1. Timoteovi 5

Staršího muže přísně nekritizuj: Řecké sloveso přeložené jako „přísně kritizovat“ doslova znamená „udeřit, zasadit ránu“. Zde je použito obrazně a vyjadřuje myšlenku „tvrdě pokárat; slovně potrestat“. Pavel Timoteovi připomíná, že i když má tento mladý muž určitou míru autority, neměl by ji zneužívat tvrdým zacházením s druhými. (1Ti 1:3) Starší muži si zvláště zasloužili Timoteův soucit a úctu.​—3. Mojžíšova 19:32; viz studijní poznámku k pros v tomto verši.

staršího muže: Kontext ukazuje, že řecké slovo pre·sbyʹte·ros je zde použito v doslovném smyslu, tedy ve významu muže pokročilého věku, na rozdíl od „mladších mužů“ zmíněných ve stejném verši. V jiných kontextech se však stejný termín používá pro označení „starších“, tedy těch, kdo mají v křesťanském sboru autoritu a odpovědnost. (1Ti 5:17; Tit 1:5; viz studijní poznámku ke Sk 11:30.) Pokud tedy někdo starší než Timoteus​—zvláště pokud sloužil jako spolustarší​—potřeboval napomenutí, měl k němu Timoteus „prosit jako k otci“.

pros: Řecké sloveso, které zde Pavel používá (pa·ra·ka·leʹo), vyjadřuje myšlenku projevit osobní zájem tím, že druhého srdečně povzbudíme nebo napomeneme. (Viz studijní poznámku k Ří 12:8, kde je toto řecké sloveso přeloženo jako „povzbuzuje“.) Pavel tedy Timoteovi radí, aby v křesťanském sboru podporoval láskyplnou, rodinnou atmosféru. (1K 4:14; 1Te 2:7, 8) I když bylo třeba dát někomu potřebnou radu, Timoteus neměl s nikým zacházet tvrdě.

s naprostou počestností: Nebo „s naprostou čistotou“. Řecké slovo přeložené jako „počestnost“ může odkazovat na čistotu v jednání (sexuální nebo jiné), v myšlenkách a v motivech. (1Ti 4:12; viz studijní poznámku k Fp 4:8.) Timoteus měl zacházet s mladšími křesťanskými ženami, jako by to byly jeho vlastní tělesné sestry. V jejich případě, stejně jako ve všech svých vztazích se spoluvěřícími, musel zůstat naprosto počestný, tedy čistý v myšlenkách, slovech i činech.​—Job 31:1.

Prokazuj úctu: Doslova: „Cti.“ Tento výraz by také mohl být přeložen: „Stále prokazuj úctu.“ Pavel zde Timoteovi vysvětluje, že vdovám, které jsou často chudé a bezbranné, by měla být prokazována úcta a měla by jim být nabízena laskavá, milující podpora. Slovníky uvádějí, že v tomto kontextu slovo, které Pavel používá pro „prokazuj úctu“ (nebo „cti“), může zahrnovat i hmotnou pomoc. (Srovnej Mt 15:5, 6; Sk 28:10; viz studijní poznámku k 1Ti 5:17.) Mnoho příběhů v Bibli ukazuje, že Bůh miluje a ctí věrné vdovy. Mezi příklady patří Noemi, Rút, vdova ze Sarepty a prorokyně Anna.​—Rt 1:1-5; 2:10-13, 19, 20; 4:14, 15; 1Kr 17:8-24; Lk 2:36-38.

vdovy, které jsou opravdu vdovy: Nebo „vdovy, které jsou opravdu v nouzi“, tedy ty, které nemají nikoho, kdo by je podporoval.

projevovat zbožnou oddanost: Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny obsahují znění, které by se dalo přeložit jako „pečovat o (vést) svou domácnost s moudrostí a bázní před Jehovou“.​—Srovnej studijní poznámku k 1Tm 2:2.

projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti: Pavel v tomto dopise Timoteovi několikrát zmiňuje „zbožnou oddanost“ (řecky eu·seʹbei·a). Tento podstatný název vyjadřuje hlubokou úctu a bázeň před Bohem. (Viz studijní poznámku k 1Tm 4:7.) Zde Pavel používá odpovídající řecké sloveso (eu·se·beʹo, přeloženo jako „projevovat zbožnou oddanost“), aby ukázal, že taková úcta by měla křesťany motivovat k péči o potřeby ovdovělých rodičů a prarodičů. Některé biblické překlady uvádějí „projevovat úctu“ nebo „plnit svou povinnost“. Takové překlady však opomíjejí duchovní motivaci, která křesťany podněcuje k vykonávání této často náročné a srdcervoucí práce s trpělivostí, radostí a láskou. (Kaz 12:1-8) Sloveso, které Pavel používá, ukazuje, že taková péče je především projevem úcty k Bohu a poslušnosti jeho příkazů týkajících se rodinného života.​—2Mo 20:12; Mt 15:3-6; 1Tm 5:8; Jak 1:27.

ustavičně se modlí a prosí ve dne v noci: Pavlova slova o vdově, která „vložila svou naději v Boha“, jsou nápadně podobná Lukášovu popisu prorokyně Anny. Tato starší vdova „nebyla nikdy nepřítomna v chrámu, sloužila tam Bohu ve dne v noci posty a modlitbami.“ (Lk 2:36, 37) Podobně Ježíš pochválil „potřebnou vdovu“, která měla jen „dvě drobné mince velmi malé hodnoty“; přesto v Jehovu věřila tak pevně, že obě mince věnovala jeruzalémskému chrámu. (Lk 21:1-4; viz studijní poznámku k verši 4.) Pavlova slova v tomto verši, stejně jako zmínka o těchto ženách v evangeliích, odrážejí Jehovův vysoký ohled na křesťanské vdovy, které projevují silnou víru.

ta, která se oddává smyslnému požitkářství: Použitý řecký slovesný výraz může odkazovat na život v přepychu a sebestředném pohodlí. Může také naznačovat uvolněnou morálku. Pavel pravděpodobně znal některé křesťanské vdovy, které svůj svobodný stav vnímaly jako příležitost k životu v přepychu. (Srovnej 1Tm 2:9.) Je zřejmé, že sbor by neměl poskytovat hmotnou podporu těm, kdo by takovou štědrost zneužívali snahou žít v přepychu nebo nedodržováním Jehovových morálních měřítek.​—Viz studijní poznámku k 1Tm 5:3.

je mrtvá, i když je živá: To znamená mrtvá v obrazném smyslu.​—Srovnej Zj 3:1; viz studijní poznámku k Ef 2:1.

instrukce: Nebo „příkazy“.​—Viz studijní poznámka k 1Tm 1:5.

pečovat o: To znamená materiálně zabezpečovat. Pavel ukazuje, že se od hlav rodin očekávalo, že budou zabezpečovat svého manžela nebo manželku a děti v rozsahu, který jim okolnosti umožňovaly. Někteří ovdovělí rodiče nebo prarodiče také nemohli sami uspokojovat své fyzické potřeby. V takovém případě měli jejich dospělé děti udělat vše, co bylo v jejich silách, aby je zabezpečily. Někdy to mohlo zahrnovat předvídání budoucích potřeb a zajištění péče o starší členy rodiny. (Srovnej Jan 19:26, 27.) Pavel ukazuje, že kromě pocitu povinnosti mají křesťané ještě větší důvod, proč toto napomenutí uplatňovat – touhu potěšit Boha a získat jeho schválení.​—2Mo 20:12; 5Mo 5:16; Mt 15:4–6.

pro ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště pro ty, kdo jsou členy jeho domácnosti: Z těchto dvou výrazů je „ti, kdo jsou jeho vlastní“ širšího významu a odkazuje na blízké příbuzné. Fráze „ti, kdo jsou členy jeho domácnosti“ v tomto kontextu odkazuje na členy nejbližší rodiny, kteří žijí pod stejnou střechou jako hospodář.

zapřel víru: Křesťanská víra zahrnuje vše, co učil Kristus a jeho inspirovaní učedníci. Ježíš potvrdil Boží příkaz „cti svého otce a svou matku“ a odsoudil ty, kdo tuto povinnost zanedbávali. (2Mo 20:12; 5Mo 5:16; Mr 7:9–13) Křesťan tedy nemůže žít v souladu se svou vírou, aniž by pečoval o svou rodinu, včetně ovdovělých rodičů nebo prarodičů. Pokud by tuto povinnost úmyslně zanedbával, zapíral by víru – v podstatě by se k ní obrátil zády. Byl by horší než člověk bez víry, tedy nevěřící, který může pečovat o svou rodinu z přirozené náklonnosti.​—Ří 2:14, 15.

