Skutky 11

Antiochie: Toto město leželo v Sýrii na řece Orontes, asi 32 km od středomořského přístavu Seleukie proti proudu. V prvním století n. l. byla syrská Antiochie třetím největším a nejbohatším městem Římské říše po Římě a Alexandrii. Žila tam velká a starobylá židovská komunita a v té době mezi Židy a nežidy nepřevládalo výrazné nepřátelství. Zdá se, že syrská Antiochie poskytovala vhodné prostředí pro něco nového – učedníci nekázali jen Židům, ale i neobřezaným nežidům. (Viz studijní poznámku k výrazu řecky mluvícím lidem v tomto verši.) Tuto Antiochii si nepleťte s Antiochií v Pisidii v Malé Asii. (Viz studijní poznámky ke Sk 6:5; 13:14 a Dodatek B13).

řecky mluvícím lidem: Doslova „helénistům“. Význam použitého řeckého výrazu (Hel·le·ni·stesʹ) je potřeba určit podle kontextu. Když je použit ve Sk 6:1, nejspíš znamená „řecky mluvící Židé“. (Viz studijní poznámku ke Sk 6:1.) To vedlo některé badatele k závěru, že učedníci v syrské Antiochii museli kázat obřezaným Židům nebo proselytům, kteří mluvili řecky. To, co je ale popsáno tady, zjevně ukazuje na nový vývoj v Antiochii. Jak je zmíněno ve Sk 11:19, kázání Božího slova v Antiochii bylo dřív omezené jen na Židy, ale teď se poselství zjevně šířilo i mezi nežidy, kteří tam žili. Barnabáš byl pravděpodobně poslán do Antiochie, aby tyto nové učedníky, kteří spolu mluvili řecky, povzbudil. (Sk 11:22, 23) Některé starověké rukopisy tady místo slova Hel·le·ni·stesʹ používají výraz Helʹle·nas (znamená „Řekové“; viz Sk 16:3). Proto řada překladů uvádí „Řekům“ nebo „pohanům“. Takové vyjádření by naznačovalo, že nikdo z těch, ke kterým se v Antiochii mluvilo, nebyl vyznavačem židovského náboženství. Je ale možné, že se tím mysleli jak Židé, tak nežidé, kteří znali řečtinu, a právě proto je v tomto překladu použito vyjádření „řecky mluvící lidé“. Tito řecky mluvící lidé mohli pocházet z různých národnostních prostředí, ale přijali řecký jazyk a možná i řecké zvyky.

Jehovova ruka: Tento výraz, stejně jako „Jehovova ruka“, se v Hebrejských písmech často objevuje jako spojení hebrejského slova pro „ruku“ a tetragrammatu. (Některé příklady jsou v 2Mo 9:3; 4Mo 11:23; Sd 2:15; Rut 1:13; 1Sa 5:6, 9; 7:13; 12:15; 1Kr 18:46; Ezr 7:6; Job 12:9; Iz 19:16; 40:2; Ez 1:3.) V Bibli se výraz „ruka“ často používá v přeneseném významu ve smyslu „moc“. A protože ruka uplatňuje sílu paže, může „ruka“ také vyjadřovat myšlenku „uplatněné moci“. Řecké spojení přeložené jako „Jehovova ruka byla s nimi“ (neboli „Jehovova ruka“) se objevuje také v Lk 1:66 a Sk 13:11. (Viz studijní poznámky k Lk 1:6, 66 a Dodatek C3 – úvod; Sk 11:21).

pod Božím vedením nazváni: Většina překladů Bible uvádí jednoduše „byli nazváni“. V tomto verši ale není použité řecké slovo, které se běžně překládá jako „nazvat“. (srov. Mt 1:16; 2:23; Mr 11:17; Lk 1:32, 60; Sk 1:12, 19) V tomto verši se objevuje slovo khre·ma·tiʹzo a v naprosté většině z devíti míst, kde se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje, jasně odkazuje na něco, co pochází od Boha, tedy má božský původ. (srov. Mt 2:12, 22; Lk 2:26; Sk 10:22; 11:26; Ří 7:3; Heb 8:5; 11:7; 12:25) Například ve Sk 10:22 je toto slovo použité spolu s výrazem „prostřednictvím svatého anděla“ a v Mt 2:12, 22 je spojené s božsky inspirovanými sny. Příbuzné podstatné jméno khre·ma·ti·smosʹ se objevuje v Ří 11:4 a většina slovníků i biblických překladů ho vyjadřuje například jako „božské prohlášení; božská odpověď; Boží odpověď; Boží odpověď na dotaz“.

