Titovi 3

být poslušný vládám a autoritám: To znamená pozemským vládcům. Někteří z těch, kdo byli v postavení autority, byli známí jako nespravedliví, a jejich poddaní jako vzpurní. Přesto Pavel chtěl, aby Titus připomněl křesťanům na Krétě, aby respektovali ty, kdo jsou v autoritě, a poslouchali je, pokud tito vládci nepožadovali, aby křesťané neposlouchali Boha.​—Mt 22:21; Sk 5:29; Ř 13:1-7.

být připraven ke každému dobrému dílu: Výraz „dobré dílo“ má široký význam a může zahrnovat různé dobré skutky, které prospívají druhým. (Viz studijní poznámka k Tit 2:14.) Jeden druh „dobrého díla“, na který zde Pavel možná odkazuje, je práce, kterou by světské autority mohly požadovat od všech občanů. Křesťané by mohli takovým požadavkům ochotně vyhovět, pokud by nebyly v rozporu s Božími zákony. (Mt 5:41 a studijní poznámka; Ř 13:1, 7) Dále, pokud by komunita utrpěla přírodní katastrofu nebo jinou krizi, křesťané měli být připraveni pomáhat nejen svým bratrům, ale i svým nekřesťanským sousedům. (Ga 6:10) Takové skutky by ukázaly, že v každém ohledu pravý křesťané pozitivně přispívají ke společnosti.​—Mt 5:16; Tit 2:7, 8; 1Pt 2:12.

ne být svárliví: Dosl., „nemít sklon k hádkám“. Pavel chtěl, aby se křesťané vyhýbali hádkám ve svých vztazích s druhými, včetně těch, kdo jsou v postavení světské autority. (Tit 3:1) Některé lexikony definují zde použitý řecký výraz jako „mírumilovný“. Stejný výraz se objevuje v seznamu požadavků na starší.​—1Ti 3:3.

rozumní: Viz studijní poznámky k Fp 4:5; 1Ti 3:3.

projevujíce veškerou mírnost ke všem lidem: Mírný člověk zůstává klidný i ve stresu a jedná pokojně vůči druhým, včetně nevěřících. Ohledně dvojího použití slova „všech“ v tomto verši jeden odborný zdroj uvádí, že tato vlastnost by měla být „projevována ne částečně, ale plně“ a „‚vůči všem‘ bez výjimky“.​—Viz studijní poznámku k Ga 5:23.

i my jsme kdysi byli nerozumní: V tomto kontextu řecké slovo pro „nerozumný“ vyjadřuje myšlenku, že člověk je nemoudrý nebo pošetilý, nikoli že by mu chyběla inteligence. Použitím slova „my“ Pavel naznačuje, že i on sám kdysi postrádal porozumění, když pošetile pronásledoval Kristovy následovníky. (1Tm 1:13) Ale Pavel došel milosrdenství a změnil se. (Sk 9:17) Měl tedy dobrý důvod požádat Tita, aby krétským křesťanům připomněl jejich vlastní dřívější neznalost Jehovových spravedlivých měřítek. Pokud by tito křesťané pokorně uznali, že i oni sami kdysi měli mnoho negativních vlastností, pravděpodobně by pak byli mírnější a rozumnější při jednání s těmi, kteří ještě nebyli věřícími.

náš Spasitel, Bůh: Viz studijní poznámku k 1Tm 1:1.

jeho láska k lidem: Pavel zde popisuje city, které Bůh, „náš Spasitel“, chová k lidem, včetně těch, kteří mu ještě neslouží. (Jan 3:16) Jeden lexikon definuje řecké slovo phi·lan·thro·piʹa („láska k lidem“) v tomto kontextu jako Boží „něžnou péči a zájem o lidstvo“. (Srovnej studijní poznámku ke Sk 28:2; viz také Tit 2:11.) Tento řecký výraz byl někdy používán v světských spisech k označení soudce, který projevil milosrdenství vůči odsouzenému.

koupele, která nás přivedla k životu: Nebo „koupele znovuzrození“; doslova „koupele regenerace“. Pro Pavla a jeho spolukřesťany „koupele“, která vedla k znovuzrození, nebyl jejich křest vodou. Místo toho tato koupel odkazuje na očištění, o kterém psal apoštol Jan: „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1:7) Jakmile je Bůh očistil prostřednictvím výkupní oběti, Pavel a jeho spolukřesťané mohli být „přivedeni... k životu“ ve zvláštním smyslu. Mohli být „prohlášeni za spravedlivé na základě víry.“​—Ří 5:1.

obnovuje nás svatým duchem: Kromě poskytnutí očistné koupele, o které byla právě řeč, Bůh pomazal Pavla a jeho spolukřesťany svým duchem a přijal je za syny. Stali se tak „novým stvořením“. (Viz studijní poznámku k 2K 5:17.) Jako duchem pomazaní Boží synové žili zcela nový život, život požehnaný vyhlídkou věčného života v nebi.​—Srovnej studijní poznámku k Jan 3:5.

