Matouš 24

Vpravdě: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.

vůbec nezůstane kámen na kameni: Ježíšovo proroctví se pozoruhodně naplnilo v roce 70 n. l., když Římané zbořili Jeruzalém a jeho chrám. Kromě několika úseků zdi bylo město zcela srovnáno se zemí.

Olivová hora: Nachází se na východ od Jeruzaléma a odděluje ji od města údolí Kidron. Z tohoto výhodného místa mohli Ježíš a jeho učedníci „Petr, Jakub, Jan a Ondřej“ (Mr 13:3, 4) pozorovat město a jeho chrám.

přítomnost: Řecké slovo pa·rou·siʹa (v mnoha překladech přeloženo jako „příchod“) doslova znamená „být po boku“. Odkazuje na přítomnost v určitém časovém období, nikoli pouze na příchod nebo příjezd. Tento význam slova pa·rou·siʹa je naznačen v Mt 24:37-39, kde jsou „dny Noeho... před potopou“ přirovnány k „přítomnosti Syna člověka“. V Fp 2:12 Pavel použil toto řecké slovo k popisu své „přítomnosti“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“.

závěr: Přeloženo z řeckého slova syn·teʹlei·a, což znamená „společný konec; kombinovaný konec; ukončení společně“. (Mt 13:39, 40, 49; 28:20; Žd 9:26) Odkazuje na časové období, během kterého kombinace událostí povede ke konečnému „konci“ zmíněnému v Mt 24:6, 14, kde je použito jiné řecké slovo, teʹlos. — Viz studijní poznámky k Mt 24:6, 14 a Slovníček, „Závěr systému věcí“.

systém věcí: Nebo „věk“. Zde řecké slovo ai·onʹ odkazuje na současný stav věcí nebo na rysy, které charakterizují určité časové období, epochu či věk. — Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.

Kristus: Řecky ho Khri·stosʹ. Titul „Kristus“ je ekvivalentní k „Mesiáš“ (z hebrejského ma·shiʹach), obojí znamená „Pomazaný“. Židovský historik Josephus uvádí, že v prvním století n. l. se objevili někteří, kdo se prohlašovali za proroky nebo osvoboditele a slibovali úlevu od římského útlaku. Jejich následovníci je možná vnímali jako politické Mesiáše.

konec: Nebo „úplný konec“. Řecké slovo použité zde (teʹlos) se liší od řeckého slova přeloženého jako „závěr“ (syn·teʹlei·a) v Mt 24:3.​—Viz studijní poznámku k Mt 24:3 a Slovníček, „Závěr systému věcí.“

národ: Řecké slovo eʹthnos má široký význam a může odkazovat na lidi žijící v určitých politických nebo geografických hranicích, jako je země, ale může také odkazovat na etnickou skupinu.​—Viz studijní poznámka k Mt 24:14.

povstane: Nebo „bude rozjitřen; bude podnícen.“ Zde řecké slovo vyjadřuje myšlenku „pohnout se proti někomu nepřátelsky“ a mohlo by být také přeloženo jako „povstane v boji“ nebo „půjde do války“.

bolesti soužení: Řecké slovo doslova odkazuje na intenzivní bolest prožívanou během porodu. Zatímco je zde použito ve smyslu obecného soužení, bolesti a utrpení, může naznačovat, že podobně jako porodní bolesti budou předpověděné potíže a utrpení narůstat ve frekvenci, intenzitě a trvání v časovém období před velkým soužením zmíněným v Mt 24:21.

kvůli mému jménu: V Bibli výraz „jméno“ někdy zastupuje osobu, která to jméno nese, její pověst a vše, co představuje. (Viz studijní poznámku k Mt 6:9.) V případě Ježíšova jména také zastupuje autoritu a postavení, které mu dal jeho Otec. (Mt 28:18; Fp 2:9, 10; Žd 1:3, 4) Ježíš zde vysvětluje, že lidé by nenáviděli jeho následovníky kvůli tomu, co jeho jméno představuje, tedy jeho postavení jako Božího ustanoveného Vládce, Krále králů, toho, před kým by se měli všichni lidé pokořit v podřízenosti, aby získali život.​—Viz studijní poznámku k Jan 15:21.

