Lukáš 10

Potom: Události zaznamenané v Lk 10:1 až 18:14 nejsou zmíněné v ostatních evangeliích. Některá témata z těchto kapitol ale jiní pisatelé evangelií zaznamenali, zřejmě v souvislosti s dřívějšími událostmi během Ježíšovy služby. Zdá se, že události, které uvádí Lukáš, se odehrály po Svátku stánků (neboli Svátku chýší) na podzim roku 32 n. l. (Viz Dodatek A7.) V té době Ježíš zřejmě přesunul těžiště své činnosti na jih, do oblasti Jeruzaléma a jeho okolí a do krajů Judeje a Pereje. Během posledních šesti měsíců svého pozemského života se na kázání v této oblasti soustředil.

70: Některé rané rukopisy uvádějí „72“ a tento údaj se objevuje i v některých překladech Bible. Čtení „70“ se ale nachází v mnoha jiných raných autoritativních rukopisech, včetně Sinajského kodexu ze 4. století n. l. a Alexandrijského kodexu a kodexu Ephraemi Syri rescriptus, oba z 5. století. Biblisté nabídli různá vysvětlení, ale tento drobný rozdíl v rukopisných čteních nijak neovlivňuje celkové poselství. Množství starověkých rukopisů a překladů se shoduje ve všech podstatných bodech, a tak potvrzuje, že Ježíš skutečně vyslal velkou skupinu učedníků „po dvou“, tedy ve dvojicích, aby kázali.

dalších 70 učedníků: To se zjevně vztahuje na 70 učedníků navíc k 12 apoštolům, kteří byli vycvičeni a vysláni už dříve. (Lk 9:1-6).

sandály: Zdá se, že jde o náhradní pár, protože Ježíš jim řekl, aby sandály nenosili s sebou. Na dlouhou cestu bylo běžné vzít si náhradní sandály, protože podrážky jednoho páru se mohly prošoupat nebo se mohly přetrhnout řemínky. Když Ježíš dával podobné pokyny při dřívější příležitosti, řekl svým učedníkům, aby si sandály, které už měli, „obuli [nebo „přivázali“]“. (Mr 6:8, 9) A jak je zaznamenáno v Mt 10:9, 10, nařídil jim, aby si sandály „neopatřovali“, tedy aby si nepořizovali další navíc k těm, které už měli na nohou.

s nikým se… nezdravte: Nebo „nikoho neobjímejte na pozdrav“. V určitých situacích mohl řecký výraz a·spaʹzo·mai („zdravit“) znamenat víc než jen říct „ahoj“ nebo „dobrý den“. Mohlo to zahrnovat objímání a dlouhé rozhovory, ke kterým někdy dochází, když se setkají přátelé. Ježíš tím své učedníky nevybízí k nezdvořilosti. Spíš zdůrazňuje, že jeho následovníci se mají vyhýbat zbytečnému rozptylování a co nejlépe využívat svůj čas. Prorok Eliša dal kdysi podobné pokyny svému sluhovi Gechazimu. (2Kr 4:29) V obou případech byl úkol naléhavý, a tak nebyl čas na zdržování.

přítel pokoje: Dosl. „syn pokoje“. I když je tento obrat napsaný řecky, zjevně odráží hebrejský idiom, který vyjadřuje myšlenku člověka, který miluje pokoj nebo je pokojný. V tomto kontextu popisuje někoho, kdo si přeje smířit se s Bohem a kdo naslouchá a přijímá „dobrou zprávu o pokoji“, takže má pokoj s Bohem. (Sk 10:36).

Nepřecházejte z domu do domu: Při dřívější příležitosti dal Ježíš podobné pokyny 12 apoštolům. (Mt 10:11; Mr 6:10; Lk 9:4) Teď dával pokyny 70 zvěstovatelům, že až přijdou do nějakého města, mají zůstat v domě, kde je pohostinně přijmou. Tím, že nebudou „přecházet z domu do domu“ a hledat ubytování, které by jim poskytlo víc pohodlí, zábavy nebo hmotných věcí, dají učedníci najevo, že takové věci jsou druhořadé ve srovnání s jejich pověřením kázat.

pro Sodomu to bude v ten den snesitelnější: Ježíš tím naznačuje, že alespoň někteří z těch, kdo byli zničeni v Sodomě a Gomoře, mohou být vzkříšeni „v ten den“, tedy během Dne soudu. (Mt 10:15; 11:22, 24; Lk 10:14) Pokud ano, byli by součástí „vzkříšení . . . nespravedlivých“. (Sk 24:15) Zda budou vzkříšeni všichni ze Sodomy a Gomory, je v rukou Jehovy, spravedlivého „Soudce celé země“, a jeho Syna. (1Mo 18:25; Jan 5:22; viz také studijní poznámku k Jan 5:29).

Tyr a Sidon: Byla to nežidovská města ve Fénicii na pobřeží Středozemního moře. (Viz Dodatek B10.)

nebe: Viz studijní poznámku k Mt 11:23.

hrobu: Viz studijní poznámku k Mt 11:23.

70: Viz studijní poznámku k Lk 10:1.