Vylil tohoto ducha . . . skrze Ježíše Krista: Řecké sloveso použité zde obvykle odkazuje na vylití tekutiny; v křesťanských řeckých písmech je však někdy použito obrazně v souvislosti s vylitím Boží činné síly na Kristovy následovníky. (Viz Slovníček, „Pomazat.“) Stejný výraz je použit k popsání vylití svatého ducha o Letnicích roku 33 n. l. (Viz studijní poznámky ke Sk 2:17.) Sk 2:16-18 uvádí, že Joelovo proroctví se v té době naplnilo. (Jl 2:28) Sk 2:33 vysvětluje, že Ježíš „obdržel slíbeného svatého ducha“ od svého Otce a vylil jej na učedníky o Letnicích. Pavel zde uvádí, že Jehova nadále používal Ježíše jako prostředníka, skrze kterého vylévá svou činnou sílu.

Ježíš Kristus náš Spasitel: Viz studijní poznámky k Tit 1:4; 2:13.

byli jsme prohlášeni za spravedlivé: Viz studijní poznámku k Římanům 3:24.

hloupé spory: Stejně jako falešní učitelé v Efezu, i někteří na Krétě podněcovali zbytečné a rozvratné spory. (Viz studijní poznámka k 2Tm 2:23.) Ať už šlo o spory týkající se Mojžíšova Zákona, rodokmenů nebo falešných příběhů, Pavel zde Tita vybízí, aby se takovým potyčkám vyhýbal. Řecké slovo, které Pavel používá, naznačuje odvrácení se nebo dokonce odstoupení od takových sporů. Titův příklad v tomto ohledu by ostatní učil, že účast na hloupých sporech je plýtváním času a energie.

rodokmeny: Viz studijní poznámka k 1Tm 1:4.

spory o Zákon: Křesťané nebyli pod Mojžíšovým Zákonem. (Ř 6:14; Ga 3:24, 25) Přesto někteří, kdo byli spojeni se sbory, tvrdili, že by se křesťané měli pevně držet mnoha nařízení Zákona. (Tit 1:10, 11) Ve skutečnosti takoví vlastně odmítali Boží prostředek k záchraně, totiž výkupní oběť Krista Ježíše.​—Ř 10:4; Ga 5:1-4; viz studijní poznámky k Ga 2:16; 1Tm 1:8.

jsou totiž neužitečné a marné: Pavel charakterizuje příčiny sporů, které právě zmínil, jako neužitečné, nebo podle jednoho slovníku „nepřinášející žádný prospěch“. Také je nazývá marnými, tedy „prázdnými, neplodnými, ... postrádajícími pravdu“. Pavel nechtěl, aby se křesťané na Krétě nechali rozptylovat od služby Bohu zapojením se do rozvratných sporů, které byly jen plýtváním času.

člověk, který podporuje sektu: Nebo „osoba způsobující rozdělení.“​—Viz Slovníček, „Sekta,“ a studijní poznámky ke Sk 24:5; 1K 11:19.

odmítni ho: Nebo „neměj s ním nic společného.“ Řecké sloveso, které zde Pavel používá, může zahrnovat myšlenku vyloučení nebo poslání někoho pryč, například z domu. Pokud by někdo ve sboru začal podporovat sektu, starší by se ho s láskou snažili pomoci. Ale pokud by i po napomenutí ve svém jednání pokračoval, starší ho měli „odmítnout“, což zjevně znamená, že by ho měli vyloučit ze sboru. (Ř 16:17; 1K 5:12, 13; 1Tm 1:20; 2J 10) Jinak by sál svár a rozdělení.​—2Tm 2:16-18.

napomenutí: Řecké slovo, které zde Pavel používá, může odkazovat na poučení a vedení. (Viz studijní poznámka k Ef 6:4.) V tomto kontextu vyjadřuje myšlenku „varování.“​—Srovnej 1Te 5:14 a studijní poznámku.

uchýlil se z cesty: Tento výraz popisuje člověka, který se odchýlil „od toho, co je považováno za pravdivé nebo morálně správné“. Někteří badatelé chápou, že původní řecké sloveso znamenalo „obrátit naruby“, což by mohlo naznačovat, že ten, kdo se odchýlil, se snažil zkreslit nebo překroutit biblickou pravdu. Takový člověk měl být odmítnut, vyloučen ze sboru.

je sám odsouzen: Tento výraz ukazuje, jak vážné bylo šíření sektářství ve sboru. Člověk, který v tom vytrvával „po prvním a druhém napomenutí“, nebyl jako ti, kdo zápasili s pochybnostmi, ale byli otevřeni rozumným argumentům. (Tit 3:10; Juda 22, 23) Jeho vlastní tvrdohlavý, úmyslný a svévolný postup při rozsévání rozkolů ve sboru jej odsuzoval a vedl k jeho záhubě.​—2Pt 2:1.