klopýtnou: V křesťanských řeckých písmech řecké slovo skan·da·liʹzo odkazuje na klopýtnutí v obrazném smyslu, což může zahrnovat upadnutí do hříchu nebo přivedení někoho k hříchu. Jak je tento termín používán v Bibli, hřích může zahrnovat porušení Božích zákonů ohledně morálky, ztrátu víry nebo přijetí falešného učení. V tomto kontextu by termín mohl být také přeložen jako „budou uvedeni do hříchu; odpadnou od víry“. Řecké slovo může být také použito ve smyslu „urazit se“.—Viz studijní poznámky k Mt 13:57; 18:7.

bezzákonnost: Řecké slovo přeložené jako „bezzákonnost“ zahrnuje představu porušování zákonů a pohrdání jimi, kdy lidé jednají, jako by zákony neexistovaly. V biblickém kontextu naznačuje nedodržování Božích zákonů.​—Mt 7:23; 2K 6:14; 2Te 2:3-7; 1J 3:4.

většina: Neodkazuje pouze na „mnohé“ v obecném smyslu, jak to překládají některé Bible, ale na „většinu“ těch, kteří byli ovlivněni „falešnými proroky“ a „bezzákonností“, jak je zmíněno v Mt 24:11, 12.

vytrval: Nebo „vytrvá“. Řecké sloveso přeložené jako „vytrvat“ (hy·po·meʹno) doslova znamená „zůstat (setrvat) pod“. Často se používá ve smyslu „zůstat místo útěku; stát pevně na svém; vytrvat; zůstat neochvějný“. (Mt 10:22; Ř 12:12; Heb 10:32; Jak 5:11) V tomto kontextu odkazuje na vytrvání v jednání jako Kristovi učedníci navzdory odporu a zkouškám.​—Mt 24:9-12.

konec: Viz studijní poznámky k Mt 24:6, 14.

toto dobré poselství: Řecké slovo eu·ag·geʹli·on je odvozeno od slov eu, což znamená „dobrý; dobře“ a agʹge·los, „ten, kdo přináší zprávy; ten, kdo prohlašuje (oznamuje).“ (Viz Slovníček.) V některých anglických Biblích je překládáno jako „evangelium“. Související výraz překládaný jako „evangelizátor“ (řecky eu·ag·ge·li·stesʹ) znamená „ten, kdo oznamuje dobré zprávy.“​—Sk 21:8; Ef 4:11, pozn.; 2Tm 4:5, pozn.

Království: Tj. Boží Království. V celých křesťanských řeckých písmech je „dobrá zpráva“ (viz předchozí studijní poznámka k tomuto dobrému poselství v tomto verši) úzce spojena s Božím Královstvím, tématem Ježíšovy kazatelské a vyučovací činnosti.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:2; 4:23; Lk 4:43.

kázáno: Nebo „veřejně oznámeno.“​—Viz studijní poznámka k Mt 3:1.

celá obydlená země . . . všechny národy: Oba výrazy zdůrazňují rozsah kazatelské činnosti. V širším smyslu řecké slovo pro „obydlenou zemi“ (oi·kou·meʹne) odkazuje na zemi jako na místo, kde přebývá lidstvo. (Lk 4:5; Sk 17:31; Ř 10:18; Zj 12:9; 16:14) V prvním století byl tento termín také používán ve vztahu k rozsáhlé Římské říši, kde byli Židé rozptýleni. (Lk 2:1; Sk 24:5) V obecném smyslu řecké slovo pro „národ“ (eʹthnos) odkazuje na skupinu lidí, kteří jsou více či méně spjati pokrevními vazbami a mají společný jazyk. Taková národní nebo etnická skupina často obývá vymezené geografické území.

