1. Tesaloničanům 2

hrubě zacházeni ve Filipech: Pavel zde odkazuje na události zaznamenané v Sk 16:12, 16-24. Pavla a Silase vláčeli na tržiště, narychlo je odsoudili civilní úředníci, svlékli je z šatů, zbili holemi, uvrhli do vězení a vsadili do klády. Pavel to všechno výstižně charakterizuje jako „hrubé zacházení“. Používá silné slovo, které podle jednoho referenčního díla může odkazovat na „zacházení, které má veřejně urazit a otevřeně ponížit osobu, která jím trpí“. Takové zacházení činí odvahu Pavla a Silase ještě pozoruhodnější.

nabrali jsme odvahu: Navzdory hrubému zacházení, které zažili ve Filipech, Pavel a Silas se nechtěli skrčit nebo couvnout. Místo toho „nabrali odvahu“, aby pokračovali v kázání. (Sk 17:2-10) Pavel pokorně uznává, že odvaha přišla prostřednictvím našeho Boha, a ne jako výsledek jejich vlastní vnitřní síly. Žalmista David podobně řekl Jehovovi: „Dodals mi odvahy a síly.“ (Ža 138:3; viz také Ezd 7:28.) Řecký výraz přeložený jako „nabrali odvahu“ se několikrát používá v souvislosti s Pavlovou službou a často nese myšlenku „mluvit s odvahou“.​—Sk 13:46; 14:3; 19:8; viz studijní poznámky ke Sk 4:13; 28:31.

tváří v tvář velkému odporu: Netrvalo dlouho po jejich příchodu do Soluně a Pavel a Silas čelili tvrdému odporu. (Sk 17:1-14; viz studijní poznámka k 1Te 1:6.) Protože však Pavel miloval službu, snášel odpor a odvážně pokračoval v kázání dobré zprávy. (Ří 1:14, 15; 2Ti 4:2) Řecký výraz, který Pavel používá, by mohl být také přeložen jako „uprostřed velkého zápasu“, což naznačuje, že on a Silas odporovali a zápasili proti němu, aby mohli kázat odvážně. Někdy se tento výraz používal o atletech na olympijských hrách, kteří intenzivně zápasili o vítězství nad svými soupeři.

nečistota: V obrazném smyslu „nečistota“ (řecky a·ka·thar·siʹa) zahrnuje jakoukoli formu nečistoty​—ve věcech sexuálních, v řeči, v jednání a v duchovních vztazích. (Srovnej Ří 1:24; 1Ko 7:14; 2Ko 6:17; Ef 4:19; 1Te 4:7.) V tomto kontextu může „nečistota“ odkazovat na špatné nebo nečisté pohnutky.​—Viz studijní poznámku k Ga 5:19.

lichotivá řeč: Lichocení je falešná, neupřímná nebo přehnaná chvála​—často projevovaná s úmyslem získat přízeň nebo hmotný prospěch. Taková pokrytecká řeč je v Písmu odsuzována. (Ža 5:10; 12:3, 4) Jeden lexikon definuje řecké slovo ko·la·kiʹa, zde přeložené jako „lichotivá“, jako „chvála sloužící k uspokojení něčí ješitnosti“. Toto je jediný výskyt tohoto slova v křesťanských řeckých písmech. Pavel říká, že „Bůh je svědek!“, že „nikdy nepoužil lichotivou řeč“, když kázal Tesalonickým. Když se křesťané vyhýbají lichocení, následují nejvýznamnější příklad samotného Ježíše Krista. Ten okamžitě opravil židovského vládce, který ho oslovil „Dobrý učiteli“, zřejmě tímto oslovením Ježíše lichotivě tituloval.​—Mr 10:17 a studijní poznámka, 18; srovnej Jób 32:21, 22.

předstírání: V tomto kontextu řecké slovo přeložené jako „předstírání“ vyjadřuje myšlenku „záminky; zastírání“. Jeden lexikon je definuje jako „to, co je předváděno druhým, aby skrylo skutečný stav věcí“. Pavel a jeho spolupracovníci se nikdy nenechali motivovat chamtivostí; ani neměli sobecké pohnutky, které by potřebovali skrývat lichotivou řečí nebo klamavými prostředky.

