Titovi 2

prospěšné: Nebo „zdravé; užitečné.“​—Viz studijní poznámku k 1Tm 6:3.

starší muži: Pavel zde používá řecké slovo (pre·sbyʹtes), které v křesťanských řeckých písmech označuje fyzicky starší muže. (Viz také Lk 1:18; Fm 9.) Tento výraz souvisí s řeckým slovem (pre·sbyʹte·ros), které Pavel použil dříve v tomto dopise, když Tita vybízel, aby „v každém městě ustanovil starší [doslova „starší muže“]“. (Tit 1:5; viz studijní poznámku ke Sk 11:30.) Kontext však ukazuje, že Pavel zde oslovuje všechny křesťanské muže pokročilého věku, ať už slouží jako starší sboru, nebo ne. Ve skutečnosti Pavel pokračuje pokyny pro různé věkové skupiny ve sboru, jako jsou „starší ženy“ a „mladší muži“.​—Tit 2:3-6.

střídmí v návycích: Viz studijní poznámku k 1Tm 3:2.

rozvážní: Viz studijní poznámku k 1Tm 3:8.

zdrženliví: Viz studijní poznámku k 1Tm 3:2.

zdraví ve víře, v lásce, ve vytrvalosti: Řecké slovo pro „zdravý“ se původně vztahuje k fyzickému zdraví. (Lk 5:31) Pavel ho však používá v přeneseném smyslu. Tímto lékařským přirovnáním povzbuzuje „starší muže“, aby si udržovali silné duchovní zdraví.

Stejně tak ať jsou starší ženy: Pavel ukazuje, že zralé křesťanky, podobně jako „starší muži“, o kterých právě hovořil, hrají v sboru zásadní roli. Například „starší ženy“ mohou mít pozitivní vliv na mladší ženy. (Tit 2:2, 4, 5) Rodiny na Krétě byly vystaveny špatné morální atmosféře a falešným učitelům, kteří „převraceli celé domácnosti“. (Tit 1:11, 15, 16) Proto Pavel žádá o pomoc zralé ženy, aby posílily křesťanské rodiny.

chovají se důstojně: Řecké slovo přeložené jako „důstojně“ bylo v mimobiblických spisech používáno ve vztahu ke kněžím a dalším, kteří byli „zapojeni do posvátných povinností“. Zde naznačuje jednání s hlubokou úctou k Bohu. (Srovnej 1Ti 2:10.) Řecké slovo pro „chování“ v tomto kontextu zdůrazňuje činy, které vycházejí z postoje člověka. Křesťanky, které Pavel zmiňuje, si měly uvědomit, že jejich každodenní chování a postoj by měly být v souladu s Jehovovými posvátnými měřítky.

ne pomlouvačné: Pavel chce, aby starší křesťanky dávaly dobrý příklad tím, že nedopustí, aby jejich rozhovory sklouzly k negativním pomluvám a urážkám. (Ža 15:3; 1Ti 3:11; viz studijní poznámka k 2Ti 3:3.) Dodává, že by neměly být otrokyněmi mnoha vína. Mezi nebezpečí nadměrného pití patří, že často vede k bezhlavému mluvení, což může vést k pomluvám.​—Př 20:1; 23:33.

učitelkami toho, co je dobré: Tato fráze zdůrazňuje důstojnou roli starších žen v sboru. V jiném dopise Pavel napsal, že ženy neměly být ustanovovány jako učitelky sboru, protože tuto roli Bůh vyhradil starším. (1Ti 2:12; viz studijní poznámky k 1Ti 2:11.) Zde však Pavel zdůrazňuje důležité způsoby, jakými měly křesťanky učit druhé. Ať už ve službě, v neformálním nebo soukromém prostředí, učily slovem i příkladem. Mohly tak být zásadním pozitivním vlivem.

