1. Korinťanům 1

náš bratr Sosthenes: Jméno Sosthenes nebylo nijak zvlášť běžné. V Bibli se objevuje už jen na jednom dalším místě, a to ve Sk 18:17. Je tedy možné, že představený synagogy, kterého v Korintu zbil dav, se později stal křesťanským bratrem, o kterém se tady mluví, a že byl v Efezu ve spojení s Pavlem. Ve 1Ko 16:21 Pavel naznačuje, že většinu dopisu nepsal vlastní rukou, což může ukazovat na to, že Sosthenes byl u tohoto dopisu jeho písařem.

Božímu sboru, který je v Korintu: Pavel založil korintský sbor asi v roce 50 n. l. (Sk 18:1-11) Když byl asi v roce 55 n. l. v Efezu, napsal Korinťanům tento první inspirovaný dopis. (Srovnej 1Ko 5:9.) Bratři v Korintu Pavlovi nedávno napsali a ptali se na otázky týkající se manželství a jídla obětovaného modlám. (1Ko 7:1; 8:1) Pavel si ale uvědomoval, že ve sboru jsou i ještě naléhavější problémy. Sbor toleroval případ do očí bijící nemravnosti. (1Ko 5:1-8) A ve sboru byly také rozdělené skupiny. (1Ko 1:11-13; 11:18; 15:12-14, 33, 34) Je možné, že panovala i určitá nejistota ohledně toho, jak správně slavit Pánovu večeři. (1Ko 11:20-29) Pavel k těmto věcem dal inspirované vedení a zvlášť zdůraznil, jak důležité je projevovat křesťanskou lásku. (1Ko 13:1-13).

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Ří 1:7.

společenství: Nebo „sdílení“. Pavel používá řecké slovo koi·no·niʹa ve svých dopisech několikrát. (1Ko 10:16; 2Ko 6:14; 13:14) V této souvislosti toto slovo naznačuje, že „společenství se svým Synem“ zahrnuje blízké přátelství a jednotu. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:42).

rozdělení: Nebo „rozkoly; schismata“. Ježíš se modlil, aby jeho následovníci byli jednotní (Jan 17:20-23), a Pavel měl podobně upřímný zájem o jednotu křesťanského sboru. V době, kdy Pavel napsal svůj první inspirovaný dopis Korinťanům (asi v roce 55 n. l.), už ve sboru existovaly frakce. Někteří považovali za svého vůdce Apolla, zatímco jiní dávali přednost Pavlovi nebo Petrovi, anebo se hlásili jen ke Kristu. (1Ko 1:11, 12) Pavel radil, aby lidé nepřikládali nepřiměřený význam lidem, kteří byli jen služebníky sloužícími pod Bohem a Kristem. (1Ko 3:4-9, 21-23; 4:6, 7) Použil řecké slovo skhiʹsma, které je tady přeložené jako „rozdělení“, ve svém prvním dopise Korinťanům třikrát. (1Ko 1:10; 11:18; 12:25). (V tomto verši: „abyste nebyli rozdělení“.)

domácnosti Chloé: V Bibli je to jediná zmínka o ženě jménem Chloé. Možná žila v Korintu nebo v Efezu, odkud byl 1. Korinťanům napsán. Pavel výslovně neuvádí, jestli byla křesťankou a jestli žila v některém z těchto měst. Ale protože tuto „domácnost“ zmiňuje jménem, zřejmě byli alespoň někteří z její domácnosti – ať už rodinní příslušníci, nebo otroci – křesťané, které Korinťané znali.

Apolos: Židovský křesťan z Alexandrie, který cestoval z Efezu do Korintu a pomáhal těm, kdo se stali věřícími. (Sk 18:24-28; 19:1; viz studijní poznámku ke Sk 18:24.) Apolos „zaléval“ semena, která Pavel v Korintu zasel. (1Ko 3:5, 6; viz studijní poznámku k 1Ko 16:12).

