Skutky 2

Letnice: Řecké slovo pen·te·ko·steʹ (znamenající „50. [den]“) se v křesťanských řeckých písmech používá k označení toho, co je v hebrejských písmech nazýváno „svátkem sklizně“ (2Mo 23:16) a „svátkem týdnů“ (2Mo 34:22). Tento svátek se konal na konci sedmitýdenního období sklizně, které zahrnovalo nejprve sklizeň ječmene a poté sklizeň pšenice. Svátek Letnic se slavil 50. den počítaný od 16. nisanu, dne, kdy byla přinesena snopka prvotin ječmenné sklizně. (3Mo 23:15, 16) Podle hebrejského kalendáře připadají Letnice na 6. sivanu. (Viz Příl. B15.) Pokyny k tomuto svátku jsou uvedeny v 3Mo 23:15-21; 4Mo 28:26-31 a 5Mo 16:9-12. Svátek Letnic přiváděl do Jeruzaléma velké množství Židů a proselytů z dalekých zemí. Svátek měl podporovat pohostinnost a laskavost k lidem bez ohledu na jejich postavení nebo původ​—ať už to byli svobodní, otroci, chudí, sirotci, vdovy, Levité nebo cizí usedlíci. (5Mo 16:10, 11) To učinilo Letnice roku 33 n. l. v Jeruzalémě ideální příležitostí pro zrod křesťanského sboru s jeho posláním vydávat svědectví všem lidem o „velkolepých Božích skutcích“. (Sk 1:8; 2:11) Židé tradičně zastávají názor, že Letnice odpovídaly době udělení Zákona na hoře Sinaj, kdy byl Izrael oddělen jako Boží vyvolený národ. Bylo to na počátku třetího měsíce (sivanu), kdy se Izraelité shromáždili u hory Sinaj a přijali Zákon. (2Mo 19:1) Stejně jako Mojžíš jako prostředník uvedl Izrael do zákona smlouvy, tak Ježíš Kristus jako Prostředník duchovního Izraele nyní přivedl tento nový národ do nové smlouvy.

jazyky: Nebo „řeči“. V Bibli může řecké slovo glosʹsa odkazovat na „jazyk“ jako orgán řeči. (Mr 7:33; Lk 1:64; 16:24) Může však být také použito obrazně k označení jazyka nebo lidí hovořících určitým jazykem. (Zj 5:9; 7:9; 13:7; pozn.) Toto řecké slovo se nachází v Sk 2:3, kde popisuje „jazyky jako z ohně“, které byly viditelné. Vylití svatého ducha tedy bylo zjevné díky těmto „jazykům“, které spočinuly na každém z učedníků, a díky jejich mluvení různými jazyky.

svou vlastní mateřskou řeč: Dosl., „naše vlastní řeč, ve které jsme se narodili“. Řecké slovo zde přeložené jako „řeč“ je di·aʹle·ktos. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:4.) Mnozí, kteří učedníky slyšeli, možná mluvili mezinárodním jazykem, pravděpodobně řečtinou. Jako „zbožní Židé“ možná také rozuměli hebrejským bohoslužbám v jeruzalémském chrámu. (Sk 2:5) Ale slyšení dobré zprávy v jazyce, který znali od dětství, upoutalo jejich pozornost.

provincie Asie: Viz Slovníček, „Asie.“

proselyté: Viz studijní poznámku k Mt 23:15.

sladké víno: Nebo „mladé víno“. Řecké slovo gleuʹkos, které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde, odkazuje na sladké mladé víno, které je v procesu kvašení.

třetí hodina dne: To znamená přibližně 9:00 dopoledne. V prvním století n. l. Židé počítali den jako 12 hodin, počínaje východem slunce kolem 6:00 ráno (Jan 11:9). Třetí hodina tedy byla kolem 9:00 dopoledne, šestá hodina kolem poledne a devátá hodina kolem 15:00 odpoledne. Protože lidé neměli přesné časoměrné přístroje, obvykle uváděli pouze přibližný čas události.​—Jan 1:39; 4:6; 19:14; Sk 10:3, 9.

