Skutky 11

Antiochie: Toto město se nacházelo v Sýrii na řece Orontes, asi 32 km (20 mil) proti proudu od středomořského přístavu Seleukie. V prvním století n. l. byla syrská Antiochie třetím největším a nejbohatším městem Římské říše po Římě a Alexandrii. Hostila početnou a starobylou židovskou komunitu a v té době zde nepanovala velká nevraživost mezi Židy a pohany. Syrská Antiochie zřejmě nabízela vhodné prostředí pro něco nového – učedníci kázali nejen Židům, ale také neobřezaným pohanům. (Viz studijní poznámku k řecky mluvícím lidem v tomto verši.) Tuto Antiochii nelze zaměňovat s Antiochejí v Pisidii v Malé Asii.​—Viz studijní poznámky ke Sk 6:5; 13:14 a Přílohu B13.

řecky mluvící lidé: Doslova „helénisté“. Význam zde použitého řeckého termínu (Hel·le·ni·stesʹ) je třeba určit podle kontextu. Když je použit ve Sk 6:1, s největší pravděpodobností znamená „řecky mluvící Židy“. (Viz studijní poznámku ke Sk 6:1.) To vedlo některé učence k závěru, že učedníci v syrské Antiocheji museli kázat obřezaným Židům nebo proselytům, kteří mluvili řecky. To, co je zde popsáno, však zřejmě odkazuje na nový vývoj v Antiocheji. Jak je zmíněno ve Sk 11:19, kázání Božího slova v Antiocheji bylo dříve omezeno pouze na Židy, ale nyní se zpráva zřejmě šířila mezi tamějšími nežidy. Barnabáš byl pravděpodobně vyslán do Antiochie, aby povzbudil tyto nové učedníky, kteří komunikovali řecky. (Sk 11:22, 23) Některé starověké rukopisy zde místo Hel·le·ni·stesʹ používají slovo Helʹle·nas (což znamená „Řekové“; viz Sk 16:3). Proto řada překladů používá termíny „Řekové“ nebo „pohané“. Tyto termíny by naznačovaly, že žádný z těch, na které se v Antiocheji mluvilo, nebyl stoupencem židovského náboženství. Je však možné, že se zde odkazovalo jak na Židy, tak na pohany obeznámené s řeckým jazykem, a proto je v tomto překladu použit termín „řecky mluvící lidé“. Tito řecky mluvící lidé mohli pocházet z různých národních prostředí, ale přijali řecký jazyk a možná i řecké zvyky.

ruka Jehovova: Tento výraz, stejně jako „Jehovova ruka“, se často vyskytuje v hebrejských Písmech jako spojení hebrejského slova pro „ruku“ a Tetragrammatonu. (Několik příkladů najdeme na místech jako 2Mo 9:3; 4Mo 11:23; Sd 2:15; Rt 1:13; 1Sa 5:6, 9; 7:13; 12:15; 1Kr 18:46; Ezd 7:6; Jb 12:9; Iz 19:16; 40:2; Ez 1:3.) V Bibli se výraz „ruka“ často používá obrazně pro „moc“. Protože ruka uplatňuje sílu paže, může „ruka“ také vyjadřovat myšlenku „uplatněné moci“. Řecký výraz přeložený jako „ruka Jehovova“ (nebo „Jehovova ruka“) se vyskytuje také na místech Lk 1:66 a Sk 13:11.​—Viz studijní poznámky k Lk 1:6, 66 a Dodatek C3 úvod; Sk 11:21.

byli z Boží prozřetelnosti nazváni: Většina biblických překladů uvádí jednoduše „byli nazváni“. Avšak řecká slova běžně překládaná jako „nazváni“ zde nejsou použita. (Mt 1:16; 2:23; Mr 11:17; Lu 1:32, 60; Sk 1:12, 19) Slovo, které se v tomto verši objevuje, je khre·ma·tiʹzo, a na většině z devíti míst, kde se vyskytuje v křesťanských řeckých písmech, jasně odkazuje na věci pocházející od Boha, které mají božský původ. (Mt 2:12, 22; Lu 2:26; Sk 10:22; 11:26; Ř 7:3; Žd 8:5; 11:7; 12:25) Například ve Sk 10:22 je toto slovo použito spolu s výrazem „skrze svatého anděla“ a v Mt 2:12, 22 je použito ve spojení s božsky inspirovanými sny. Související podstatné jméno khre·ma·ti·smosʹ se objevuje v Ř 11:4 a většina lexikonů a biblických překladů používá překlady jako „božské prohlášení; božská odpověď; Boží odpověď; Boží slovo“. Je možné, že Jehova nasměroval Saula a Barnabáše, aby používali jméno křesťané. Někteří navrhli, že pohanské obyvatelstvo v Antiochii mohlo používat přezdívku křesťané z posměchu nebo pohrdání, ale použití řeckého termínu khre·ma·tiʹzo jasně ukazuje, že Bůh byl zodpovědný za označení „křesťané“. A bylo by velmi nepravděpodobné, že by Židé označili Ježíšovy následovníky jako „křesťany“ (z řečtiny) nebo „mesiánisty“ (z hebrejštiny). Odmítli Ježíše jako Mesiáše, nebo Krista, takže by nepřímo neuznali jeho jako Pomazaného, nebo Krista, tím, že by jeho následovníky označili jako „křesťany“.

