Skutky 28

Malta: Řecký text používá termín Me·liʹte, který je po staletí ztotožňován s dnešním ostrovem Malta. Loď, na které Pavel cestoval, byla silnými větry zahnána jižním směrem, od Knidu na jihozápadním výběžku Malé Asie až pod Krétu. (Sk 27:7, 12, 13, 21) Ve Sk 27:27 se uvádí, že loď byla „zmítána po Jadranu“, což v Pavlově době označovalo větší oblast než dnešní Jaderské moře. Zahrnovalo to také Jónské moře a vody východně od Sicílie a západně od Kréty, tedy i moře v blízkosti dnešní Malty. (Viz studijní poznámku ke Sk 27:27.) S ohledem na převládající větry bouře zvané Euroaquilo (Sk 27:14) je pravděpodobné, že loď byla zahnána na západ a ztroskotala na ostrově Malta, jižně od Sicílie. V průběhu let někteří učenci navrhovali jiné ostrovy jako biblickou Me·liʹte. Jedna teorie upozornila na ostrov poblíž Korfu u západního pobřeží Řecka. Další návrh vychází z řeckého slova Me·liʹte a poukazuje na Melite Illyrica, nyní známou jako Mljet, ležící u pobřeží Chorvatska v dnešním Jaderském moři. Avšak vzhledem k biblickému popisu trasy je nepravděpodobné, že by se loď otočila a plula tak daleko na sever, jako je Korfu nebo Mljet.​—Viz Příloha B13.

cizojazyční lidé: Nebo „místní obyvatelé“. Některé starší překlady Bible překládají řecké slovo barʹba·ros použitém zde jako „Barbaři“. Opakování „bar bar“ v tomto řeckém slově vyjadřovalo představu koktání, žvatlání nebo nesrozumitelné řeči, takže Řekové původně tento termín používali k označení cizince, který mluvil jiným jazykem. V té době tento výraz neznamenal nedostatek civilizace, vytříbenosti nebo dobrých mravů; ani nevyjadřoval pohrdání. Slovo barʹba·ros jednoduše odlišovalo ne-Řeky od Řeků. Někteří židovští spisovatelé, včetně Josefa, uznávali, že jsou tímto termínem označováni. (Židovské starožitnosti, XIV, 187 [x, 1]; Proti Apiónovi, I, 58 [11]) Ve skutečnosti Římané sami sebe nazývali barbary, dokud nepřijali řeckou kulturu. Tento termín byl tedy použit zde pro obyvatele Malty, kteří zjevně mluvili svým rodným, nepříbuzným jazykem, pravděpodobně punštinou.​—Viz studijní poznámku k Ří 1:14.

laskavost: Nebo „lidská laskavost“. Řecké slovo phi·lan·thro·piʹa doslova znamená „náklonnost (láska) k lidstvu“. Taková laskavost může zahrnovat myšlenku upřímného zájmu o druhé a projevování pohostinnosti při péči o lidské potřeby a pohodlí. Jak je zde ukázáno, lidé mohou projevovat tuto božskou vlastnost ještě předtím, než poznají Jehovu. Podobný příklad je zaznamenán v Sk 27:3, kde je příbuzné slovo phi·lan·throʹpos použito k popisu způsobu, jakým armádní důstojník Julius zacházel s Pavlem. V Titovi 3:4 je řecké slovo phi·lan·thro·piʹa použito k popisu Jehovových pocitů a je přeloženo jako „láska k lidstvu“.

zmije: V dnešní době se na ostrově Malta zmije nevyskytují. Jak však ukazuje tato zpráva, obyvatelé v prvním století o těchto hadech věděli. V průběhu staletí mohly změny životního prostředí nebo nárůst lidské populace vést k vymizení tohoto druhu z Malty.

Spravedlnost: Řecký výraz pro „Spravedlnost“ zde je diʹke. Může odkazovat na bohyni, která zosobňuje mstící spravedlnost, nebo na koncept spravedlnosti. V řecké mytologii bylo Diké jméno bohyně spravedlnosti. Věřilo se, že dohlížela na lidské záležitosti a oznamovala Zeusovi neodhalené nespravedlnosti, aby byli viníci potrestáni. Obyvatelé Malty si možná mysleli, že ačkoli Pavel přežil ztroskotání lodi, nyní ho zastihla nějaká forma božské spravedlnosti a byl potrestán prostřednictvím hada.

Synové Diovi: Podle řecké a římské mytologie byli „Synové Diovi“ (řecky Di·oʹskou·roi) Kastór a Polydeukés, dvojčata boha Dia (Jupitera) a spartské královny Lédy. Mezi jiným byli považováni za ochránce námořníků, schopné zachránit námořníky v ohrožení na moři. Tato detailní zmínka o přídi lodi je dalším dokladem, že zpráva byla sepsána očitým svědkem.

