Kolosanům 4

ti vně: To znamená ti, kteří jsou mimo duchovní bratrství, jež spojuje všechny pravé Kristovy následovníky. (Mt 23:8; srovnej 1K 5:12.) Pavel vybízí křesťany, aby jednali moudře, protože tito lidé vně mají tendenci bedlivě pozorovat tuto duchovní rodinu, aby viděli, zda její členové žijí podle standardů, které vyznávají.

využívejte čas co nejlépe: Doslova „vykupujte určený čas“. Pavel používá stejný výraz v Ef 5:16 (viz studijní poznámku). Zdá se, že Pavel v obou případech míní podobnou myšlenku, protože tento dopis i dopis Efezským napsal přibližně ve stejné době.​—Ef 6:21, 22; Ko 4:7-9.

milý: Řecké slovo khaʹris, které se v Písmu obecně používá k popsání Boží nezasloužené laskavosti, má širokou škálu významů. Zde Pavel používá toto slovo k vyjádření řeči, která je prospěšná, laskavá, přitažlivá, dokonce půvabná. (Srovnej Ef 4:29, kde je khaʹris přeloženo jako „prospěšný“.) Stejné slovo je přeloženo jako „milý“ v Lk 4:22 v souvislosti s Ježíšovou řečí v jeho rodném městě Nazaret. (Srovnej Ža 45:2 [44:3, LXX], kde Septuaginta používá khaʹris k popsání milé řeči mesiášského Krále.) Slova křesťana by měla být vždy prospěšná, laskavá, přitažlivá, dokonce půvabná. Pavel tedy naznačuje, že milá řeč není určena pouze pro vybrané jedince nebo zvláštní příležitosti; měla by být křesťanovým zvykem.

osolte solí: Sůl je v křesťanských řeckých písmech zmíněna několikrát, a to jak v doslovném, tak v obrazném smyslu. Tyto zmínky pomáhají vysvětlit, co Pavel míní. (Viz studijní poznámky k Mt 5:13; Mk 9:50.) Pavel zřejmě odkazuje na schopnost soli zvýraznit chuť jídla, dodat mu chuť a působit jako konzervant. Vyzývá tedy křesťany, aby používali řeč, která je „osolená“, aby byla přijatelná, když předávají poselství, jež může pomoci zachovat život posluchače.

Tychikus: Křesťanský služebník z provincie Asie, jehož službu si Pavel velmi vážil. (Sk 20:2-4) Pavel svěřil Tychikovi doručení dopisů Koloským, Filemonovi z koloského sboru a Efezským. Tychikus nebyl jen poslem. Jeho úkol zahrnoval předání „všech zpráv o“ Pavlovi samotném sborům, pravděpodobně včetně podrobností o Pavlově věznění, jeho stavu a potřebách. Pavel věděl, že tento „milovaný bratr a věrný služebník“ to udělá způsobem, který potěší srdce jeho posluchačů a posílí zásadní učení v Pavlově inspirovaném poselství. (Kol 4:8, 9; viz také Ef 6:21, 22.) Poté, co byl Pavel propuštěn z vězení, uvažoval o poslání Tychika na Krétu. (Tit 3:12) A když byl Pavel podruhé uvězněn v Římě, poslal Tychika do Efezu.​—2Tm 4:12.

Onesimus: Jde o téhož Onesima, který je hlavním tématem Pavlova dopisu Filemonovi. Onesimus byl uprchlý otrok, který sloužil Filemonovi, křesťanovi v Kolosách. Možná před útěkem do Říma svého pána okradl. (Fm 18) V Římě se stal křesťanem, milovaným duchovním dítětem apoštola Pavla. (Fm 10) Pavel Onesima povzbudil, aby se vrátil ke svému pánovi do Kolos, a doprovázel Tychika, který doručil Pavlovy dopisy Efezským a Koloským. (Ef 6:21, 22; Ko 4:7, 8) Možná Onesimus doručil dopis Filemonovi. Onesimus pravděpodobně podnikl dlouhou cestu do Kolos společně s Tychikem, aby nebyl zajat římskými úřady, které pátraly po uprchlých otrocích. Pavel žádá sbor, aby Onesima přijali jako „věrného a milovaného bratra“.

