1. Korinťanům 12

bratři: Viz studijní poznámku k Ř 1:13.

lidé z národů: To znamená nevěřící.

dary: Pavel zde pojednává o duchovních darech, které Bůh dal křesťanskému sboru v prvním století. (1Ko 12:1) Každý dar uvedený v 1Ko 12:8-10 (viz studijní poznámky k těmto veršům) zahrnoval zázračnou schopnost. K udělení těchto darů Bůh použil svého svatého ducha, neboli aktivní sílu. Boží duch může působit různými způsoby na různé Boží služebníky pro konkrétní účel. Proto ne každý obdržel stejný dar, neboli zázračnou schopnost. Řecké slovo použité zde, khaʹri·sma (doslova „milostivý dar“), se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje 17krát a souvisí s termínem khaʹris, často překládaným jako „nezasloužená laskavost“.​—Viz studijní poznámku k Ř 6:23.

řeč moudrosti: Nebo „poselství moudrosti“. Tento výraz odkazuje na něco více než na moudrost, kterou by křesťan mohl běžně získat studiem Božího Slova a životem v souladu s jeho zásadami. Pavel zde odkazuje na nadpřirozenou schopnost úspěšně uplatňovat poznání. Taková moudrost byla jistě užitečná při řešení některých obtížných problémů, které vznikaly v mladé křesťanské obci. Pavel mohl obdržet tento dar, který mohl použít například při psaní dopisů, jež se staly součástí Božího inspirovaného Slova. (2Pt 3:15, 16) Ježíš slíbil, že křesťané obdrží dar moudrosti, když budou obhajovat svou víru.​—Lk 21:15; Sk 6:9, 10.

řeč poznání: Pavel zde neodkazoval na poznání Boha, které všichni křesťané museli získat, aby se stali učedníky. (Jan 17:3; Ř 10:14) Spíše šlo o zázračné poznání, které přesahovalo rozsah učení dostupného všem křesťanům. Například apoštol Petr mohl použít „řeč poznání“, když řešil případ Ananiáše. Svatý duch Petrovi odhalil, co by jinak nemohl vědět​—že Ananiáš lhal shromáždění o finanční záležitosti.​—Sk 5:1-5.

víra: Ačkoli víra je základním požadavkem pro všechny křesťany (Ří 10:10; Heb 11:6), Pavel zde píše o zvláštní víře. Tato víra zjevně umožňovala určitým křesťanům zázračně překonávat překážky velké jako hory, které by jim mohly bránit v jejich věrné službě Bohu.​—1K 13:2.

dary uzdravování: Zázračná schopnost léčit jakékoli tělesné neduhy. Ti, kteří trpěli nemocemi, nemuseli před uzdravením učinit emocionální vyznání své víry. (Jan 5:5-9, 13) Důležitějším faktorem byla víra toho, kdo se snažil takové skutky konat. (Mt 17:14-16, 18-20) Užívání tohoto daru bylo mocným důkazem, že Boží duch žehná nově vytvořenému křesťanskému sboru.​—Sk 5:15, 16; 9:33, 34; 28:8, 9.

konání mocných skutků: Nebo „konání zázraků“. Dosl. „působení mocí“. Pavel se zřejmě odkazuje na širokou kategorii nadpřirozených skutků, které možná zahrnovaly vzkříšení lidí, vyhánění démonů a dokonce i uvržení protivníků do slepoty. Takové skutky měly silný dopad na pozorovatele a vedly mnohé k připojení se ke křesťanskému sboru.​—Sk 9:40, 42; 13:8-12; 19:11, 12, 20.

prorokování: V jistém smyslu všichni křesťané prorokovali, když mluvili o naplnění proroctví zaznamenaných v Božím Slově. (Sk 2:17, 18; viz studijní poznámky ke Sk 2:17; 21:9 a Slovníček, „Proroctví“; „Prorok“.) Ti, kdo však měli zázračný dar, který zde Pavel zmiňuje, byli také schopni předpovídat budoucí události. Například Agabus byl inspirován k proroctví o velkém hladomoru a k předpovědi, že Pavel bude uvězněn v důsledku pronásledování od Židů. (Sk 11:27, 28; 21:10, 11) Takové prorokování velmi posilovalo sbory.​—1K 14:3-5, 24, 25.