aby mladší ženy nabádaly: Řecké slovo přeložené jako „nabádat“ by také mohlo být přeloženo jako „učit; přivádět [mladší ženy] k rozumu“. Souvisí s výrazy přeloženými jako „střízlivý myslí“ jinde v tomto dopise. (Tit 1:8; 2:2, 5, 6) Jeden lexikon naznačuje, že toto slovo zahrnuje učení druhých, aby byli rozvážní, chovali se správně a používali dobrý úsudek. Starší ženy by takové láskyplné vedení mladším ženám poskytovaly tím, že by šly dobrým příkladem a sdílely biblické rady. Pavel věřil, že věrné sestry budou mít na paměti inspirované principy, které zaznamenal o respektování důstojnosti a soukromí druhých.​—1Te 4:11; 1Ti 5:13.

milovat své muže: Pavel zde používá jedno řecké slovo, které bylo často uváděno jako chvála dobré manželky. Apoštol nepředpokládá, že manželka by automaticky milovala svého muže. Mnoho žen v těch dobách mělo malý nebo žádný vliv na výběr životního partnera. V některých případech tedy mohlo být pro ženu výzvou takovou náklonnost rozvíjet.

milovat své děti: Tento výraz, stejně jako předchozí („milovat své muže“), také překládá jedno řecké slovo, které bylo často používáno k chvále dobré manželky. Pavlova rada ukazuje, že přirozená láska matky k dětem může být pěstována a posilována. Starší ženy mohly pomáhat budovat rodiny v sboru tím, že by mladší matky povzbuzovaly, aby svým dětem i nadále projevovaly lásku a vedení, které potřebují.​—2Ti 1:5; 3:14, 15.

pečující o domácnost: Nebo „starající se o své domovy“. V Pavlově době se ženy běžně staraly o domácí povinnosti, ačkoli existovaly výjimky. Apoštol však nenaznačuje, že by se ženy měly omezovat pouze na domácí činnosti; taková představa by nebyla v souladu s Písmem. (Př 31:10–31; Sk 18:2, 3) Tímto výrazem Pavel ukazuje, že péče o domácnost byla důležitou a nezbytnou povinností. Křesťanské ženy, které by zanedbávaly své rodiny, by negativně odrážely na sboru a jeho poselství. Pavel možná také použil „pečující o domácnost“ jako protiklad k bezcenným činnostem, které zabíraly čas některým ženám. (1Tm 5:13, 14) Jehova dal jak mužům, tak ženám důležité odpovědnosti v péči o jejich domácnost.​—1Tm 5:8 a studijní poznámky.

podřizující se svým vlastním manželům: Viz studijní poznámku ke Kol 3:18.

aby Boží slovo nebylo haněno: Pavel právě ukázal, jak se křesťanské ženy mohou ve svém každodenním životě chovat čestně. Nyní vysvětluje proč. Pokud by křesťanské ženy dávaly špatný příklad, nekřesťanští pozorovatelé by kritizovali „slovo“, neboli poselství, Boží. Tvrdili by, že křesťanské poselství neprodukuje v lidech dobré vlastnosti. Na druhé straně ženy, které by se chovaly čestně, by příznivě odrážely na Bohu a jeho poselství, a možná by dokonce některé přiměly stát se křesťany.​—1Pt 2:12; viz studijní poznámku ke Kol 3:8.

stále mladší muže povzbuzuj: Pavel zde používá silnější sloveso než „mluv“, které použil v Titovi 2:1. V tomto kontextu řecké sloveso pro „povzbuzovat“ znamená „přesvědčovat s autoritou“. (Viz studijní poznámka k Římanům 12:8.) Titus však neměl uplatňovat autoritu tvrdým nebo nelaskavým způsobem; místo toho měl být pro mladší muže „vzorem dobrých skutků“. (Titovi 2:7) Dále Pavel používá průběhový slovesný tvar (zde přeložený jako „stále povzbuzuj“), což naznačuje, že Titus potřeboval poskytovat neustálá připomenutí.

rozumný: Viz studijní poznámka k 1. Timoteovi 3:2.

zdravá řeč, která nemůže být kritizována: Řecké slovo pro „zdravá“ může být také přeloženo jako „prospěšná“ nebo „užitečná“. Je pravda, že i dokonalá řeč může narazit na kritiku. (Srovnej Jan 6:58-61.) Výraz zde přeložený jako „nemůže být kritizována“ však vyjadřuje myšlenku, že zdravá řeč nemůže být spravedlivě kritizována nebo odsouzena. Titův dobrý příklad v řeči by dobře odrážel na sbor a mohl by dokonce zahanbit odpůrce.

