Matouš 3

Jan: Anglický ekvivalent hebrejského jména Jehohanan nebo Johanan, což znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý.“

Křtitel: Nebo „Ten, který ponořuje; Ten, který máčí“; označován jako „Křtitel“ v Mr 1:4; 6:14, 24. Zřejmě používáno jako druh příjmení, naznačující, že křtění ponořením do vody bylo pro Jana charakteristické. Židovský historik Flavius Josephus psal o „Janovi, nazývaném Křtitel.“

kázal: Řecké slovo v zásadě znamená „veřejně oznamovat jako posel“. Zdůrazňuje způsob oznámení: obvykle otevřené, veřejné prohlášení spíše než kázání skupině lidí.

poušť Judská: Obecně neobydlený, pustý východní svah judských hor, který klesá – pokles o přibližně 1 200 m (3 900 stop) – směrem k západnímu břehu řeky Jordánu a Mrtvého moře. Jan začíná svou službu v části této oblasti severně od Mrtvého moře.

Čiňte pokání: Použité řecké slovo by se doslova dalo přeložit jako „změnit své smýšlení“, což znamená změnu v myšlení, postoji nebo záměru. V tomto kontextu „čiňte pokání“ odkazuje na vztah člověka s Bohem.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:8, 11 a Slovníček, „Pokání“.

Království: První výskyt řeckého slova ba·si·leiʹa, které odkazuje na královskou vládu, stejně jako na území a lidi pod vládou krále. Z 162 výskytů tohoto řeckého slova v křesťanských řeckých písmech se 55 nachází v Matoušově zprávě a většina z nich odkazuje na Boží nebeskou vládu. Matouš tento termín používá tak často, že jeho evangelium by se dalo nazvat evangeliem Království.​—Viz Slovníček, „Boží Království“.

Království nebes: Tento výraz se vyskytuje asi 30krát a pouze v evangeliu Matouše. V evangeliích Marka a Lukáše se používá paralelní fráze „Království Boží“, což naznačuje, že „Království Boží“ má základ v duchovních nebesích a odtud vládne.​—Mt 21:43; Mr 1:15; Lk 4:43; Da 2:44; 2Tm 4:18.

přiblížilo se: Zde ve smyslu, že budoucí Vládce nebeského Království se měl brzy objevit.

Jehova: V tomto citátu z Iz 40:3 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisováno jako JHVH). (Viz Příloha C.) Matouš aplikuje toto proroctví na to, co Jan Křtitel dělal při přípravě cesty pro Ježíše. V Janově evangeliu Jan Křtitel aplikuje toto proroctví na sebe sama.​—Jan 1:23.

Připravte jeho cesty: Může odkazovat na zvyk starověkých vládců, kteří nechávali muže připravovat cestu před královským vozem odstraňováním velkých kamenů a dokonce stavbou náspů a zarovnáváním kopců.

oděn velbloudí srstí: Janův oděv z tkané velbloudí srsti a jeho kožený pás připomínají oděv proroka Eliáše.​—2Kr 1:8; Jan 1:21.

kobylky: Tyto bílkovinami bohaté druhy hmyzu jsou Zákonem označeny jako čisté k jídlu.​—3Mo 11:21, 22.

divoký med: To znamená med z přirozených včelích úlů nalezených v divočině, nikoli z úlů chovaných lidmi. Konzumace kobylek a divokého medu nebyla pro lidi žijící v divočině neobvyklá.

pokřtěni: Nebo „ponořeni; ponořeni.“​—Viz studijní poznámku k Mt 3:11.

veřejně vyznávali své hříchy: Odkazuje na lidi, kteří veřejně přiznali nebo otevřeně uznali své hříchy proti Zákonné smlouvě.

Farizeové: Viz Slovník.

Saduceové: Viz Slovník.

Plemeno zmijí: Tak nazýváni, protože jejich ničemnost a duchovní škodlivost byly jako jed pro nic netušící lidi.

ovoce hodné pokání: Odkazuje na důkazy a činy, které by naznačovaly změnu smýšlení nebo postoje u těch, kdo naslouchali Janovi.​—Lk 3:8; Sk 26:20; viz studijní poznámky k Mt 3:2, 11 a Slovníček, „Pokání.“

křtít vás: Nebo „ponořovat vás“. Řecké slovo ba·ptiʹzo znamená „ponořit; ponořit se“. Jiné biblické odkazy naznačují, že křest zahrnuje úplné ponoření. Při jedné příležitosti Jan křtil na místě v údolí Jordánu poblíž Salimu „protože tam bylo mnoho vody“. (Jan 3:23) Když Filip pokřtil etiopského eunucha, „sestoupili oba do vody“. (Sk 8:38) Stejné řecké slovo je použito v Septuagintě v 2Kr 5:14, kde je popsáno, jak se Náman „sedmkrát ponořil do Jordánu“.

