Filipanům 4

Pán: V tomto kontextu by titul „Pán“ (bez určitého členu před řeckým slovem pro „Pána“) mohl odkazovat buď na Boha Jehovu, nebo na Ježíše Krista. Řada překladů křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků zde však používá Boží jméno, což může podporovat výklad, že se zde jedná o Jehovu.​—Srovnej studijní poznámku k Fp 4:4.

být stejné mysli v Pánu: Pavlův dopis Filipským je plný uznání a povzbuzení, ale v tomto oddíle Pavel poskytuje nápravnou radu. Dvě křesťanské ženy, které zmiňuje v tomto verši, zřejmě měly nějaké neshody, které byly natolik vážné, že ohrožovaly pokoj a jednotu sboru a došly až k pozornosti apoštola, který byl vězněn v dalekém Římě. Pavlova rada nenaznačuje, že by tyto dvě ženy byly nedospělé. (Viz studijní poznámku k Fp 4:3.) Pavel z vlastní zkušenosti věděl, že rozdíly mohou vzniknout i mezi zralými křesťany. (Sk 15:37-39) Místo toho, aby se přikláněl na jednu či druhou stranu v jejich neshodách, Pavel jemně vybízí obě ženy, aby usilovaly o jednotu myšlení a jednotu založenou na jejich vzájemné lásce k Pánu.​—Viz studijní poznámku k J 17:21.

opravdový spolupracovník: Tento výraz překládá řecké sousloví, které doslova znamená „pravý souputník“. Pavel zde oslovuje nejmenovaného křesťanského muže ve sboru ve Filipech a svěřuje mu úkol pomoci Euodii a Syntyché, aby se „shodly v Pánu“ a vyřešily své neshody. (Viz studijní poznámku k Fp 4:2.) Je pozoruhodné, že Pavel, apoštol ustanovený Ježíšem Kristem, se vidí jako spolupracovník svých křesťanských bratrů a sester, ne jako jejich pán. (Sk 9:15; Ř 11:13) Místo aby nad sborem panoval, uplatňuje Pavlova slova Krista: „Všichni jste bratři.“​—Mt 23:8; 1Pt 5:3; viz studijní poznámku k 2K 1:24.

které zápasily po mém boku: Nebo „které usilovně bojovaly po mém boku“. Přestože Euodie a Syntyché měly zjevně nějaký spor, který byl ve filipském sboru patrně známý, Pavel je přesto chválí za to, že s ním dříve spolupracovaly při kázání a vyučování dobré zprávy. Pomoc, kterou tyto ženy poskytly, popisuje řeckým slovesem, které použil již dříve v Fp 1:27, kde rovněž vyjadřuje myšlenku společného úsilí, usilovné práce bok po boku, upřímné spolupráce.

jejichž jména jsou v knize života: Tato obrazná kniha paměti je láskyplným ujištěním, že věrní jednotlivci jsou v Boží dokonalé paměti a že je odmění věčným životem, ať už v nebi, nebo na zemi. (Zj 3:5; 20:15) Hebrejský pozadí tohoto výrazu ukazuje, že věrní lidé jsou do knihy života zapsáni podmíněně; musí zůstat věrní a poslušní, aby v ní zůstali a obdrželi slíbenou odměnu. (Ex 32:32, 33; Ža 69:28, pozn.; Mal 3:16) Pavel právě zmínil dvě usilovné pomazané ženy ve filipském sboru, Euodii a Syntyché, které měly nějaký spor. Přesto je Pavel vidí jako součást svých spolupracovníků, jejichž jména jsou zapsána v této obrazné knize. Nedochází k závěru, že jejich drobné nedokonalosti a selhání by je připravily o slíbenou odměnu, která je zaručena, pokud vytrvají ve víře až do konce. (Srovnej 2Tm 2:11, 12.) Obraz jmen zapsaných v knize mohl křesťanům ve Filipech, římské kolonii, připomenout městský veřejný rejstřík, do kterého byla zapsána jména těch, kdo měli občanství.

Stále se radujte v Pánu: Pavel znovu povzbuzuje Filipské, aby se „radovali v Pánu“. (Viz studijní poznámku k Fp 3:1.) Ačkoli titul „Pán“ může v tomto kontextu odkazovat buď na Jehovu Boha, nebo na Ježíše Krista, Pavel zde zjevně opakuje napomenutí, která nacházíme v hebrejských Písmech a která se vztahují na Jehovu.​—Ža 32:11; 97:12.

přiměřenost: Řecké slovo přeložené jako „přiměřenost“ má široký význam a vyjadřuje myšlenku být ustupující, zdvořilý nebo tolerantní. Tato vlastnost zahrnuje, že člověk netrvá na dodržování litery zákona nebo nevyžaduje svá práva, ale je ochoten přizpůsobit se daným okolnostem. Přiměřený člověk se snaží být ohleduplný a mírný. Tato křesťanská vlastnost by měla být známá všem lidem, tedy i těm mimo křesťanské shromáždění. Jeden biblický překlad uvádí první část verše takto: „Mějte pověst přiměřených lidí.“ Ačkoli všichni křesťané usilují o přiměřenost, je to zvláště vyžadováno od dozorců ve sboru.​—1Tm 3:3; Tit 3:2; Jk 3:17; viz studijní poznámku k 2K 10:1.

