Skutky 18

Korint: Jedno z nejstarších a nejvýznamnějších měst starověkého Řecka, ležící asi 5 km (3 míle) jihozápadně od dnešního města. Význam a bohatství Korintu pramenily především z jeho strategické polohy na šíji, úzkém pruhu země spojujícím střední Řecko s jižním poloostrovem Peloponés. Korint nejenže kontroloval tok zboží mezi severním a jižním Řeckem, ale také námořní dopravu mezi východem a západem Středozemního moře, protože cesta po moři a po souši přes šíji byla bezpečnější než plavba kolem Řecka. Achaia, jak Římané nazývali Řecko kromě Makedonie, se za vlády císaře Augusta stala římskou senátní provincií a Korint byl ustanoven jejím hlavním městem. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:12.) V Korintu se usadil velký počet Židů, kteří zde založili synagogu a získali některé řecké příznivce. (Sk 18:4) Přítomnost Židů ve starověkém Korintu je doložena spisy prvního století od alexandrijského autora Fílóna a starověkým řeckým nápisem na mramorovém překladu nalezeném u brány směrem k přístavu Lechaion. Nápis zní „[Sy·na·]go·geʹ He·br[aiʹon]“, což znamená „Synagoga Hebrejů“. Někteří se domnívají, že překlad pochází z Pavlovy doby, ale většina odborníků se přiklání k pozdějšímu datování.​—Viz Příloha B13.

Akvila: Tento věrný křesťanský manžel a jeho oddaná manželka Priscila (také nazývaná Priska) jsou popsáni jako „spolupracovníci“ Pavlovi. (Ří 16:3) V křesťanských řeckých písmech jsou zmíněni celkem šestkrát (Sk 18:18, 26; 1K 16:19; 2Tm 4:19) a pokaždé jsou uvedeni společně. Jméno Priscila je zdrobnělina jména Priska. Kratší forma jména se nachází v Pavlových spisech, delší forma v Lukášových. Takové variace byly u římských jmen běžné. Vyhnáni z Říma dekretem císaře Claudia proti Židům někdy v roce 49 nebo začátkem roku 50 n. l., Akvila a Priscila se usadili v Korintu. Když tam Pavel dorazil na podzim roku 50 n. l., pracoval s tímto párem v jejich společném řemesle výroby stanů. Akvila a Priscila nepochybně pomáhali Pavlovi v budování tamního nového sboru. Akvila byl rodákem z Pontu, oblasti severní Malé Asie při Černém moři.​—Viz Příloha B13.

výrobci stanů: Zde je řecký termín ske·no·poi·osʹ použit k popsání řemesla Pavla, Akvily a Prisky. Byly předloženy různé názory na přesný typ řemeslníka, který toto slovo označuje (zda výrobce stanů, tkalce tapisérií nebo výrobce lan); nicméně řada učenců zastává názor, že „výrobce stanů“ je pravděpodobný význam. Pavel pocházel z Tarsu v Kilikii, oblasti proslulé svou kozí srstí zvanou cilicium, ze které se stany vyráběly. (Sk 21:39) Mezi Židy v prvním století n. l. bylo považováno za čestné, aby se mladý muž naučil řemeslu, i když měl získat i vyšší vzdělání. Je tedy možné, že se Pavel naučil vyrábět stany již v mládí. Práce nebyla snadná, neboť se uvádí, že cilicium bylo obvykle tuhé a hrubé, a proto obtížné stříhat a šít.

přednášel: Nebo „rozhovořil se s lidmi.“ Řecké sloveso di·a·leʹgo·mai bylo definováno jako „diskutovat; rozmlouvat.“ Může popisovat přednesení naučné řeči stejně jako interakci s lidmi, která zahrnuje výměnu názorů. Stejné řecké slovo je použito také v Sk 17:2, 17; 18:19; 19:8, 9; 20:7, 9.

intenzivně zaujat slovem: Nebo „plně pohlcen kázáním slova.“ Tento výraz naznačuje, že Pavel v tomto okamžiku začal věnovat veškerý svůj čas kázání.

setřásl své roucho: Tento Pavlův gesto naznačoval, že je zbaven odpovědnosti za Židy v Korintu, kteří odmítli přijmout život zachraňující poselství o Kristu. Pavel splnil svou povinnost a již nebyl odpovědný za jejich životy. (Viz studijní poznámka k Krev vaše na vaši hlavu v tomto verši.) Tento typ gesta měl předlohu v Písmu. Když Nehemjáš mluvil k Židům, kteří se vrátili do Jeruzaléma, setřásl záhyby svého roucha, aby naznačil, že ten, kdo nesplní určitý slib, bude Bohem zavržen. (Ne 5:13) Pavel provedl podobné gesto v Pisidské Antiochii, když „setřásl prach ze svých nohou“ proti těm, kteří se mu v tom městě postavili na odpor.​—Viz studijní poznámky ke Sk 13:51; Lk 9:5.