pokání: Dosl. „změna smýšlení“.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8 a Slovníček.

silnější: Znamená „mít větší autoritu“.

sandály: Sundat a nést něčí sandály nebo rozvázat něčí tkaničky (Mr 1:7; Lk 3:16; Jan 1:27) bylo považováno za podřadnou práci, kterou často dělal otrok.

křtít . . . svatým duchem a ohněm: Odkazuje na pomazání svatým duchem a zničení ohněm. Křest svatým duchem začal o Letnicích roku 33 n. l. Křest ohněm nastal v roce 70 n. l., když římská vojska zničila Jeruzalém a spálila jeho chrám.

vějíř: Pravděpodobně dřevěný nástroj používaný k vyhazování vymláceného obilí do vzduchu, aby vítr odvál slámu a plevy.

plevy: Tenká ochranná vrstva nebo slupka na zrnech obilnin, jako je ječmen a pšenice. Plevy se často shromažďovaly a pálily, aby se zabránilo jejich rozfoukání do hromad obilí a jeho znečištění. Jan používá proces vějení jako ilustraci toho, jak Mesiáš oddělí symbolickou pšenici od plev.

oheň, který nelze uhasit: Naznačuje, že úplný konec židovského systému věcí byl nevyhnutelný.

splnit všechno, co je spravedlivé: Ježíš nebyl pokřtěn jako symbol pokání, protože byl bez hříchu a dokonale zachovával Boží spravedlivé zákony; ani jeho křest neznamenal zasvěcení, protože již byl členem zasvěceného národa. Jeho křest byl symbolem toho, že se představoval, aby plnil Jehovovu spravedlivou vůli v souvislosti s jeho úlohou Mesiáše, včetně obětování sebe sama jako výkupné. Ježíš jednal v souladu s proroctvím, které se na něj vztahovalo v Ž 40:7, 8 a které je vysvětleno v Heb 10:5-9.

hle: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

nebesa: Může odkazovat na fyzická nebesa, tedy oblohu, nebo na duchovní nebesa.

nebesa se otevřela: Bůh zjevně způsobil, že Ježíš vnímal a chápal nebeské záležitosti, což mohlo zahrnovat i vzpomínky na jeho předlidský život v nebi.

jako holubice: Holubice měly jak posvátné využití, tak symbolický význam. Byly obětovány jako oběti. (Mr 11:15; Jan 2:14-16) Symbolizovaly nevinnost a čistotu. (Mt 10:16) Holubice vypuštěná Noem přinesla zpět do archy olivový list, což naznačovalo, že vody potopy ustupují (1Mo 8:11) a že nastává čas odpočinku a pokoje (1Mo 5:29). Při Ježíšově křtu tedy Jehova mohl použít holubici, aby upozornil na roli Ježíše jako Mesiáše, čistého a bez hříchu Božího Syna, který by obětoval svůj život za lidstvo a položil základ pro období odpočinku a pokoje během své vlády jako Král. Když na Ježíše při jeho křtu sestoupil Boží duch, neboli činná síla, mohl to vypadat jako mávání křídel holubice, když usedá.

Hle: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

hlas z nebes: První ze tří případů v evangelijních záznamech, kdy Jehova mluví k lidem slyšitelným hlasem.​—Viz studijní poznámky k Mt 17:5; Jan 12:28.

To je můj Syn: Jako duchovní stvoření byl Ježíš Božím Synem. (Jan 3:16) Od svého narození jako člověk byl Ježíš „Božím synem“, stejně jako dokonalý Adam. (Lk 1:35; 3:38) Zdá se však rozumné, že Boží slova zde přesahují pouhé potvrzení Ježíšovy identity. Tímto prohlášením doprovázeným vylitím svatého ducha Bůh zjevně naznačil, že člověk Ježíš je jeho zduchovnělým Synem, „znovuzrozeným“ s nadějí na návrat k životu v nebi a pomazaným duchem, aby se stal Bohem ustanoveným Králem a Veleknězem.​—Jan 3:3-6; 6:51; srovnej Lk 1:31-33; Žd 2:17; 5:1, 4-10; 7:1-3.

kterého jsem schválil: Nebo „v němž mám zalíbení; který mi přináší velkou radost.“ Stejný výraz je použit v Mt 12:18, což je citát z Iz 42:1 o slíbeném Mesiáši neboli Kristu. Vylití svatého ducha a Boží prohlášení o jeho Synu byly jasným určením Ježíše jako slíbeného Mesiáše.​—Viz studijní poznámku k Mt 12:18.