se mnou slitování“. Řecké slovo použité ve výrazu „smiluj se“ se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen dvakrát a souvisí s myšlenkou usmíření neboli smíření (atonement). V Heb 2:17 (viz také pozn. pod čarou) je přeloženo jako „přinést usmiřující [„smírnou“] oběť“ neboli „vykonat smíření“.

děťátka: Nebo „miminka“. Řecké slovo breʹphos, které je tady použité, se vztahuje na velmi malé děti, kojence, a dokonce i na nenarozené děti. (Lk 1:41; 2:12; Sk 7:19; 2Ti 3:15, „od raného dětství“; 1Pe 2:2) V paralelních zprávách v Mt 19:13 a Mr 10:13 je použité jiné řecké slovo, pai·diʹon. To se používá nejen o novorozeňatech a kojencích (Mt 2:8; Lk 1:59), ale také o 12leté dceři Jaira (Mr 5:39-42). To, že pisatelé evangelií použili různá řecká slova, může naznačovat, že tentokrát šlo o děti různého věku, i když Lukáš se zjevně zaměřuje na „děťátka“, která tam byla.

jako malé dítě: Viz studijní poznámku k Mr 10:15.

Dobrý učiteli: Viz studijní poznámku k Mr 10:17.

Ježíš mu řekl: Ježíš viděl, jak upřímně to ten přední muž myslí, a podle Mr 10:21 k němu „pocítil lásku“. Ježíš si ale možná uvědomoval, že aby se z něj stal učedník, bude muset vypěstovat větší míru sebeobětování, a proto mu řekl: „Prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým“. Na rozdíl od Petra a dalších, kteří opustili všechno, aby následovali Ježíše, se tento mladý muž nedokázal vzdát svého majetku, aby se stal učedníkem. (Mt 4:20, 22; Lk 18:23, 28).

snazší . . . aby velbloud prošel uchem šicí jehly: Ježíš používá nadsázku, aby něco zdůraznil. Stejně jako doslovný velbloud nemůže projít uchem jehly, je nemožné, aby bohatý člověk „vešel do Božího království“, pokud dál dává své bohatství před svůj vztah k Jehovovi. Ježíš tím nemyslel, že by žádný bohatý člověk nezdědil Království, protože pak řekl: „To, co je pro lidi nemožné, je pro Boha možné.“ (Lk 18:27) V Křesťanských řeckých písmech je řecké slovo be·loʹne, přeložené jako „šicí jehla“, použito jen tady. Někdy se používalo pro označení chirurgické jehly, zatímco řecké slovo rha·phisʹ, přeložené jako „jehla“, se vyskytuje v paralelních zprávách v Mt 19:24 a Mr 10:25 a je odvozené od slovesa, které znamená „šít“.

v budoucím systému: Nebo „v budoucím věku“. Řecké slovo ai·ónʹ, které má základní význam „věk“, se může vztahovat na určitý stav věcí nebo na rysy, které odlišují určité časové období, epochu či věk. Ježíš tady mluví o budoucí éře vlády Božího Království, během které budou věrní lidé mít „věčný život“.—Mr 10:29, 30; viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.

Jdeme do Jeruzaléma: Viz studijní poznámku k Mt 20:17.

plivat na něj: Viz studijní poznámku k Mr 10:34.

Jericho: První kanaánské město na Z od řeky Jordán, které Izraelité dobyli. (4Mo 22:1; Joz 6:1, 24, 25) Toto starověké město bylo nakonec opuštěno, ale když se Židé vrátili z babylonského vyhnanství, na tom místě vzniklo další židovské město, protože se tam nacházel dobrý zdroj vody (Ein es-Sultan). V Ježíšově době bylo asi 2 km (něco přes jednu míli) J od židovského města postaveno nové římské město. To může vysvětlovat, proč Matouš a Marek o téže události říkají, že Ježíš „vycházel z Jericha“ (Mt 20:29; Mr 10:46), zatímco Lukáš píše, že se Ježíš blížil k Jerichu. Je možné, že Ježíš slepého muže uzdravil, když odcházel z židovského města a přibližoval se k římskému městu. (Viz Dodatek B4 a B10).

slepý muž: Matoušova zpráva (20:30) o této události uvádí, že tam byli dva slepí muži. Marek (10:46) a Lukáš zmiňují jen jednoho, zřejmě se zaměřují na toho, který se jmenoval Bartimaios. Jeho jméno se objevuje pouze v Markově zprávě.

Synu Davida: Tím, že slepý muž oslovil Ježíše slovy „Synu Davida“, otevřeně uznal, že je Mesiáš. (Viz studijní poznámky k Mt 1:1, 6).