Efezanům 6

v jednotě s Pánem: Ačkoli některé rukopisy vynechávají „v jednotě s Pánem“, delší znění má silnou podporu v rukopisech.

Cti svého otce a svou matku: Pavel cituje páté z Deseti přikázání a ukazuje, že ctít, respektovat své rodiče nebylo jen požadavkem Mojžíšova zákona, ale také povinností křesťanů. (2Mo 20:12; 5Mo 5:16) Toto bylo první přikázání s příslibem, protože konkrétně slibovalo blahobyt a dlouhý život těm, kdo ho poslouchali.​—Ef 6:3.

nedrážděte své děti: Řecké sloveso pro „dráždit“ by mohlo být doslova přeloženo jako „přivádět k hněvu; rozhněvat“. Nemusí nutně odkazovat na drobné podráždění, které rodič neúmyslně způsobí svému dítěti kvůli nedokonalosti. Jedna referenční práce uvádí, že toto dráždění může být způsobeno „ukvapeným, hrubým, náladovým zacházením s dětmi, takže... jsou odpuzovány a lákány k odporu, vzdoru a hořkosti.“​—Srovnej Kol 3:21.

výchova a napomínání od Jehovy: Jehova Bůh je nejvyšší autoritou v tom, jak vychovávat děti. Když Mojžíš řekl Izraelitům, že „mají milovat Jehovu“ celým svým srdcem, duší a silou, také jim přikázal, aby Jehovova slova vštěpovali svým dětem. (5Mo 6:5-8) Jehova je popsán jako ten, kdo své služebníky vychovává.​—5Mo 11:2; Př 3:11, 12; Heb 12:6; ohledně použití Božího jména zde viz Dodatek C3 úvod; Ef 6:4.

výchova: Řecké slovo pro „výchovu“ (pai·deiʹa) souvisí se slovem pro „dítě“ (pais). Proto jeden aspekt biblického termínu „výchova“ zahrnuje to, co je potřeba při výchově dětí​—poučení, vzdělávání, nápravu a někdy pevné, ale láskyplné kárání. Jeden lexikon definuje tento termín jako „akt poskytování vedení pro zodpovědný život, výchovu, výcvik, poučení“.

napomínání: Nebo „poučení; vedení; výcvik“. Doslova „vkládání mysli“. Řecké slovo použité zde (nou·the·siʹa) je složené ze slova pro „mysl“ (nous) a slova pro „vložit“ (tiʹthe·mi). V tomto kontextu slovo naznačuje, že křesťanští otcové mají pomáhat svým dětem porozumět Božím myšlenkám na různé záležitosti. V podstatě mají vložit mysl Jehovy Boha do svých dětí.

vaši lidským pánům: Pavel zde vyzývá křesťanské otroky, aby byli poslušní svých „lidským [dosl., ‚tělesným‘] pánům“. Křesťanští otroci i jejich pozemští páni si měli uvědomovat, že mají vyššího Pána v nebesích.​—Ef 6:9.

ne jen když je někdo pozoruje, aby se zalíbili lidem: Dosl., „ne s oční službou jako ti, kdo se snaží zalíbit lidem.“ Otrok, který byl zároveň křesťanem, se neměl snažit udělat dojem poslušností nebo pilnou prací jen tehdy, když byl přítomen jeho pán. Místo toho měl sloužit „celou duší“, s bázní před Jehovou.​—Ef 6:5-8; Ko 3:22-25.

celou duší: Řecký výraz přeložený jako „celou duší“ se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje dvakrát, zde a v Ko 3:23. V tomto výrazu „duše“ odkazuje na celou osobu, včetně fyzických a duševních schopností; některé Bible to tedy překládají jako „z celého srdce“. Sloužit celou duší tedy znamená, že člověk slouží celou svou bytostí nebo celým životem, využívá všechny své schopnosti a síly na maximum.​—5Mo 6:5; Mt 22:37; Mr 12:29, 30; viz Slovníček, „Duše.“

jako pro Jehovu a ne pro lidi: V tomto kontextu Pavel povzbuzuje doslovné otroky, kteří se stali křesťany, aby byli poslušní svých „lidských pánů“. (Ef 6:5) Mají jim sloužit „jako Kristovi otroci, kteří celou duší konají Boží vůli“. (Ef 6:6) Pavel zdůrazňuje, že by měli mít na paměti svůj vztah s Jehovou Bohem v jakékoli práci, kterou dělali. Když poslouchali a ctili své pozemské pány nebo majitele, nepřinesli by hanbu na „Boží jméno“. (1Tm 6:1) Pavel dává velmi podobnou radu doslovným otrokům ve svém dopise Kolosanům, který napsal přibližně ve stejné době jako dopis Efezanům.​—Ko 3:22-24; viz „Úvod k Efezanům“; pro použití Božího jména v tomto verši viz Příloha C3 úvod; Ef 6:7.

