1. Korinťanům 12

bratři: Viz studijní poznámku k Ří 1:13.

lidé z národů: To znamená nevěřící.

dary: Pavel tady rozebírá duchovní dary, které Bůh dal křesťanskému sboru v prvním století. (1Ko 12:1) Každý dar uvedený v 1Ko 12:8-10 (viz studijní poznámky k těmto veršům) zahrnoval nějakou zázračnou schopnost. K předávání těchto darů Bůh používal svého svatého ducha, neboli činnou sílu. Boží duch může na různé Boží služebníky působit různými způsoby, aby se dosáhlo určitého cíle. Proto ne každý dostal stejný dar neboli zázračnou schopnost. Řecké slovo použité na tomto místě, khaʹri·sma (doslova „laskavý dar“), se v Křesťanských řeckých písmech objevuje 17krát a souvisí s výrazem khaʹris, který se často překládá jako „nezasloužená laskavost“. (Viz studijní poznámka k Ří 6:23).

řeč moudrosti: Nebo „poselství moudrosti“. Tento výraz se vztahuje na něco víc než na moudrost, kterou by křesťan normálně získal studiem Božího Slova a životem v souladu s jeho zásadami. Pavel tady mluví o nadpřirozené schopnosti uplatňovat poznání úspěšným způsobem. Taková moudrost byla určitě užitečná při řešení některých obtížných problémů, které vznikaly v mladém křesťanském sboru. Pavel možná tento dar dostal a mohl ho využít například při psaní dopisů, které se staly součástí Božího inspirovaného Slova. (2Pe 3:15, 16) Ježíš slíbil, že křesťané dostanou dar moudrosti, když budou obhajovat svou víru. (Lk 21:15; Sk 6:9, 10).

řeč poznání: Pavel tady nemluvil o poznání Boha, které měli získat všichni křesťané, aby mohli být učedníky. (Jan 17:3; Ří 10:14) Šlo spíš o zázračné poznání, které přesahovalo možnosti učení dostupné všem křesťanům. Například apoštol Petr možná použil „řeč poznání“, když řešil případ Ananiáše. Svatý duch Petrovi odhalil něco, co by jinak nemohl vědět — že Ananiáš tajně lhal sboru ohledně finanční záležitosti. (Sk 5:1-5).

víru: I když je víra základním požadavkem pro všechny křesťany (Ří 10:10; Heb 11:6), Pavel tady píše o zvláštní víře. Tato víra zřejmě některým křesťanům zázračně umožňovala překonávat překážky „jako hory“, které by jim mohly bránit v jejich věrné službě Bohu. (1Ko 13:2).

dar uzdravování: Zázračná schopnost vyléčit jakékoli tělesné neduhy. Ti, kdo trpěli nějakou nemocí, nemuseli před uzdravením emotivně prohlašovat svou víru. (Jan 5:5-9, 13) Důležitějším faktorem byla spíš víra toho, kdo se snažil takové skutky vykonat. (Mt 17:14-16, 18-20) Používání tohoto daru bylo silným důkazem, že Boží duch žehná nově vzniklému křesťanskému sboru. (Sk 5:15, 16; 9:33, 34; 28:8, 9).

působení zázraků: Nebo „působení zázračných činů“. Doslova „působení mocí“. Pavel zřejmě mluví o široké kategorii nadpřirozených skutků, které možná zahrnovaly křísení mrtvých, vyhánění démonů a dokonce i to, že odpůrce postihla slepota. Takové skutky na pozorovatele silně zapůsobily a mnohé vedly k tomu, že se připojili ke křesťanskému sboru. (Sk 9:40, 42; 13:8–12; 19:11, 12, 20).

prorokování: V určitém smyslu prorokovali všichni křesťané, když mluvili o splnění proroctví zapsaných v Božím Slově. (Sk 2:17, 18; viz studijní poznámky ke Sk 2:17; 21:9 a Slovníček „Proroctví“; „Prorok“.) Ti, kdo ale měli zázračný dar, o kterém se tu Pavel zmiňuje, dokázali také předpovídat budoucí události. Například Agabos byl inspirován, aby prorokoval o velkém hladomoru, a také předpověděl, že Pavel bude uvězněn kvůli pronásledování ze strany Židů. (Sk 11:27, 28; 21:10, 11) Takové prorokování hodně přispívalo k posilování sborů. (1Ko 14:3–5, 24, 25).

