Skutky 24

starší: Zde odkazuje na vůdce židovského národa, kteří jsou často zmiňováni spolu s veleknězi a zákoníky.​—Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

řečník: Nebo „právník; advokát.“ Řecké slovo rheʹtor původně znamenalo „veřejný řečník; řečník“, ale také začalo označovat „řečníka u soudu; obhájce; advokáta.“ Tertullus předložil židovský případ proti Pavlovi před místodržitelem Felixem v Cesareji.

pohroma: Nebo „nepokojník“. Dosl. „mor“. Jediný další výskyt tohoto řeckého slova v křesťanských řeckých písmech je v Lk 21:11, kde je použito o doslovných morech neboli rozšířených nemocech. Zde v Sk 24:5 je použito obrazně o osobě vnímané jako „pohroma“, někdo, kdo způsobuje problémy, nepokojník nebo veřejné ohrožení.

obydlená země: Viz studijní poznámka k Lk 2:1.

sektu: Řecké slovo zde přeložené jako „sekta“, haiʹre·sis (od kterého je odvozeno anglické slovo „heresy“), mělo původně význam „volba“. Tak je toto slovo použito v Lv 22:18 v Septuagintě, kde se mluví o Izraelitech přinášejících dary „podle všech svých voleb“. Jak je použito v křesťanských řeckých písmech, tento termín odkazuje na skupinu lidí zastávajících výrazné názory nebo nauky. Je používán k popisu dvou prominentních větví judaismu – farizeů a saduceů. (Sk 5:17; 15:5; 26:5) Nekřesťané nazývali křesťanství „sektou“ nebo „sektou Nazaretských“, možná je vnímali jako odtrženou skupinu od judaismu. (Sk 24:5, 14; 28:22) Řecké slovo haiʹre·sis bylo také aplikováno na skupiny, které se vyvinuly uvnitř křesťanského sboru. Ježíš zdůrazňoval a modlil se, aby mezi jeho následovníky převládala jednota (Jan 17:21), a apoštolové usilovali o zachování jednoty křesťanského sboru (1K 1:10; Juda 17-19). Pokud by se členové sboru rozdělili do skupin nebo frakcí, narušilo by to jednotu. Proto při popisu takových skupin začalo být řecké slovo haiʹre·sis používáno v negativním smyslu frakce nebo rozvratné skupiny, sekty. Nejednota ve víře mohla vést k prudkým sporům, rozporům a dokonce nepřátelství. (Srovnej Sk 23:7-10.) Proto se mělo sektám vyhýbat a byly považovány za projev „skutků těla“. – Ga 5:19-21; 1K 11:19; 2Pt 2:1.

Nazaretských: Viz studijní poznámka k Mr 10:47.

Několik pozdějších řeckých rukopisů a některé starověké překlady do jiných jazyků, s drobnými odchylkami ve znění, přidávají následující jako části veršů 6-8: „a chtěl soudit podle našeho Zákona. (7) Ale velitel vojska Lysias přišel a s velkou silou ho vzal z našich rukou, (8) nařídil jeho žalobcům, aby přišli k vám.“ Tyto slova se však nevyskytují v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech a zřejmě nejsou součástí původního textu Skutků.​—Viz Příloha A3.

Konal jsem posvátnou službu: Nebo „uctíval jsem“. Řecké sloveso la·treuʹo v zásadě znamená sloužit, ale v některých kontextech může být přeloženo jako „uctívat“. V biblickém užití se řecké slovo la·treuʹo obecně vztahuje ke službě Bohu nebo k službě spojené s jeho uctíváním (Mt 4:10; Lk 1:74; 2:37; 4:8; Ř 1:9; Fp 3:3; 2Tm 1:3; Žd 9:14; 12:28; Zj 7:15; 22:3), včetně služby ve svatyni nebo chrámu (Žd 8:5; 9:9; 10:2; 13:10). V několika případech se vztahuje k falešnému uctívání – k službě nebo uctívání stvořených věcí.​—Sk 7:42; Ř 1:25.

vzkříšení: Řecké slovo a·naʹsta·sis doslova znamená „vzkříšení; povstání“. V křesťanských řeckých písmech je použito asi 40krát v souvislosti se vzkříšením mrtvých. (Některé příklady najdeme v Mt 22:31; Sk 2:31; 4:2; 17:18, 32; 23:6; 1K 15:12, 13.) V Septuagintě v Iz 26:19 je slovesný tvar a·naʹsta·sis použit k překladu hebrejského slovesa „ožít“ ve výrazu „tví mrtví ožijí.“​—Viz Slovníček.

velitel vojska: Nebo „setník“. Setník velel přibližně 100 vojákům v římské armádě.

Drusilla: Třetí a nejmladší dcera Heroda zmíněného v Sk 12:1, tedy Heroda Agrippy I. Narodila se kolem roku 38 n. l. a byla sestrou Agrippy II., Bereniky a Mariamny III. (Viz studijní poznámka ke Sk 25:13 a Slovníček, „Herodes“.) Místodržitel Felix byl jejím druhým manželem. Poprvé byla provdána za syrského krále Aziza z Emesy, ale rozvedla se s ním a kolem roku 54 n. l., tedy když jí bylo asi 16 let, se provdala za Felixe. Je možné, že byla přítomna, když Pavel mluvil před Felixem „o spravedlnosti, sebeovládání a nadcházejícím soudu“. (Sk 24:25) Když Felix předal místodržitelský úřad Festovi, nechal Pavla ve vazbě, „aby si naklonil Židy“, což někteří považují za snahu zalíbit se jeho mladé manželce, která byla Židovka.​—Sk 24:27.