na svědectví: Nebo „jako svědectví“, tj. ujištění, že všechny národy uslyší dobrou zprávu. Řecké slovo mar·tyʹri·on (svědectví; svědectví) a příbuzná řecká slova často odkazují na vyprávění faktů a událostí souvisejících s daným tématem. (Viz studijní poznámka ke Sk 1:8.) V tomto případě Ježíš říká, že bude existovat celosvětové svědectví o tom, co Boží Království vykoná, a vyprávění událostí souvisejících s tímto Královstvím. Ježíš naznačuje, že samotná celosvětová kazatelská činnost o Království bude důležitým rysem „znamení [jeho] přítomnosti“. (Mt 24:3) Skutečnost, že všechny národy obdrží toto svědectví, neznamená, že všechny národy přestoupí na pravé křesťanství​—jen to, že toto svědectví uslyší.

konec: Nebo „úplný konec; konečný konec.“​—Viz studijní poznámky k Mt 24:3, 6.

ohybná věc působící zpustošení: Daniel předpověděl, že „ohybná věc (ohybná věci)“ bude spojena se zpustošením. (Da 9:27; 11:31; 12:11) Ježíš zde naznačuje, že „ohybná věc působící zpustošení“ se ještě neobjevila; měla přijít v budoucnosti. A 33 let po Ježíšově smrti křesťané byli svědky počátečního naplnění tohoto proroctví, když skutečně spatřili ohybnou věc stojící na svatém místě. Paralelní zpráva v Lk 21:20 uvádí: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ V roce 66 n. l. pohanská římská vojska obklíčila „svaté město“ Jeruzalém, místo, které Židé považovali za svaté a které bylo centrem židovského povstání proti Římu. (Mt 4:5; 27:53) Prozíraví křesťané, kteří rozpoznali, že římská armáda se svými modlářskými standartami je „ohybnou věcí“, přijali to jako konečný signál, aby „začali utíkat do hor“. (Mt 24:15, 16; Lk 19:43, 44; 21:20-22) Poté, co křesťané uprchli, Římané zpustošili jak město, tak národ. Jeruzalém byl zničen v roce 70 n. l. a poslední židovská pevnost, Masada, padla do rukou Římanů v roce 73 n. l. (Srovnej Da 9:25-27.) Podrobné počáteční naplnění tohoto proroctví poskytuje pevný základ pro důvěru, že dojde i k většímu naplnění, které vyvrcholí Ježíšovým „příchodem na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou“. (Mt 24:30) Mnozí ignorují Ježíšovo tvrzení, že Danielovo proroctví se naplní po jeho době, a následují židovskou tradici, která Danielovo proroctví vztahuje na událost v roce 168 př. n. l., kdy syrský král Antiochos IV. (Epifanés) znesvětil Jehovův chrám v Jeruzalémě. Antiochos se pokusil vymýtit uctívání Jehovy, dokonce postavil oltář nad velkým Jehovovým oltářem a obětoval vepře jako oběť pohanskému bohu Diovi z Olympu. (Viz studijní poznámku k Jan 10:22.) Apokryfní kniha 1. Makabejská (1:54) používá výraz podobný tomu, který se nachází v knize Daniel (spojující ohybné věci se zpustošením), a vztahuje jej na událost v roce 168 př. n. l. Židovská tradice a zpráva v 1. Makabejské jsou však lidskými výklady, nikoli inspirovanými zjeveními. Antiochos jistě vyvolal pocity znechucení znesvěcením chrámu, ale jeho útok nevedl ke zpustošení Jeruzaléma, chrámu ani židovského národa.

svaté místo: V počátečním naplnění tohoto proroctví odkazuje na Jeruzalém s jeho chrámem.​—Viz studijní poznámku k Mt 4:5.

(ať čtenář projeví rozvahu): Čtenáři by měli vždy projevovat rozvahu při studiu Božího Slova, ale v tomto případě je zřejmě zvláštní potřeba být ostražitý při aplikaci této části Danielova proroctví. Ježíš varoval své posluchače, že naplnění tohoto proroctví není v minulosti, ale je ještě budoucí.​—Viz studijní poznámku k ohybné věci působící zpustošení v tomto verši.