v posledních dnech: V tomto citátu z Joelova proroctví Petr pod vlivem inspirace používá frázi „v posledních dnech“ namísto výrazu „potom“, který je použit v původním hebrejském textu a v Septuagintě. (Jl 2:28 [3:1, LXX]) Joelovo proroctví se naplnilo, když byl o Letnicích vylit svatý duch. Petrovo použití termínu „poslední dny“ tedy naznačuje, že toto zvláštní časové období začalo a že bude předcházet „velkému a slavnému dni Jehovovu“. Tento „den Jehovův“ zřejmě přinese „posledním dnům“ jejich závěr. (Sk 2:20) Petr mluvil k přirozeným Židům a židovským proselytům, takže jeho inspirovaná slova musela mít počáteční naplnění týkající se jich. Jeho výrok zřejmě naznačoval, že Židé žili v „posledních dnech“ systému věcí, který měl své centrum uctívání v Jeruzalémě. Dříve sám Ježíš předpověděl zničení Jeruzaléma a jeho chrámu. (Lk 19:41–44; 21:5, 6) K tomuto zničení došlo v roce 70 n. l.

mého ducha: Řecké slovo pneuʹma zde odkazuje na Božího svatého ducha neboli činnou sílu. V Jl 2:28, který je zde citován, je použito odpovídající hebrejské slovo ruʹach. Obě slova, hebrejské i řecké, vyjadřují základní myšlenku něčeho, co je lidskému zraku neviditelné a co prokazuje sílu v pohybu.​—Viz Slovníček, „Duch“.

všeliké tělo: Nebo „všechny druhy (typy) lidí“. Doslova „veškeré tělo“. Řecké slovo sarx (často překládané jako „tělo“) je zde použito ve vztahu k živým lidem, takže „veškeré tělo“ by obecně odkazovalo na celé lidstvo. (Viz studijní poznámku k Jan 17:2.) V tomto kontextu má však řecká fráze „veškeré tělo“ užší význam. Bůh nevylil svého ducha na všechny lidi na zemi ani dokonce na všechny lidi v Izraeli, takže se nejedná o všechny lidi bez výjimky. Spíše tato fráze odkazuje na všechny druhy lidí bez rozdílu. Bůh vylil svatého ducha na ‚syny a dcery, mladíky a starce, otroky a otrokyně‘, tedy na všechny druhy lidí. (Sk 2:17, 18) Podobné použití řeckého slova pro „všechny“ (pas) najdeme v 1Tm 2:3, 4, kde se uvádí, že je Boží vůlí, aby „všechny druhy lidí byly zachráněny“.​—Viz studijní poznámku k Jan 12:32.

budou prorokovat: Řecký termín pro·phe·teuʹo doslova znamená „mluvit otevřeně“. V Písmu je používán pro oznamování zpráv z božského zdroje. Ačkoli často zahrnuje myšlenku předpovídání budoucnosti, základní význam slova není předvídání. Řecké slovo může také odkazovat na odhalení věci božským zjevením. (Viz studijní poznámky k Mt 26:68; Mk 14:65; Lk 22:64.) V tomto kontextu svatý duch podnítil některé k prorokování. Tím, že oznamovali „velkolepé věci“, které Jehova učinil a ještě učiní, sloužili jako mluvčí Nejvyššího. (Sk 2:11) Hebrejské slovo pro „prorokovat“ nese podobnou myšlenku. Například v Ex 7:1 je Áron označen jako Mojžíšův „prorok“ v tom smyslu, že se stal Mojžíšovým mluvčím, nikoli v tom smyslu, že by předpovídal budoucí události.

starci: Nebo „starší muži“. Zde řecký termín pre·sbyʹte·ros pravděpodobně odkazuje na muže pokročilého věku v protikladu k „mladíkům“ zmíněným dříve v tomto verši. V jiných kontextech je stejný termín používán pro muže, kteří zastávají postavení autority a odpovědnosti ve společenství nebo národě.​—Sk 4:5; 11:30; 14:23; 15:2; 20:17; viz studijní poznámku k Mt 16:21.

divy: Nebo „znamení“. V křesťanských řeckých písmech je řecké slovo teʹras vždy používáno ve spojení se slovem se·meiʹon („znamení“), přičemž oba termíny jsou použity v množném čísle. (Mt 24:24; Jan 4:48; Sk 7:36; 14:3; 15:12; 2K 12:12) V zásadě teʹras odkazuje na cokoli, co vyvolává úžas nebo ohromení. Když termín jasně odkazuje na něco, co předznamenává, co se stane v budoucnosti, je v poznámce použit alternativní překlad „znamení“.