Krev vaše na vaši hlavu: Pavel používá tento výraz, aby ukázal, že nenese odpovědnost za následky, které dopadnou na Židy odmítající přijmout poselství o Ježíši, Mesiáši. Podobná vyjádření v hebrejských Písmech vyjadřují myšlenku, že osoba, která se vydá na cestu hodnou smrti, je odpovědná za ztrátu vlastního života. (Joz 2:19; 2Sa 1:16; 1Kr 2:37; Ez 33:2-4; viz studijní poznámka k Mt 27:25.) Pavel dodává prohlášení: Jsem čistý, to znamená „jsem nevinný [„prostý viny; zbavený odpovědnosti“]“.​—Viz studijní poznámka ke Sk 20:26.

přesunul se odtamtud: To znamená ze synagogy do domu Titia Justa, kde Pavel dál kázal. Aquilův a Priscilin dům zůstal Pavlovým bydlištěm, zatímco byl v Korintu, ale Justův dům se zřejmě stal centrem, odkud apoštol vedl svou kazatelskou činnost.​—Sk 18:3.

Titius Justus: Korintský věřící označený jako ctič Boha, což je výraz naznačující, že byl židovským proselytou.​—Viz studijní poznámky ke Sk 13:43; 16:14.

prokonzul: Místodržitel římské provincie jmenovaný římským senátem. Zde je zmíněn Gallio jako prokonzul provincie Achaia. Lukáš přesně používá termín „prokonzul“, protože Achaia byla senátní provincií od roku 27 př. n. l. do roku 15 n. l. a znovu od roku 44 n. l. (Viz studijní poznámku ke Sk 13:7.) Nápis z Delf, který zmiňuje prokonzula Gallia, nejen potvrzuje přesnost Lukášova vyprávění, ale také pomáhá určit dobu Galliova úřadování.

Achaia: V křesťanských řeckých písmech se Achaia vztahuje k římské provincii v jižním Řecku s hlavním městem Korint. V roce 27 př. n. l., když císař Augustus reorganizoval dvě řecké provincie, Makedonii a Achaiu, název Achaia označoval celý Peloponés a část pevninského Řecka. Provincie Achaia byla pod správou římského senátu a vládl jí prokonzul z hlavního města Korintu. (2K 1:1) Dalšími městy provincie Achaia zmíněnými v křesťanských řeckých písmech byly Athény a Kenchreje. (Sk 18:1, 18; Ř 16:1) Achaia a sousední provincie Makedonie na severu byly často zmiňovány společně.​—Sk 19:21; Ř 15:26; 1Te 1:7, 8; viz Příloha B13.

Kenkreje: Jeden z korintských přístavů, Kenkreje ležely na straně Sarónského zálivu úzké šíje asi 11 km (7 mil) východně od Korintu. Kenkreje sloužily jako korintský přístav pro oblasti východně od Řecka, zatímco Lechaion, na opačné straně šíje, fungoval jako korintský přístav pro Itálii a další oblasti západně od Řecka. Mezi současné ruiny v této oblasti patří budovy a vlnolamy poblíž vesnice Kehries (Kechriais). Podle Římanům 16:1 v Kenkrejích existovala křesťanská sborová obec.​—Viz Příloha B13.

jestliže je Jehovova vůle: Výraz, který zdůrazňuje potřebu brát v úvahu Boží vůli při plánování nebo konání čehokoli. Apoštol Pavel měl tento princip neustále na mysli. (1K 4:19; 16:7; Heb 6:3) Učedník Jakub také povzbuzoval své čtenáře, aby říkali: „Jestliže je Jehovova vůle, budeme žít a uděláme to či ono.“ (Jk 4:15) Takové výrazy by neměly být prázdnými frázemi; kdokoli upřímně říká „jestliže je Jehovova vůle“, musí se snažit jednat v souladu s Jehovovou vůlí. Tento výraz nemusí být vždy vysloven nahlas, ale často je vyjádřen pouze v srdci.​—Viz studijní poznámky ke Sk 21:14; 1K 4:19; Jk 4:15 a Dodatek C3 úvod; Sk 18:21.

vystoupil: Ačkoli Jeruzalém není v řeckém textu výslovně zmíněn, Pavel zřejmě směřoval do tohoto města. Jeruzalém leží přibližně 750 m (2 500 stop) nad mořem a Písmo často hovoří o těch, kdo přicházeli uctívat, že „vystupovali do Jeruzaléma“. Ve skutečnosti je řecké sloveso a·na·baiʹno („vystupovat“) mnohokrát použito, když je Jeruzalém výslovně uveden jako cíl. (Mt 20:17; Mr 10:32; Lu 18:31; 19:28; Jan 2:13; 5:1; 11:55; Sk 11:2; 21:12; 24:11; 25:1, 9; Ga 2:1) Kromě toho se v tomto verši objevuje i sloveso ka·ta·baiʹno („sestupovat“), které se někdy používá, když se mluví o odchodu z Jeruzaléma.​—Mr 3:22; Lu 10:30, 31; Sk 24:1, 22; 25:7.

