Matouš 27

starší: Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

Pilát, místodržitel: Římský místodržitel (prefekt) Judeje, kterého v roce 26 n. l. jmenoval císař Tiberius. Jeho vláda trvala asi deset let. Pilát je zmiňovaný i v nebiblických pramenech, včetně římského historika Tacita, který napsal, že Pilát nařídil popravu Krista za vlády Tiberia. V starověkém římském divadle v Cesareji v Izraeli byl nalezen latinský nápis se slovy „Pontius Pilatus, prefekt Judeje“.—Viz Dodatek B10, kde je uvedeno území, kterému Pontius Pilát vládl.

začalo ho trápit svědomí: I když řecké slovo me·ta·meʹlo·mai, které je tady použité, může mít i pozitivní význam (v Mt 21:29, 32 a 2Ko 7:8 je přeložené jako „litovat“ nebo „cítit lítost“), nic nenasvědčuje tomu, že by Jidáš opravdu činil pokání. Když Bible mluví o pokání před Bohem, používá jiný výraz, me·ta·no·eʹo (přeložený jako „činit pokání“ v Mt 3:2; 4:17; Lk 15:7; Sk 3:19), který vyjadřuje výraznou změnu myšlení, postoje nebo záměru. Jidášovo jednání – že se vrátil k těm samým mužům, se kterými se na zradě domluvil, a potom spáchal sebevraždu – ukazuje, že jeho uvažování zůstalo pokřivené, a nezměnilo se k lepšímu.

nevinnou: Některé starověké rukopisy uvádějí „spravedlivou“. — Srovnej Mt 23:35.

chrámu: Řecké slovo na·osʹ, které je tady použité, se může vztahovat na celý chrámový areál včetně jeho nádvoří, a ne jen na vnitřní svatyni samotného chrámu.

oběsil se: Lukášova zpráva o Jidášově smrti, zapsaná ve Sk 1:18, uvádí, že Jidáš spadl a jeho tělo prasklo. Matouš se zřejmě zaměřuje na to, jak spáchal sebevraždu („oběsil se“), zatímco Lukáš popisuje výsledek. Když se tyto dvě zprávy spojí, vyplývá z toho, že se Jidáš oběsil nad srázem, ale v určitém okamžiku se přetrhl provaz nebo se zlomila větev, takže spadl dolů a na skalách pod ním jeho tělo prasklo. Terén v okolí Jeruzaléma takový závěr umožňuje.

posvátná pokladnice: Tento výraz se může vztahovat na část chrámu nazývanou „pokladnice“ v Jan 8:20, která se zřejmě nacházela v prostoru zvaném Nádvoří žen, kde bylo 13 pokladničních schránek. (Viz Dodatek B11.) Předpokládá se, že chrám měl také hlavní pokladnici, kam se přinášely peníze z těchto pokladničních schránek.

cena za krev: Nebo „krvavé peníze“, tedy peníze přijaté za prolití krve.

koupili za ně: Jen Matouš upřesňuje, že vrchní kněží použili 30 stříbrných mincí k tomu, aby koupili pozemek. Sk 1:18, 19 připisuje koupi Judášovi, ale zjevně je to proto, že kněží koupili pole za peníze, které jim Judáš dal.

hrnčířovo pole: Od čtvrtého století n. l. se toto pole ztotožňuje s místem na jižním svahu údolí Hinom, těsně předtím, než se napojuje na údolí Kidron. Zdá se, že to byla oblast, kde hrnčíři provozovali své řemeslo. Jak ukazují Mt 27:8 a Sk 1:19, pole začalo být známé jako „Pole krve“ neboli Akeldama. (Viz Dodatek B12).

cizinců: Tedy Židů, kteří přijeli na návštěvu z jiných zemí, nebo pohanů.

až dodnes: Tento výraz naznačuje, že mezi popisovanými událostmi a dobou, kdy Matouš psal, uplynula nějaká doba. Matoušovo evangelium bylo pravděpodobně napsáno kolem roku 41 n. l.

se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremjáše: Citát, který po těchto slovech následuje, je zřejmě převzat hlavně z Ze 11:12, 13, ale Matouš ho parafrázoval a pod inspirací ho vztáhl na okolnosti, ve kterých se splnil. V Matoušově době byla kniha Jeremjáš uváděna jako první mezi prorockými knihami a jeho jméno se možná používalo pro celou tuto sbírku knih, včetně Zacharjáše. (Viz studijní poznámka k Mt 1:22).