dostane to zpět od Jehovy: V celé Bibli je Bůh Jehova popsán jako ten, kdo odměňuje dobré skutky těch, kdo mu věrně slouží. Některé příklady najdeme v Rt 2:12; Ža 24:1-5; Jer 31:16. Také Ježíš popisuje svého Otce tímto způsobem.​—Mt 6:4; Lk 6:35; ohledně použití Božího jména v tomto verši viz Příd. C3 úvod; Ef 6:8.

svobodný: Viz Slovníček, „Svobodný; propuštěný otrok“.

úplné brnění: Tento výraz překládá řecké slovo pa·no·pliʹa, které označuje obrannou i útočnou vojenskou výzbroj používanou pěšáky v boji. Pavel pravděpodobně své podrobné přirovnání založil na římském vojákovi. (Ef 6:13–17) Pavel mohl vidět římské vojáky v takové zbroji v různých částech Římské říše, ale určitě v pretoriánském táboře, kam byl pravděpodobně dopraven po svém příjezdu do Říma. (Sk 27:1; 28:16) Křesťané potřebují duchovní druh brnění, které pochází výhradně od Boha, protože jsou zapojeni do duchovního boje, nikoli fyzického.​—Ef 6:12; viz Slovníček pojmů, „Brnění“, a Galerie médií, „Římské vojenské brnění“.

lsti: Nebo „úklady“. Řecké slovo zde přeložené jako „lsti“ se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze dvakrát, vždy v negativním smyslu. Zde popisuje lstivé triky a taktiky, které Satan Ďábel používá k chytání služebníků Jehovy do léčky. Ve Ef 4:14 je přeloženo jako „úklady“.

boj: Řecké slovo přeložené jako „boj“, které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde, původně označovalo „zápas“, jako v sportovním klání. Zde toto slovo vyjadřuje myšlenku osobního boje proti ničemným duchům. Protože kontext hovoří o duchovní válce křesťanů a obrazné zbroji, někteří se domnívají, že Pavel možná měl na mysli dva druhy bojů – zápasníka a vojáka. (Ef 6:11-18) Kombinace těchto obrazů je přirozená, protože starověké válčení mohlo zahrnovat boj muže proti muži a dobře vybavení vojáci byli často zkušení zápasníci. Ve svém druhém dopise Timoteovi Pavel také spojil vojenský obraz s atletickým.​—2Tm 2:3-5.

světovládců této tmy: Pavel tyto „světovládce“ nazývá ničemnými duchovními silami, tedy Satanem a jeho démony. (Viz studijní poznámka k Jan 12:31.) Jejich záměrem je udržovat lidstvo v duchovní tmě, odcizené od světla Boha Jehovy. Řecké slovo ko·smo·kraʹtor, přeložené jako „světovládci“, se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde, ačkoli se používá ve starověkých řeckých spisech ve vztahu k mytologickým bohům, jako je Hermes.

v nebeských místech: Zde tento výraz odkazuje na neviditelnou duchovní říši, ze které Satan, „vládce autority vzduchu“, ovlivňuje lidstvo.​—Ef 2:2.

pás pravdy: Vojáci v dávných dobách se připravovali na bitvu tím, že si kolem pasu utahovali pás. (Iz 8:9, pozn.) Výraz „opásat se“ nebo „připásat“ byl tedy idiomem, který znamenal „připravit se k činnosti“. (Viz studijní poznámky k Lk 12:35; 17:8.) Je tedy vhodné, že Pavel uvádí tuto část výzbroje jako první v seznamu. Římský voják nosil široký kožený pás s kovovými destičkami, které sloužily k ozdobě a zpevnění. Když měl pás pevně utažený, mohl v bitvě lépe stát pevně. Z pasu mu visela pancéřová zástěra, která chránila jeho střední část těla. Stejně jako pás může vojákovi poskytnout oporu a ochranu, i nezlomné lpění na Božích pravdách může křesťana posílit, aby v zkouškách zůstal pevný. Římský voják obvykle nosil meč zavěšený na pasu a připevněný kroužky. (Viz studijní poznámka k Ef 6:17.) Pavlův obrazný výrok naznačuje, že křesťané potřebují používat pravdy Božího Slova jako stálou ochranu proti duchovním útokům. Křesťané, kteří těmto pravdám jasně rozumějí, jsou chráněni před falešnými naukami.​—Ef 4:13, 14; 1Tm 2:3-7.

