Marek 15

Sanhedrin: Viz studijní poznámka k Mt 26:59.

Pilát: Římský místodržitel (prefekt) Judeje, kterého v roce 26 n. l. jmenoval císař Tiberius. Jeho vláda trvala asi deset let. Pilát je zmiňovaný i v nebiblických pramenech, včetně římského historika Tacita, který napsal, že Pilát nařídil popravu Krista za vlády Tiberia. V starověkém římském divadle v Caesareji v Izraeli byl nalezen latinský nápis se slovy „Pontius Pilatus, prefekt Judeje“.—Viz Dodatek B10, kde je uvedené území, kterému Pontius Pilát vládl.

Jsi králem Židů?: Viz studijní poznámku k Mt 27:11.

Sám to říkáš.: Viz studijní poznámku k Mt 27:11.

jim obvykle propustil jednoho vězně: O této události se zmiňují všichni čtyři pisatelé evangelií. (Mt 27:15-23; Lk 23:16-25; Jan 18:39, 40) Pro tento zvyk neexistuje v Hebrejských písmech žádný podklad ani precedens. Zdá se ale, že v době Ježíše si Židé tuto tradici vytvořili. Římanům to nejspíš nepřipadalo nijak zvláštní, protože existují doklady, že propouštěli vězně, aby si naklonili zástupy.

Znovu: Jak ukazuje Lk 23:18-23, dav křičel nejméně třikrát a požadoval, aby Pilát nechal Ježíše popravit. Zpráva u Marka naznačuje, že Pilát se davu třikrát ptal na Ježíše. (Mr 15:9, 12, 14).

dal zbičovat: Viz studijní poznámku k Mt 27:26.

místodržitelského paláce: Viz studijní poznámku k Mt 27:27.

Oblékli ho do purpuru: Udělali to, aby se Ježíšovi posmívali a dělali si legraci z jeho královské důstojnosti. Matoušova zpráva (27:28) říká, že vojáci Ježíše zahalili „šarlatovým pláštěm“, oděvem, který nosili králové, úředníci nebo vojenští velitelé. Marek a Jan (19:2) uvádějí, že to byl purpurový oděv, ale ve starověku se slovem „purpur“ označovala obecně jakákoli barva, která vznikla smícháním červené a modré. Kromě toho mohly vnímání přesného odstínu ovlivnit i úhel pohledu, odraz světla a pozadí. To, že se popis barvy liší, ukazuje, že pisatelé evangelií si své zprávy jednoduše navzájem neopsali.

korunu: Spolu s „purpurem“ (zmíněným dříve v tomto verši) dali Ježíšovi i další falešné „královské“ atributy — místo koruny trní a podle Mt 27:29 také „rákos“ jako žezlo.

Buď zdráv: Viz studijní poznámku k Mt 27:29.

plivali na něj: Toto opovržlivé zacházení s Ježíšem splnilo Ježíšova vlastní slova z Mr 10:34 i proroctví o Mesiášovi z Iz 50:6. (Viz studijní poznámku k Mr 10:34).

klaněli se mu: Nebo „projevovali mu úctu; vzdávali mu poctu“. Tady je řecké sloveso pro·sky·neʹo použité o vojácích, kteří se Ježíšovi posměšně klaněli a říkali mu „král Židů“. (Mr 15:18; viz studijní poznámku k Mt 2:2).

přibili na kůl: Nebo „připevnili na kůl (sloup)“. — Viz studijní poznámku k Mt 20:19 a Slovníček „Kůl“; „Mučednický kůl“.

přinutili: Odkazuje to na nucenou službu, kterou mohly římské úřady od občana vyžadovat. Mohly například přinutit muže nebo zvířata, aby jim posloužili, nebo zabavit cokoli, co bylo považováno za nutné k urychlení úředních záležitostí. (Viz studijní poznámku k Mt 5:41).

Kyrény: Viz studijní poznámku k Mt 27:32.

otec Alexandra a Rufa: Tuto podrobnost o Šimonovi z Kyrény uvádí pouze Marek.

mučednický kůl: Viz studijní poznámku k Mt 27:32.