Jehova: V tomto citátu z Hebrejských písem (viz studijní poznámku k Mt 27:9) se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, které je vyjádřeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

Jsi králem Židů?: V Římské říši nemohl žádný král vládnout bez Caesarova souhlasu. Pilát proto zřejmě při výslechu soustředil pozornost na otázku Ježíšova kralování.

Sám to říkáš: Tato odpověď je zjevně potvrzením pravdivosti Pilátova výroku. (Srovnej studijní poznámky k Mt 26:25, 64.) I když Ježíš Pilátovi přiznává, že opravdu je král, je to v jiném smyslu, než si Pilát představuje, protože Ježíšovo Království „není součástí tohoto světa“, a proto nepředstavuje pro Řím žádnou hrozbu. (Jan 18:33-37).

měl ve zvyku propustit jednoho vězně: O této události se zmiňují všichni čtyři pisatelé evangelií. (Mr 15:6-15; Lk 23:16-25; Jan 18:39, 40) V Hebrejských písmech pro takový zvyk neexistuje žádný podklad ani předobraz. Zdá se ale, že v Ježíšově době si Židé tuto tradici vytvořili. Římanům to nejspíš nepřipadalo nijak zvláštní, protože existují doklady, že propouštěli vězně, aby se zavděčili zástupům.

soudcovský stolec: Obvykle vyvýšené venkovní pódium, ze kterého mohli úředníci vsedě promlouvat k davům a oznamovat svá soudní rozhodnutí.

sen: Zjevně byl božského původu. Matouš je jediný pisatel evangelia, který tuto událost zahrnul do inspirovaného záznamu.

umyl si ruce: Symbolické gesto, kterým člověk dával najevo, že je nevinný a nenese za danou věc odpovědnost. Tento židovský zvyk je zmíněn v 5Mo 21:6, 7 a Ža 26:6.

Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti: To znamená: „My a naši potomci bereme odpovědnost za jeho smrt.“

dal zbičovat: Římané oběti bičovali strašným nástrojem, který se latinsky nazýval flagellum a od kterého je odvozené řecké sloveso použité v tomto verši (phra·gel·loʹo, „bičovat“). Tento nástroj měl rukojeť, ke které bylo připevněno několik provazců nebo kožených řemínků s uzly. Někdy byly řemínky zatížené ostrými kousky kosti nebo kovu, aby byly rány bolestivější. Takové bičování způsobovalo hluboké podlitiny, trhalo tělo na cáry a mohlo dokonce vést ke smrti.

místodržitelského paláce: Řecký výraz prai·toʹri·on (odvozený z latinského praetorium) označuje oficiální sídlo římských místodržitelů. V Jeruzalémě to byl pravděpodobně palác, který postavil Herodes Veliký. Nacházel se v severozápadním rohu horního města, tedy v jižní části Jeruzaléma. (Umístění viz Dodatek B12.) Pilát pobýval v Jeruzalémě jen při určitých příležitostech, například o svátcích, protože tehdy hrozily nepokoje. Jeho obvyklým sídlem byla Cesarea.