brnění spravedlnosti: Římští vojáci v prvním století n. l. používali různé druhy tělesné zbroje. Jeden typ brnění byl vyroben z překrývajících se železných pásů připevněných na kožené části pomocí háčků, řemínků a přezek. Takové brnění chránilo životně důležité orgány, zejména srdce. Řecký historik Polybios z druhého století př. n. l. toto brnění dokonce popsal jako „ochránce srdce“. Pavel viděl, že křesťané potřebují chránit své obrazné srdce. (Srovnej 1Te 5:8.) Stejně jako tato kovová zbroj zabraňovala šípům a mečům proniknout do vojákova srdce, tak i láska k Božím spravedlivým zásadám a měřítkům chrání obrazné srdce křesťana. (Ža 119:97, 105; Př 4:23) Kvůli hříšným sklonům nedokonalý člověk takovou ochranu vždy naléhavě potřebuje. (Jr 17:9) V hebrejských Písmech je sám Jehova popsán jako ten, kdo nosí spravedlnost jako zbroj.​—Iz 59:15, 17.

obuti v pohotovost: „V pohotovost“ nebo „ve stavu připravenosti“ lze také přeložit jako „s vybavením“. Voják se připravil k pochodu do bitvy tím, že si připoutal výstroj na nohy. Pavel používá tento obraz, aby vysvětlil, že křesťan musí být vždy připraven hlásat „dobrou zprávu o pokoji“. (Iz 52:7; Ř 10:14, 15; 1Pt 3:15) Vojáci v prvním století n. l. obvykle nosili sandálovité boty vyrobené ze tří vrstev kůže spojených dohromady. Podrážky byly pobité kovovými hřeby. Tato odolná obuv jim poskytovala výbornou oporu i na obtížném terénu.

velký štít víry: Řecké slovo pro „velký štít“, které zde Pavel používá, bylo odvozeno od slova pro „dveře“. Římský voják používal zakřivený, obdélníkový štít, který byl dostatečně velký, aby zakryl jeho tělo od ramen až po kolena. Takový štít byl obvykle vyroben z překližky potažené kůží. Okraje byly lemovány kovem a uprostřed byla kovová puklice. Voják používal svůj štít k odrážení úderů a šípů různých druhů. Pavlovo přirovnání ukazuje, že křesťan se může vypořádat s širokou škálou výzev, protože měl silnou víru, tedy hluboce zakořeněnou důvěru a spolehnutí se na Jehovu a jeho sliby.​—Heb 11:1.

hořící šípy: Řecké slovo pro „šípy“ by také mohlo být přeloženo jako „střely; oštěpy“. Ve starověkém válečnictví bylo běžnou praxí zapalovat šípy nebo jiné projektily, někdy pomocí hořícího naftu, před jejich vystřelením na nepřítele. Římský voják mohl použít svůj štít k odražení takového útoku. Pavlovo přirovnání naznačuje, že víra křesťana mu umožní odrazit všechny hořící šípy toho ničemného, tedy Satana, jeho duchovní útoky. Pavel viděl křesťany, které „Satan přelstil“, a věděl, že Satanovy úklady jsou rozmanité. (2K 2:11) Satanovy obrazné šípy zahrnují pokušení k nemravnosti, lákadlo materialismu a emocionální tlak způsobený strachem a pochybnostmi. (Ří 8:15; Ko 3:5, 6) Silná víra v Jehovu může zmařit každý útok, uhasit každou hořící střelu.​—1Pt 5:8, 9.

