1. Korinťanům 2

tento systém věcí: Nebo „tento věk“.​—Viz studijní poznámku k 1K 1:20.

Boží moudrost v posvátném tajemství: To znamená moudrý plán, který Bůh zavedl, aby ukončil vzpouru začatou v Edenu a aby přinesl univerzální mír a jednotu. (Viz Slovníček, „Posvátné tajemství.“) Zjevení „posvátného tajemství“ (řecky my·steʹri·on; viz studijní poznámka k Mt 13:11) začalo Jehovovým proroctvím v 1. Mojžíšově 3:15. Jehovovo „posvátné tajemství“ se soustředí na Ježíše Krista. (Ef 1:9, 10; Ko 2:2) Zahrnuje Ježíšovu identitu jako slíbeného potomka neboli Mesiáše a jeho roli v Božím Království (Mt 13:11); vyvolení pomazaných – z Židů i pohanů – aby byli Kristovými spoludědici, s nimiž sdílí Království (Lk 22:29, 30; Ř 11:25; Ef 3:3-6; Ko 1:26, 27); a jedinečnou povahu tohoto sboru složeného ze 144 000 „vykoupených z lidstva jako prvotin Bohu a Beránkovi“ (Zj 14:1, 4). Tyto aspekty mohou pochopit pouze ti, kteří důkladně studují Písmo.

skrytá moudrost: Pavel nazval posvátné tajemství „skrytou moudrostí“, tedy skrytou před „vládci tohoto systému věcí“. (1K 2:8) Bůh skrze svého ducha toto tajemství odhaluje svým křesťanským služebníkům, aby je mohli zveřejnit.

systémy věcí: Použité řecké slovo ai·onʹ, má základní význam „věk“. Může odkazovat na stav věcí nebo na rysy, které charakterizují určité časové období. V tomto kontextu se termín vztahuje na ty systémy, které se vyvinuly během lidské historie od vzpoury v Edenu.​—Viz Slovníček, „Systém(y) věcí,“ a studijní poznámka k 1K 10:11.

popravili: Nebo „popravili (přibili) na kůl.“​—Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl.“

Oko nevidělo a ucho neslyšelo: Citát v tomto verši není v hebrejských Písmech uveden přesně tak, jak jej Pavel formuluje. Zdá se, že kombinuje myšlenky z Iz 52:15 a 64:4. Ani Pavel, ani Izajáš nemluvili o budoucích požehnáních, která Jehova připravil pro svůj lid. Místo toho Pavel zde aplikuje Izajášova slova na požehnání, kterých se již těšili křesťané v prvním století, včetně jejich duchovního osvícení a porozumění „hlubokým věcem Božím“. (1K 2:10) Lidé, kterým chybí duchovní vnímavost, si těchto požehnání neváží. Jejich oko nedokáže vidět, tedy rozpoznat, duchovní pravdy, a jejich ucho nedokáže slyšet, tedy pochopit, takové věci. Poznání „věcí, které Bůh připravil těm, kdo ho milují“, ani nevstoupí do srdcí takových lidí. Ale Bůh tyto vzácné pravdy zjevil svým duchem mužům a ženám, kteří jsou mu, stejně jako Pavel, oddáni.

duch světa: Pavel zde odkazuje na převládající postoje a sklony světa lidstva odcizeného od Jehovy Boha. Kvůli všudypřítomnému vlivu Satana je duch světa charakterizován sobectvím, nemravností a neúctou k Jehovovi a jeho spravedlivým měřítkům. (Ef 2:1-3; 1J 5:19) Duch světa působí v přímém protikladu k duchu, který je od Boha, jeho svatému duchu.​—Pro vysvětlení termínu „duch“, jak je používán v Bibli, viz Slovníček, „Duch.“

smyslový člověk: V tomto kontextu výraz „smyslový člověk“ neoznačuje pouze člověka z masa a krve. Tento výraz je zde použit v protikladu k „duchovnímu člověku“ v 15. verši, a proto se vztahuje na osobu, která nemá zájem o duchovní záležitosti ani je neocení. Řecké slovo pro „smyslový“ použité zde, psy·khi·kosʹ, je odvozeno od slova psy·kheʹ, které je v tomto překladu někdy přeloženo jako „duše“. Jak je použito v Bibli, psy·kheʹ obecně odkazuje na to, co je fyzické, hmatatelné, viditelné a smrtelné. (Viz Slovníček, „Duše.“) „Smyslový člověk“ je tedy ten, kdo je zaujat touhami spojenými s fyzickým nebo materiálním životem na úkor duchovních věcí.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 2:15.

duchovní člověk: Dosl., „duchovní (člověk)“. Pavel zde staví do protikladu duchovního člověka s „přirozeným člověkem“ zmíněným v předchozím verši. (Viz studijní poznámku k 1K 2:14.) Duchovní člověk si cení duchovních věcí a je veden Božím duchem. Bůh je pro lidi s duchovním smýšlením velmi reálný a usilují o to, aby se „stali napodobiteli Boha“. (Ef 5:1) Snaží se získat Boží pohled na věci a splňovat jeho měřítka pro život. Duchovní člověk posuzuje, neboli jasně vidí, špatnou cestu přirozeného člověka.

kdo poznal mysl Jehovovu . . . ?: Odpověď na tuto řečnickou otázku zní: „Samozřejmě nikdo.“ (Srovnej Ří 11:33, 34, kde Pavel cituje tentýž biblický text, Iz 40:13.) Pavel pak dodává: „Ale my máme mysl Kristovu.“ Lidé nikdy nemohou plně pochopit všechny Jehovovy myšlenky. Křesťané však mohou Boha lépe poznat studováním „mysli Kristovy“ a rozvíjením jeho způsobu uvažování, protože Kristus je „obraz neviditelného Boha“. (Kol 1:15; viz studijní poznámku k máme mysl Kristovu v tomto verši.) Čím lépe křesťan chápe Kristovu mysl, tím lépe porozumí Boží mysli.

mysl Jehovova: Pavel zde cituje Iz 40:13, kde hebrejský text uvádí „duch Jehovův“. Pavel však zřejmě citoval z Septuaginty, která používá slovo „mysl“ (řecky nous) místo „duch“. Ačkoli dostupné rukopisy jak Septuaginty, tak křesťanských řeckých písem mají „mysl Páně“, existují pádné důvody domnívat se, že Boží jméno bylo použito v odpovídajících rukopisech z 1. století n. l.​—Viz Příloha A5, C1 a C2.

Jehova: V tomto citátu z Iz 40:13 se v původním hebrejském textu Izajáše vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisováno jako JHVH).​—Viz Příloha C1 a C2.

máme mysl Kristovu: Křesťan může mít „mysl Kristovu“ tím, že pozná způsob Ježíšova uvažování. Takový člověk rozjímá o všech aspektech Kristovy osobnosti a poté přijímá Kristův způsob myšlení a napodobuje jeho příklad pokory a poslušnosti. (1Pe 2:21) „Převládající smýšlení“ křesťana pak bude odrážet Kristovo uvažování, jehož „mysl“ odráží Jehovovo smýšlení.​—Ef 4:23; Jan 14:9.