červený plášť: Druh pláště nebo roucha, které nosili králové, úředníci nebo vojenští důstojníci. Mr 15:17 a Jan 19:2 uvádějí, že to byl purpurový oděv, ale ve starověku se slovem „purpurový“ popisovala jakákoli barva, která byla směsí červené a modré. Kromě toho mohly pozorovatelovo vnímání přesného odstínu ovlivnit i úhel pohledu, odraz světla a pozadí. Tato odlišnost v popisu barvy ukazuje, že pisatelé evangelií si navzájem své zprávy jednoduše neopsali.

korunu z trní“ . . . „rákos: Spolu se šarlatovým pláštěm (zmíněným v Mt 27:28) dali Ježíšovi posměšné „královské“ atributy — trní jako korunu a rákos jako žezlo.

Klekali před ním: Kleknutí, které je normálně projevem úcty k někomu nadřazenému, bylo dalším způsobem, jak se mu vojáci posmívali. (Viz studijní poznámku k Mt 17:14).

Buď zdráv: Nebo „Buď pozdraven“. Doslova „Raduj se“. Zdravili ho tak, jak by zdravili Caesara, zjevně aby zesměšnili tvrzení, že je král.

Kyréna: Město ležící poblíž severoafrického pobřeží, jiho-jihozápadně od ostrova Kréta. (Viz Dodatek B13).

přinutili ho: Viz studijní poznámku k Mt 5:41.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“.—Viz Slovníček „Kůl“; „Mučednický kůl“; viz také studijní poznámky k Mt 10:38 a 16:24, kde je tento výraz použit v přeneseném smyslu.

Golgota: Pochází z hebrejského slova, které znamená „lebka“. (Viz Jan 19:17; srovnej Sd 9:53, kde je hebrejské slovo gul·goʹleth přeloženo jako „lebka“.) V Ježíšově době to místo leželo mimo jeruzalémské městské hradby. Jeho přesná poloha ale zůstává nejistá. (Viz Dodatek B12.) Biblická zpráva neříká, že by „místo nazývané Golgota“ bylo na kopci, i když zmiňuje, že někteří pozorovali popravu z určité vzdálenosti. (Mr 15:40; Lk 23:49).

místo lebky: Viz studijní poznámku k Mr 15:22.

žlučí: Řecké slovo kho·leʹ se tady vztahuje na hořkou tekutinu vyrobenou z rostlin nebo obecně na hořkou látku. Matouš uvádí, že tato událost byla splněním proroctví z Ža 69:21, kde Septuaginta používá toto řecké slovo jako překlad hebrejského výrazu pro „jed“. Zřejmě ženy z Jeruzaléma připravily směs „vína smíchaného se žlučí“, aby otupila bolest těch, kdo byli popravováni, a Římané proti jejímu použití nic nenamítali. Paralelní zpráva v Mr 15:23 říká, že víno bylo „omámené myrhou“, takže nápoj zjevně obsahoval jak myrhu, tak hořkou žluč.

odmítl ho pít: Ježíš zřejmě chtěl během této zkoušky své víry zůstat plně při smyslech.

rozdělili jeho svrchní oděv: Zpráva v Jan 19:23, 24 doplňuje podrobnosti, které Matouš, Marek a Lukáš nezmiňují. Když se spojí všechna čtyři evangelia, vychází z toho tento obraz: Římští vojáci zřejmě losovali jak o svrchní oděv, tak o spodní. Svrchní oděv si vojáci rozdělili „na čtyři díly, pro každého vojáka jeden“. Spodní oděv ale nechtěli roztrhnout, a tak o něj losovali. Tím, že losovali o oblečení Mesiáše, se splnilo Ža 22:18. Zřejmě bylo zvykem, že popravčí si nechávali oblečení obětí, takže zločinci byli před popravou zbaveni šatů i majetku, což celé utrpení ještě víc ponižovalo.

losováním: Viz Slovníček, „Losy“.