Pán je blízko: Titul „Pán“ může v tomto kontextu odkazovat buď na Boha Jehovu, nebo na Ježíše Krista. Pavel však možná opakuje výroky, které se nacházejí v hebrejských Písmech a které se vztahují na Jehovu, jako jsou slova z Ža 145:18: „Jehova je blízko všem, kdo ho vzývají.“ (Viz také Ža 34:18.) Bůh se přibližuje všem, kdo se k němu přibližují; je blízko v tom smyslu, že slyší modlitby svých služebníků a poskytuje jim ochranu. (Sk 17:27; Jk 4:8) Uvědomění si jeho blízkosti může křesťanům pomoci radovat se a být přiměření, nikoli příliš úzkostliví, jak uvádí Fp 4:6. Bůh je také blízko v tom smyslu, že brzy nahradí tento starý svět novým pod svým Královstvím. (1J 2:17) Několik překladů křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků v tomto verši používá Boží jméno.

Ne: Řecký výraz zde přeložený jako „Neúzkostlivěte se“ by mohl být také přeložen jako „Přestaňte se úzkostlivět“ nebo „Přestaňte si dělat starosti“.​—Viz studijní poznámku k Lk 12:22.

Neúzkostlivěte se: Řecké sloveso pro „úzkostlivět se“ (me·ri·mnaʹo) může odkazovat na starostlivost nebo přehnanou úzkost, která rozděluje mysl člověka a rozptyluje ho, připravuje ho o radost. Ježíš několikrát dal podobné napomenutí. (Viz studijní poznámky k Mt 6:25; Lk 12:22.) Pavel sám měl dost důvodů k úzkosti; tento dopis napsal během svého prvního věznění v Římě. (Fp 1:7, 13, 14) Mohl se také obávat nedostatku prostředků (Fp 4:12) a o blaho spoluvěřících (2K 11:28 a studijní poznámka). Pavel povzbuzuje spoluvěřící v jakýchkoli takových okolnostech, aby „[své] prosby dávali najevo Bohu“.​—Viz také Ž 55:2, 22; 1Pt 5:7.

v každé věci: Cokoli, co ovlivňuje křesťanův vztah s Bohem nebo jeho život jako Božího služebníka, může být vhodným předmětem modlitby. Pokud jsou naše modlitby v souladu s Boží vůlí, mohou zahrnovat prakticky každý aspekt života. Křesťan může svobodně mluvit s Jehovou o svých nejvnitřnějších pocitech, potřebách, obavách a úzkostech.​—Mt 6:9-13; Jan 14:13 (viz studijní poznámka), 14; 16:23, 24; 1Pt 5:7; 1J 5:14.

modlitbou a prosbou spolu s díkůvzdáním: Pavel používá „modlitbu“ jako obecný termín pro uctivou komunikaci s Bohem. „Prosba“ je konkrétnější; je to silné slovo, které naznačuje naléhavou žádost nebo úpěnlivou prosbu, často doprovázenou silnými emocemi a dokonce slzami. (Heb 5:7) Jedna referenční práce ji definuje jako „volání osobní potřeby“. Přidáním „spolu s díkůvzdáním“ Pavel ukazuje, že je vždy vhodné vyjádřit Bohu vděčnost. I v dobách naléhavé potřeby existují důvody k vděčnosti; Pavel to věděl z vlastní zkušenosti. (Sk 16:22-25; Ef 5:19, 20) Pavel také zmiňuje prosby, používá slovo, které znamená „žádosti“; zde se zaměřuje na věci, o které se v modlitbě žádá. Pavel právě vysvětlil, že křesťanovy prosby mohou zahrnovat širokou škálu potřeb.​—Viz studijní poznámku k v každé věci v tomto verši.

