Filipanům 2

povzbuzení . . . útěcha: Pavel zde používá dvě řecká podstatná jména s podobným významem. Slovo přeložené jako „povzbuzení“ (pa·raʹkle·sis) má široký význam. Může být přeloženo jako „povzbuzení“, jako zde a jinde (Sk 13:15; Žd 6:18), „napomenutí“ (1Te 2:3; 1Tm 4:13; Žd 12:5) nebo „útěcha“ (Ř 15:4; 2K 1:3, 4; 2Te 2:16). (Viz studijní poznámku k Ř 12:8.) Druhé řecké slovo (pa·ra·myʹthi·on), přeložené jako „útěcha“, pochází z řeckého slovesa, které znamená „utěšit; povzbudit“ nebo „mluvit s někým pozitivním, laskavým způsobem“. (Srovnej studijní poznámku k 1K 14:3.) Pavel zde naznačuje, že pokud se Filipští vzájemně povzbuzují a utěšují, posílí tím pouto jednoty ve sboru.​—Fp 2:2.

jakékoli duchovní společenství: Doslova „jakékoli sdílení ducha“. Tento výraz odkazuje na blízký vztah zahrnující vzájemné zájmy a sdílení. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:42, kde je rozebíráno řecké slovo pro „sdílení; společenství“.) V tomto a následujícím verši Pavel naznačuje, že když křesťané společně usilují o duchovní cíle a jednají v souladu s vedením Božího svatého ducha, vytvářejí jednotu, kterou svět nemůže narušit. (Viz studijní poznámku k Fp 2:2.) Jeden biblický slovník komentuje řecké slovo použité v tomto verši: „Takové sdílení vyžaduje smýšlení, které si druhých váží více než sebe sama.“​—2K 13:14; viz studijní poznámku k Jan 17:21.

srdečná náklonnost: V tomto kontextu řecký termín splagkhʹnon odkazuje na hluboce prožívané, intenzivní emoce.​—Viz studijní poznámku k 2K 6:12.

zcela jednotní: Použité řecké slovo (synʹpsy·khos) se skládá z syn (s; spolu) a psy·kheʹ, někdy překládané jako „duše“, a mohlo by být přeloženo jako „jednotní (spojení) v duši“. Pavel používá tento výraz a několik dalších v tomto kontextu, aby zdůraznil, že filipští křesťané mají usilovat o jednotu.​—Viz studijní poznámku k Fp 2:1.

ješitnost: Přehnané sebevědomí.​—Viz studijní poznámku k Ga 5:26, kde je příbuzné řecké slovo přeloženo jako „ješitný“.

pokora: Nebo „poníženost mysli“.​—Viz studijní poznámku k Sk 20:19.

pokládejte druhé za nadřazené sobě: Nebo „pokládejte druhé za důležitější než sebe“.​—Ří 12:3; 1Ko 10:24; Fp 2:4.

Mějte v sobě tento postoj: Nebo „Mějte v sobě tento způsob myšlení.“ Kontext ukazuje, že Ježíšův postoj byl pokorný.​—Fp 2:3, 4.

ačkoli existoval v Boží podobě: Řecký výraz přeložený jako „podoba“ (mor·feʹ) v zásadě odkazuje na „přirozenost; vzhled; tvar; podobu“. Ježíš byl duchovní bytostí, stejně jako „Bůh je Duch“. (Jan 4:24 a studijní poznámka) Stejný řecký termín je použit o Ježíšově přijetí „podoby otroka“, když „se stal tělem“, tedy člověkem.​—Fp 2:7; Jan 1:14.

ani neuvažoval o myšlence, že by se snažil být roven Bohu: Nebo „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by měl uchvátit (zmocnit se toho)“. Pavel zde povzbuzuje Filipské, aby pěstovali vynikající postoj, jaký měl Ježíš. V Fp 2:3 jim Pavel říká: „V pokoře považujte druhé za nadřazené vám.“ Ve verši 5 pokračuje: „Mějte v sobě tento smýšlení, které bylo také v Kristu Ježíši.“ Ježíš, který považoval Boha za nadřazeného, nikdy ‚neusiloval o rovnost s Bohem‘. Místo toho „ponížil se a stal se poslušným až k smrti“. (Fp 2:8; Jan 5:30; 14:28; 1K 15:24-28) Ježíšův pohled nebyl jako pohled Ďábla, který nabádal Evu, aby se učinila podobnou Bohu, aby mu byla rovna. (1Mo 3:5) Ježíš dokonale ilustroval Pavlův záměr zde – totiž důležitost pokory a poslušnosti Stvořiteli, Jehovovi Bohu.​—Viz studijní poznámku k snažil se být v tomto verši.