Syrakusy: Město s dobrým přístavem, ležící na jihovýchodním pobřeží ostrova Sicílie, dnes nazývané Siracusa. Podle řeckého historika Thukydida bylo založeno Korinťany v roce 734 př. n. l. Syrakusy byly rodištěm některých známých postav starověku. Například matematik Archimédés se zde narodil. V roce 212 př. n. l. Římané Syrakusy dobyli.​—Viz Příloha B13.

Puteoli: Dnes nazývané Pozzuoli, tento hlavní přístav na jihovýchod od Říma se nacházel asi 10 km (6 mil) západně-jihozápadně od Neapole. Rozsáhlé ruiny starověkého vlnolamu, neboli mola, jsou zde stále viditelné. Josephus označuje toto místo starším názvem Dicaearchia a uvádí, že se zde nacházela židovská kolonie. (Židovské starožitnosti, XVII, 328, xii, 1) Pavel, na své cestě předstoupit před císaře v Římě, dorazil do Puteoli kolem roku 59 n. l. Loď připlula z Rhegia (dnes Reggio di Calabria), přístavního města na jižním cípu Itálie naproti Sicílii, asi 320 km (200 mil) jihovýchodně od Puteoli. Křesťanští bratři v Puteoli prosili Pavla a jeho doprovod, aby s nimi strávili týden. (Sk 28:14) To naznačuje, že ačkoli byl vězněm, Pavel měl určitou míru svobody.​—Viz Příloha B13.

tak jsme šli směrem do Říma: Cesta z Puteol do Říma, vzdáleného 245 km (152 mil), mohla trvat až týden. Pavel a jeho společníci pravděpodobně šli z Puteol do Capuy a odtud urazili 212 km (132 mil) do Říma po Appiově cestě (latinsky, Via Appia). Appiova cesta byla pojmenována po Appiu Claudiovi Caecovi, římském státníkovi, který ji začal stavět v roce 312 př. n. l. Nakonec spojila Řím s přístavem Brundisium (dnešní Brindisi), branou na východ. Většina cesty byla vydlážděna velkými bloky sopečné horniny. Šířka cesty se značně lišila – některé úseky byly široké méně než 3 m (10 stop), jiné více než 6 m (20 stop). Obecným kritériem bylo, aby se po cestě mohly bez problémů míjet dva vozy jedoucí opačným směrem. Na některých místech bylo vidět Středozemní moře. Cesta procházela Pontinskými bažinami, bažinatou oblastí, kvůli které si jeden římský spisovatel stěžoval na komáry a zápach. Podél cesty byl vybudován kanál, takže když byla cesta zaplavena, cestující používali k projížďce touto oblastí čluny. Severně od těchto bažin se nacházelo Appiovo tržiště, asi 65 km (40 mil) od Říma, a Tři hospody, odpočinkové místo vzdálené asi 50 km (30 mil) od města.

Appiův trh: Nebo „Appiovo fórum“. Latinsky, Appii Forum. Tržiště asi 65 km jihovýchodně od Říma. Byla to známá zastávka na slavné římské silnici Via Appia, vedoucí z Říma do Brundisia (dnešní Brindisi) přes Capuu. Jak silnice, tak tržiště získaly své jméno podle zakladatele Appia Claudia Caecuse ze 4. století př. n. l. Jako obvyklé místo, kde cestující zastavovali na konci prvního dne cesty z Říma, se tato stanice stala rušným obchodním centrem a tržním městečkem. Jeho význam umocňovala poloha na kanálu vedoucím podél cesty přes Pontinské močály. Podle zpráv byli cestující v noci převáženi po tomto kanálu na člunech tažených mezky. Římský básník Horatius popisuje nepohodlí této cesty, stěžuje si na žáby a komáry a líčí Appiův trh jako „přeplněný lodníky a lakomými hospodskými“. (Satiry, I, V, 1-6) Přes všechna nepohodlí však delegace z Říma šťastně čekala na Pavla a jeho společníky, aby je bezpečně doprovodila na poslední části jejich cesty. Dnes je místo Foro Appio, neboli Appiova fóra, označeno malou vesnicí Borgo Faiti, ležící na Appiově cestě.​—Viz Příl. B13.

Tři hospody: Nebo „Tres Tabernae“. Latinsky, Tres Tabernas. Toto místo, zmiňované také v jiných starověkých spisech, se nacházelo na Appiově cestě. Leží asi 50 km jihovýchodně od Říma, zhruba 15 km od Appiova trhu. Dnes na tomto místě zůstalo několik římských ruin.​—Viz Příl. B13.