Jehova: V tomto citátu z Joe 2:31 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako YHWH).​—Viz Příloha C.

Jehova: V tomto citátu z Joe 2:32 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako YHWH).​—Viz Příloha C.

Nazaretský: Viz studijní poznámku k Mr 10:47.

zázraky: Nebo „znamení.“ Zázraky, které Bůh způsobil, že Ježíš vykonal, sloužily jako důkaz, že byl poslán Bohem. Tato zázračná uzdravení a vzkříšení také ukazovala, nebo předznamenávala, co Ježíš v budoucnu vykoná ve větším měřítku.​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

vůle: Nebo „rada“. Řecké slovo bou·leʹ je přeloženo jako „rada [nebo „vedení; směrování“, pozn. pod čarou]“ v Lk 7:30 a jako „záměr“ v Žd 6:17.​—Viz studijní poznámku ke Sk 20:27.

porodní bolesti smrti: Ačkoli Bible jasně říká, že ve smrti není žádné vědomí ani pocit bolesti (Ž 146:4; Ka 9:5, 10), zde se o „smrti“ říká, že způsobuje „porodní bolesti“ nebo „bolest“. Toto vyjádření bylo pravděpodobně použito, protože smrt je zde představena jako hořká a tísnivá zkušenost. (1Sa 15:32, pozn. pod čarou; Ž 55:4; Ka 7:26) To platí nejen pro bolest, která ji obvykle předchází (Ž 73:4, 5), ale také pro ztrátu veškeré činnosti a svobody, kterou přináší její ochromující sevření (Ž 6:5; 88:10). Zřejmě v tomto smyslu Ježíšovo vzkříšení osvobodilo jeho od „porodních bolestí smrti“, vysvobodilo ho z jejího tísnivého a omezujícího sevření. Zatímco řecké slovo (o·dinʹ), zde přeložené jako „porodní bolesti“, je jinde použito ve významu porodních bolestí (1Te 5:3), může také odkazovat na bolest, neštěstí nebo tíseň v obecném smyslu (Mt 24:8). Výraz „porodní bolesti smrti“ se nachází v Septuagintě na 2Sa 22:6 a Ž 18:4 (17:5, LXX), kde hebrejský masoretský text čte „provazy Hrobu“ a „provazy smrti“. Zajímavé je, že ve starověkých hebrejských rukopisech, které byly psány bez samohlásek, má výraz pro „provaz“ (cheʹvel) stejný souhláskový pravopis jako hebrejský výraz pro „porodní bolest“. To může vysvětlovat překlad nalezený v Septuagintě. V každém případě výrazy „porodní bolesti smrti“ a „provazy smrti“ vyjadřují stejnou celkovou myšlenku, totiž hořkou a tísnivou zkušenost smrti.

Jehova: V tomto citátu z Žalmu 16:8 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako YHWH).​—Viz Příloha C.

I: Dosl., „mé tělo“. Petr uvádí tento citát z Žalmu 16 slovy: „David o něm říká“, tedy o Mesiáši, Ježíšovi. (Sk 2:25) V tomto verši (Sk 2:26) a v Ž 16:9 používají řecký a hebrejský text výraz „tělo“, který může označovat lidské tělo nebo samotného člověka. Ačkoli Ježíš věděl, že bude usmrcen jako výkupní oběť, přebýval v naději. Ježíš věděl, že ho jeho Otec vzkřísí, že jeho oběť bude úspěšně sloužit jako výkupné za lidstvo a že jeho tělo neuvidí porušení, tedy rozklad.​—Sk 2:27, 31.

mne: Nebo „moji duši.“ V tomto citátu z Ža 16:10 je řecké slovo psy·kheʹ použito k překladu hebrejského slova neʹphesh, oba termíny jsou tradičně překládány jako „duše.“ Žalmista použil „duši“ k označení sebe sama. O letnicích, když Petr oznamoval Židům Kristovo vzkříšení, aplikoval tento Davidův žalm na Ježíše.​—Sk 2:24, 25; viz Slovníček, „Duše,“ a Příloha A2.

