Matouš 22

podobenstvích: Nebo „podobenství“. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3). (V tomto verši: „Ježíš k nim dál mluvil v podobenstvích…“)

svatební oděv: Protože šlo o královskou svatbu, je možné, že král jako hostitel pro své hosty zajistil zvláštní oděv. Pokud tomu tak bylo, to, že si ho člověk neoblékl, by projevovalo velkou neúctu.

skřípat zuby: Viz studijní poznámku k Mt 8:12.

jak by ho mohli chytit za slovo: Doslova „polapit ho“, podobně jako se pták chytá do sítě. (Srovnej Ka 9:12, kde Septuaginta používá stejný řecký výraz z oblasti lovu jako překlad hebrejského slova s významem „chytit do léčky; polapit“.) Farizeové použili lichocení a neupřímné otázky (Mt 22:16, 17), které byly záměrně položené jen proto, aby z Ježíše vylákali odpověď, kterou by pak mohli použít proti němu.

Herodovými stoupenci: Viz Slovníček.

daň: Každoroční daň, která pravděpodobně činila jeden denár neboli mzdu za jeden den. Římané ji vybírali od všech, kdo byli zapsaní při sčítání lidu. (Lk 2:1-3).

císaři: Nebo „císaři“ ve smyslu „vládci říše“. Římským císařem během Ježíšovy služby na zemi byl Tiberius, ale výraz „císař“ se neomezoval jen na právě vládnoucího císaře. „Císař“ mohl označovat římskou civilní moc neboli stát a jeho řádně ustanovené zástupce. Pavel je nazývá „nadřazené autority“ a Petr „král“ a jeho „místodržitelé“. (Ří 13:1-7; 1Pe 2:13-17; Tit 3:1; viz Slovníček).

pokrytci: Viz studijní poznámku k Mt 6:2.

denár: Tato římská stříbrná mince s nápisem císaře byla mincí na „daň z hlavy“, kterou Římané od Židů vybírali. (Mt 22:17) V Ježíšově době dostávali zemědělští dělníci běžně jeden denár za 12hodinový pracovní den a Křesťanská řecká písma často používají denár jako základ pro výpočet jiných peněžních hodnot. (Mt 20:2; Mr 6:37; 14:5; Zj 6:6) V Izraeli se používala řada měděných i stříbrných mincí, včetně stříbrných mincí ražených v Týru, které se používaly na chrámovou daň. K placení daní Římu ale lidé zjevně používali stříbrný denár nesoucí císařův obraz, tedy minci, o které Ježíš řekl: „Ukažte mi minci, kterou se platí daň.“ (Viz Slovníček a Dodatek B14).

obraz a nápis: Na přední straně běžného denáru z té doby byl vyobrazen vavřínem ověnčený portrét římského císaře Tiberia, který vládl v letech 14 až 37 n. l., a latinský nápis: „Tiberius Caesar Augustus, syn zbožštěného Augusta.“ — Viz také Dodatek B14.

Dávejte: Dosl. „Vraťte“. Císař razil mince, a proto měl právo žádat, aby mu některé z nich byly vráceny. Ale císař neměl právo požadovat, aby mu člověk zasvětil nebo věnoval svůj život. Bůh dal lidem „život a dech a všechno“. (Sk 17:25) Člověk tedy může „vrátit“ svůj život a oddanost jedině Bohu, který má právo vyžadovat výlučnou oddanost.

císařovy věci císaři: Ježíšova odpověď tady, i v paralelních zprávách v Mr 12:17 a Lk 20:25, je jeho jediná zaznamenaná zmínka o římském císaři. „Císařovy věci“ zahrnují placení za služby, které poskytuje světská vláda, a také úctu a relativní podřízenost, které se mají takovým autoritám prokazovat. (Ří 13:1-7).

Boží věci Bohu: Patří sem uctívání celým srdcem, láska z celé duše a úplná, věrná poslušnost. (Mt 4:10; 22:37, 38; Sk 5:29; Ří 14:8).

vzkříšení: Řecké slovo a·naʹsta·sis doslova znamená „zvednutí; postavení se“. V Křesťanských řeckých písmech se používá asi 40krát ve spojitosti se vzkříšením mrtvých. (Mt 22:31; Sk 4:2; 24:15; 1Ko 15:12, 13) V Septuagintě v Iz 26:19 je slovesný tvar slova a·naʹsta·sis použit jako překlad hebrejského slovesa „žít“ ve vyjádření „Tvoji mrtví budou žít“. (Viz Slovníček).

zanechal svou manželku svému bratrovi: Viz studijní poznámku k Mr 12:21.

Písmo: Výraz, který se často používá jako označení pro inspirované hebrejské spisy jako celek.

vzkříšení: Viz studijní poznámku k Mt 22:23.

Bůh řekl: Ježíš tady odkazuje na rozhovor mezi Mojžíšem a Jehovou, který se odehrál asi v roce 1514 př. n. l. (2Mo 3:2, 6). V té době byl Abraham už 329 let mrtvý, Izák 224 let a Jákob 197 let. Jehova ale neřekl: ‚Byl jsem jejich Bůh.‘ Řekl: ‚Jsem jejich Bůh.‘ (Mt 22:32).

Není Bohem mrtvých: Nejstarší a nejspolehlivější rukopisy podporují toto znění, ale některé rukopisy opakují slovo „Bůh“ a dalo by se to přeložit: „Bůh není Bohem mrtvých.“ Toto znění se odráží v některých překladech Bible. Jeden překlad Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (v Dodatku C označovaný jako J¹⁸) tady používá tetragram a dalo by se to přeložit: „Jehova není Bohem mrtvých.“—Srovnej 2Mo 3:6, 15.

ale živých: Viz studijní poznámku k Mr 12:27.

umlčel: Řecké sloveso se dá přeložit také jako „připravit o řeč“ (dosl. „nasadit náhubek“). Vzhledem k pokrytecké otázce to byl výstižný výraz. Ježíšova odpověď byla tak účinná, že saduceové nedokázali reagovat.—1Pe 2:15, pozn.