rozlišování vnuknutých výroků: Tento výraz, který doslova znamená „rozlišování duchů“, odkazuje na zázračné porozumění vnuknutým výrokům. Tento dar pravděpodobně zahrnoval schopnost rozpoznat, zda výrok pochází od Boha nebo z jiného zdroje. Tato schopnost byla jistě užitečná k ochraně sboru před falešnými proroky. (2K 11:3, 4; 1J 4:1) Také pomáhala apoštolům a starším v Jeruzalémě určit, které části Zákona jsou stále považovány za „nutné věci“ platné pro křesťany. (Sk 15:19, 20, 28, 29) Křesťané také potřebovali vedení k rozlišení, které dopisy a spisy mají být rozšiřovány mezi sbory a které se stanou součástí biblického kánonu. Například apoštol Petr, který naznačil, že některé Pavlovy spisy jsou součástí inspirovaných Písem, napsal, že „nevědomí a neutvrzení [Pavlova slova] překrucují, jako i ostatní Písma“. (2Pt 3:16) Můžeme si být jisti, že proces výběru knih do biblického kánonu byl veden Božím duchem, pravděpodobně za použití bratrů, kteří měli tento dar.​—2Tm 3:16; viz Slovníček, „Kánon“; „Duch“.

různé jazyky: Dar jazyků dával křesťanovi schopnost předávat dobrou zprávu o Božím Království lidem, kteří mluvili jazyky, které křesťan neznal. Díky tomuto božskému daru mohli křesťané v roce 33 n. l. sdílet „velkolepé Boží věci“ s mnoha cizími návštěvníky, kteří přišli do Jeruzaléma na svátek Letnic. (Sk 2:1-12) Pavel později Korinťanům připomněl, aby tento dar používali spořádaně, tím, že zajistí, aby řeč byla tlumočena a aby ti, kdo mluví jazyky, se střídali.​—1K 14:4, 5, 9, 27.

jazyky: Viz studijní poznámka ke Sk 2:4.

výklad jazyků: Křesťan, který byl požehnán tímto zázračným darem, dokázal vyložit poselství pronesené v jazyce, kterým nemluvil. Tento dar byl obzvláště užitečný, protože ten, kdo mluvil jazyky, mohl povzbudit pouze ty, kdo jeho poselství rozuměli. Pavel proto nařídil těm, kdo mluví jazyky, aby mlčeli, pokud není přítomen někdo, kdo by mohl tlumočit. Tak by celý sbor slyšel poselství a byl povzbuzen.​—1K 14:27, 28.

jeho členové by měli mít vzájemnou starost jeden o druhého: Dosl., „údy by měly být úzkostlivé jeden o druhého.“ Řecké sloveso použité zde (me·ri·mnaʹo) je také použito v 1Ko 7:32, kde Pavel mluví o křesťanovi, který je svobodný, jako o tom, kdo je „úzkostlivý o věci Páně.“ (Viz studijní poznámka k 1Ko 7:32.) Stejné sloveso je použito v 1Ko 7:33, popisující starost, kterou má manžel o svou manželku. Pavel také mluvil o své vlastní „úzkostlivé péči [řecky, meʹri·mna, související se slovesem me·ri·mnaʹo] o všechny sbory.“ (2Ko 11:28) Hluboce se staral o to, aby všichni zůstali věrnými učedníky Božího Syna až do konce. Kromě toho Pavel používá tento termín v souvislosti s Timoteovou ochotou pečovat o bratry ve Filipis. (Fp 2:20) Použití tohoto slovesa v 1Ko 12:25 zdůrazňuje intenzitu, s jakou by měli členové křesťanského sboru pečovat o duchovní, fyzické a hmotné blaho svých spoluvěřících.​—1Ko 12:26, 27; Fp 2:4.

mocné skutky: Nebo „zázraky“.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 12:10.

schopnosti řídit: Řecké slovo ky·berʹne·sis použitá zde vyjadřuje myšlenku „řízení; vedení; správy; vládnutí“. Takové zkušené vedení bylo potřeba k naplnění Ježíšova pověření, aby učinili „učedníky z lidí všech národů“. (Mt 28:19, 20) To zahrnuje udělení pravomoci některým členům sboru zakládat nové sbory a vést činnost všech sborů. (Sk 15:1, 2, 27–29; 16:4) Tento řecký výraz souvisí se slovesem (ky·ber·naʹo), které doslova znamená „řídit loď“. Příbuzné podstatné jméno (ky·ber·neʹtes) se dvakrát vyskytuje v křesťanských řeckých písmech a je přeloženo jako „kormidelník“ a „lodní kapitán“.​—Sk 27:11; Zj 18:17.

vykladači: Nebo „překladatelé.“​—Viz studijní poznámku k 1Ko 14:5.