Marek: Také nazýván Janem v Sk 12:12, 25; 13:5, 13. (Viz studijní poznámky k Mr Titul; Sk 12:12.) Neshoda ohledně přizvání Marka na Pavlovu druhou misijní cestu (kolem roku 49–52 n. l.) vedla k „ostrému sporu“ mezi Pavlem a Barnabášem, kteří se poté rozešli. (Sk 15:37-39) Pavel však zmiňuje Barnabáše v pozitivním světle v 1K 9:6, což naznačuje, že se oba muži již smířili v době, kdy Pavel psal Koloským. Skutečnost, že Marek byl s Pavlem v Římě během tohoto prvního uvěznění, ukazuje na Pavlův rostoucí respekt k němu. Pavel dokonce nazývá Marka „pro mě velkým zdrojem útěchy“. (Viz studijní poznámka ke Kol 4:11.) Možná během návštěvy Pavla v Římě Marek sepsal evangelium, které nese jeho jméno.​—Viz také „Úvod k Markovi.“

bratranec Barnabášův: Pavel zde zmiňuje, že Marek je „bratranec Barnabášův“, což je rodinný vztah, který mohl zesílit spor zmíněný v Sk 15:37-39. (Viz studijní poznámka k Markovi v tomto verši.) Toto je jediný výskyt slova „bratranec“ (a·ne·psi·osʹ) v křesťanských řeckých písmech. Jeho primární význam je „první bratranec“, ale v širším smyslu může odkazovat na jakéhokoli bratrance.

ti obřezaní: To znamená obřezaní židovští křesťané. Bratři, které zde Pavel jmenuje, mu přišli na pomoc. (Viz studijní poznámku k velké posile v tomto verši.) Pravděpodobně neváhali stýkat se s křesťany nežidovského původu a jistě s radostí pomáhali Pavlovi kázat pohanům.​—Ří 11:13; Ga 1:16; 2:11-14.

velká posila: Nebo „posilující pomoc“. V předchozích verších Pavel zmiňuje několik bratrů, kteří mu pomáhali během jeho uvěznění v Římě. (Kol 4:7-11) Popisuje je jako „velkou posilu“, což překládá řecké slovo, které se často vyskytuje v antické literatuře a nápisech, ale v křesťanských řeckých písmech se objevuje pouze zde. Jedna referenční práce vysvětluje, že toto slovo a jeho různé tvary byly zvláště používány jako lékařské termíny ve smyslu zmírnění příznaků nemoci. Stejný zdroj dodává: „Možná díky tomuto použití je v tomto slově převládající myšlenka útěchy, povzbuzení.“ V Pavlově případě mu zmiňovaní bratři zřejmě poskytli slovní útěchu a povzbuzení, stejně jako pomoc v základních praktických záležitostech.​—Př 17:17.

Vždy se usilovně snaží: Řecké sloveso a·go·niʹzo·mai, zde přeložené jako „usilovně se snaží“, souvisí s řeckým podstatným jménem a·gonʹ, které často označovalo sportovní zápasy. (Viz studijní poznámky k Lk 13:24; 1K 9:25.) Stejně jako atlet v antických hrách usilovně bojoval o dosažení cíle nebo cílové čáry, Epafras horlivě a intenzivně prosil za své bratry a sestry v Kolosách. Zřejmě Epafras pomohl založit tamní sbor, a proto dobře znal konkrétní potřeby svých spoluvěřících v této oblasti. (Ko 1:7; 4:13) On i Pavel si přáli, aby stáli dokonalí, tedy zůstali zralými, dospělými křesťany a udrželi si pevnou naději.​—Ko 1:5; 2:6-10.

