Jan 17

všeliké tělo: Nebo „všichni lidé; každý člověk“. Tento výraz se nachází také v Lk 3:6, což je citát z Iz 40:5, kde je použito hebrejské slovo se stejným významem.​—Srovnej studijní poznámku k Jan 1:14.

jejich poznávání tebe: Nebo „jejich přijímání poznání o tobě; jejich pokračující poznávání tebe.“ Řecké sloveso gi·noʹsko v zásadě znamená „poznávat“ a zde je použito v přítomném čase, aby vyjádřilo průběhový děj. Může označovat proces „přijímání poznání o někom; seznamování se s někým; bližšího poznávání někoho.“ Může také zahrnovat myšlenku trvalého úsilí o lepší seznámení se s někým, koho již známe. V tomto kontextu odkazuje na prohlubující se osobní vztah s Bohem, který je výsledkem stále rostoucího poznání Boha a Krista a rostoucí důvěry v ně. Je zřejmé, že to vyžaduje více než jen vědět, kdo daná osoba je, nebo znát její jméno. Zahrnuje také poznání toho, co daná osoba má ráda a co nerada, a pochopení jejích hodnot a měřítek.​—1J 2:3; 4:8.

svět: Řecké slovo koʹsmos zde zřejmě odkazuje na svět lidstva.​—Srovnej studijní poznámku k Janovi 17:24.

Zjevil jsem tvé jméno: Ježíšovi následovníci již Boží jméno znali a používali. Viděli je a četli je ve svitcích Hebrejských písem dostupných v jejich synagogách. Také je viděli a četli v Septuagintě​—řeckém překladu Hebrejských písem, který se používal při výuce. (Viz Příloha A5 a C.) V Bibli termín „jméno“ někdy také zastupuje samotnou osobu, její pověst a vše, co o sobě prohlašuje. (Viz studijní poznámka k Mt 6:9; srovnej Zj 3:4, pozn. pod čarou.) Ježíš zjevil Boží jméno nejen tím, že je používal, ale také tím, že odhalil Osobu za tímto jménem​—jeho záměry, činnosti a vlastnosti. Jako ten, kdo byl „v náručí Otce“, mohl Ježíš vysvětlit Otce způsobem, jakým to nikdo jiný nedokázal. (Jan 1:18; Mt 11:27) Boží „jméno“ tak pro rané Ježíšovy následovníky získalo hlubší význam.

svět: V tomto kontextu řecké slovo koʹsmos zřejmě odkazuje na svět lidstva odcizeného od Boha a odděleného od pravých Kristových následovníků, jeho sboru.​—Viz studijní poznámka k Jan 15:19.

zachovali: Nebo „poslouchali; dodržovali.“ V tomto kontextu řecké slovo te·reʹo bylo také definováno jako „vytrvat v poslušnosti; věnovat pozornost.“

svět: V tomto kontextu řecké slovo koʹsmos odkazuje na svět lidstva oddělený od Božích služebníků, nespravedlivou lidskou společnost odcizenou od Boha.​—Srovnej studijní poznámku k Jan 15:19.

Svatý Otče: V Bibli se tento výraz vyskytuje pouze zde a je použit jako oslovení vztahující se k Jehovovi. Nikdy není použit ve vztahu k člověku.​—Srovnej Mt 23:9.

své vlastní jméno, které jsi mi dal: Jméno Ježíš odpovídá hebrejskému jménu Ješua (nebo v plnější podobě Jehošua), což znamená „Jehova je spása“. V souladu s tím Ježíš v této kapitole dvakrát zdůrazňuje, že učinil jméno Jehova známým. (Jan 17:6, 26) V Bibli může termín „jméno“ také zastupovat samotnou osobu, její pověst, její vlastnosti a vše, co o sobě prohlašuje. (Viz studijní poznámky k Mt 6:9; Jan 17:6.) Kromě toho, že nesl jméno obsahující Boží jméno, existovaly zřejmě i jiné způsoby, jak bylo jméno Jehova dáno Ježíšovi. Například Ježíš dokonale odrážel osobnost svého Otce. (Jan 14:9) Také Ježíš přišel ve jménu svého Otce a konal mocné skutky v tom jménu.​—Jan 5:43; 10:25.