lupiče: Nebo „bandity“. Řecké slovo lei·stesʹ může zahrnovat loupeže spojené s násilím a někdy se mohlo vztahovat i na revolucionáře. Stejné slovo je použito o Barabášovi (Jan 18:40), který byl podle Lk 23:19 ve vězení za „pobuřování“ a „vraždu“. Paralelní zpráva v Lk 23:32, 33, 39 ty muže popisuje jako „zločince“. Je tam použito řecké slovo (ka·kourʹgos), které doslova znamená „ten, kdo páchá špatné nebo zlé věci“.

potřásali hlavou: Toto gesto, které bylo obvykle doprovázené slovy, vyjadřovalo posměch, pohrdání nebo výsměch. Ti, kdo šli kolem, tak nevědomky splnili proroctví zapsané v Ža 22:7.

kůlu: Nebo „popravčí kůl“. — Viz studijní poznámku k Mt 27:32 a Slovníček „Kůl“; „Mučednický kůl“.

kůl: Nebo „popravčí kůl“. (V tomto verši: „ať teď sestoupí z kůlu“.) — Viz studijní poznámku k Mt 27:32 a Slovníček „Kůl“; „Mučednický kůl“.

šestá hodina: To znamená asi 12:00 v poledne. (Viz studijní poznámku k Mt 20:3).

tma: Viz studijní poznámku k Mr 15:33.

devátá hodina: To znamená asi 15:00. (Viz studijní poznámku k Mt 20:3).

Eli, Eli, lama sabachthani?: I když někteří považují tato slova za aramejská, pravděpodobně šlo o tehdejší hebrejštinu, do určité míry ovlivněnou aramejštinou. Řecký přepis těchto slov, který zaznamenali Matouš a Marek, neumožňuje s jistotou určit, v jakém původním jazyce byla pronesena.

Můj Bože, můj Bože: Když Ježíš volal ke svému nebeskému Otci a uznával ho jako svého Boha, splnil Ža 22:1. Ježíšův bolestný výkřik mohl posluchačům připomenout mnoho věcí, které o něm byly prorokovány ve zbytku Ža 22 — že se mu budou posmívat a tupit ho, že bude napaden na rukou a nohou a že o jeho oděv budou losovat. (Ža 22:6-8, 16, 18).

Elijáš: Z hebrejského jména, které znamená „Můj Bůh je Jehova“.

kyselé víno: Nebo „vinný ocet“. Nejspíš jde o řídké, trpké neboli kyselé víno, které bylo v latině známé jako acetum (ocet) nebo jako posca, když bylo zředěné vodou. Byl to levný nápoj, kterým si chudí lidé, včetně římských vojáků, běžně hasili žízeň. Řecké slovo oʹxos se používá také v Ža 69:21 v Septuagintě, kde bylo předpovězeno, že Mesiáš dostane napít „octa“.

rákos: Nebo „hůl; tyč“. V Janově zprávě se mluví o „stonku yzopu“. — Jan 19:29; viz Slovníček, „Yzop“.

zachránit ho: Některé starověké rukopisy doplňují: „Jiný muž vzal kopí a probodl mu bok a vyšla krev a voda.“ Jiné důležité rukopisy ale tato slova neobsahují. Podobné vyjádření je v Jan 19:34, ale podle Jan 19:33 byl Ježíš už mrtvý, když k tomu došlo. Většina autorit, včetně editorů řeckého textu Nestle-Aland a řeckého textu United Bible Societies, se domnívá, že slova z Janova záznamu byla později přidána do Matoušova záznamu opisovači. Dokonce i Westcott a Hort, kteří tato slova do svého řeckého textu zařadili do dvojitých hranatých závorek, uvedli, že věta „musí být považována za velmi pravděpodobně vloženou písaři“. Vzhledem k tomu, že u Matoušova záznamu existují různé rukopisné varianty a že u čtení v Janově evangeliu není žádná nejistota, záznam v Jan 19:33, 34 zjevně podává události ve správném sledu, totiž že Ježíš už byl mrtvý, když ho římský voják probodl kopím. Proto jsou tato slova v tomto překladu u Mt 27:49 vynechána.

vydechl naposled: Nebo „zemřel; přestal dýchat“. Výraz „duch“ (řecky pneuʹma) je tady možné chápat jako „dech“ nebo „životní sílu“. Tomu odpovídá i to, že v paralelní zprávě v Mr 15:37 je použito řecké sloveso ek·pneʹo (doslova „vydechnout“), které je přeloženo jako „zemřel“ nebo – jak uvádí studijní poznámka – „vydechl naposled“.