Judea: To znamená římská provincie Judea.

do hor: Podle Eusebia, historika ze čtvrtého století, křesťané v Judeji a Jeruzalémě uprchli přes řeku Jordán do Pelly, města v hornaté oblasti Dekapole.

na střeše domu: Střechy domů byly ploché a sloužily k mnoha účelům, včetně uskladnění (Joz 2:6), odpočinku (2Sa 11:2), spánku (1Sa 9:26) a slavností k uctívání (Ne 8:16-18). Proto bylo vyžadováno zábradlí. (5Mo 22:8) Obvykle vnější schodiště nebo žebřík umožňovalo obyvateli domu opustit střechu, aniž by musel vstoupit do domu, což zdůrazňuje naléhavost Ježíšova varování k útěku.

v zimě: V tomto období by silné deště, záplavy a chladné počasí ztížily cestování i hledání potravy a přístřeší.​—Ezd 10:9, 13.

v den sabatu: V oblastech, jako byla Judea, by omezení spojená se zákony sabatu ztížila cestování na velké vzdálenosti a nošení nákladů; také městské brány zůstávaly během sabatu zavřené.​—Viz Sk 1:12 a Příl. B12.

falešní Kristové: Nebo „falešní Mesiášové.“ Řecké slovo pseu·doʹkhri·stos se vyskytuje pouze zde a v paralelním záznamu v Mr 13:22. Odkazuje na kohokoli, kdo nesprávně přebírá roli Krista nebo Mesiáše (doslova „Pomazaného“).​—Viz studijní poznámku k Mt 24:5.

Hle!: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

přítomnost: Viz studijní poznámka k Mt 24:3.

Syn člověka: Viz studijní poznámka k Mt 8:20.

znamení Syna člověka: Toto znamení není totožné se „znamením [Ježíšovy] přítomnosti“ zmíněným v Mt 24:3. Znamení zmíněné zde souvisí s „příchodem“ Syna člověka jako Soudce, který během velkého soužení vynáší a vykonává rozsudek.​—Viz studijní poznámku k příchodu v tomto verši.

budou se bít v prsa: Nebo „budou truchlit“. Člověk opakovaně bil rukama do prsou, aby vyjádřil extrémní zármutek nebo pocity viny a lítosti.​—Iz 32:12; Na 2:7; Lk 23:48.

uzří: Řecké sloveso přeložené jako „uzří“ může doslova znamenat „vidět předmět; dívat se; spatřit“, ale může být také použito metaforicky, ve smyslu duševního zření, což znamená „rozpoznat; vnímat“.​—Ef 1:18.

příchod: První z osmi zmínek v Matoušových kapitolách 24 a 25 o Ježíšově příchodu. (Mt 24:42, 44, 46; 25:10, 19, 27, 31) V každém z těchto případů je použita forma řeckého slovesa erʹkho·mai, „přijít“. Termín je zde použit ve smyslu obrácení pozornosti k lidstvu, zejména k Ježíšovu příchodu jako Soudce, který během velkého soužení vynáší a vykonává rozsudek.

oblaky nebeskými: Oblaky spíše brání ve výhledu, než aby jej usnadňovaly, ale pozorovatelé mohou „uzřít“ očima porozumění.​—Sk 1:9.

čtyři větry: Idiom odkazující na čtyři světové strany​—V, Z, S a J​—a označující tedy „všechny směry; všude“.​—Jer 49:36; Ez 37:9; Da 8:8.

ilustrace: Nebo „podobenství; ponaučení.“​—Viz studijní poznámku k Mt 13:3.

Nebe a země pominou: Jiné verše ukazují, že nebe a země budou trvat navždy. (1Mo 9:16; Ž 104:5; Ka 1:4) Ježíšova slova zde tedy mohou být chápána jako hyperbola, což znamená, že i kdyby se stalo nemožné a nebe a země skutečně pominuly, Ježíšova slova by se stejně naplnila. (Srovnej Mt 5:18.) Nicméně nebe a země zde mohou odkazovat na obrazná nebesa a zemi, které jsou nazvány „dřívější nebe a dřívější země“ v Zj 21:1.

moje slova nikdy nepominou: Nebo „moje slova rozhodně nepominou.“ Použití dvojitého řeckého záporu s slovesem výrazně vyjadřuje odmítnutí určité myšlenky a živě zdůrazňuje trvalost Ježíšových slov.