Hrob: Nebo „Hades.“ Řecký termín haiʹdes, který možná znamená „neviditelné místo,“ se vyskytuje desetkrát v křesťanských řeckých písmech. (Viz Mt 11:23; 16:18; Lk 10:15; 16:23; Sk 2:27, 31; Zj 1:18; 6:8; 20:13, 14.) Tento verš cituje Ža 16:10, který používá odpovídající hebrejský termín „šeol“, také překládaný jako „Hrob.“ Septuaginta obecně používá řecký „Hades“ jako ekvivalent hebrejského „šeolu“. V Písmu oba termíny odkazují na společný hrob lidstva; jiné původní jazykové termíny označují jednotlivý hrob. Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označené jako J^{7, 8, 11, 12, 14-18, 22} v Příloze C4) zde používají termín „šeol“.​—Viz Příloha A2.

v tvé přítomnosti: Dosl., „s (před) tvou tváří.“ V tomto citátu z Žalmu 16:11 řecký text doslovně překládá hebrejský originál. Hebrejský výraz „s něčí tváří“ je idiom, který znamená „v něčí přítomnosti“.

Bůh: Dostupné řecké rukopisy zde používají slovo The·osʹ, „Bůh“. Stojí za zmínku, že některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označené jako J^{7, 8, 10} v Příloze C4) zde používají Tetragrammaton.

jednoho z jeho potomků: David obdržel slib, že jeden z jeho potomků se stane mesiánským „potomkem“ slíbeným v 1Mo 3:15. (2Sa 7:12, 13; Ža 89:3, 4; 132:11) Tento slib se naplnil v Ježíši, protože jak jeho matka, tak jeho adoptivní otec pocházeli z krále Davida. Řecký výraz přeložený jako „potomek“ odráží hebrejský idiom, který doslova zní „plod jeho beder“. V lidském těle se v bedrech nacházejí rozmnožovací orgány. (1Mo 35:11, pozn. pod čarou; 1Kr 8:19, pozn. pod čarou.) Člověkův potomek je také označován jako „plod lůna [nebo „těla“]“ a existují další podobné výrazy, kde „plod“ odkazuje na produkt lidského rozmnožování.​—1Mo 30:2, pozn. pod čarou; 5Mo 7:13, pozn. pod čarou; Ža 127:3; Pl 2:20, pozn. pod čarou; Lk 1:42.

Hrob: Nebo „Hades“, tedy společný hrob lidstva.​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:27 a Slovníček, „Hrob“.

ani jeho tělo nevidělo porušení: Nebo „ani jeho tělo nepoznalo rozklad“. Jehova nedovolil, aby fyzické tělo Ježíše podlehlo rozkladu v prach jako těla Mojžíše a Davida, mužů, kteří předobrazovali Krista. (5Mo 34:5, 6; Sk 2:27; 13:35, 36) Aby mohl být Ježíš „posledním Adamem“ (1K 15:45) a „odpovídajícím výkupným“ za celé lidstvo (1Tm 2:5, 6; Mt 20:28), muselo jeho tělo být skutečným lidským tělem. Muselo být dokonalé, neboť mělo být předloženo Jehovovi Bohu jako výkupná cena, aby získal zpět to, co ztratil Adam. (Heb 9:14; 1Pt 1:18, 19) Žádný nedokonalý Adamův potomek nemohl poskytnout potřebnou výkupnou cenu. (Ža 49:7-9) Z tohoto důvodu nebyl Ježíš počat obvyklým způsobem. Místo toho, jak řekl svému Otci, zřejmě při představování se ke křtu: „Připravils mi [Jehovo] tělo“, tedy dokonalé lidské tělo, které mělo být obětováno. (Heb 10:5) Když učedníci přišli k Ježíšovu hrobu, zjistili, že jeho tělo zmizelo, ale našli plátna, do nichž bylo zabaleno. Jehova zřejmě odstranil tělesné tělo svého milovaného Syna, než začalo podléhat rozkladu.​—Lk 24:3-6; Jan 20:2-9.