hledali slávu od lidí: Jako pokorný služebník, který se snažil napodobovat Krista, mohl zde Pavel mít na mysli Ježíšův podobný výrok: „Nepřijímám slávu od lidí [nebo „od člověka“, pozn.].“ (Jan 5:41; 7:18; 1K 11:1) Pavel nenaznačuje, že by bylo špatné projevovat patřičnou úctu nebo čest těm ve sboru. (Srovnej Ří 12:10; 1Tm 5:17.) Nicméně odmítal hledat poctu, prestiž, slávu nebo chválu od svých bližních.

mohl být nákladným břemenem: Pavel nežádal ani skromnou materiální podporu od tesalonických křesťanů, aby mu pomohla věnovat více času své službě. Když byl v Korintu, postupoval podobně, ačkoli později vysvětlil, že měl biblický základ pro takovou žádost. (1K 9:11–15, 18) Podle 1Te 2:9 Pavel v Tesalonice pracoval „noc a den“, možná při svém řemesle stanování, jako to dělal v Korintu. (Viz studijní poznámku ke Sk 18:3.) Možná také chtěl dát příklad, který by pomohl křesťanům v Tesalonice.​—2Te 3:7–12.

laskaví: Pavel a jeho spolupracovníci „se stali laskavými“, protože milovali tesalonické bratry a starali se o jejich duchovní růst. (1Te 2:8) Některé překlady však uvádějí „stali se malými dětmi“ nebo „stali se nemluvňaty“. Důvodem pro takový rozdíl je, že některé řecké rukopisy používají slovo, které znamená „laskavý“ (eʹpi·oi), zatímco jiné používají slovo, které znamená „nemluvňata; malé děti“ (neʹpi·oi). Tato dvě řecká slova se liší pouze jedním písmenem. Někteří odborníci vysvětlují rozdíly v rukopisech tím, že písaři neúmyslně zdvojili řecké písmeno „n“ z předchozího slova – chyba zvaná dittografie. Kontext a následné přirovnání k kojící matce však podporují slovo „laskavý“, které se objevuje v mnoha moderních překladech.

kojící matka: V několika verších Pavel používá dva výrazné příměry založené na rodinných vztazích, které odrážely vřelé city, které k sobě měl on a tesaloničtí křesťané. (1Te 3:6) Zde Pavel přirovnává vztah, který on a jeho spolupracovníci měli se sborem, k vztahu „kojící matky“, která své děti miluje tak hluboce, že jejich zájmy staví nad své vlastní. Poté v 1Te 2:11 Pavel přechází k příměru otce. (Viz studijní poznámka.) Výraz přeložený jako „kojící matka“ se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Objevuje se však v Septuagintě v Iz 49:23, kde Jehova říká, že když přivede svůj lid zpět z vyhnanství, poskytne princezny, které budou jednat jako „chůvy“.

pečuje s něhou: Nebo „miluje“. Použitý řecký výraz doslova znamená „zahřívat; udělat teplým“. V tomto kontextu možná evokoval představu, jak lidská matka pečuje o své děti tím, že je udržuje v teple a pohodlí. V Septuagintě se toto slovo používá v 5Mo 22:6 (pro hebrejské „sedící na“) a v Jb 39:14 („zahřívá“), kde popisuje, jak matka pták zahřívá svá mláďata nebo vejce.

mít něžnou náklonnost: Pavel vyjadřuje své city vůči tesalonickým křesťanům pomocí řeckého slovesa, které podle jednoho slovníku vyjadřuje myšlenku „prožívat silný cit zesílený vnitřním poutem“. Jiný slovník jej definuje jako „mít silnou touhu“ nebo „toužit po“.

rozhodnuti: Pavel a jeho spolupracovníci měli „něžnou náklonnost“ k těm v Tesalonice, kteří přijali dobrou zprávu. Tyto pocity vedly Pavla a jeho společníky k tomu, aby se plně obětovali pro tyto nové křesťany. Řecké sloveso zde přeložené jako „rozhodnuti“ vyjadřuje myšlenku, že byli odhodláni a rádi (doslova „dobře potěšeni“) to učinit. Jedna referenční práce také uvádí o Pavlovi: „Nedokonavý čas řeckého slovesa vyjadřuje trvalé odhodlání dát se k dispozici svým obráceným.“

sebe: Nebo „životy“; „duše“.​—Viz Slovníček, „Duše“.