přilba spasení: Římská vojenská přilba chránila vojákovu hlavu, obličej a krk. Pavel používá přilbu jako symbol křesťanovy naděje na spasení od Boha. (1Te 5:8) Stejně jako přilba chrání hlavu, tak křesťanova naděje na spasení chrání jeho mysl, jeho myšlenkové schopnosti. Satan nenápadně podporuje takové jedovaté vlivy, jako je sobectví, nenávist a nevěrnost. Tím, že se křesťan soustředí na křesťanskou naději – obrazně řečeno nosí naději jako přilbu – odmítá jakýkoli negativní vliv na své myšlení. (Mr 7:20-22; 2K 4:4; Zj 12:9) Satan také podněcuje přímé pronásledování, ale naděje na spasení pomáhá křesťanovi zachovat si radost i v těžkých okolnostech. (Iz 12:2; Mt 5:11, 12) V hebrejských Písmech je řečeno, že Jehova nosí spasení, neboli vítězství, jako obraznou přilbu. (Iz 59:17; pozn.) Bůh stále myslí na svůj záměr zachránit svůj lid a dosáhnout vítězství. – Jr 29:11.

meč ducha: Meč, jedna z nejdůležitějších zbraní římských vojáků, je jedinou útočnou zbraní zmíněnou v Pavlově ilustraci. (Ef 6:14-17) Řecké slovo přeložené jako „meč“ v tomto verši může odkazovat na krátkou zbraň s alespoň jedním ostrým ostřím. Meč používaný římskými vojáky byl oboustranně ostrý a určený pro boj zblízka. Jeho délka se lišila, ale obvykle měřil asi 60 cm (24 palců) a rukojeť často končila knoflíkem, který vojákovi pomáhal meč udržet. (Viz Mediální galerie, „Římský meč.“) Mnoho vojáků denně cvičilo s mečem, aby se v jeho používání zdokonalili. Křesťané podobně využívají „Boží slovo“, svou hlavní zbraň pro vedení duchovního boje. (2Tm 2:15) Pavel nenaznačoval, že by křesťané měli Boží slovo používat k ubližování druhým. (Srovnej 1Pt 3:15.) Spíše taktně využívají biblické pravdy k odhalování falešných nauk, které lidi svádějí a duchovně zotročují. (J 8:32; 17:17; 2K 10:4, 5) Stejně jako voják používá meč defenzivně k odražení nepřátelských úderů, tak křesťané používají Boží slovo k ochraně své mysli a srdce před klamy falešných učitelů a před pokušeními jednat špatně. – Mt 4:1-11; 2Tm 3:16.

každou formu modlitby: Pavel přidává nezbytný prvek k „úplné výzbroji“, o které právě mluvil. (Ef 6:11, 14–17) Řecké slovo pro „modlitbu“ je obecný termín pro jakékoli uctivé oslovení Boha a výraz přeložený jako „každou formu“ naznačuje různé druhy modliteb, jako jsou modlitby díků, chvály nebo pokání. Prosba je intenzivní, vroucí žádost nebo naléhavá výzva adresovaná Bohu. (Viz studijní poznámka ke Sk 4:31.) Různé formy modlitby a prosby lze použít podle potřeby a okolností.

při každé příležitosti: Některé příležitosti k modlitbě mohou být veřejné; jiné jsou soukromé a osobní. Mohou zahrnovat pravidelné příležitosti, jako jsou modlitby před jídlem, i příležitosti, kdy je třeba se spontánně modlit. Taková pravidelná modlitba posiluje pouto mezi Jehovou a jeho ctiteli.

Jednám jako velvyslanec v řetězech: Pavel napsal tento dopis Efezským, když byl vězněn v Římě, což vysvětluje, proč se nazval „velvyslancem v řetězech“. (Ef 3:1; 4:1) V biblickém pojetí je velvyslanec oficiálním zástupcem vyslaným vládcem při zvláštní příležitosti za určitým účelem. Jako jeden z Božích pomazaných velvyslanců nesl Pavel poselství lidem své doby o smíření s Bohem skrze Krista.​—Viz studijní poznámky k 2K 5:20.

Abych mohl mluvit . . . směle: Nebo „abych mohl mluvit . . . s otevřeností.“ Pavel byl vězněn v Římě a zde žádá své spoluvěřící, aby se za něj modlili, aby „mohl mluvit . . . směle [forma řeckého slovesa par·re·si·aʹzo·mai]“. (Ef 6:19) Zpráva ve Skutcích ukazuje, že i ve vězení Pavel dále kázal o Božím Království „s naprostou otevřeností [forma příbuzného řeckého podstatného jména par·re·siʹa], bez překážek“, což naznačuje, že modlitby za něj byly vyslyšeny. (Sk 28:30, 31) Smělost byla charakteristickým rysem kázání prvních křesťanů.​—Sk 4:13, 29; viz studijní poznámka ke Sk 28:31.