Ať jsou otroci podřízeni svým pánům: Někteří by mohli dojít k závěru, že Pavel zde schvaluje instituci otroctví, ale ve skutečnosti pouze uznává realitu své doby, kterou křesťané neměli pravomoc změnit. Je pravda, že v 1K 7:21 Pavel vyzýval otroky, kteří byli křesťany, aby „využili příležitosti“ k osvobození, pokud to mohli legálně učinit. Ne všichni to však mohli. Proto zde vyzývá křesťany, kteří jsou otroky, aby byli svědomití a svými činy přinášeli slávu Jehovovi.​—Viz studijní poznámky k 1Tm 6:1.

nekráde: Řecké sloveso zde přeložené jako „krást“ není to nejběžněji používané pro „krást“. Toto sloveso doslova znamená „odložit si pro sebe“, ale mohlo by také vyjadřovat význam „zneužít prostředky pro vlastní prospěch“ nebo „zpronevěřit“. Stejné slovo je přeloženo jako „tajně zadržet“ ve Sk 5:2, 3 v příběhu o hříchu Ananiáše. V řecké Septuagintě, je toto sloveso použito v Joz 7:1 k popisu, jak Achan neoprávněně vzal něco, co patřilo Jehovovi. Jedna referenční práce vysvětluje, že v Pavlových dobách bylo mnoho otroků „pověřeno úkolem nakupovat a často měli na starosti velké množství peněz.“ Byli tedy v pokušení krást od svých pánů. Křesťanští otroci, kteří takovému pokušení odolali, ukázali, že jsou naprosto důvěryhodní.​—Viz studijní poznámka k Ef 4:28.

ozdobí učení: Řecký termín zde přeložený jako „ozdobit“ byl také použit v souvislosti s drahými kameny, které zdobily Herodův chrám, s přitažlivými vlastnostmi, které mohly křesťanské ženy pěstovat, a s krásou Nového Jeruzaléma. (Lk 21:5; 1Tm 2:9; 1Pt 3:5; Zj 21:2) Jak zde Pavel naznačuje, je možné, aby křesťan ozdobil nebo ukázal krásu Božího poselství. Křesťanský otrok, který respektoval a poslouchal svého pána, mohl učinit biblická učení přitažlivými. Pozorovatelé mohli jasně vidět rozdíl mezi křesťanským otrokem a otrokem, který byl známý jako líný, hádavý a náchylný ke krádežím.

našemu Spasiteli, Bohu: Viz studijní poznámka k 1Tm 1:1.

přináší záchranu: Viz studijní poznámku k 1Tm 2:4.

všem druhům lidí: Viz studijní poznámku k 1Tm 2:4.

Vychovává nás: Pavel zde odkazuje na „nezaslouženou laskavost Boží“. Jehova Bůh projevil lidstvu velkou lásku a nezaslouženou laskavost tím, že poskytl výkupní oběť Krista Ježíše, která přináší „záchranu lidem všeho druhu“. (Tit 2:11; Ef 1:7; 2:4–7) Jak Pavel vysvětluje, tato laskavost vychovává Kristova následovníka. Vedou ho a motivují. (2K 5:14, 15) Poté, co se křesťan dozví, co pro něj Jehova udělal, chce žít způsobem, který potěšuje jeho nebeského Otce. Například se učí odmítat nesprávné touhy a negativní povahové rysy, které odrážejí „nynější systém věcí“ ovládaný Satanem. (Viz studijní poznámky k Ef 2:2.) Křesťan usilovně pracuje na rozvoji takových pozitivních vlastností, jako je střízlivost mysli, spravedlnost a zbožnost.​—Viz studijní poznámky k 1Tm 3:2; 4:7.