člověk bez víry: Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny používají formulaci „člověk, který zapírá (zříká se) Jehovu.“ Protože však neexistuje žádný důkaz, že by v původním řeckém textu bylo použito Boží jméno, Překladatelský výbor Nového světa je v hlavním textu tohoto verše nepoužil.​—Viz Příloha C.

Vdova ať je zapsána na seznam: Řecké sloveso přeložené jako „být zapsán na seznam“ se často používalo v technickém smyslu pro označení oficiálních registrací. Zřejmě sbor měl nějaký organizovaný systém, jak pečovat o potřebné křesťany, jako byly chudé vdovy. Pavel zde poskytuje obecný popis křesťanských vdov, které by měly dostávat hmotnou pomoc od sboru, a těch, které by ji dostávat neměly.

ne mladší než šedesát let: Pavel zde uvádí věk, který byl v té době běžně považován za začátek stáří. V šedesáti letech byla vdova považována za méně pravděpodobnou, že se znovu vdá, a bylo pravděpodobnější, že pro ni bude náročné uživit se finančně.

umývala nohy svatých: Osoba, která umývala nohy hostům, prokazovala laskavou a užitečnou službu, protože návštěvníci pravděpodobně chodili po zaprášených cestách v otevřených sandálech. Protože umývání nohou druhým bylo považováno za podřadný úkol, někteří měli pocit, že je pod jejich důstojnost tuto pohostinnost prokázat. (Lk 7:44) Na druhou stranu, pokud pověst vdovy o znamenitých skutcích zahrnovala umývání nohou druhým, projevovala tím pokorný postoj a ochotu sloužit. V důsledku toho by její spolukřesťané byli tím více nakloněni pomoci jí v její nouzi.​—Lk 6:38.

mladší vdovy neuváděj na seznam: Pavel dal pokyn, že sbor by se měl soustředit na pomoc starším vdovám, které byly příkladem ve víře a čelily největší materiální nouzi. V verších 11–15 vysvětluje některé důvody pro opatrnost při poskytování podpory mladším vdovám.​—Viz studijní poznámku k 1Ti 5:12.

opustily svou první výpověď víry: Nebo „opustily svůj předchozí slib.“ Tento výraz může naznačovat, že některé mladší vdovy v Efezu vyjádřily přání​—možná dokonce učinily nějaký slib nebo závazek​—zůstat svobodné a sloužit Jehovovi s plnou, nerušenou oddaností. (Srovnej 1K 7:34.) Sbor jim na to možná poskytoval hmotnou pomoc. Některé však zřejmě změnily své priority. Jak Pavel říká, nechaly své sexuální touhy, aby „se postavily mezi ně a Krista“. (1Ti 5:11) „Zároveň,“ dodává Pavel, projevovaly i jiné tělesné sklony, například stávaly se „nejen zahálčivými, ale také pomlouvačkami a vetřelkyněmi do cizích záležitostí“. (1Ti 5:13) Proto v verši 14 Pavel dává další pokyny, jak se mladší vdovy mohou chránit před duchovní újmou.​—Viz studijní poznámku k 1Ti 5:14.

klepy: Použité řecké slovo je odvozeno od slovesa, které znamená „bublat“ a tedy „žvanit“ nebo „mluvit nesmysly“. Podle jednoho referenčního díla tito klevetníci „žvaní cokoliv, co jim přijde na mys“. Samo o sobě není prázdné mluvení vždy špatné. Pavel však mluví o škodlivém klepání. Některé mladé vdovy „mluvily o věcech, o kterých neměly“.