křesťané: Řecký termín Khri·sti·a·nosʹ, což znamená „následovník Krista“, se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze třikrát. (Sk 11:26; 26:28; 1Pt 4:16) Je odvozen od Khri·stosʹ, což znamená Kristus, neboli Pomazaný. Křesťané následují jak příklad, tak učení Ježíše, „Krista“, neboli toho, koho pomazal Jehova. (Lu 2:26; 4:18) Označení „křesťané“ bylo dáno „z Boží prozřetelnosti“ možná již v roce 44 n. l., kdy se udály události zmíněné v tomto textu. Jméno zjevně získalo široké přijetí, takže když se Pavel postavil před krále Heroda Agrippu II. kolem roku 58 n. l., Agrippa věděl, kdo křesťané jsou. (Sk 26:28) Historik Tacitus uvádí, že kolem roku 64 n. l. byl termín „křesťan“ používán mezi obyvatelstvem v Římě. Kromě toho, někdy mezi lety 62 a 64 n. l., napsal Petr svůj první dopis křesťanům rozptýleným po celé Římské říši. Tehdy se zdá, že jméno křesťan bylo rozšířené, výrazné a specifické. (1Pt 1:1, 2; 4:16) S tímto Bohem poskytnutým jménem už nemohli být Ježíšovi učedníci zaměňováni za sektu judaismu.

velký hladomor: Zprávu o této katastrofě, která nastala kolem roku 46 n. l., potvrdil Josephus, který také zmínil „velký hladomor“ za vlády římského císaře Claudia. Hladomory byly obzvláště těžké pro chudé, kteří neměli žádné finanční ani potravinové rezervy. Křesťané v Antiochii byli proto pohnuti k tomu, aby poslali pomoc svým chudým bratrům v Judeji.

za dnů Claudia: Římský císař Claudius, který vládl od roku 41 do 54 n. l., začal svou vládu s přátelským postojem k Židům. Ke konci jeho vlády se však vztahy zhoršily a nakonec vyhnal všechny Židy z Říma. (Sk 18:2) Podle zpráv byl Claudius otráven houbami, které mu podala jeho čtvrtá manželka. Po něm nastoupil Nero.

pomoc: Nebo „služba pomoci“. Toto je první zaznamenaný případ, kdy křesťané poslali pomoc svým spoluvěřícím žijícím v jiné části světa. Řecké slovo di·a·ko·niʹa, často překládané jako „služba“, je také použito ve smyslu „pomocné práce“ ve Sk 12:25 a „služby pomoci“ v 2K 8:4. Použití řeckého slova di·a·ko·niʹa v křesťanských řeckých písmech ukazuje, že křesťané mají dvojí službu. Jedním aspektem je „služba [forma di·a·ko·niʹa] smíření“, tedy kazatelské a vyučovací dílo. (2K 5:18-20; 1Tm 2:3-6) Druhý aspekt zahrnuje jejich službu ve prospěch spoluvěřících, jak je zmíněno zde. Pavel uvedl: „Jsou různé služby [množné číslo od di·a·ko·niʹa], a přece je týž Pán.“ (1K 12:4-6, 11) Ukázal, že tyto různé aspekty křesťanské služby všechny tvoří „posvátnou službu“.​—Ř 12:1, 6-8.

starší: Dosl., „starší muži.“ V Bibli řecký výraz pre·sbyʹte·ros odkazuje především na ty, kteří zastávají postavení autority a odpovědnosti ve společenství nebo národě, ačkoli tento termín někdy označuje fyzicky starší muže. (Viz studijní poznámku k Mt 16:21.) V dávném izraelském národě starší sdíleli odpovědnost za vedení a správu, a to jak na úrovni společenství (5Mo 25:7-9; Joz 20:4; Rut 4:1-12), tak na národní úrovni (Sd 21:16; 1Sa 4:3; 8:4; 1Kr 20:7). Toto je první použití tohoto termínu ve spojení s křesťanským sborem. Stejně jako tomu bylo v tělesném Izraeli, starší v duchovním Izraeli nesli odpovědnost za vedení sboru. V tomto kontextu starší byli ti, kteří přijali sbírku na pomoc a dohlíželi na její rozdělení sborům v Judeji.