Jehova: Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH), se v původním hebrejském textu vyskytuje na místě citovaném z Ž 110:1. Jak je však vysvětleno v Příl. A5, většina biblických překladů Boží jméno v tzv. Novém zákoně nepoužívá, dokonce ani v citacích z Hebrejských písem. Stojí za zmínku, že některá vydání King James Version ze 17. století zde a na třech dalších místech, kde je Ž 110:1 citován v křesťanských řeckých písmech, používají výraz „PÁN“ velkými písmeny a malými verzálkami. (Mt 22:44; Mk 12:36; Lk 20:42) Pozdější vydání v této praxi pokračovala. Protože „PÁN“ je v Hebrejských písmech tohoto překladu používán tam, kde původní hebrejský text obsahuje Boží jméno, použití „PÁN“ v křesťanských řeckých písmech naznačuje, že překladatelé měli za to, že odkaz je na Jehovu. Za pozornost stojí také to, že New King James Version, poprvé vydaná v roce 1979, rozšířila toto použití „PÁN“ na všechny výskyty tohoto slova, když odkazuje na Boží jméno v citacích z Hebrejských písem.​—Viz Příl. C.

přibit na kůl: Nebo „připevněn na kůl (sloup).“​—Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

Čiňte pokání: Řecké slovo me·ta·no·eʹo použité zde by mohlo být doslova přeloženo jako „změnit své smýšlení“, což znamená změnu v myšlení, postoji nebo záměru. Dříve Jan Křtitel „kázal křest na znamení pokání k odpuštění hříchů“. (Viz studijní poznámku k Mr 1:4.) Tento křest zahrnoval pokání za odchýlení se od poslušnosti předpisům Mojžíšova zákona a toto pokání připravilo Boží lid na to, co mělo přijít. (Mr 1:2-4) Ale Petr zde poukázal na to, že v souladu s Ježíšovým příkazem uvedeným v Mt 28:19, bude Boží lid potřebovat činit pokání a nechat se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění . . . hříchů. Protože Židé Ježíše jako Mesiáše odmítli, pokání a projev víry v něj byl novým a zásadním faktorem při hledání a přijímání Božího odpuštění. Mohli veřejně prokázat takovou víru tím, že se nechali ponořit do vody ve jménu Ježíše Krista. Tímto způsobem by symbolizovali své osobní zasvěcení Bohu skrze Krista.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:8, 11 a Slovníček, „Pokání.“

Jehova: Dochované řecké rukopisy zde používají výraz „Pán“ (řecky Kyʹri·os). Jak je však vysvětleno v Příloze C, existuje řada důvodů domnívat se, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova. Jak ukazují Sk 2:33-38, zaslíbení, které Petr zmiňuje v tomto verši, odkazuje na to, co je uvedeno v Jl 2:28-32 o vylití svatého ducha. Fráze všem těm, které si náš Bůh Jehova povolá k sobě, tak zřejmě odráží slova nalezená na konci Jl 2:32. Hebrejský text Jl 2:32 používá Boží jméno třikrát, konkrétně uvádí, že Jehova je ten, kdo povolává.​—Viz úvod Přílohy C3; Sk 2:39.

lidé: Nebo „duše“. Řecké slovo psy·kheʹ, tradičně překládané jako „duše“, zde odkazuje na živého člověka.​—Viz Slovníček, „Duše“.

k společnému sdružování: Nebo „k vzájemnému sdílení“. Základní význam řeckého slova koi·no·niʹa je „sdílení; společenství“. Pavel toto slovo několikrát použil ve svých dopisech. (1K 1:9; 10:16; 2K 6:14; 13:14) Kontext tohoto verše ukazuje, že toto společenství zahrnuje blízké přátelství, nikoli jen náhodnou známost.

k lámání chleba: Dosl., „k lámání chleba“.​—Viz studijní poznámku ke Sk 20:7.

všichni: Nebo „každá duše.“ Řecké slovo psy·kheʹ, tradičně překládané jako „duše“, zde odkazuje na živou osobu.​—Viz Slovníček, „Duše.“

divy: Nebo „znamení.“​—Viz studijní poznámka ke Sk 2:19.

v různých domech: Nebo „dům od domu.“ Zde předložka ka·taʹ, jak je použita v řeckém výrazu katʼ oiʹkon (doslova „podle domu“), může být chápána v distributivním smyslu. Zřejmě během této doby potřeby se učedníci scházeli a společně jedli v různých domech spoluvěřících, kteří žili v Jeruzalémě nebo jeho okolí.​—Viz studijní poznámky ke Sk 5:42; 20:20.

Jehova: Dostupné řecké rukopisy zde používají výraz „Pán“ (řecky ho . . . Kyʹri·os). Jak je však vysvětleno v Příloze C, existuje několik důvodů domnívat se, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova.​—Viz úvod k Příloze C3; Sk 2:47.