Viděl jsem, jak Satan spadl z nebe jako blesk: Ježíš zjevně mluví prorocky a vidí vyhnání Satana z nebe, jako by k němu už došlo. Zj 12:7-9 popisuje válku v nebi a dává Satanův pád do souvislosti se zrozením mesiášského Království. Ježíš tady zdůraznil, že Satan a jeho démoni budou v té budoucí bitvě určitě poraženi, protože Bůh právě dal těm 70 učedníkům – pouhým nedokonalým lidem – moc vyhánět démony. (Lk 10:17).

hadech a štírech: V tomto kontextu Ježíš o těchto tvorech mluvil v přeneseném smyslu a použil je jako symbol něčeho škodlivého. – Srovnej Ez 2:6.

malým dětem: Viz studijní poznámku k Mt 11:25.

Jehova: V 5Mo 6:5, který je tady citován, se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

srdcem . . . duší . . . silou . . . myslí: Tady muž, který se vyznal v Zákoně, cituje 5Mo 6:5, kde původní hebrejský text používá tři výrazy – srdce, duše a síla. Lukášova zpráva, která byla napsaná řecky, ale uvádí, že muž mluví o čtyřech pojmech: srdce, duše, síla a mysl. Jeho odpověď zjevně ukazuje, že v Ježíšově době se běžně uznávalo, že tyto čtyři řecké pojmy jsou obsažené ve třech hebrejských slovech z původního citátu.—Podrobnější rozbor najdeš v studijní poznámce k Mr 12:30.

celou svou duší: Nebo „celou svou bytostí (životem)“.—Viz Slovníček, „Duše“.

svého bližního: Viz studijní poznámku k Mt 22:39.

nějaký Samaritán: Židé se na Samaritány obecně dívali svrchu a odmítali s nimi mít cokoli společného. (Jan 4:9) Někteří Židé dokonce používali označení „Samaritán“ jako výraz pohrdání a urážky. (Jan 8:48) V Mišně je citován jeden rabín, který řekl: „Kdo jí chléb Samaritánů, je jako ten, kdo jí vepřové maso.“ (Shebiith 8:10) Mnozí Židé by nevěřili svědectví Samaritána ani by od něj nepřijali žádnou službu. Ježíš si byl vědom toho, jak pohrdavý postoj k Samaritánům Židé obvykle měli, a proto v tomto znázornění, které se často označuje jako podobenství o dobrém neboli sousedském Samaritánovi, zdůraznil důležitou myšlenku.

ošetřil mu zranění olejem a vínem a ovázal mu je: Lékař Lukáš tady pečlivě zaznamenává Ježíšovo znázornění a popisuje ošetření ran způsobem, který odpovídal tehdejším postupům. Olej i víno se běžně používaly jako domácí prostředky k ošetření zranění. Olej se někdy používal ke zjemnění ran (srovnej Iz 1:6) a víno má určitou léčivou hodnotu jako antiseptikum a mírný dezinfekční prostředek. Lukáš také popisuje, že rány byly ovázány neboli obvázány, aby se dál nedráždily a nezhoršovaly.

hostince: Řecké slovo doslova znamená „místo, kde jsou všichni přijímáni“ nebo „kde se všichni ubytují“. Cestovatelé tam mohli najít přístřeší i pro svá zvířata. Hostinský poskytoval cestujícím základní věci a za poplatek se mohl postarat i o ty, které mu někdo svěřil do péče.

denáry: Viz Slovníček, „Denár“, a Dodatek B14.

Ten, který s ním jednal milosrdně: Muž, který se vyznal v Zákoně, možná nerad použil slovo „Samařan“. Každopádně jeho odpověď spolu s Ježíšovým závěrečným komentářem jasně ukazuje, jak se má toto znázornění uplatnit: Skutečný bližní je ten, kdo projevuje milosrdenství.

jedné vesnice: Zřejmě jde o Betanii, vesnici na východojihovýchodním svahu Olivové hory, asi 3 km od Jeruzaléma. (Viz studijní poznámku k Jan 11:18.) Právě tady byl domov Marty, Marie a Lazara. Podobně jako byl Kafarnaum Ježíšovým domovem v Galileji (Mr 2:1), mohla být Betanie považována za jeho domov v Judeji.

Marta: V souvislosti s tím, že Ježíše „do svého domu přijala“, je tady zmíněná jen Marta. Marta obvykle přebírala iniciativu (Lk 10:40; Jan 11:20), což naznačuje, že mohla být starší sestrou Marie. (Lk 10:39).

Ale věcí, které jsou potřeba, je jen několik nebo pouze jedna: Některé starověké rukopisy mají kratší znění, které se dá přeložit: „Ale je potřeba jen jedna věc.“ Toto znění se odráží v některých překladech Bible. Formulace použitá tady v hlavním textu je ale dobře doložená rukopisy. Ať už se upřednostní kterékoli znění, celkový smysl Ježíšovy rady zůstává stejný: duchovní věci mají být na prvním místě. Ježíš pak Marii chválí, že si vybrala „to dobré“, protože dala přednost duchovním věcem.

to dobré: Nebo „to nejlepší“. V Septuagintě, je řecké slovo me·risʹ, které je tady přeložené jako „díl“, použité pro porci neboli podíl jídla (1Mo 43:34; 5Mo 18:8) a také pro „díl“ v duchovním smyslu (Ža 16:5; 119:57). V Mariině případě „to dobré“ zahrnovalo přijímání duchovní výživy od Božího Syna.