Kéfas: Jedno ze jmen apoštola Šimona Petra. Když se Ježíš se Šimonem setkal poprvé, dal mu semitské jméno Kéfas (řecky Ke·fasʹ). Toto jméno možná souvisí s hebrejským podstatným jménem ke·fimʹ (skály), které je použito v Job 30:6 a Jer 4:29. V Jan 1:42 Jan vysvětluje, že toto jméno „se překládá ‚Petr‘“ (Peʹtros, řecké jméno, které má podobný význam, totiž „kus skály“). Jméno Kéfas se objevuje jen v Jan 1:42 a ve dvou Pavlových dopisech, konkrétně v 1. Korinťanům a Galatským. (1Ko 1:12; 3:22; 9:5; 15:5; Ga 1:18; 2:9, 11, 14; viz studijní poznámky k Mt 10:2; Jan 1:42).

přibit na kůl: Nebo „připevněn na kůl (sloup)“. — Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

Kristus mě totiž neposlal křtít: Pavel měl oprávnění křtít (Mt 28:19) a občas to také dělal. V tomto kontextu ale ukazuje, že provádění křtů nebylo jeho hlavním úkolem od Krista. (1Ko 1:14, 16) Nechtěl, aby se křtění stalo zdrojem rozdělení – jako by křty provedené apoštolem měly větší význam než ty, které prováděli jiní.

Kristův mučednický kůl: Tady se výraz „mučednický kůl“ (řecky stau·rosʹ) používá jako označení Ježíšovy smrti na kůlu. Ježíš zemřel tímto způsobem, aby lidé už nebyli otroky hříchu, ale mohli mít dobrý vztah s Bohem.

mučednickém kůlu: Viz studijní poznámku k 1Ko 1:17.

znalec Zákona: Tedy odborník na Mojžíšův Zákon.

tento systém: Základní význam řeckého slova ai·ónʹ je „věk“. Může se vztahovat na stav věcí nebo na rysy, které jsou typické pro určité časové období, epochu neboli věk. (Viz Slovníček, „Systém(y) věcí“.) Tady se tím myslí to, co 2Ti 4:10 nazývá „současný systém věcí“, tedy převládající stav věcí ve světě obecně.

hloupost toho, co je kázáno: Pavel popsal kázání o Kristu jako „hloupost“, protože pro národy takové poselství vypadalo. Řekové nedokázali pochopit, proč musel Žid zemřít jako opovrhovaný zločinec, aby je zachránil. (1Ko 1:18, 25; viz studijní poznámku k 1Ko 1:22.) Židé očekávali, že budou zachráněni skutky Zákona, dáváním almužen a zásluhami svých předků, zvlášť Abrahama. Nechtěli Mesiáše, kterého považovali za slabého – muže, který se nechal přibít na kůl. (1Ko 1:23).

Řekové: V prvním století n. l. řecké slovo Helʹlen, které je tady použité, nutně neoznačovalo jen rodilé obyvatele Řecka nebo lidi řeckého původu. V tomto kontextu je ten výraz použitý paralelně s výrazem „národy“ (1Ko 1:23) a „Řekové“ tu představují zástupně všechny nežidovské národy (Ří 1:16; 2:9, 10; 3:9; 10:12; 1Ko 10:32; 12:13). Nejspíš to souviselo s tím, jak významné postavení měl v celé Římské říši řecký jazyk a řecká kultura. (Viz studijní poznámku k Ří 1:16).

pro Židy kámen úrazu: Zákon říkal, že muž pověšený na kůl je „Bohem prokletý“. (5Mo 21:22, 23; Ga 3:13) Židé proto považovali způsob Ježíšovy smrti za potupný, nehodný Mesiáše. A tak se pro ně „káže[ní] Krista přibitého na kůl“ stalo „kamenem úrazu“.

z lidského hlediska: Nebo „podle lidských měřítek“. Doslova „podle těla“.

urozených: Nebo „z významných rodin“. Někteří badatelé se domnívají, že řecké slovo se vztahovalo na potomky starších, významnějších rodin ve městě. V řecko-římském světě ti, kdo měli takovýto „urozený původ“, patřili k elitě. Použití tohoto výrazu tady naznačuje, že několik korintských křesťanů mohlo pocházet z vyšší společenské vrstvy a mělo společenské výsady.

nikdo: Dosl. „tělo“. Řecké slovo sarx je tady použité ve významu člověka, bytosti z masa a krve. (Viz studijní poznámky k Jan 17:2; Ří 3:20; 1Ko 1:26).

Jehova: V tomto citátu z Jer 9:24 se v původním hebrejském textu Jeremjáše vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C1 a C2).