snažil se být: Řecké podstatné jméno zde použité (har·pag·mosʹ; dosl. „věc, kterou je třeba uchvátit“) je odvozeno od slovesa har·paʹzo, které má základní význam „uchvátit; vyrvat“. Někteří navrhli, že tento termín odkazuje na udržení něčeho, co již člověk vlastní. Písmo však nikdy nepoužívá řecký termín ve smyslu držení něčeho, co již člověk má. Místo toho je často překládán jako „uchvátit“ nebo „vyrvat (si)“ nebo podobnými výrazy. (Mt 11:12; 12:29; 13:19; Jan 6:15; 10:12, 28, 29; Sk 8:39; 23:10; 2K 12:2, 4; 1Te 4:17; Jud 23; Zj 12:5) Pokud Ježíš „ani neuvažoval o myšlence, že by se snažil být roven Bohu“, musí to znamenat, že nikdy nebyl roven Bohu.

vysvobodil sám sebe: Řecké slovo přeložené jako „vysvobodil“ doslova znamená odstranit obsah něčeho. Zde Pavel používá toto slovo obrazně v souvislosti s Ježíšem, který se vzdal své duchovní podstaty, aby mohl žít a trpět jako člověk na zemi. Na rozdíl od andělů, kteří si občas oblékli tělesné podoby, aby se ukázali lidem, Ježíš zcela opustil své duchovní tělo spolu se slávou a výsadami, které k němu patřily. Žádný člověk nikdy neobětoval nic, co by se přiblížilo tomu, čeho se Ježíš vzdal, aby potěšil Boha.

když přišel jako člověk: Dosl., „když byl shledán ve vzhledu jako člověk“.​—Viz studijní poznámku k Fp 2:6.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“. Ježíš podal nejmocnější lekci pokory a poslušnosti tím, že dobrovolně podstoupil „smrt na mučednickém kůlu“, když byl nespravedlivě odsouzen jako zločinec a rouhač. (Mt 26:63-66; Lk 23:33; viz Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.) Nade vší pochybnost dokázal, že lidé mohou zůstat věrní Jehovovi, i když jsou podrobeni extrémní zkoušce.​—Jan 5:30; 10:17; Heb 12:2.

laskavě dal: Řecké sloveso použité zde (kha·riʹzo·mai) souvisí s řeckým výrazem, který je často překládán jako „nezasloužená laskavost“, ale může být také přeložen jako „božská přízeň“. (Jan 1:14 a studijní poznámka) V tomto kontextu výraz vyjadřuje myšlenku, že Bůh ze své láskyplné štědrosti a přízně dal Ježíšovi vznešené jméno, „které je nad každé jiné jméno“. Protože Bůh může takové jméno svému Synu, Ježíšovi, dát, musí být Otec větší a Ježíš musí být jeho podřízený. (Jan 14:28; 1Ko 11:3) Proto jakákoli pocta prokazovaná Ježíši kvůli této vysoké pozici je „k slávě Boha Otce“.​—Fp 2:11.

jméno: V Bibli výraz „jméno“ někdy znamená více než jen označení. (Viz studijní poznámku k Mt 24:9.) Zde „jméno“, které Bůh dal Ježíšovi, představuje autoritu a postavení, které Ježíš přijímá od svého Otce. Kontext v 2. kapitole Filipským ukazuje, že Ježíš toto povýšené jméno obdržel po svém vzkříšení.​—Mt 28:18; Fp 2:8, 10, 11; Žd 1:3, 4.

