1. Korinťanům 11

tradice: Řecké slovo pa·raʹdo·sis, zde přeložené jako „tradice“, odkazuje na něco předávaného, jako jsou informace, pokyny nebo praktiky, které byly předány druhým k následování. Toto slovo, jak je použito v křesťanských řeckých písmech, se někdy vztahuje na prospěšné tradice, tedy tradice, které byly správné nebo přijatelné aspekty pravého uctívání. (2Te 2:15; 3:6) Například informace, které apoštol Pavel obdržel ohledně slavení Večeře Páně, mohly být správně předány křesťanským sborům jako přijatelná křesťanská tradice. (1Ko 11:23) Stejný řecký výraz je často aplikován na tradice, které byly chybné nebo které byly následovány či chápány způsobem, který je činil škodlivými a nepřijatelnými.​—Mt 15:2, 3; Mr 7:3, 5, 13; Ko 2:8.

nepokrytá: Nebo „nezávojená“. V židovské společnosti a v některých částech starověkého řecko-římského světa mnoho lidí považovalo za známku skromnosti, když si ženy v veřejnosti zakrývaly vlasy nebo nosily závoj. Podle toho, co Pavel říká v této kapitole, si křesťanské ženy v prvním století také zakrývaly hlavy. Zdá se, že některé ženy, včetně čarodějnic a kněžek různých kultů, odkládaly závoje a nechávaly si vlasy rozcuchané, když tvrdily, že jsou pod vlivem nadpřirozené moci. Takové chování v křesťanském sboru by projevovalo neúctu k Jehovovu uspořádání nadřízenosti a podřízenosti. To může být důvod, proč Pavel poskytl radu ohledně tohoto tématu korintským křesťanům.​—1Ko 11:3-10; viz studijní poznámky k 1Ko 11:10, 15.

žena s oholenou hlavou: Podle toho, co zde Pavel uvádí, bylo považováno za hanebné, když si žena nechala oholit hlavu nebo ostříhat vlasy nakrátko. Mohlo to být proto, že oholená hlava byla běžná pouze u otrokyň a možná u žen, které byly přistiženy při cizoložství. Hebrejská Písma navíc mluví o ženách, jejichž „krásný účes“ se změnil v „pleš“, což bylo znamením smutku. (Iz 3:24) Ačkoli přesné detaily nejsou jasné, Pavel přirovnává hanbu, kterou by taková žena cítila, k hanbě ženy v křesťanském sboru, která by se modlila nebo prorokovala bez pokrývky hlavy. Její hanba by byla stejně extrémní, jako kdyby jí byly vlasy úplně oholeny, a projevovala by tím neúctu k Božímu principu nadřízenosti.​—1Ko 11:3-10; viz studijní poznámka k 1Ko 11:15.

znamením autority: V této kapitole Pavel poskytuje pokyny ohledně uspořádání vedení. (1Ko 11:3) Zde rozebírá pokrývku hlavy, kterou by křesťanská žena měla nosit, když se modlí nebo prorokuje ve sboru. Je to „znamením autority“, tedy viditelným důkazem dokonce i pro anděly, že žena uznává vedoucí úlohu, kterou Bůh určil ustanoveným mužům ve sboru. Nošení pokrývky hlavy za určitých okolností ukazuje, že žena dobrovolně podléhá sborové „autoritě“.​—1Ko 11:4-6; viz studijní poznámky k 1Ko 11:5, 15.

dáno jí místo pokrývky: Řecké slovo přeložené jako „pokrývka“ (pe·ri·boʹlai·on) se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Označuje něco, co si člověk obalí kolem sebe, například šálu zakrývající hlavu a ramena. Mezi Židy a Řeky byla délka vlasů prostředkem k snadnému rozlišení pohlaví. Otrokyňám a možná některým ženám přistiženým při cizoložství byly hlavy oholeny nebo vlasy ostříhány nakrátko. (Viz studijní poznámku k 1Ko 11:5.) Dlouhé vlasy ženy byly přirozenou připomínkou její podřízenosti vedení. (1Ko 11:3) Žena, která nosila nějakou formu pokrývky hlavy jako „znamení autority“ při modlitbě nebo prorokování v křesťanském sboru, tím před ostatními, včetně andělů, prokazovala, že uznává princip vedení.​—1Ko 11:3-16; viz studijní poznámku k 1Ko 11:10.

roztržky: Viz studijní poznámku k 1K 1:10.

sekty mezi vámi: Jak bylo zmíněno v předchozím verši, Pavel slyšel zprávy o tom, že v korintském sboru existují „roztržky“. Naznačil, že samotná existence těchto frakcí mezi nimi odhalí jedince, kteří jsou z Božího pohledu schváleni. Ti, kdo se takovým rozkolářským skupinám vyhýbali a pokorně dělali vše pro podporu lásky a jednoty, by vynikli jako věrní, prokazujíce se jako praví křesťané s čistými pohnutkami. Takto sekty nebo rozdělení sloužily k identifikaci těch, kdo měli Boží schválení.​—Pro vysvětlení termínu „sekta“ viz studijní poznámku ke Sk 24:5.