Chci, aby se mladší vdovy vdávaly: Pavel doporučuje, aby se mladší vdovy vdávaly a staraly se o domácnost, protože by to pro ně bylo ochranou. Kdyby se usilovně věnovaly péči o svou rodinu, pravděpodobně by se vyhnuly nehodnému chování, jako je pomlouvání nebo vměšování se do záležitostí druhých. (1Ti 5:13; viz studijní poznámka k 1Ti 2:15.) Také by se vyhnuly nebezpečí, které Pavel zmiňuje v verši 12, totiž že by opustily „svou první výpověď víry“.​—Viz studijní poznámka k 1Ti 5:12.

příbuzné, které jsou vdovy: Křesťanská žena měla povinnost pečovat o vdovy ve své vlastní rodině, jako například o svou matku a babičku. Její rodina mohla zahrnovat i další vdovy, které byly s ní blízce příbuzné a neměly nikoho jiného, kdo by jim pomáhal.

aby sbor nebyl zatěžován: Vdovy, které splňovaly podmínky pro pomoc od sboru, měly být považovány za drahé služebnice Boží. (1Ti 5:5, 9, 10) Pavel však říká, že sbor by neměl poskytovat materiální podporu vdovám, které mají členy rodiny schopné o ně pečovat; ani by neměl podporovat ty, které nejsou příkladnými křesťankami. (1Ti 5:4, 6, 7, 11-15) Kdyby sbor pečoval o takové nekvalifikované vdovy, jeho prostředky a energie by mohly být přetíženy nebo dokonce odvráceny od kazatelské činnosti a služby pomoci.​—Viz studijní poznámku k 2Ko 8:4.

ty, které jsou opravdu vdovy: Nebo „vdovy, které jsou opravdu v nouzi“, tedy ty, které nemají nikoho, kdo by je podporoval.

starší: Pavel již měl silné osobní spojení se sborem v Efezu. (Sk 19:1, 8–10; 20:17, 31, 37, 38) Naposledy se se staršími setkal o několik let dříve (kolem roku 56 n. l.), ke konci své třetí misijní cesty. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:17.) Při té příležitosti Pavel zdůraznil, jak je důležité, aby dozorci pásli Boží stádo. (Viz studijní poznámku ke Sk 20:28.) Zde Pavel pomáhá sboru pochopit, jak by měli nahlížet na své pracovité starší.

dobře předsedají: Řecký výraz přeložený jako „předsedat“ doslova znamená „stát před“. (Viz studijní poznámku k Ř 12:8.) V obrazném smyslu měli starší stát před sborem tím, že povedou v učení, ochrání stádo před duchovním nebezpečím a pomohou každému jednotlivci zůstat blízko Jehovovi. Podobně se o otcích mluví jako o těch, kdo „předsedají“ své domácnosti. (1Ti 3:4) Někdy musí učinit konečná rozhodnutí a dokonce stanovit pravidla ohledně osobních záležitostí, které ovlivňují jejich domácnost. Starší však nemají stejnou autoritu jako hlavy rodin. (2K 1:24; Ga 6:5) S pokorou respektují Krista jako hlavu tím, že ve vztahu ke stádu odrážejí jeho osobnost, zejména jeho pokoru.​—Mt 20:24–28; Jan 13:13–16; Ko 1:18.

hodni dvojnásobné pocty: Všichni křesťané si mají navzájem prokazovat čest a úctu. (Ř 12:10; Fp 2:3) Ale Pavel zde poukazuje na to, že mají prokazovat dvojnásobnou, tedy větší, poctu pracovitým starším tím, že budou spolupracovat s jejich vedením a napodobovat jejich dobrý příklad. (Heb 13:7, 17) Následující verš, 1Ti 5:18, ukazuje, že „dvojnásobná pocta“ může zahrnovat poskytnutí potřebné hmotné podpory. To neznamená, že by starší měli dostávat plat, protože Pavel, který šel příkladem, pracoval světsky, aby se sám uživil, jak vysvětlil starším sboru v Efezu.​—Sk 18:3; 20:17, 34; 1K 4:16; 11:1; 1Te 2:6 a studijní poznámku, 9.