každé jiné jméno: Doslovný překlad řeckého textu („každé jméno“, Kingdom Interlinear), který je použit v mnoha překladech, by mohl vyvolat dojem, že Ježíšovo jméno je nad Božím vlastním jménem. Taková myšlenka by však neodpovídala kontextu, protože Pavel říká: „Bůh ho [Ježíše] povýšil na nadřazené postavení a laskavě mu dal“ toto jméno. Také řecké slovo pro „každé (všechny)“ může v některých kontextech znamenat „každé jiné“ nebo „všechny ostatní“. Všimněte si například překladů v Lk 13:2 („všechny ostatní“); Lk 21:29 („všechny ostatní“); Fp 2:21 („všichni ostatní“). Kontext i způsob, jakým se toto řecké slovo používá na jiných místech, tedy podporují překlad „každé jiné“. Pavel zde vysvětluje, že Ježíšovo jméno je nad každým jiným jménem, s výjimkou jména Jehovy, který mu toto jméno dal.​—Viz také 1Ko 15:28.

ve jménu Ježíše by se mělo sklonit každé koleno: Pro každou rozumnou bytost v nebi i na zemi znamená sklonění kolena „ve jménu Ježíše“ uznání Ježíšova postavení a podřízení se jeho autoritě.​—Viz studijní poznámku k Mt 28:19.

ti pod zemí: Zřejmě odkazuje na mrtvé, o kterých Ježíš řekl, že jsou „v pamětních hrobech“. (Jan 5:28, 29) Když budou vzkříšeni z Hrobu, také se budou muset podřídit Kristově autoritě a „otevřeně uznat, že Ježíš Kristus je Pán k slávě Boha Otce.“​—Fp 2:11.

veřejně uznat: Nebo „veřejně prohlásit; vyznat.“ Kontext ukazuje, že toto uznání je spojeno s přesvědčením, že Jehova vzkřísil Ježíše z mrtvých.​—Srovnej studijní poznámku k Ř 10:9.

že Ježíš Kristus je Pán: Viz studijní poznámku k Ř 10:9.

Pán: Viz studijní poznámku k Ř 10:9. Někteří tvrdí, že fráze „Ježíš Kristus je Pán“ znamená, že on a jeho Otec, Jehova, jsou jedna osoba. Kontext však jasně ukazuje, že to nemůže být pravda, protože „Bůh ho povýšil na nadřazené postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každé jiné jméno.“​—Fp 2:9; viz studijní poznámku k Ř 10:9.

přítomnost . . . nepřítomnost: Pavel zde používá řecké slovo pa·rou·siʹa, aby popsal období, kdy bude přítomen s křesťany ve Filipech. Význam tohoto řeckého slova je naznačen Pavlem při popisu své „přítomnosti“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“ (řecky a·pou·siʹa), tedy období, kdy bude od nich vzdálen. Řecké slovo pa·rou·siʹa je použito ve zvláštním smyslu v souvislosti s neviditelnou přítomností Ježíše Krista, od okamžiku jeho nebeského uvedení na trůn jako mesiánského Krále na počátku posledních dnů tohoto systému věcí.​—Viz studijní poznámky k Mt 24:3; 1K 15:23; Fp 1:26.

stále uskutečňujte: Řecké slovo použité zde v zásadě znamená „dosáhnout; dokončit; uskutečnit“. Tvar slovesa použitý v tomto verši naznačuje trvající úsilí, a tedy vyjadřuje myšlenku práce na dokončení něčeho.

působí ve vás: Nebo „působí ve vás“. Řecké slovo e·ner·geʹo se v tomto verši objevuje dvakrát, poprvé přeloženo jako „působí“ a podruhé jako „dává vám ... sílu jednat“. Boží svatý duch neboli činná síla je největším zdrojem moci neboli energie ve vesmíru. Bůh jej použil k stvoření všech věcí. (1Mo 1:2; Ža 104:30; Iz 40:26) Prostřednictvím svého svatého ducha dává Jehova svým služebníkům potřebnou energii neboli „sílu jednat“, když jejich síla slábne. (Iz 40:31) Jehovův duch může také podle potřeby posílit přirozené schopnosti člověka. (Lk 11:13; 2Ko 4:7) Apoštol Pavel často zažíval tuto kombinaci osobního úsilí a dodatečné Boží pomoci.​—Fp 4:13; Ko 1:29.