Lukáš: Lukáš je jmenován třikrát v křesťanských řeckých písmech, pokaždé apoštolem Pavlem. (2Tm 4:11; Fm 24) Lukáš byl pravděpodobně řecky mluvící Žid, který se stal křesťanem pravděpodobně někdy po Letnicích roku 33 n. l. Napsal evangelium, které nese jeho jméno, a poté knihu Skutků. (Viz studijní poznámka k Lk Titul.) Doprovázel Pavla během jeho druhé a třetí misijní cesty. A byl s ním, když byl apoštol dva roky vězněn v Caesareji. Cestoval s Pavlem do Říma, když tam byl Pavel poprvé uvězněn. Tehdy Pavel napsal dopis Kolosanům. Lukáš byl opět s Pavlem během apoštolova posledního věznění, které zřejmě vedlo k Pavlovu mučednictví.​—2Tm 4:11.

milovaný lékař: Tento verš je jediný, který přímo zmiňuje Lukášovo povolání. Ačkoli byl Pavel energický, nebyl imunní vůči fyzickým nemocem (Ga 4:13); proto pro něj mohlo být dodatečnou útěchou mít Lukáše jako společníka. Křesťané v Kolosách pravděpodobně znali profesionální lékaře, protože v této oblasti bylo několik lékařských škol.

Démas: Pavel zmiňuje tohoto spolupracovníka také ve svém dopise Filemonovi. (Fm 24) Jen o několik let později byl však Pavel podruhé uvězněn v Římě. Odtamtud napsal: „Démas mě opustil, protože si zamiloval nynější systém věcí“; Démas se vrátil do Soluně, možná do svého rodného města.​—2Tm 4:10.

ke sboru v jejím domě: Viz studijní poznámku k 1K 16:19.

přečtěte si ten z Laodikeje: Pavel zde odkazuje na dopis, který napsal laodikejskému sboru, dopis, který dnes nemáme k dispozici. (Srovnej studijní poznámku k 1Ko 5:9.) Zmínka o tomto dopise naznačuje, že Pavel napsal dopisy navíc k těm, které se staly součástí inspirovaného biblického textu. Tento dopis mohl opakovat body, které byly dostatečně pokryty v kanonických dopisech. Každopádně Pavlova slova zde odhalují, že důležité dopisy, jako byly Pavlovy, kolovaly mezi sbory prvního století a byly předčítány veřejnosti. (1Te 5:27) Existuje apokryfní dopis, který se vydává za Pavlův dopis Laodikejským a který byl pravděpodobně napsán kolem čtvrtého století n. l. Avšak starověké sbory jej nikdy nepovažovaly za kanonický.​—Viz Slovníček, „Kánon (biblický kánon).“

Archippus: Zdá se, že jde o stejného Archippa, kterého Pavel nazývá „naším spolubojovníkem“ ve svém dopise Filemonovi. Pavel adresuje tento krátký dopis „Filemonovi . . . , sestře Apphii a Archippovi“ a také sboru v Filemonově domě. (Fm 1, 2) Mnoho biblických učenců se domnívá, že tito tři křesťané mohli být členy jedné rodiny. Tento závěr se zdá rozumný, i když jej nelze prokázat. Kromě toho, že Archippus přijal službu, Bible o něm prozrazuje jen málo. Pavel ho nemusel nutně napravovat, když mu řekl, aby „dával pozor na službu“. Pavel chtěl, aby všichni křesťané svou službu vážili a věrně ji plnili.​—Srovnej studijní poznámku k 2K 4:7.

Zde je můj pozdrav . . . mou vlastní rukou: Pavel píše závěrečný pozdrav vlastní rukou, zřejmě aby potvrdil pravost dopisu. Podobné pozdravy zahrnul na závěr některých dalších svých dopisů, což pravděpodobně naznačuje, že často používal písaře k sepsání svých dopisů.​—1K 16:21; 2Te 3:17.