dny Noeho: V Bibli se výraz „den(dny) někoho“ někdy používá s odkazem na časové období určité osoby. (Iz 1:1; Jer 1:2, 3; Lk 17:28) Zde jsou „dny Noeho“ přirovnávány k přítomnosti Syna člověka. V podobném výroku zaznamenaném v Lk 17:26 je použit výraz „dny Syna člověka“. Ježíš toto přirovnání neomezuje pouze na konkrétní den, kdy přišla potopa jako závěrečné vyvrcholení Noemových dnů. „Dny Noeho“ ve skutečnosti pokrývaly období několika let, takže existuje základ pro pochopení, že předpovězená „přítomnost [nebo ‚dny‘] Syna člověka“ by podobně pokrývala období několika let. Stejně jako Noemovy dny, které vyvrcholily potopou, by „přítomnost Syna člověka“ vyvrcholila zničením těch, kdo nehledají vysvobození.​—Viz studijní poznámku k Mt 24:3.

přítomnost: Viz studijní poznámku k Mt 24:3.

Potopa: Nebo „záplava; kataklyzma“. Řecké slovo ka·ta·kly·smosʹ označuje rozsáhlou povodeň s ničivou silou a Bible toto slovo používá v souvislosti s Noemovou potopou.​—Mt 24:39; Lk 17:27; 2Pt 2:5.

archa: Řecký termín lze také přeložit jako „schránka; truhla“, možná aby naznačil, že šlo o velkou truhlovitou stavbu. V Vulgátě, je toto řecké slovo přeloženo jako arca, což znamená „schránka; truhla“, z čehož je odvozen anglický termín „ark“ (archa).

bude vzat . . . zanechán: Viz studijní poznámku k Lk 17:34.

Zůstaňte bdělí: Řecký výraz má základní význam „zůstat (zůstávat) vzhůru“, ale v mnoha kontextech znamená „být na stráži; být ostražitý“. Matouš používá tento výraz v Mt 24:43; 25:13; 26:38, 40, 41. V Mt 24:44 jej spojuje s potřebou být „připraven“.​—Viz studijní poznámku k Mt 26:38.

rozumný: Použité řecké slovo vyjadřuje myšlenku porozumění spojeného s vhledem, prozíravostí, rozlišováním, obezřetností a moudrostí v praktickém smyslu. Stejné řecké slovo je použito v Mt 7:24 a 25:2, 4, 8, 9. Septuaginta toto slovo používá v 1Mo 41:33, 39 v souvislosti s Josefem.

otrok: Použití jednotného čísla „otrok“ v Ježíšově ilustraci nutně neznamená, že otrok představoval pouze jednu konkrétní osobu. Písmo obsahuje příklady, kdy podstatné jméno v jednotném čísle odkazuje na skupinu, jako když Jehova oslovil izraelský národ a řekl jim: „Jste moji svědkové [množné číslo], . . . ano, můj služebník [jednotné číslo], kterého jsem vyvolil.“ (Iz 43:10) V paralelní ilustraci v Lk 12:42 je tento otrok nazván „věrným správcem, rozumným“.​—Viz studijní poznámka k Lk 12:42.

jeho čeleď: Nebo „jeho domácí služebníci“. Tento termín se vztahuje na všechny jednotlivce, kteří pracují v pánově domácnosti.

příchod: Viz studijní poznámku k Mt 24:30.

ten ničemný otrok: Ježíšova slova jsou ve skutečnosti varováním určeným věrnému a rozvážnému otroku, zmíněnému v Mt 24:45. Ježíš neprorokuje ani neurčuje „ničemného otroka“, ale varuje věrného otroka před tím, co by se stalo, kdyby začal projevovat vlastnosti ničemného otroka. Takový nevěrný otrok by byl potrestán „s největší přísností“.​—Mt 24:51; viz studijní poznámku k Lk 12:45.

potrestá ho nejpřísněji: Dosl., „rozseká ho na kusy.“ Tento obrazný výraz zjevně není třeba chápat doslovně; spíše vyjadřuje myšlenku přísného trestu.

pokrytců: Viz studijní poznámku k Mt 6:2.

skřípění zubů: Viz studijní poznámku k Mt 8:12.