neuložit drahé břemeno: Viz studijní poznámku k 1Te 2:6.

jako otec své děti: Pavel zde přirovnává svou roli mezi Tesalonickými k otci, který láskyplně napomíná, utěšuje své děti a učí je důležité pravdy. (Srovnej 5Mo 6:6, 7; Ža 78:5, 6.) Tato metafora doplňuje přirovnání v 1Te 2:7, kde Pavel používá obraz kojící matky. (Viz studijní poznámka.) Oba obrazy zdůrazňují, že Pavel a jeho spolupracovníci, ačkoli byli pastýři s Bohem danou autoritou, usilovali o vytvoření láskyplné, podpůrné, rodinné atmosféry ve sboru.​—Srovnej 1Ti 5:1, 2.

choďte způsobem hodným Boha: Pavel zde přirovnává křesťanský způsob života k chůzi, přičemž používá výraz podobný tomu v Kol 1:10.​—Viz studijní poznámku.

přijali jste Boží slovo: Tesaloničtí křesťané přijali Boží slovo neboli poselství prostřednictvím kázání Pavla a Silase (Sk 17:1-4), ale pochopili, že to není lidské poselství. Pocházelo od Jehovy Boha a bylo založeno na inspirovaných hebrejských Písmech. Od Ježíšovy doby však výraz „Boží slovo“ (nebo „slovo Boží“) zahrnoval také dobrou zprávu o spáse skrze Ježíše. (Ef 1:12, 13; Ko 4:3) Když byla sestavena křesťanská řecká Písma, Pavlův první dopis Tesalonickým byl pravděpodobně prvním z jeho spisů, který se stal součástí inspirovaného Božího Slova. Apoštol Petr později zařadil Pavlovy spisy mezi „Písma“.​—2Pt 3:15, 16; viz Slovníček, „Kánon (biblický kánon).“

které také působí ve vás věřících: Tvar řeckého slova e·ner·geʹo, zde přeložený jako „působí“, může být také přeložen jako „dodává energii“. (Viz studijní poznámka k Fp 2:13.) Protože poselství, které Pavel a jeho spolupracovníci kázali, nebylo pouhé „slovo lidí“, ale „slovo Boží“, mocně působilo v opravdových věřících. (V Žd 4:12 je příbuzný řecký termín přeložen jako „má moc“.) Během své služby Pavel viděl mnoho lidí, kteří díky moci Božího slova udělali ve svých životech mimořádné změny. (1K 6:9-11; Ef 2:3; Tit 3:3) Sám Pavel byl živým důkazem moci „slova Božího“ změnit osobnost a způsob života člověka.​—Ga 1:13, 22, 23; 1Tm 1:12-14.

jste trpěli od svých krajanů: Viz studijní poznámku k 1Te 1:6.

nejsou milí Bohu: Tato slova platí pro ty, kdo se snaží zabránit druhým, aby se smířili s Bohem a získali naději na spásu a věčný život. (1Te 2:16) Jako Pavel, když pronásledoval křesťany, mohou si tito pronásledovatelé myslet, že vlastně konají posvátnou službu Bohu. (Jan 16:2; Ga 1:13; 1Ti 1:13) Ve skutečnosti ti, kdo pronásledují křesťany, nepoznali ani Jehovu, ani jeho Syna.​—Jan 16:3.

proti zájmům všech lidí: O těch, kdo pronásledují pravé křesťany, lze říci, že jednají proti zájmům celého lidstva, protože kazatelské dílo, které zahájil Ježíš, je Jehovovým prostředkem k smíření hříšných lidí se sebou samým.​—Viz studijní poznámky k 2K 5:18, 19.

stále naplňují míru svých hříchů: Pavel zde odkazuje na židy prvního století, kteří „zabili Pána Ježíše“ a násilně pronásledovali jeho následovníky. (1Te 2:15) Tito odpůrci se také snažili zabránit křesťanům, aby „mluvili k lidem z národů“. Výraz „naplnit míru svých hříchů“ naznačuje, že hřeší, jak jen mohou. Tím, že říká, že to dělají stále, Pavel ukazuje, že židovští pronásledovatelé pokračovali v cestě, kterou jejich předkové následovali po staletí.​—Viz studijní poznámku k Mt 23:32.