Artemas: Pavlův spolupracovník Artemas je v křesťanských řeckých písmech zmíněn pouze zde. Pavel uvažoval o tom, že k Titovi na Krétu pošle buď jeho, nebo Tychika, možná jako náhradu, aby se Titus mohl připojit k Pavlovi v Nikopoli. (Viz Mediální galerie, „Pavlovy cesty po roce 61 n. l.“) Není známo, kdy a kde Pavel Artema potkal, ale zjevně mu důvěřoval a domníval se, že by byl pro tento úkol vhodný.

Tychikus: Viz studijní poznámku ke Kol 4:7.

opatři . . . na cestu: Řecký výraz zde přeložený jako „opatři . . . na cestu“ má široký význam. Může dokonce zahrnovat i doprovod cestujících po část cesty nebo po celou dobu. (Srovnej Sk 20:38; 21:5; Ř 15:24; 1K 16:6.) Podle jednoho referenčního díla mohla pomoc, kterou Pavel žádá Tita, aby poskytl Zénovi a Apollovi, zahrnovat „jídlo, peníze, společníky na cestu, dopravní prostředky a osoby, u kterých by mohli během cesty pobýt“. Další referenční dílo vysvětluje: „Pomoc křesťanským cestovatelům byla v té době běžnou praxí. Taková pomoc byla nezbytná, protože cestování bylo poměrně obtížné a křesťanští cestovatelé by se mezi svými spoluvěřícími cítili mnohem lépe.“ Pavel zde povzbuzuje Tita, aby takovou podporu poskytoval pečlivě, což podle původního řeckého slova může vyjadřovat myšlenku uvážlivě, horlivě a s nadšením.​—Srovnej studijní poznámky k Fp 2:30; 2Tm 4:21.

Zénas, znalý Zákona: Doslova „Zénas zákoník“. Řecké slovo použité zde (no·mi·kosʹ) může odkazovat na civilního právníka, ale Pavel pravděpodobně popisuje Zéna jako odborníka na Mojžíšův zákon. Pokud ano, Zénas byl možná Žid, snad dokonce zákoník. Nicméně Zénas je řecké jméno, takže mohl být pohan, který konvertoval k judaismu, než se stal křesťanem. Nebo mohl být Žid s řeckým jménem; mnoho Židů v Pavlově době mělo řecká nebo římská jména. (Sk 1:23; 9:36 a studijní poznámka; 12:25) V každém případě Pavlovy pokyny Titovi naznačují, že Zénas si jako křesťan získal dobrou pověst.

Apollos: Toto je poslední zmínka o tomto věrném muži v křesťanských řeckých písmech. Poprvé se objevuje v knize Skutků. Tento „výmluvný muž“ kázal v Efezu, ale potřeboval další poučení. Poté odešel do Achaje a „velmi pomohl“ tamějším učedníkům. (Sk 18:24–28; viz studijní poznámka ke Sk 18:24.) Stal se tak vysoce ceněným, že někteří nezralí Korinťané se rozdělili v tom, zda patří Apollovi nebo Pavlovi. (1K 1:12; 3:5, 6) Takové mylné názory však Apollose nezkazily; ani neovlivnily Pavlův názor na tohoto horlivého misionáře. (Viz studijní poznámka k 1K 16:12.) V tomto verzi Pavel nařizuje, aby Titus „pečlivě opatřil“ Apollovi, co potřebuje na cestu, možná na úkol navštívit sbory jako cestující dozorce.

vy všichni: Ačkoli Pavel napsal tento dopis Titovi, tento výraz naznačuje, že apoštol zamýšlel, aby byl přečten sboru. Jeho slyšení by povzbudilo všechny ke spolupráci s Titem, když dával napomenutí (Tit 1:5, 10), ustanovoval starší (Tit 1:6-9), káral (Tit 1:13; 2:15), poskytoval častá připomenutí (Tit 3:1, 8) a snažil se o materiální pomoc pro potřebné (Tit 3:13, 14).