dává vám ... touhu: Kvůli sklíčenosti, osobním selháním a dalším faktorům někteří Boží služebníci v minulosti ztratili touhu sloužit​—dokonce i touhu žít. (1Kr 19:4; Ža 73:13, 14; Jon 4:2, 3) Pavel zde ukazuje, že když taková touha chybí, Bůh je ochoten je motivovat, zvláště když od Něj hledají pomoc.​—Ža 51:10, 11; 73:17, 18.

bez reptání: Reptání zahrnuje stížnosti nebo negativní řeči, které jsou často vyjadřovány potichu, v zákulisí, spíše než otevřeně. Vytrvalí reptalové se snaží ovlivňovat druhé. Mohou přikládat velký význam svým pocitům nebo postavení, čímž upoutávají pozornost na sebe místo na Boha. Tato praxe může způsobit nesvár mezi spoluvěřícími a bránit jejich úsilí sloužit Jehovovi v jednotě. Asi v roce 55 n. l. Pavel připomněl sboru v Korintu, že reptání Izraelitů na poušti vyvolalo Jehovův hněv. (Viz studijní poznámka k 1Ko 10:10.) Ne všechno reptání však Bohu není příjemné. Řecké slovo použité zde se vyskytuje také ve Sk 6:1, kde se uvádí, že řecky mluvící Židé v Jeruzalémě „začali reptat“, protože jejich vdovy byly hmotně zanedbávány. V důsledku toho apoštolové zajistili, aby byla situace napravena.​—Sk 6:1-6.

Jsem: Nebo „můj život je.“​—Viz studijní poznámku k Jsem vyléván jako oběť úlitby v tomto verši.

Jsem vyléván jako oběť úlitby: Izraelité přinášeli úlitby vína spolu s většinou ostatních obětí, vylévajíce kalich vína na oltář. (3Mo 23:18, 37; 4Mo 15:2, 5, 10; 28:7) Zde Pavel poukazuje na sebe jako na obraznou úlitbu. Vyjádřil svou ochotu vyčerpat se jak fyzicky, tak emocionálně, aby podpořil Filipské a další spolukřesťany, když předkládali své duchovní oběti a konali svou „posvátnou službu“ Bohu. (Srovnej 2K 12:15.) Krátce před svou smrtí napsal Timoteovi: „Již jsem vyléván jako oběť úlitby a čas mého propuštění je blízko.“​—2Tm 4:6.

posvátná služba: Nebo „veřejná služba.“ Pavel tento termín aplikuje na křesťanskou službu. Jeho horlivá a láskyplná služba ve prospěch spoluvyznavačů ve Filipech jim skutečně prospěla. Na oplátku víra křesťanů ve Filipech je vedla k tomu, aby se zapojili do takové služby pro druhé lidi. Pro křesťany v římské kolonii Filipech mohlo řecké slovo lei·tour·giʹa, použité zde, připomínat občanské povinnosti vykonávané pro dobro komunity. (Viz studijní poznámku k 2K 9:12.) Takové povinnosti zahrnovaly finanční náklady, což Filipským připomínalo, že věrná služba zahrnuje osobní oběti. V křesťanských řeckých písmech je tento a příbuzné řecké termíny často používány ve spojení se službou v chrámu a křesťanskou službou. Pro toto použití viz studijní poznámky k Lk 1:23; Sk 13:2; Ř 13:6; 15:16.