Apollos: Židovský křesťan, který byl zjevně vychován ve městě Alexandrii, hlavním městě římské provincie Egypt. Alexandrie byla centrem vyššího vzdělání, proslulá svou velkou knihovnou. Byla to největší město v Římské říši po Římě a měla početnou židovskou populaci. Byla jedním z nejvýznamnějších center kultury a vzdělání jak pro Židy, tak pro Řeky. Řecký překlad hebrejských Písem známý jako Septuaginta zde vznikl. Toto pozadí může pomoci vysvětlit, proč je Apollos popsán jako dobře obeznámený [dosl., „mocný“] s Písmy, tedy inspirovanými hebrejskými Písmy.

poučován: Řecké sloveso ka·te·kheʹo doslova znamená „znít dolů“ a může zahrnovat myšlenku ústního poučování. Když jsou pravdy Božího Slova opakovaně „zníny dolů“ do mysli a srdce učedníka, stává se způsobilým učit druhé.​—Srovnej Ga 6:6, kde je totéž řecké slovo použito dvakrát.

cestu Jehovovu: V následujícím verši je použito synonymní vyjádření „cesta Boží“. Křesťanský způsob života je soustředěn na uctívání jediného pravého Boha, Jehovy, a na víru v jeho Syna, Ježíše Krista. Kniha Skutků označuje tento způsob života jednoduše jako „Cesta“ nebo „tato Cesta“. (Sk 19:9, 23; 22:4; 24:22; viz studijní poznámku ke Sk 9:2.) Výraz „cesta Jehovova“ se také objevuje čtyřikrát v evangeliích, kde je součástí citátu z Iz 40:3. (Viz studijní poznámky k Mt 3:3; Mk 1:3; Lk 3:4; Jan 1:23.) V Iz 40:3 původní hebrejský text používá Tetragrammaton. Výraz „cesta Jehovova“ (nebo „Jehovova cesta“) se také vyskytuje v Sd 2:22; Jer 5:4, 5.​—Viz studijní poznámku ke Sk 19:23 a Úvod k Dodatku C3; Sk 18:25.

horlivý duchem: Doslova „vroucí v duchu“. Řecké slovo přeložené jako „horlivý“ doslova znamená „vřít“, ale zde je použito metaforicky k vyjádření myšlenky přetékání či vyzařování horlivosti a nadšení. V tomto výrazu řecké slovo pro „duch“ (pneuʹma) zjevně odkazuje na Božího svatého ducha, který může působit jako hnací síla, podněcující a dodávající člověku energii k jednání v souladu s Jehovovou vůlí. (Viz studijní poznámku k Mk 1:12.) Termín „duch“ však může také odkazovat na hnací sílu, která vychází z obrazného srdce člověka a vede ho k tomu, aby říkal a dělal věci určitým způsobem. Tento verš tedy může vyjadřovat kombinovanou myšlenku, že člověk projevuje horlivost a nadšení pro to, co je správné, zatímco je veden Božím duchem. Někteří však mají za to, že v tomto kontextu je tento výraz prostě idiomem pro velkou dychtivost a nadšení. Pokud ano, může to vysvětlovat, jak mohl být Apollos „horlivý duchem“, i když neznal křest ve jménu Ježíše. V každém případě Apollův duch potřeboval být veden Božím duchem, aby mohl projevovat nadšení pro správné věci a byl ochoten přijmout přesnější učení.​—Viz Slovníček, „Duch“.

Janův křest: Tento křest byl veřejným projevem pokání jednotlivce za hříchy proti Zákonu, který dal Jehova Mojžíšovi a který Židé souhlasili dodržovat. (2Mo 24:7, 8) Podstoupení Janova křtu však nebylo platné po Letnicích roku 33 n. l., kdy skončila Smlouva Zákona. (Ří 10:4; Ga 3:13; Ef 2:13-15; Ko 2:13, 14) Od té doby byl jediným křtem schváleným Jehovou ten, který Ježíš přikázal svým učedníkům provádět. (Mt 28:19, 20) Události týkající se Apolla popsané zde se staly kolem roku 52 n. l.

Boží: Dosl., „ta.“ Ačkoli řecký text zde nemá slovo pro „Boží“, mnoho odborníků souhlasí, že se zde předpokládá. Ve Skutcích apoštolů je výraz „nezasloužená laskavost“ nejčastěji spojován s „Bohem“.​—Sk 11:23; 13:43; 14:26; 20:24, 32.