bezbožnost: Viz studijní poznámka k Ř 1:18 pro vysvětlení termínu „bezbožnost“, který je opakem „zbožnosti“.

zbožnost: Pro vysvětlení výrazu „zbožnost“ viz studijní poznámka k 1Tm 4:7; viz také studijní poznámka k 1Tm 2:2.

nynější systém věcí: Nebo „nynější věk“.​—Viz studijní poznámka k 1Tm 6:17; Slovníček, „Systém(y) věcí“.

blažená naděje: V Bibli se naděje vztahuje na „důvěřivé očekávání toho, co se jistě stane“, jak vysvětluje jeden odborný zdroj. Pavel zde odkazuje na naději některých lidí být vzkříšeni jako nesmrtelné duchovní bytosti a spoluvládcové s Ježíšem Kristem v „jeho nebeském Království“. (2Tm 4:18; Zj 5:10) Toto Království přinese požehnání svým poddaným na zemi a dá jim vyhlídku na věčný život. Všechny takové vyhlídky vzbuzují radost u těch, kdo očekávají naplnění slibů, které může zaručit pouze „blažený Bůh“. (1Tm 1:11) Řecké slovo zde přeložené jako „blažený“ je v některých biblických překladech přeloženo jako „požehnaný“. Oba překlady zdůrazňují Boží přízeň vůči těm, kdo takové naděje chovají.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 5:3.

slavný zjev: Řecký výraz přeložený jako „zjev“ (epifaneia) se v Písmu používá k označení zřetelného, hmatatelného důkazu něčeho; může také odkazovat na projev autority nebo moci. (Viz studijní poznámku k 1Tm 6:14.) Zde Pavel spojuje takový zjev s naplněním „blažené naděje“. Pro pomazané křesťany tato naděje zahrnuje jejich vzkříšení, aby sloužili jako Kristovi spoluvládci v nebi. Bible ukazuje, že k tomuto nebeskému vzkříšení dojde až při „přítomnosti Pána“ Ježíše. (1Te 4:15-17) Toto vzkříšení je také součástí „slavného zjevení velkého Boha a našeho Spasitele, Ježíše Krista“. S Boží podporou je Ježíš zjeven, to znamená, že se objevuje, a odměňuje pomazané křesťany, kteří zemřeli.

velkého Boha a našeho Spasitele, Ježíše Krista: Pavel zde pojednává o „slavném zjevení“ jak Boha, tak Ježíše Krista. Obvykle se termín „zjevení“ používá pouze ve spojení s Ježíšem. (2Te 2:8; 1Tm 6:14; 2Tm 1:10; 4:1, 8) Někteří učenci proto tvrdí, že se zde odkazuje pouze na jednu osobu, a tak překládají tuto frázi jako „našeho velkého Boha a Spasitele, Ježíše Krista“. Tento text tedy považují za důkaz, že inspirovaná Písma popisují Ježíše jako „velkého Boha“. Mnoho učenců a překladatelů Bible však uznává, že tento verš může být správně přeložen, jak je uvedeno v Překladu nového světa, s odkazem na dvě odlišné osoby.​—Podporu pro tento překlad lze najít v Království interlineárním, Dod. 2E, „Velkého Boha a [toho], který nás spasil, Krista Ježíše“.

aby nás osvobodil: Dosl., „aby nás vykoupil; aby nás vysvobodil.“ Řecké sloveso se používalo ve smyslu osvobození otroka nebo válečného zajatce zaplacením výkupného. Stejné sloveso je použito v 1Pe 1:18, 19, kde se říká, že křesťané byli „osvobozeni [nebo „vykoupeni; vysvobozeni“, pozn. pod čarou]“ prostřednictvím „drahocenné krve“ Krista.​—Viz také studijní poznámku k Mt 20:28.