Císař: Viz studijní poznámku ke Sk 26:32.

tato sekta: Viz studijní poznámku ke Sk 24:5.

důkladným svědectvím o Božím Království: S výjimkou Janova evangelia obsahují Skutky řecká slova přeložená jako „svědek“ (marʹtys), „svědčit“ (mar·ty·reʹo), „důkladně svědčit“ (di·a·mar·tyʹro·mai) a příbuzné výrazy častěji než kterákoli jiná biblická kniha. (Viz studijní poznámky k Jan 1:7; Sk 1:8.) Myšlenka být svědkem a důkladně vydávat svědectví o Božích záměrech, včetně jeho Království a Ježíšovy ústřední role, je tématem, který prostupuje celou knihou Skutků.​—Sk 2:32, 40; 3:15; 4:33; 5:32; 8:25; 10:39; 13:31; 18:5; 20:21, 24; 22:20; 23:11; 26:16.

toto Boží spasení: Nebo „toto, prostředek, kterým Bůh zachraňuje.“ Řecké slovo so·teʹri·on může odkazovat nejen na spásu, ale také na prostředek, kterým je spása nebo vysvobození uskutečněno. (Lk 2:30; 3:6; pozn.) V širším smyslu může zahrnovat i poselství o tom, jak Bůh zachrání lidstvo.

Některé pozdější řecké rukopisy a některé starověké překlady do jiných jazyků dodávají: „A když to řekl, Židé odešli a mezi sebou se velmi přeli.“ Tyto slova se však nevyskytují v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech a zjevně nejsou součástí původního textu Skutků.​—Viz Příloha A3.

zůstal tam celé dva roky: Během tohoto dvouletého období Pavel napsal svůj dopis Efezským (Ef 4:1; 6:20), Filipským (Fp 1:7, 12-14), Koloským (Ko 4:18), Filemonovi (Flm 9) a zřejmě také Židům. Jeho domácí vězení pravděpodobně skončilo kolem roku 61 n. l., kdy byl zřejmě souzen​—možná před císařem Neronem nebo jedním z jeho zástupců​—a prohlášen za nevinného. Po svém propuštění Pavel charakteristicky zůstal aktivní. Mohlo to být právě v tomto období, kdy podnikl plánovanou cestu do Španělska. (Ř 15:28) Podle Klementa Římského, který psal kolem roku 95 n. l., Pavel cestoval „až na nejzazší hranici Z[ápadu]“, tedy Římské říše. Pavlovy tři dopisy datované do období po jeho propuštění (1. a 2. Timoteovi a Titovi) naznačují, že pravděpodobně navštívil Krétu, Efez, Makedonii, Milét, Nikopolis a Troas. (1Tm 1:3; 2Tm 4:13, 20; Tit 1:5; 3:12) Někteří se domnívají, že právě v Nikopoli v Řecku byl Pavel znovu zatčen a kolem roku 65 n. l. se ocitl zpět ve vězení v Římě. Tentokrát se zdá, že Nero neprojevil žádné milosrdenství. Předchozí rok zničil Řím požár a podle římského historika Tacita Nero falešně obvinil křesťany. Poté zahájil proti nim brutální pronásledování. Když Pavel psal svůj druhý a poslední dopis Timoteovi, očekával brzkou popravu, a proto požádal Timotea a Marka, aby rychle přišli. Během této doby projevili Lukáš a Onesifor velkou odvahu a riskovali své životy, aby Pavla navštívili a potěšili ho. (2Tm 1:16, 17; 4:6-9, 11) Pravděpodobně kolem roku 65 n. l. byl Pavel popraven. V životě i ve smrti byl Pavel vynikajícím svědkem „všech věcí, které Ježíš začal dělat a učit“.​—Sk 1:1.

kázal: Řecké slovo v zásadě znamená „veřejně oznamovat jako posel“. Zdůrazňuje způsob prohlášení: obvykle otevřené, veřejné prohlášení spíše než kázání skupině. Tématem tohoto kázání bylo Boží království. V knize Skutků se výraz „Boží království“ vyskytuje šestkrát. Poprvé je zmíněn ve Sk 1:3, kde popisuje Ježíšovo hovoření o tomto Království během 40 dnů mezi jeho vzkříšením a nanebevstoupením. Boží království zůstalo tématem, které dominovalo kázání apoštolů.​—Sk 8:12; 14:22; 19:8; 28:23.

s naprostou otevřeností: Nebo „s veškerou odvahou (neohrožeností)“. Řecké slovo par·re·siʹa bylo také přeloženo jako „otevřenost“. (Sk 4:13) Toto podstatné jméno a související sloveso par·re·si·aʹzo·mai, často překládané jako „mluvit odvážně [s odvahou]“, se v knize Skutků vyskytuje několikrát. Odvaha byla od začátku Lukášova vyprávění až do konce charakteristickým rysem kázání raných křesťanů.​—Sk 4:29, 31; 9:27, 28; 13:46; 14:3; 18:26; 19:8; 26:26.

bez překážek: Nebo „svobodně“. Kniha Skutků končí touto pozitivní poznámkou. Ačkoli byl Pavel v domácím vězení, pokračoval v otevřeném kázání a vyučování. Nic nemohlo zastavit šíření poselství o Království v Římě. Toto je vhodné zakončení knihy Skutků. Popisuje, jak svatý duch posílil křesťany prvního století, aby zahájili největší kazatelské tažení v historii, šíříce dobrou zprávu o Božím Království „až na nejvzdálenější místo země“.​—Sk 1:8.