Boží pokoj: Toto označení odkazuje na klid a duševní vyrovnanost, které pramení z křesťanova drahocenného vztahu s Jehovou Bohem. Křesťan může tento pokoj zakoušet i uprostřed bouřlivých a zkoušejících okolností. „Boží pokoj“ nevzniká pouhou meditací nebo osobním úsilím; spíše je darem od samotného Jehovy Boha, „Boha pokoje“. (Fp 4:9; Čí 6:26; Ža 4:8; 29:11; Ří 15:33; viz studijní poznámku k Ga 5:22.) Mít „Boží pokoj“ závisí na blízkém vztahu s Jehovou a na konání toho, co je v jeho očích dobré. (Př 3:32) Dává svým služebníkům jistotu, že zná jejich potřeby a situaci a že odpovídá na jejich modlitby. Takové ujištění přináší jejich srdci a mysli odpočinutí.​—Ža 34:18; 94:14; 2Pe 2:9; viz studijní poznámku k bude střežit v tomto verši.

který převyšuje všechno pochopení: Boží pokoj nelze dosáhnout lidským uvažováním nebo plánováním. Ve skutečnosti větší „pochopení“ situace může vést k větší úzkosti a beznaději. (Kaz 1:18) Boží pokoj však „převyšuje“ vše, co si člověk dokáže představit. Jehovův služebník možná nevidí východisko ze svých problémů. Ačkoli Bůh může jednat neočekávaně a vysvobodit své služebníky ze zkoušky (Mr 10:27; 2Pe 2:9), někdy jediným řešením může být trpělivé snášení (Jk 5:11). V takových situacích Jehova vždy dá pokoj těm, kdo v něj plně důvěřují. (Iz 26:3) Ti, kdo neznají Jehovu, nemohou plně pochopit klid a duševní vyrovnanost, kterou Boží lid zakouší tváří v tvář vážným problémům, fyzickému utrpení nebo dokonce smrti.

bude střežit: Řecké sloveso pro „střežit“ je vojenský výraz. Doslovný význam může odkazovat na strážného nebo na posádku vojáků, která byla určena k hlídání opevněného města. (2Ko 11:32) Zde a na jiných místech v křesťanských řeckých písmech je použito metaforicky. (Ga 3:23; 1Pe 1:5) Filipi bylo vojenské město. Obyvatelé Filip spali klidně, protože věděli, že vojáci střeží brány jejich města. Podobným způsobem mají věrní křesťané „Boží pokoj“, který střeží jejich srdce a mysl, takže zakoušejí duševní klid a duchovní bezpečí. Vědí, že Jehova o ně pečuje a chce, aby uspěli. (Ža 4:8; 145:18; 1Ko 10:13; 1Pe 5:10) Tato jistota je chrání před tím, aby je přemohla úzkost nebo sklíčenost.​—Viz studijní poznámku k Boží pokoj v tomto verši.

vaše srdce: Když je termín „srdce“ v Bibli použit obrazně, často odkazuje na celou vnitřní bytost člověka. Když je však zmíněno spolu s myslí nebo „duševními schopnostmi“, zřejmě nabývá konkrétnějšího významu a odkazuje hlavně na emoce, touhy a pohnutky člověka.​—Viz studijní poznámku k Mt 22:37.

vaše duševní schopnosti: Nebo „vaše mysli; vaše myšlenky“. Řecké slovo, které zde Pavel používá, odkazuje na lidský intelekt. Je přeloženo jako „mysli“ na 2Ko 3:14; 4:4; 11:3 a jako „myšlenka“ na 2Ko 10:5. Zmínkou o „srdcích a ... duševních schopnostech“ Pavel zdůrazňuje, že „Boží pokoj“ střeží celou vnitřní bytost křesťana.

skrze Krista Ježíše: Křesťané mohou přijmout pokoj, který Bůh dává, pouze pokud mají víru v Ježíše a chápou jeho úlohu v naplňování Božího záměru. Je to proto, že Ježíšova výkupní oběť otevírá cestu k odpuštění hříchů, což umožňuje blízký osobní vztah s Jehovou. Tento vztah je základem skutečného duševního a srdečního pokoje. (Sk 3:19; Ga 1:3-5; 1Ja 2:12) Křesťané mohou také čerpat útěchu z vědomí, že jako Král Božího království Ježíš napraví veškerou škodu, kterou může způsobit Satan a jeho systém. (Iz 65:17; 1Ja 3:8; Zj 21:3, 4) Ježíš navíc slíbil, že bude se svými učedníky a bude je aktivně podporovat i během posledních dnů tohoto systému. To přispívá k jejich duševnímu pokoji.​—Mt 28:19, 20; Fp 1:18, 19.

spravedlivé: Viz Slovníček, „Spravedlnost“.