Je možné, že Jehova vedl Saula a Barnabáše, aby používali označení „křesťané“. Někteří tvrdí, že to mohla být přezdívka, kterou pohanští obyvatelé Antiochie dali učedníkům posměšně nebo s opovržením. Použití řeckého výrazu khre·ma·tiʹzo ale jasně ukazuje, že za označením „křesťané“ stál Bůh. A je velmi nepravděpodobné, že by Židé Ježíšovy následovníky nazývali „křesťané“ (z řečtiny) nebo „mesiášovci“ (z hebrejštiny). Ježíše jako Mesiáše neboli Krista odmítli, takže by tím, že by jeho učedníky označili jako „křesťany“, vlastně nepřímo uznali, že Ježíš je Pomazaný neboli Kristus.

křesťané: Řecký výraz Khri·sti·a·nosʹ, který znamená „následovník Krista“, se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen třikrát. (Sk 11:26; 26:28; 1Pe 4:16) Je odvozený od slova Khri·stosʹ, které znamená Kristus neboli Pomazaný. Křesťané následují jak Ježíšův příklad, tak jeho učení — Ježíše, „Krista“, tedy toho, koho Jehova pomazal. (srov. Lk 2:26; 4:18) Označení „křesťané“ dostali „pod Božím vedením“ možná už kolem roku 44 n. l., kdy se odehrály události popsané v tomto textu.

Zdá se, že se toto jméno rychle rozšířilo a všeobecně přijalo. Když se Pavel asi v roce 58 n. l. objevil před králem Herodem Agrippou II., Agrippa už věděl, kdo jsou křesťané. (Sk 26:28) Historik Tacitus uvádí, že přibližně kolem roku 64 n. l. se výraz „křesťan“ používal i mezi běžným obyvatelstvem v Římě. A někdy mezi lety 62 a 64 n. l. napsal Petr svůj první dopis křesťanům rozptýleným po celé Římské říši. V té době už se zdá, že jméno křesťan bylo rozšířené, jasně odlišující a konkrétní. (srov. 1Pe 1:1, 2; 4:16) Díky tomuto jménu, které bylo dáno z Božího podnětu, už Ježíšovi učedníci nemohli být zaměňováni za nějakou židovskou sektu.

velký hladomor: Zprávu o této katastrofě, ke které došlo asi v roce 46 n. l., potvrdil i Josephus, který se také zmínil o „velkém hladomoru“, jenž nastal za vlády římského císaře Claudia. Hladomory obzvlášť tvrdě dopadaly na chudé, kteří neměli žádné finanční ani potravinové zásoby. Křesťany v Antiochii to proto pohnulo k tomu, aby poslali pomocný příspěvek svým zchudlým bratrům v Judeji.

za vlády Claudia: Římský císař Claudius, který vládl od roku 41 do 54 n. l., začínal svou vládu s přátelským postojem k Židům. Ke konci jeho vlády se ale vztahy zhoršily a všechny Židy vyhnal z Říma. (Sk 18:2) Podle zpráv byl Claudius otráven houbami, které mu dala jeho čtvrtá manželka. Po něm nastoupil Nero.

hmotnou pomoc: Nebo „službu pomoci“. Tohle je první zaznamenaný případ, kdy křesťané poslali pomoc křesťanům žijícím v jiné části světa. Řecké slovo di·a·ko·niʹa, které se často překládá jako „služba“, se používá také ve významu „pomoc“ ve Sk 12:25 a „služba pomoci“ ve 2Ko 8:4. Způsob, jakým se řecké slovo di·a·ko·niʹa používá v Křesťanských řeckých písmech, ukazuje, že křesťané mají dvojí službu. Jedním aspektem je „služba [forma slova di·a·ko·niʹa] smíření“, tedy kazatelská a vyučovací činnost. (2Ko 5:18-20; 1Ti 2:3-6) Druhý aspekt zahrnuje službu ve prospěch spoluvěřících, jak je to zmíněno tady, když „Učedníci … poš[li] hmotnou pomoc bratrům v Judeji“. Pavel řekl: „Jsou různé služby [množné číslo od di·a·ko·niʹa], a přesto je tentýž Pán.“ (1Ko 12:4-6, 11) Ukázal, že všechny tyto různé stránky křesťanské služby dohromady tvoří „posvátnou službu“. (Ří 12:1, 6-8).

starším: Dosl. „starším mužům“. V Bibli se řecký výraz pre·sbyʹte·ros používá především pro ty, kdo mají v nějaké komunitě nebo národě postavení autority a odpovědnosti, i když někdy označuje i muže vyššího věku. (Viz studijní poznámku k Mt 16:21.) Ve starověkém izraelském národě se starší podíleli na vedení a správě, a to jak na úrovni místních komunit (5Mo 25:7-9; Joz 20:4; Rut 4:1-12), tak na celonárodní úrovni (Sd 21:16; 1Sa 4:3; 8:4; 1Kr 20:7). Tohle je první výskyt tohoto výrazu ve spojitosti s křesťanským sborem. Stejně jako tomu bylo v tělesném Izraeli, i starší v duchovním Izraeli nesli odpovědnost za vedení sboru. V tomto kontextu byli „starší“ ti, kdo přijali sbírku určenou na pomoc, a dohlíželi na její rozdělení sborům v Judeji.