jeho hněv: Dosl., „hněv“. Čas řeckého slovesa přeloženého jako přišel zdůrazňuje, že Boží hněv nevyhnutelně dopadl na židy. Tento hněv vyvrcholil zničením Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. Římany. Některé starověké rukopisy zde mají „hněv Boží“.

byli jsme od vás odloučeni: Nebo „byli jsme vás zbaveni.“ Pavel zde používá řecké sloveso (a·por·pha·niʹzo), které souvisí s výrazem přeloženým jako „sirotci“ (množné číslo od or·pha·nosʹ) v Jk 1:27 a které by doslova mohlo být přeloženo jako „být učiněn sirotkem.“ Bylo však také používáno k popisu ztráty obecně, včetně rodičů, kteří přišli o děti. V verších 7 a 11 této kapitoly Pavel přirovnal sebe a své spolupracovníky k kojící matce a k otci. Proto možná použil tento výraz, aby naznačil, že on a jeho spolupracovníci se cítili jako rodiče, kteří ztratili své děti​—tak silně pociťovali ztrátu společenství se svou rodinou spoluvěřících v Soluni. Toto je další příklad, jak Pavel používal výrazy spojené s rodinou k popisu svého vztahu se spoluvěřícími.​—Viz studijní poznámky k 1Te 2:7, 11.

jen na krátkou dobu: Pavel používá idiom, který se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Doslovněji by mohl být přeložen jako „na dobu (určený čas) hodiny.“ Jeho záměrem zřejmě bylo říci, že i když své spoluvěřící v Soluni viděl nedávno​—možná před několika měsíci​—touží je vidět znovu. Pavel je tak ujišťuje, že navzdoli tomuto nedobrovolnému odloučení vynakládal veškeré úsilí, aby se s nimi znovu setkal. Aby je potěšil, poslal k nim Timotea.​—1Te 3:1, 2.

Satan nám přehradil cestu: Řecký výraz přeložený jako „přehradil cestu“ může být také přeložen jako „zablokoval nám cestu“ nebo „nám zabránil“. Pavel používá stejné sloveso v Římanům 15:22. Toto sloveso bylo někdy používáno pro popis ničení cesty, aby se stala neprůchodnou, a také pro vojenskou taktiku proražení nepřátelské linie. Pavel možná měl na mysli nějakou taktiku, kterou odpůrci v Tesalonice použili, aby mu zabránili se tam vrátit. Ať už to byla jakákoli překážka, Pavel zde pod vlivem inspirace připisuje její původ Satanovi, protože ví, že je to „bůh tohoto systému věcí“.​—Viz studijní poznámky k Janovi 12:31; 2. Korinťanům 4:4.

koruna jásotu: Pavel nazývá křesťany v Tesalonice „korunou jásotu“. Možná měl na mysli zvyk, kdy návštěvní hodnostář, významný veřejný činitel nebo sportovec dostali korunu či věnec jako symbol pocty a úspěchu. Řecké slovo přeložené jako „jásot“ vyjadřuje myšlenku „radosti“, ale mohlo by také znamenat „chlubení se; hrdost“. Zde je použito v pozitivním smyslu radostné, oprávněné hrdosti na výsadu pomáhat vytvořit křesťanské shromáždění v Tesalonice.​—2. Tes 1:4; srovnej Fp 4:1; srovnej studijní poznámku k 2. K 10:17.

přítomnost: Toto je první ze šesti případů, kdy Pavel zmiňuje Kristovu přítomnost ve svých dvou dopisech Tesaloničanům. (Viz Slovníček, „Přítomnost“; viz také „Úvod k 1. Tesalonickým.“) Pavel s nadějí očekává přítomnost Pána Ježíše a těší se z vyhlídky, že jeho milí spoluvěřící budou v té době odměněni. Později v dopise se modlí, aby byli shledáni „bezúhonní ve svatosti před naším Bohem a Otcem při příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými“.​—1. Tes 3:13; viz studijní poznámku k 1. K 15:23.