Někteří se domnívají, že použití řeckého výrazu přeloženého jako „vydechl“ naznačuje, že Ježíš přestal bojovat o život dobrovolně, protože už bylo všechno dokonáno. (Jan 19:30) Ochotně „vylil svůj život až k smrti“. (Iz 53:12; Jan 10:11).

Vtom: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

opona: Tato nádherně zdobená závěsná látka oddělovala v chrámu Nejsvětější od Svatého. Podle židovské tradice byla tato těžká opona asi 18 m dlouhá, 9 m široká a 7,4 cm silná. Tím, že se „opona svatyně roztrhla na dvě části“, Jehova nejen projevil svůj hněv vůči vrahům svého Syna, ale také tím naznačil, že je teď možný vstup do samotného nebe. (Heb 10:19, 20; viz Slovníček).

svatyně: Řecké slovo na·osʹ se tady vztahuje na hlavní chrámovou budovu se dvěma oddíly, Svatým a Nejsvětějším.

hrobky: Nebo „památné hrobky“.—Viz Slovníček, „Památná hrobka“.

bylo vyhozeno ven: Řecké sloveso e·geiʹro, které znamená „zvednout“ nebo „pozvednout“, se může vztahovat na vzkříšení, ale často se používá i v jiných významech. Může například znamenat „vytáhnout“ z jámy nebo „zvednout se“ ze země. (Mt 12:11; 17:7; Lk 1:69) Matouš neříká, že „svatí“ byli „vzkříšeni“. Říká, že „mnoho těl zesnulých svatých bylo vyhozeno ven“. Zřejmě bylo zemětřesení tak silné, že hrobky popraskaly a mrtvá těla z nich byla vyhozena.

lidé přicházející: Nebo „ti, kdo přicházeli“. Řecké sloveso ukazuje na podmět v množném čísle rodu mužského, takže se vztahuje na lidi, ne na těla (ta jsou v řečtině středního rodu) zmíněná ve verši 52. Zjevně jde o kolemjdoucí, kteří viděli mrtvá těla odhalená zemětřesením (v. 51) a kteří pak vstoupili do města a vyprávěli, co viděli.

po jeho vzkříšení: Tedy po Ježíšově vzkříšení. Informace v závorkách se vztahuje k událostem, které se odehrály až později.

svatého města: Tedy Jeruzaléma. (Viz studijní poznámku k Mt 4:5).

a mnozí je viděli: Zjevně se to vztahuje na mrtvá těla zmíněná ve verši 52. (Viz studijní poznámku k Mt 27:52).

důstojník: Nebo „setník“, tedy velitel asi 100 vojáků v římské armádě. Tento důstojník mohl být u Ježíšova soudu před Pilátem a mohl slyšet, jak Židé říkají, že Ježíš tvrdil, že je Boží Syn. (Mt 27:27; Jan 19:7).

Marie Magdaléna: Její rozlišující přízvisko Magdaléna (znamená „z Magdaly“ nebo „patřící k Magdale“) pravděpodobně souvisí s městem Magdala na západním břehu Galilejského moře, zhruba v polovině cesty mezi Kafarnaum a Tiberiadou. Bylo vysloveno i to, že Magdala byla Mariiným rodným městem nebo místem, kde žila. (Viz studijní poznámky k Mt 15:39; Lk 8:2).

Jakuba: Také se mu říkalo „Jakub Menší“. (Mr 15:40).