každého druhu bezpráví: Bible říká, že „každý hřích je bezpráví“. (1Ja 3:4) Bezpráví však může zahrnovat nejen hříšné činy, ale i pohrdavé ignorování Božích zákonů. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12.) Pavel samozřejmě věděl, že nedokonalí křesťané nejsou zcela prosti hříchu. (Ří 7:19-23) Ale jejich způsob života se změnil; již nerespektovali Boží spravedlivé normy. Díky Ježíšově kněžské službě nyní měli Jehovovy zákony „ve svých srdcích a ve svých myslích“. (Heb 10:14-16; Ří 7:25; 8:2, 4; Tit 2:12) Byli tedy „osvobozeni ... od každého druhu bezpráví“.

lid, který je jeho zvláštním vlastnictvím: Kristovi následovníci byli očištěni a „osvobozeni“ prostřednictvím „drahocenné krve“ jeho výkupní oběti. (1Pe 1:18, 19; Heb 9:14) Proto mohou být právem nazýváni „jeho zvláštním vlastnictvím“. Podle jednoho slovníku řecké slovo, které Pavel používá pro „jeho zvláštní vlastnictví“, může zahrnovat myšlenku být „cenným vlastnictvím a výjimečným pokladem“. Tato formulace připomíná, co Jehova řekl starověkému izraelskému národu: „Určitě se mi stanete zvláštním majetkem [nebo „mým vzácným vlastnictvím“] ze všech národů.“ (Ex 19:5; viz také 5Mo 7:6; 14:2.) Od Letnic roku 33 n. l. má Jehova na zemi nový „národ“, „Boží Izrael“, „lid pro zvláštní vlastnictví“. (1Pe 2:9, 10; Ga 6:16 a studijní poznámka) Proto mohou být pomazaní křesťané nazýváni „zvláštním vlastnictvím“ jak Jehovy Boha, tak Ježíše Krista. Termín „lid“ zde však není omezen na pomazané křesťany. Zahrnuje Ježíšovy „jiné ovce“, které je horlivě podporují. (Jan 10:16) Jehova Bůh a Ježíš Kristus si jich všech hluboce váží.​—Srovnej Ž 149:4; Ag 2:7.

horliví pro znamenité skutky: Pavel vysvětluje, že křesťané by měli být „horliví“, tedy dychtiví a nadšení, aby dělali to, co je v Božích očích správné a vhodné. Mezi takové „znamenité skutky“ patří konání dobrých skutků pro druhé, projevování ovoce Božího ducha a především kázání dobré zprávy o Božím Království.​—Mt 24:14; Ga 5:22, 23; Tit 2:1-14; Jak 1:27; 1Pe 2:12.

Stále mluv . . . a povzbuzuj a kárej: Pavel uzavírá tuto část svého dopisu Titovi sérií výzev, které jsou postupně naléhavější. Pavel věděl, že starší možná bude muset některým dát jen laskavé připomenutí, zatímco jiné bude potřebovat povzbudit; a další bude muset pokárat. U několika by možná musel podniknout všechny tři kroky. Titus měl začít „mluvením těchto věcí“, potom „povzbuzováním“ jednotlivců, pokud by neposlouchali, a nakonec je „kárat“, pokud by jeho povzbuzování ignorovali. Titus mohl tyto kroky podnikat s důvěrou, protože věděl, že má „plnou autoritu“ k provedení tohoto úkolu.

Nedovol, aby na tebe někdo pohlížel svrchu: Pavel zde používá řecké sloveso, které může naznačovat, že Titovi odpůrci k němu zaujali nadřazený postoj. Ale Titus by si měl pamatovat, že jako ustanovený starší měl „plnou autoritu“ povzbuzovat a kárat ty, kteří narušovali pokoj a jednotu sboru.​—Srovnej 1Tm 4:12, kde Pavel používá podobné sloveso, aby naznačil pohrdání, které někteří mohli projevovat vůči Timoteovi kvůli jeho mládí.