čisté: Nebo „ryzí“. Řecké slovo použité zde znamená čisté a svaté nejen v jednání (sexuálním či jiném), ale také v myšlenkách a motivech.​—Ža 24:3, 4; Ef 5:3; 1Ti 4:12; 5:2; Jak 3:17; 1Pe 3:2.

stále uvažujte: Řecké slovo, které zde Pavel používá, vyjadřuje myšlenku „přemýšlet o“; „rozjímat nad“; „nechat svou mysl přebývat u“. Tento slovesný tvar označuje průběžnou nebo nepřetržitou činnost. Jiné překlady proto používají formulace jako „naplňte všechny své myšlenky“ nebo „nikdy nepřestávejte přemýšlet o“ povzbudivých tématech, která Pavel uvádí. Takové pozitivní myšlení vede k činům a ovlivňuje křesťanův způsob života.​—Fp 4:9.

Pán: V tomto kontextu může titul „Pán“ (bez určitého členu v řečtině) odkazovat buď na Boha Jehovu, nebo na Ježíše Krista. Řada překladů Bible křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a angličtiny zde používá Boží jméno, což může podporovat myšlenku, že „Pán“ se v tomto kontextu vztahuje na Jehovu.​—Viz studijní poznámku k Fp 4:4.

soběstačný: Řecká slova přeložená jako „soběstačný“ (2K 9:8; Fp 4:11) nebo „spokojenost“ (1Tm 6:6) vyjadřují myšlenku být spokojený a mít dostatek toho, co člověk má, nebo mít vše potřebné a nebýt závislý na druhých. Pavel se zkušenostmi naučil přizpůsobit se jakýmkoli okolnostem, které během svých cest zažil. Byl šťastný a spokojený s každým úkolem, který mu Jehova svěřil. (Fp 4:12, 13) Pavel napodoboval Ježíše, který se nesnažil hromadit velký materiální majetek ani se trvale usadit. (Mt 8:20) Pavel následoval Ježíšův příklad tím, že se soustředil na konání Boží vůle a důvěřoval Jehovovi, že se postará o základní potřeby.​—Heb 13:5.

Makedonie: Viz Slovník.

v otázce dávání a přijímání: Řecký výraz přeložený jako „dávání a přijímání“ se běžně používal v obchodních transakcích a vyjadřoval myšlenku „debetů a kreditů“. Pavel zde nepochybně odkazuje na finanční pomoc, kterou mu filipští křesťané poskytli. Podporovali ho materiálními dary jako výraz vděčnosti za to, že s nimi sdílel duchovní požehnání. (Srovnej 1K 9:11.) Od samého počátku​—kdy Lydie projevila Pavlovi a jeho společníkům výjimečnou pohostinnost​—si Filipští vysloužili pověst štědrých lidí. (Sk 16:14, 15) Alespoň čtyřikrát sbor Pavlovi poslal finanční prostředky na podporu jeho služby. Nejnovější případ​—kdy prostředky poslal Epafrodit, zatímco Pavel byl vězněn v Římě​—byl jedním z důvodů, proč Pavel napsal tento dopis. (2K 11:9; Fp 4:14, 16, 18) Ve svých dopisech Pavel chválil různé křesťanské sbory za jejich štědrost, což povzbuzovalo všechny učedníky k rozvíjení ducha dávání.​—Ř 15:26; 2K 8:1-6.

Bůh: Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny a dalších jazyků zde používají Boží jméno.

Amen: Viz studijní poznámku k Ř 1:25.

dům Caesarův: V té době (kolem roku 61 n. l.) byl římským Caesarem, neboli císařem, Nero. (Viz Slovníček, „Caesar.“) Caesarův dům nemusí nutně odkazovat na císařovu bezprostřední rodinu. Zahrnoval široké spektrum služebníků, jejichž počet mohl dosahovat až tisíců. Mezi nimi byli otroci, propuštěnci, dokonce ti, kteří sloužili v různých odvětvích státní správy v Římě a v provinciích, spolu se svými manželkami a dětmi. Židovský spisovatel Filón Alexandrijský použil stejný řecký výraz, když odkazoval na tuto rozsáhlou skupinu lidí. (Flaccus, 35) Pavel neuvádí, jak byl spojen s křesťany v Caesarově domě, zatímco byl vězněn v Římě; ani neříká, zda hrál roli v jejich obrácení. Jak byli filipští křesťané spojeni s těmi z Caesarova domu, také není známo. Je možné, že někteří křesťané ve Filipech byli příbuzní nebo přátelé některých křesťanů v císařových službách, neboli domě. Někteří mohli být mezi věrnými, kterým Pavel poslal pozdravy na konci svého dopisu Římanům.​—Ří 16:3-16.

s duchem, který projevujete: Viz studijní poznámku k Ga 6:18.

projevujete: Některé starověké rukopisy přidávají na konci „Amen“, ale kratší verze má dobrou podporu v rukopisech a mnoha odborníky je považována za původní znění.