Josesa: Některé starověké rukopisy mají místo „Joses“ jméno „Josef“. V paralelní zprávě v Mr 15:40 má ale většina starověkých rukopisů „Joses“.

matka Zebedeových synů: Tedy matka apoštolů Jakuba a Jana. (Viz studijní poznámky k Mt 4:21; 20:20).

Arimatie: Název tohoto města pochází z hebrejského slova, které znamená „výšina“. V Lk 23:51 je označeno jako „město Judejců“. (Viz Dodatek B10).

Josef: Osobitost pisatelů evangelií je vidět na tom, jaké různé podrobnosti o Josefovi uvádějí. Matouš, který byl výběrčím daní, zmiňuje, že Josef byl bohatý („Pozdě odpoledne přišel bohatý člověk… jménem Josef“). Marek, který psal pro Římany, říká, že to byl „vážený člen Rady“, který čekal na Boží Království. Lukáš, soucitný lékař, uvádí, že to byl „dobrý a spravedlivý člověk“, který nehlasoval pro rozhodnutí Rady jednat proti Ježíšovi. A jen Jan píše, že byl „tajný [učedník], protože se bál Židů“. (Mr 15:43-46; Lk 23:50-53; Jan 19:38-42).

hrobky: Nebo „pamětní hrobky“. Šlo o hrobku ve formě klenby nebo komory vytesané do měkkého vápencového skalního masivu, a ne o přirozenou jeskyni. Takové hrobky často měly lavicovité police nebo výklenky, kam se dala položit těla. – Viz Slovníček, „Pamětní hrobka“.

velký kámen: Zřejmě šlo o kulatý kámen, protože tento verš říká, že ho „přivalil“ ke vchodu, a v Mr 16:4 se píše, že když byl Ježíš vzkříšen, kámen „byl odvalen“. Mohl vážit tunu nebo i víc.

druhá Marie: Tedy „Marie, matka Jakuba a Josefa“, o které se mluví v Mt 27:56. Je také zmíněna v Mt 28:1; Mr 15:40, 47; 16:1; Lk 24:10; Jan 19:25. (Viz studijní poznámky k Mr 3:18 a Jan 19:25).

příští den: Tedy 15. nisanu. Den po 14. nisanu se vždy zachovával jako sabat neboli svatý den odpočinku, bez ohledu na to, na který den v týdnu připadl. Navíc v roce 33 n. l. připadl 15. nisan na běžný týdenní sabat, takže to byl „velký“ neboli dvojnásobný sabat. (Jan 19:31; viz Dodatek B12).

přípravě na sabat: Označení pro den, který předcházel týdennímu sabatu. Během tohoto dne se Židé na sabat připravovali: chystali si jídlo do zásoby a dokončovali práci, která nemohla počkat až po sabatu. V tomto případě připadl den „přípravy na sabat“ na 14. nisan. (Mr 15:42; viz Slovníček).

tři dny: Tento výraz může znamenat části tří dnů. Je to zřejmé z žádosti, aby byl hrob „zajištěn až do třetího dne“, a ne až do čtvrtého. (Mt 27:64; viz studijní poznámku k Mt 12:40).

Ten poslední podvod by pak byl horší než ten první: Zjevně tím mysleli, že tento domnělý „podvod“, totiž Ježíšovo vzkříšení, by byl horší než ten první, jeho tvrzení, že je Mesiáš. Ježíšovi odpůrci si zřejmě uvědomovali, že kdyby byl Ježíš vzkříšen, prokázalo by se, že jeho tvrzení, že je Mesiáš, je pravdivé.

stráž: Pilát zjevně poskytl skupinu římských vojáků. (Mt 28:4, 11) Kdyby stráž tvořili příslušníci židovské chrámové policie, Židé by se nemuseli obracet na Piláta. Podobně kněží slíbili, že kdyby se místodržitel doslechl o zmizení Ježíšova těla, všechno s ním urovnají. (Mt 28:14).