Večeře Páně: Nebo „Pánova večeře“. Tento výraz, který se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze jednou, odkazuje na obřad, který ustanovil Pán Ježíš Kristus před svou smrtí, 14. nisanu. Tato večeře se skládá z nekvašeného chleba a vína jako symbolů Kristova těla a krve. První slavení této večeře a události kolem ní popsali dva očití svědkové a účastníci, Matouš a Jan. (Mt 26:17-30; Jan 13:1-38) Marek a Lukáš, ačkoli při této příležitosti nebyli přítomni, doplnili některé podrobnosti. (Mr 14:17-26; Lu 22:7-39) Když Pavel dával pokyny sboru v Korintu, poskytl další vysvětlení některých jejích rysů. (1Ko 10:16-22; 11:20-34) Podle Lukášova a Pavlova vyprávění Ježíš řekl svým učedníkům: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lu 22:19; 1Ko 11:24, 25) Nebo, jak uvádějí jiné překlady: „Čiňte to na mou paměť“; „Čiňte to jako mou připomínku.“ Proto je také vhodně nazývána Památnou slavností. Účelem Večeře Páně je připomínat si Ježíšovu smrt, jedinou událost, kterou Písmo křesťanům přikazuje slavit.

jeden má hlad, ale druhý se opíjí: Pavel kárá korintské křesťany, protože místo toho, aby tuto posvátnou příležitost zachovávali jednotným a důstojným způsobem, někteří si přinesli vlastní večeři, kterou jedli před shromážděním nebo během něj. Někteří z nich holdovali vínu nad míru a opíjeli se. Jiní neměli žádnou večeři, měli hlad a cítili se zahanbeni v přítomnosti těch, kteří měli hojnost. Ospalí nebo rozptýlení, tito křesťané nebyli ve stavu, kdy by se mohli účastnit nebo ocenit Pánovu večeři.

Přijal jsem od Pána: Protože Pavel nebyl přítomen s Ježíšem a 11 apoštoly při ustanovení Pánovy večeře 14. nisanu 33 n. l., informace, které Pavel uvádí, byly zjevně „přijaty od Pána“ prostřednictvím inspirovaného zjevení nebo ústního podání. Ačkoli několik překladů zde použilo Boží jméno, řecký výraz Kyʹri·os („Pán“) se v tomto kontextu zjevně vztahuje na Pána Ježíše Krista.

znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

kdykoli: V tomto kontextu Pavel nehovořil o tom, jak často, ale jak by měla být Památná slavnost slavena. V řečtině (jak ve verši 25, tak v tomto verši) použil slovo ho·saʹkis, které znamená „jak často; kdykoli“. Pavel tedy říkal pomazaným křesťanům: ‚Pokaždé, když to děláte,‘ stále oznamujete Pánovu smrt. Dělají to až do jeho příchodu, tedy až do doby, kdy Ježíš přijde, aby je přijal do nebe a vykonal soud. V té době již Pánova večeře nebude slavena.​—Viz studijní poznámku k Mt 24:30.

jí a pije soud proti sobě: Večeře Páně je společenstvím podobným oběti společenství ve starověkém Izraeli. Uctívač mohl přinést oběť a poté se účastnit společné hostiny. (Viz Slovníček, „Oběť společenství.“) Mojžíšský zákon však zakazoval, aby někdo jedl takové posvátné jídlo, když byl v nečistém stavu. Pokud by to udělal, byl by „vyobcován ze svého lidu“. (3Mo 7:20, 21) Podobně během Večeře Páně pomazaní duchem sdílejí spolu ve víře, přijímají chléb a víno, které představují Ježíšovo tělo a krev. Sdílejí také s Jehovou, Autorem tohoto ustanovení. Tato hostina je posvátná, proto Pavel varuje, že by se křesťan měl před Večeří Páně zkoumat. (1Ko 11:27-29) Ten, kdo přijímá, zatímco se stále zabývá nečistými, nebiblickými nebo pokryteckými praktikami, by jedl a pil „soud proti sobě“, protože projevil neúctu k výkupní oběti.​—Srovnej Heb 10:28-31.

zesnuli ve smrti: Dosl. „usnuli“. V tomto kontextu zřejmě odkazuje na duchovní smrt.

jsme napomínáni Jehovou: Pavel zde povzbuzuje korintské křesťany, aby přijali napomenutí, nebo opravu, kterou obdrželi za své neuctivé chování při Večeři Páně. (1Ko 11:27, 29) Tím, že napomenutí přijmou, Korinťané se vyhnou tomu, aby byli odsouzeni spolu se světem, tedy s nespravedlivým světem odcizeným od Boha. Písmo popisuje Jehovu jako toho, kdo svému lidu dává potřebné napomenutí jako výraz své lásky.​—5Mo 11:2; Př 3:11, 12; Jr 7:28; Žd 12:5, 6.

napomínáni Jehovou: Pavlova slova zde mohou odrážet Př 3:11, 12, kde stojí: „Můj synu, neodmítej Jehovovo napomenutí... Neboť koho Jehova miluje, toho kárá.“ V Př 3:11 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisováno jako JHVH), spolu s podstatným jménem pro „napomenutí“. V Žd 12:5, 6 Pavel cituje tyto verše z Přísloví, proto je v hlavním textu Překladu nového světa použito jméno Jehova. (Viz Příloha C1.) Protože zde v 1Ko 11:32 je použito podobné vyjádření a řecké výrazy pro „napomenutí“ a „napomínat“ použité zde a v Žd 12:5, 6 jsou stejné jako ty v Př 3:11, 12 v Septuagintě, je v hlavním textu 1Ko 11:32 použito Boží jméno.​—Viz Úvod k Příloze C3; 1Ko 11:32.