Budeš milovat: Řecké slovo přeložené jako „milovat“ je a·ga·paʹo. Toto sloveso a související podstatné jméno a·gaʹpe (láska) se v Křesťanských řeckých písmech vyskytují více než 250krát. V 1Ja 4:8 je podstatné jméno a·gaʹpe použito ve výroku „Bůh je láska“ a Písma ukazují Boha jako nejvyšší příklad nezištné lásky vedené zásadami. Boží láska se projevuje promyšleně a aktivně. Zahrnuje oddanost a skutky, ne jen emoce a pocity. Lidé, kteří takovou lásku projevují, to dělají jako vědomé rozhodnutí, protože napodobují Boha. (Ef 5:1) Právě proto může být lidem přikázáno, aby projevovali lásku, jako je tomu u dvou největších přikázání, o kterých se tady mluví. Ježíš zde cituje 5Mo 6:5. V Hebrejských písmech se pro lásku používá především hebrejské sloveso ʼa·hevʹ nebo ʼa·havʹ (milovat) a podstatné jméno ʼa·havahʹ (láska). Vyjadřují škálu významů podobnou těm řeckým slovům uvedeným výše. Ve spojitosti s láskou k Jehovovi tato slova vyjadřují touhu být Bohu úplně oddaný a sloužit mu výhradně. Ježíš tento druh lásky dokonale projevoval. Ukázal, že láska k Bohu znamená víc než jen cítit k Jehovovi náklonnost. Ovlivňuje celý člověkův život a působí na všechny jeho myšlenky, slova i skutky. (Viz studijní poznámku k Jan 3:16).

Jehovu: V tomto citátu z 5Mo 6:5 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je tvořeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisuje se jako JHVH). (Viz Dodatek C).

srdcem: Když se tento výraz používá v přeneseném smyslu, obvykle označuje celého vnitřního člověka. Když je ale uveden spolu s „duší“ a „myslí“, zjevně má užší význam a vztahuje se hlavně na člověkovy emoce, touhy a pocity. Tyto tři výrazy („srdce“, „duše“ a „mysl“) se navzájem nevylučují; částečně se překrývají a co nejsilněji zdůrazňují, že je potřeba milovat Boha úplně a celým svým já.

duší: Nebo „celou svou bytostí“. (Viz Slovníček).

myslí: Tedy rozumové schopnosti. Člověk musí používat svou mysl, aby Boha poznal a aby v lásce k němu rostl. (Jan 17:3; Ří 12:1) V tomto citátu z 5Mo 6:5 původní hebrejský text používá tři výrazy: „srdce, duše a síla“. Matoušova zpráva v řečtině ale místo „síly“ používá výraz pro „mysl“. Důvodů může být několik. Zaprvé, i když starověká hebrejština neměla zvláštní slovo pro „mysl“, tento pojem byl často zahrnut v hebrejském slově pro „srdce“. Toto slovo v přeneseném smyslu označuje celého vnitřního člověka, včetně jeho myšlení, pocitů, postojů a pohnutek. (5Mo 29:4; Ža 26:2; 64:6; viz studijní poznámku k výrazu „srdcem“ v tomto verši.) Proto tam, kde hebrejský text používá slovo „srdce“, řecká Septuaginta často používá řecký ekvivalent pro „mysl“. (1Mo 8:21; 17:17; Př 2:10; Iz 14:13) Dalším důvodem, proč Matouš při citování 5Mo 6:5 mohl použít řecké slovo pro „mysl“ místo „síly“, je to, že hebrejské slovo přeložené jako „síla [nebo „životní síla“, pozn.]“ mohlo zahrnovat jak fyzickou sílu, tak i duševní nebo rozumové schopnosti. Ať už je to jakkoli, toto překrývání významů mezi hebrejskými a řeckými výrazy může pomoci vysvětlit, proč pisatelé evangelií při citování 5. Mojžíšovy knihy nepoužívají úplně stejná slova. (Viz studijní poznámky k Mr 12:30; Lk 10:27).

Druhé: V Mt 22:37 je zaznamenána Ježíšova přímá odpověď farizeovi, ale Ježíš teď jde dál než původní otázka a cituje druhé přikázání (3Mo 19:18). Učí tak, že tato dvě přikázání jsou neoddělitelně spojená a že se v nich shrnuje celý Zákon a Proroci. (Mt 22:40).

bližního: Toto řecké slovo přeložené jako „bližní“ (doslova „ten, kdo je blízko“) může zahrnovat víc než jen ty, kdo bydlí poblíž. Může se vztahovat na kohokoli, s kým člověk přichází do styku. (Lk 10:29-37; Ří 13:8-10; viz studijní poznámku k Mt 5:43).

celý Zákon . . . a Proroci: Viz studijní poznámku k Mt 5:17.

stojí: Řecké sloveso, které doslova znamená „viset na“, je tady použité v přeneseném významu „záviset na; být založený na“. Ježíš tak ukázal, že nejen Zákon s Deseti přikázáními, ale celé Hebrejské Písmo je založené na lásce. (Ří 13:9).

Kristu: Nebo „Mesiáši“. (Viz studijní poznámky k Mt 1:1; 2:4).

inspirován: Dosl. „v duchu“. To znamená, že byl inspirován neboli pod vlivem Božího ducha. – Viz Slovníček, „Duch“.

Jehova: V tomto citátu ze Ža 110:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

pod nohy: To znamená, pod tvou autoritu.