rozlišování inspirovaných výroků: Tento výraz, který doslova znamená „rozlišování duchů“, se vztahuje na zázračné porozumění inspirovaným výrokům. Tento dar zřejmě zahrnoval schopnost rozpoznat, jestli je nějaký výrok inspirovaný Bohem, nebo pochází z jiného zdroje. Taková schopnost byla určitě užitečná k ochraně sboru před falešnými proroky. (2Ko 11:3, 4; 1Ja 4:1) Také mohla pomoct apoštolům a starším v Jeruzalémě určit, které části Zákona se mají dál považovat za „nezbytné věci“, které platí pro křesťany. (Sk 15:19, 20, 28, 29) Křesťané navíc potřebovali vedení, aby rozlišili, které dopisy a spisy se mají mezi sbory šířit a které se stanou součástí biblického kánonu. Například apoštol Petr naznačil, že některé Pavlovy spisy patří k inspirovaným Písmům, když napsal, že „nevzdělaní a nestálí [Pavlovy dopisy] překrucují, jako to dělají i se zbytkem Písem“. (2Pe 3:16) Můžeme si být jistí, že proces výběru knih do biblického kánonu vedl Boží duch, nepochybně prostřednictvím bratrů, kteří měli tento dar. —2Ti 3:16; viz Slovníček „Kánon“; „Duch“.

různé jazyky: Dar jazyků umožňoval křesťanovi předávat dobrou zprávu o Božím Království lidem, kteří mluvili jazyky, jež křesťan neznal. Díky tomuto božskému daru mohli křesťané v roce 33 n. l. sdílet „velkolepé Boží věci“ s mnoha cizinci, kteří přišli do Jeruzaléma na svátek Letnic. (Sk 2:1–12) Pavel později Korinťanům připomněl, že tento dar mají používat spořádaně: aby se řeč překládala a aby ti, kdo mluví jazyky, mluvili postupně. (1Ko 14:4, 5, 9, 27).

jazyky: Nebo „řeči“. Viz studijní poznámku ke Sk 2:4.

překlad jazyků: Křesťan, který měl tento zázračný dar, dokázal přeložit poselství pronesené v jazyce, kterým sám nemluvil. Tento dar byl obzvlášť užitečný, protože ten, kdo mluvil jazyky, mohl povzbudit jen ty, kdo jeho sdělení rozuměli. Pavel proto těm, kdo mluvili jazyky, nařídil, aby mlčeli, pokud nebyl přítomen někdo, kdo by překládal. Tak mohl poselství slyšet celý sbor a být povzbuzen. (1Ko 14:27, 28).

a jeho části o sebe navzájem pečovaly: Doslova „aby se části o sebe navzájem úzkostně staraly“. Použité řecké sloveso (me·ri·mnaʹo) se objevuje také v 1Ko 7:32, kde Pavel mluví o svobodném křesťanovi jako o tom, kdo je „úzkostně zaměstnaný věcmi Pána“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 7:32.) Stejné sloveso je použito v 1Ko 7:33, kde popisuje starost, kterou má manžel o svou manželku. Pavel také mluvil o své vlastní „úzkosti“ (řecky meʹri·mna, slovo příbuzné se slovesem me·ri·mnaʹo) „o všechny sbory“. (2Ko 11:28) Velmi mu záleželo na tom, aby všichni zůstali věrnými učedníky Božího Syna až do konce. Kromě toho Pavel tento výraz používá i ve spojitosti s Timoteovou ochotou starat se o bratry ve Filipách. (Fil 2:20) Použití tohoto slovesa v 1Ko 12:25 zdůrazňuje, jak intenzivně by se měli členové křesťanského sboru zajímat o duchovní, tělesné i hmotné blaho svých spoluvěřících. (1Ko 12:26, 27; Fil 2:4).

zázraky: Nebo „zázračné skutky“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 12:10).

schopnost vést: Řecké slovo ky·berʹne·sis, které je tady použité, vyjadřuje myšlenku „řídit; vést; spravovat; vládnout“. Takové schopné vedení bylo potřeba, aby se splnilo Ježíšovo pověření „dělat učedníky z lidí ze všech národů“. (Mt 28:19, 20) Patřilo k tomu i to, že někteří členové sboru dostali pravomoc zakládat nové sbory a usměrňovat činnost všech sborů. (Sk 15:1, 2, 27-29; 16:4) Tento řecký výraz souvisí se slovesem (ky·ber·naʹo), které doslova znamená „kormidlovat loď“. Příbuzné podstatné jméno (ky·ber·neʹtes) je v Křesťanských řeckých písmech použité dvakrát a překládá se jako „kormidelník“ a „kapitán lodi“. (Sk 27:11; Zj 18:17).

překladatelé: Nebo „tlumočníci“. (Viz studijní poznámku k 1Ko 14:5).