2. Korinťanům 9

Posílám bratry: Viz studijní poznámku k 1K 16:3.

ne jako něco vynuceného: Řecké slovo zde přeložené jako „něco vynuceného“ je obvykle překládáno jako „lakota“ nebo „chamtivost“. (Lk 12:15; Ř 1:29; Ef 4:19; 5:3; Ko 3:5) Řecký výraz tedy naznačuje, že Pavel a jeho spolupracovníci nepořádali sbírku se špatným motivem, v duchu chamtivosti. Pavel nekřesťany v Korintu netlačil, aby přispěli na pomocnou práci. Nedal jim žádný důvod cítit, jako by je někdo využil nebo od nich vynutil finanční prostředky. Darování mělo být dobrovolné, z velkorysého a radostného srdce.​—2K 9:7.

kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet: Výraz „štědře“ popisuje rozsévání hojnosti hmotných požehnání nebo výhod. Pavel povzbuzuje křesťany v Korintu, aby „rozsévali štědře“, to znamená, aby projevovali velkorysost v souvislosti s pomocnou službou pro bratry v Jeruzalémě. (Ří 15:26; 2K 8:4; 9:1, 7) Tito bratři zřejmě prožili mnoho těžkostí, možná přišli o mnoho svého majetku v důsledku pronásledování od Židů. (1Te 2:14) Pavel naznačuje, že korintští křesťané by také „štědře sklízeli“, přijímajíce požehnání jako je Boží nezasloužená laskavost a přízeň, stejně jako jistotu, že i oni budou hmotně zaopatřeni. (2K 9:8, 10) Všichni bratři by vzdali slávu Bohu a děkovali mu, ať už za výsadu dávat, nebo za pomoc, kterou obdrželi.​—2K 9:11-14.

rozhodl se ve svém srdci: Když Pavel mluvil o pomoci potřebným křesťanům v Judeji, byl přesvědčen, že korinťští křesťané chtějí k tomuto úsilí přispět. (2K 8:4, 6, 10; 9:1, 2) Nyní potřebovali Korinťané svou ochotu a horlivost proměnit v činy. (2K 9:3-5) Pavel je nechtěl nutit, protože člověk těžko může být „radostným dárcem“, když je k tomu donucen. Věřil, že se už rozhodli dát. Řecké slovo přeložené zde jako „rozhodl se“ znamená „předem se rozhodnout; předem určit“. Pavel tedy zdůrazňuje, že opravdový křesťan dává poté, co předem zvážil potřeby svých spoluvěřících a jak k jejich naplnění může přispět.

se zármutkem: Nebo „s nechutí“. Řecký výraz přeložený jako „se zármutkem“ doslova znamená „ze smutku (zármutku)“.

z donucení: Řecký výraz pro „z donucení“ znamená „z nutnosti“ nebo „pod tlakem“. Dávání nemůže přinést skutečnou radost dárci, pokud je vynucené a člověk se cítí pod tlakem. Pavel tedy ukazuje, že v rané křesťanské obci měly být příspěvky zcela dobrovolné.​—Srovnej 5Mo 15:10.

Bůh miluje radostného dárce: Bůh má velkou radost z křesťana, který dává se správnou motivací na podporu pravého uctívání nebo pomoci spoluvěřícím. „Radostný dárce“ je opravdu šťastný proto, že může dávat. Během historie dostával Boží lid radost z toho, že dával ze sebe a ze svých prostředků na podporu Jehovova uctívání. Například Izraelité za Mojžíšových dnů radostně podporovali stavbu stanu. Ti, kdo měli „ochotné srdce“, s radostí přinášeli zlato, stříbro, dřevo, látky a další věci jako dobrovolný „příspěvek pro Jehovu“. (2Mo 35:4-35; 36:4-7) O staletí později král David spolu s knížaty, předáky a dalšími štědře přispěli na stavbu Jehovova chrámu, který měl postavit Davidův syn Šalomoun.​—1Pa 29:3-9.

rozdělil štědře: Pavel ve své diskusi o pomoci potřebným spoluvěřícím cituje řecký překlad Septuaginty z Žalmu 112:9 (111:9, LXX), kde je řecké slovo přeložené zde jako „rozdělil štědře“ použito k vyjádření odpovídajícího hebrejského termínu. Oba termíny, řecký i hebrejský, doslova znamenají „rozptýlit“. V tomto kontextu výraz přenáší obrazný význam velkorysého nebo hojného rozdávání. Mohl by být tedy také přeložen jako „rozdělil velkoryse“. Opravdu štědrý člověk se nebojí, že jeho velkodušné dávání, i když někdy přesahuje jeho skutečné finanční možnosti, ho přivede k chudobě.​—2K 9:8, 10.

Jeho spravedlnost: Pavel pokračuje v citování z Hebrejských písem. (Viz studijní poznámka k rozdělil štědře v tomto verši.) Ten, kdo koná laskavé a prospěšné skutky, jako je štědré dávání chudým, ukazuje, že má vlastnost „spravedlnosti“. Člověk, který se chová v souladu s Boží vůlí a spravedlivými měřítky, a ne podle svých vlastních, má naději, že tak bude činit navždy.​—Srovnej Mt 6:1, 2, 33.

veřejná služba: Pavel tento výraz vztahuje na službu, neboli pomocnou práci, která byla vykonávána, aby „dobře zajistila potřeby“ židokřesťanů v Jeruzalémě a Judeji. Taková práce, neboli služba, byla skutečně velkým přínosem pro spoluvěřící. Řecké slovo lei·tour·giʹa, použité zde, a příbuzná slova lei·tour·geʹo (vykonávat veřejnou službu) a lei·tour·gosʹ (veřejný služebník, neboli pracovník) byla používána starověkými Řeky a Římany k označení práce nebo služby pro stát nebo civilní úřady, vykonávané pro blaho lidí. V křesťanských řeckých písmech jsou tyto termíny často používány v souvislosti s chrámovou službou a křesťanskou službou. Pro tento způsob použití viz studijní poznámky k Lk 1:23; Sk 13:2; Ř 13:6; 15:16.

služba pomoci: Toto je přeloženo z řeckého výrazu obvykle překládaného jako „služba“, což ukazuje, že úsilí o pomoc potřebným věřícím je důležitou součástí křesťanské služby, částí „posvátné služby“.​—Ří 12:1, 7; viz studijní poznámky ke Sk 11:29; Ří 15:31; 2K 8:4.

příspěvek: Řecké slovo koi·no·niʹa vyjadřuje základní myšlenku sdílení a jeho význam se mění podle kontextu. (Viz studijní poznámky ke Sk 2:42; 1K 1:9.) Zde vyjadřuje myšlenku dávání motivovaného pocitem společenství. Stejné slovo je podobně použito v Heb 13:16: „Nezapomínejte činit dobro a sdílet to, co máte, s druhými, neboť Bůh má zalíbení v takových obětech.“