Doufám . . . že k vám pošlu Timotea: Zpráva neuvádí, zda měl Timoteus tuto cestu z Říma do Filip podniknout po souši nebo po moři. Cestující putovali z Říma na východ po silnicích, které byly součástí rozsáhlé římské silniční sítě, nebo pluli lodí. Obě možnosti znamenaly obtíže. V Timoteových dobách bylo obtížné získat lodní přepravu a cestující žili a spali na palubě za všech povětrnostních podmínek. Rozbouřené moře způsobovalo nevolnost a někdy vedlo ke ztroskotání lodi. Cesta pěšky do Filip by trvala asi 40 dní, pravděpodobně nejprve po Appiově cestě, následoval krátký přejezd přes Jaderské moře a pak pokračování po souši, možná po Egnatiově cestě, až by cestovatel dorazil do Filip. (Viz Příloha B13.) Byl by vystaven živlům, ať už slunci, dešti, vedru nebo chladu, a hrozilo by mu přepadení lupiči. Ubytování v té době je popisováno jako nevábné, špinavé, přeplněné a plné blech. (Srovnej studijní poznámku ke Sk 28:15.) Přesto byl Pavel přesvědčen, že Timoteus je ochoten podstoupit tuto cestu i zpáteční cestu, aby Pavel mohl „dostat zprávy“ o duchovní pohodě křesťanů ve Filipech.

Epafroditus: Důvěryhodný křesťan ve sboru ve Filipech, který je zmíněn pouze v tomto dopise. Byl poslán do Říma, aby doručil dar Pavlovi, který byl v té době vězněn. Epafroditus pravděpodobně zamýšlel zůstat v Římě dostatečně dlouho, aby mohl Pavlovi dále pomáhat. Epafroditus však onemocněl „až téměř k smrti“, což vedlo k jeho dřívějšímu návratu do Filip, než se očekávalo.​—Fp 2:27, 28; viz studijní poznámky k Fp 2:26, 30.

spolupracovník: Viz studijní poznámky k Ř 16:3; 1K 3:9.

vyslanec: Nebo „apoštol“. Pavel zde používá řecké slovo pro „apoštola“ (a·poʹsto·los) v jeho obecném smyslu, který může znamenat „poslaný“, „vyslanec“ nebo „posel“. Epafroditus byl vyslán jako zástupce filipského sboru s darem pro Pavla, který byl tehdy vězněn v Římě.

touží spatřit vás všechny: Některé starověké rukopisy uvádějí „touží po vás všech“ a tento znění se odráží v mnoha biblických překladech. Ale znění použité zde v hlavním textu má dobrou podporu v rukopisech. Ať už je upřednostněno kterékoliv znění, celkový význam Pavlových slov je stejný, totiž že Epafroditus postrádal všechny křesťany ve Filipách.​—Viz Příloha A3.

skličený: Řecký výraz, který zde Pavel používá, je přeložen jako „velmi zarmoucený“ v popisech Ježíšova zápasu v zahradě Getsemane. (Mt 26:37; Mr 14:33) Jeden lexikon jej definuje jako „být v úzkosti, být zarmoucen, trápit se“. Důvodem Epafroditovy hluboké úzkosti bylo, že se filipské sbor dozvěděl, že onemocněl. Možná se obával, že mají dojem, že selhal v pomoci Pavlovi a místo toho se pro něj stal přítěží. Krátce po Epafroditově uzdravení jej Pavel poslal zpět do Filip s dopisem pro sbor. V tom dopise (Fp 2:25-29) Pavel vysvětlil důvod Epafroditova předčasného návratu, čímž ujistil sbor​—a nepochybně i samotného Epafrodita​—o jeho věrnosti a hodnotě.​—Viz studijní poznámky k Fp 2:25, 30.

dílo Kristovo: Nebo možná „Pánovo dílo“. Některé starověké rukopisy mají „Pánovo“, ale znění v hlavním textu má silnou podporu rukopisů.

vydal svůj život v nebezpečí: Nebo „vystavil svou duši nebezpečí“. Zřejmě existovala určitá míra rizika pro Epafrodita při plnění jeho úkolu jít do Říma a donést dar Pavlovi ve vězení. Jednou z možností může být, že nehygienické podmínky cestování a ubytování v prvním století mohly způsobit, že Epafroditus „těžce onemocněl a málem zemřel“. (Fp 2:26, 27) Každopádně Pavel říká, že Epafroditus „málem zemřel kvůli dílu Kristovu“. Pavel měl dobrý důvod Epafrodita chválit a povzbuzovat sbor ve Filipách, aby mu dal „obvyklé uvítání v Pánu“ a aby „si takové lidi drželi v úctě“.​—Fp 2:29; viz studijní poznámky k Fp 2:25, 26 a Slovníček, „Duše“.