Neboť Písmo říká: Pavel podporuje to, co řekl v předchozím verši, pomocí dvou citátů. (Srovnej Ř 9:17 a studijní poznámku; 10:11.) První je převzat z 5Mo 25:4. (Viz také studijní poznámku k 1K 9:9.) Druhý může být narážkou na 3Mo 19:13. Je však také možné, že se zde Pavel odvolává na text v jednom z evangelií. Jeho formulace je téměř totožná s tím, co Ježíš řekl, jak je zaznamenáno v Lk 10:7. Lukáš napsal své evangelium kolem let 56–58 n. l. a Pavel zřejmě napsal tento dopis Timoteovi někdy mezi lety 61 a 64 n. l. (Pavlův citát je také podobný formulaci v Mt 10:10, napsaném kolem roku 41 n. l.) Proto to může být raný příklad toho, jak pisatel Bible cituje z evangelia, čímž potvrzuje, že je to inspirované Písmo.​—Srovnej 1K 9:14, kde Pavel odkazuje na to, co přikázal Pán Ježíš; viz také studijní poznámku k 1K 12:10.

obvinění: Starší v sboru může být obviněn z vážného porušení biblických norem; pokud se obvinění prokáže, znamenalo by to, že není „bezúhonný“ nebo „mimo podezření“. (1Ti 3:2; Tit 1:5, 7) V takovém případě by již nesplňoval podmínky pro službu staršího. Obvinění spojená s vážnými hříchy by dokonce mohla vést k jeho vyloučení ze sboru.​—1K 5:13; 6:9, 10.

starší muž: Nebo „starší“. Řecké slovo použité zde, pre·sbyʹte·ros, může označovat muže pokročilého věku nebo muže s autoritou a odpovědností v křesťanském sboru.​—Viz studijní poznámky ke Sk 20:17; 1Ti 5:1.

na základě výpovědi dvou nebo tří svědků: Pod vlivem inspirace Pavel aplikuje tento standard z Mojžíšova zákona na konkrétní případ​—když je starší obviněn z vážného porušení Božího zákona. (5Mo 17:6; 19:15) Tento standard měl chránit věrného staršího před obviněními ze strany jednotlivce, který by se ho mohl pokusit pomluvit. Taková pomluva by mohla připravit nevinného staršího o dobrou pověst a ohrozit jeho úkol pečovat o sbor. Pokud však obvinění potvrdí „dva nebo tři svědkové“, sbor starších by podnikl kázeňské opatření.

Pokárej: Jak je použito v Bibli, řecký výraz přeložený jako „pokárej“ často vyjadřuje myšlenku přesvědčit někoho, že se mýlí. Pokárání je dáno s pozitivním cílem přimět člověka, aby uznal a napravil svou chybu. Jeden slovník uvádí, že toto slovo zahrnuje význam „‚uvést na správnou cestu‘, konkrétně ‚odvrátit od hříchu k pokání‘“. Jde o kázeň, která má vzdělávat. V Jan 16:8 je tentýž řecký výraz přeložen jako „přinese . . . přesvědčivé důkazy“.

před všemi přihlížejícími: Doslova „v dohledu všech“. Pavel zjevně míní, že pokárání by mělo být dáno před všemi, kteří byli vědomi hříšného jednání. V některých případech by to zahrnovalo celé shromáždění. V jiných případech by „všichni přihlížející“ mohli odkazovat na menší skupinu lidí, kteří byli nějakým způsobem ovlivněni špatným jednáním nebo o něm věděli. Někteří „přihlížející“ mohli být očitými svědky události. Například Luk 8:47 uvádí, že když Ježíš uzdravil ženu, „oznámila před všemi [doslova „v dohledu všech“] lidmi, proč se ho dotkla“. Znění a kontext naznačují, že promluvila před těmi, kteří slyšeli Ježíšovu otázku: „Kdo se mě dotkl?“ Není žádný náznak, že by toto přiznání učinila před všemi v početném zástupu nebo ve městě.​—Luk 8:43-47.