jedno: Nebo „v jednotě“. Ježíš se modlil, aby stejně jako on a jeho Otec jsou „jedno“, což ukazuje spolupráci a jednotu myšlení, byli i jeho praví následovníci „jedno“ v tom, že budou spolupracovat na stejném cíli. Myšlenky vyjádřené v této modlitbě odpovídají Ježíšovým slovům zaznamenaným v Jan 10:30. Tam uvádí, že on a Otec „jsou jedno“ ve vztahu k jejich jednání s jeho učedníky, jeho „ovcemi“, které mu Otec dal. (Jan 10:25-30; 17:2, 9) Řecké slovo zde přeložené jako „jedno“ je v neutru (označuje „jednu věc“), nikoli v mužském rodě (označuje „jednu osobu“).​—Viz studijní poznámku k Jan 10:30.

syn zahynutí: V tomto kontextu se výraz vztahuje k Jidáši Iškariotskému, jehož úmyslné zradění Božího Syna učinilo Jidáše předmětem věčného zahynutí, někoho, kdo nebyl hoden vzkříšení. Stejný výraz je použit v 2Te 2:3 s odkazem na „člověka bezbožnosti“. V původních biblických jazycích se termín „syn(y)“ někdy používá v obrazném smyslu o někom, kdo sleduje určitý způsob jednání nebo kdo projevuje určitou charakteristiku. Příklady jsou výrazy jako „synové Nejvyššího“, „synové světla a synové dne“, „synové Království“, „synové toho ničemného“, „syn Ďáblův“ a „synové neposlušnosti“. (Lk 6:35; 1Te 5:5; Mt 13:38; Sk 13:10; Ef 2:2) Podobným způsobem lze výraz „syn“ použít k označení soudu nebo výsledku, který vyplývá z následování určitého způsobu nebo projevování určité charakteristiky. V 2Sa 12:5 je výraz přeložený jako „zaslouží si zemřít“ doslova „je synem smrti“. V Mt 23:15 je doslovný výraz „syn Geheny“ použit o někom, kdo si zaslouží věčné zahynutí, což byl zřejmě význam, který měl Ježíš na mysli, když nazval Jidáše Iškariotského „synem zahynutí“.​—Viz studijní poznámku k Mt 23:15 a Slovníček, „Gehenna“.

svět: V tomto kontextu řecké slovo koʹsmos odkazuje na svět lidstva oddělený od Božích služebníků, na nespravedlivou lidskou společnost odcizenou Bohu. Jan je jediný pisatel evangelia, který cituje Ježíše, jak říká, že jeho následovníci nejsou částí světa, nebo do světa nepatří. Stejná myšlenka je vyjádřena ještě dvakrát během Ježíšovy poslední noci s jeho věrnými apoštoly.​—Jan 15:19; 17:16.

Posvěť je: Nebo „Učiň je svatými; Odděl je“, to znamená pro posvátnou službu Bohu. Když Ježíšovi následovníci poslouchají pravdu Božího Slova, jsou posvěceni neboli očištěni. (1Pt 1:22) Budou tak vynikat jako „žádná část světa“, který se nedrží Boží pravdy.​—Jan 17:16.

tvoje slovo je pravda: Jehovovo Slovo představuje věci takové, jaké skutečně jsou, odhaluje jeho vlastnosti, záměry a příkazy, stejně jako skutečný stav věcí mezi lidstvem. V souladu s Ježíšovou modlitbou Boží Slovo pravdy ukazuje, co je potřeba, aby byl člověk posvěcen neboli oddělen Jehovou pro jeho službu, a potom zůstal v posvěceném stavu.