ti, kdo hřeší: Řecké sloveso znamenající „hřešit“ je zde ve tvaru, který popisuje průběžné jednání. Naznačuje nejen jediný hřích, ale trvající hříšné jednání. Některé další překlady podobně uvádějí „ti, kdo hřeší“ nebo „ti, kdo v hříchu setrvávají“.

jako výstraha ostatním: Doslova „aby ostatní měli bázeň“. Tato slova popisují účel veřejného pokárání, „před všemi přihlížejícími“. „Ostatní“, na které Pavel odkazuje, jsou přihlížející, kterým je tak pomoženo mít zdravou bázeň před hříchem. Pokárání jim pomáhá vidět potřebu vyhýbat se hříchu a krokům, které k němu mohou vést.

S vážností ti přikazuji: Tento závažný obrat překládá jedno řecké sloveso. Jeden lexikon je definuje jako „naléhavě vyzývat s autoritou ve výjimečně důležitých záležitostech“. (Stejné sloveso se vyskytuje v Septuagintě, například v 1. Samuelově 8:9 a 2. Paralipomenon 24:19.) Pavel právě komentoval, jak by se mělo postupovat v případech, kdy jsou starší obviněni z nesprávného jednání; poté zdůrazňuje potřebu kárat ty, kdo se dopouštějí hříchu. Protože jsou tyto záležitosti tak závažné, přikazuje Timoteovi před Bohem a Kristem Ježíšem, což je vážná připomínka, že i to, co se děje v soukromých rozhovorech mezi ustanovenými muži, je zcela zřejmé nejvyšším autoritám.​—Římanům 2:16; Židům 4:13.

vyvolené anděly: Věrní andělé jsou vyvoleni Bohem, aby mu sloužili jako jeho služebníci, na rozdíl od padlých andělů, které Bůh zavrhl. (Juda 6) Někteří věrní andělé jsou navíc vybráni, aby chránili Boží služebníky na zemi, dohlíželi na kazatelské dílo a podávali Jehovovi a Ježíšovi zprávy o tom, co pozorují.​—Židům 1:14; Zjevení 14:6; viz studijní poznámku k Mt 18:10.

bez jakékoli předpojatosti nebo stranění: Pavel varuje před dvěma typy nesprávného úsudku. Předpojatost znamená předem někoho odsoudit. Stranění znamená projevovat někomu nadměrnou nebo nepatřičnou přízeň, možná kvůli osobnímu přátelství.

Nikomu nespěchej vkládat ruce: Timoteovi zjevně byla svěřena pravomoc ustanovovat dozorce vkládáním rukou na ně. (Viz Slovníček, „Vkládat ruce“, a studijní poznámku ke Sk 6:6.) Timoteus neměl nikoho ustanovovat „pospěšně“; měl tak učinit až po pečlivém zvážení, zda je daný muž skutečně kvalifikovaný. (1Tm 3:1-7) Ustanovení muži měli značný vliv, proto bylo důležité, aby Timoteus uposlechl Pavlovu radu. Jinak by Timoteus mohl mít podíl na hříších druhých, tedy nést určitou odpovědnost za jakékoli špatné činy, které by nekvalifikovaný muž mohl spáchat.

užívej trochu vína: V Pavlově době bylo víno známé jako účinný lék. Například se používalo k úlevě od zažívacích potíží a k ošetření ran. (Viz studijní poznámka k Lk 10:34.) Tímto radou Pavel projevil otcovskou péči o Timotea, který byl ochoten vytrvat v Boží službě navzdory svým „častým nemocem“. Jak starověké, tak moderní zdroje potvrzují léčivou hodnotu vína. Řecký lékař Hippokratés z Kósu (kolem 460–370 př. n. l.) doporučoval, aby jako součást „nejspolehlivějšího léku“ bylo „trochu vína“ podáváno „člověku, jehož tělesná konstituce není silná, ale slabší než průměrná“. Aulus Cornelius Celsus, římský lékařský spisovatel z 1. století n. l., poznamenal: „Pokud někdo trpí žaludečními potížemi, ... na lačný žaludek by neměl pít vodu, ale teplé víno.“