posvěcuji sám sebe: Nebo „odděluji sám sebe; zachovávám sám sebe svatým.“ Ježíš byl svatý, když se narodil jako člověk (Lk 1:35), a tuto svatost, neboli posvěcení, zachoval po celý svůj pozemský život (Sk 4:27; Žd 7:26). Ježíšův bezúhonný životní běh, včetně jeho výkupní oběti, umožnil jeho následovníkům být posvěceni, neboli učiněni svatými, oddělenými pro Boží službu. Proto mohl Ježíš ve své modlitbě k Otci říci, že se posvěcuje v jejich prospěch. Ježíšovi následovníci jsou posvěceni prostřednictvím pravdy, pokud jdou těsně v jeho stopách a žijí podle pravd, které učil, a podle pravd obsažených v Božím Slově, Bibli. (Jan 17:17; 2Tm 2:20, 21; Žd 12:14) Přesto však nejsou posvěceni na základě vlastní zásluhy, ale posvěcení se jim dostává skrze Ježíše Krista.​—Ř 3:23-26; Žd 10:10.

jedno: Nebo „v jednotě“. Ježíš se modlil, aby jeho praví následovníci byli „jedno“, jednotně spolupracovali ke společnému cíli, stejně jako on a jeho Otec jsou „jedno“, což ukazuje spolupráci a jednotu myšlení. (Jan 17:22) V 1K 3:6-9 Pavel popisuje tento typ jednoty mezi křesťanskými služebníky, když spolupracují navzájem a s Bohem.​—Viz 1K 3:8 a studijní poznámky k Jan 10:30; 17:11.

dokonale sjednoceni: Nebo „zcela jednotní“. V tomto verši spojuje Ježíš dokonalou jednotu s tím, že je Otec miluje. To je v souladu s Kol 3:14, kde se říká: „Láska . . . je dokonalým poutem jednoty.“ Tato dokonalá jednota je relativní. Neznamená, že by byly odstraněny všechny rozdíly v osobnostech, jako jsou individuální schopnosti, zvyky a svědomí. Znamená to, že Ježíšovi následovníci jsou jednotní v jednání, víře a učení.​—Ří 15:5, 6; 1Ko 1:10; Ef 4:3; Fp 1:27.

založení světa: Řecké slovo pro „založení“ je přeloženo jako „počít“ v Heb 11:11, kde je použito ve spojení s „potomstvem“. Zde použité ve výrazu „založení světa“ zřejmě odkazuje na narození dětí Adamovi a Evě. Ježíš spojuje „založení světa“ s Ábelem, zřejmě prvním vykupitelným člověkem a prvním, jehož jméno bylo „zapsáno v knize života od založení světa“. (Lk 11:50, 51; Zj 17:8) Tato Ježíšova slova v modlitbě k jeho Otci také potvrzují, že již dávno​—předtím, než Adam a Eva počali potomstvo​—Bůh miloval svého jediného zplozeného Syna.

Dal jsem poznat tvé jméno: Na konci své modlitby Ježíš opakuje myšlenku, kterou vyjádřil v Jan 17:6. (Viz studijní poznámku k Jan 17:6.) V Jan 17:26 je však použito jiné řecké sloveso, gno·riʹzo („dát poznat“). Přesto vyjadřuje podobnou myšlenku jako sloveso použité v Jan 17:6 (pha·ne·roʹo, „zjevit; odhalit“), které by také mohlo být přeloženo jako „dát poznat“. (Viz pozn. pod čarou k Jan 17:6.) V Bibli dát poznat něčí jméno může zahrnovat odhalení samotného jména i toho, co jméno představuje – osoby pověst a vše, co o sobě prohlašuje. (Viz studijní poznámku k Mt 6:9; srovnej Zj 3:4; pozn. pod čarou.) Ježíš dal poznat Boží jméno nejen tím, že je používal, ale tím, že zjevil Osobu za tímto jménem – jeho záměry, činnosti a vlastnosti. Zde Ježíš dodává a dám je poznat, což by také mohlo být přeloženo jako „a budu je dále poznávat“. Boží jméno by tak pro jeho následovníky nadále nabývalo hlubšího významu.