Golgota: Viz studijní poznámku k Mt 27:33.

místo lebky: Řecký výraz Kra·niʹou Toʹpos odpovídá hebrejskému slovu Golgota. (Viz studijní poznámky k Jan 19:17.) V některých anglických překladech Bible se v Lk 23:33 používá výraz Kalvárie. Pochází z latinského slova pro „lebku“, calvaria, které se používá ve Vulgátě.

víno s omamnou myrhou: Paralelní zpráva v Mt 27:34 říká, že víno bylo „smíchané se žlučí“. Tento nápoj pravděpodobně obsahoval jak myrhu, tak hořkou žluč. Zřejmě se podával proto, aby otupil bolest. – Viz studijní poznámku k slovům „ale odmítl to“ v tomto verši a studijní poznámku k Mt 27:34.

ale odmítl to: Ježíš zjevně chtěl během této zkoušky své víry zůstat plně při smyslech.

rozdělili si jeho svrchní oděv: Viz studijní poznámku k Mt 27:35.

tak, že házeli los: Viz Slovníček, „Losy“.

třetí hodina: To znamená asi 9:00 ráno. Někteří poukazují na zdánlivý rozpor mezi touto zprávou a Jan 19:14-16, kde se říká, že „bylo asi šest hodin“, když Pilát vydal Ježíše, aby byl popraven. I když Písmo ten rozdíl úplně nevysvětluje, je dobré vzít v úvahu několik skutečností: Zprávy v evangeliích se obecně v časovém sledu událostí Ježíšova posledního dne na zemi shodují. Všechny čtyři ukazují, že kněží a starší se sešli po svítání a potom nechali Ježíše odvést k římskému místodržiteli Pontiu Pilátovi. (Mt 27:1, 2; Mr 15:1; Lk 22:66–23:1; Jan 18:28) Matouš, Marek i Lukáš také uvádějí, že když už byl Ježíš na kůlu, nastala nad zemí tma „od šesté hodiny . . . až do deváté hodiny“. (Mt 27:45, 46; Mr 15:33, 34; Lk 23:44)

Na čas Ježíšovy popravy může mít vliv i tohle: Někteří považovali bičování za součást popravčího procesu. Někdy bylo bičování tak kruté, že oběť zemřela. V Ježíšově případě bylo natolik těžké, že bylo potřeba, aby mu potom, co zpočátku nesl mučednický kůl sám, pomohl jiný muž. (Lk 23:26; Jan 19:17) Pokud se bičování bralo jako začátek popravy, musel uplynout nějaký čas, než „ho přibili na kůl“. Tomu odpovídá, že Mt 27:26 a Mr 15:15 zmiňují bičování a popravu na kůlu společně. Proto mohli různí lidé uvádět různé časy popravy podle toho, z jakého pohledu brali okamžik, kdy proces začal. To může vysvětlovat, proč byl Pilát překvapený, když se dozvěděl, že Ježíš zemřel tak brzy poté, co „ho přibili na kůl“. (Mr 15:44)

Bibličtí pisatelé navíc často odrážejí tehdejší zvyk rozdělovat den na čtyři úseky po třech hodinách, podobně jako se dělila noc. Takové dělení vysvětluje, proč se často mluví o třetí, šesté a deváté hodině, přičemž se počítalo od východu slunce asi v 6:00 ráno. (Mt 20:1-5; Jan 4:6; Sk 2:15; 3:1; 10:3, 9, 30) Lidé navíc obecně neměli přesné hodinky, a proto se čas často upřesňoval výrazem „asi“, jak to vidíme v Jan 19:14. (Mt 27:46; Lk 23:44; Jan 4:6; Sk 10:3, 9)

Shrnutí: Marek mohl do časového údaje zahrnout jak bičování, tak i to, kdy „ho přibili na kůl“, zatímco Jan se mohl vztahovat jen k samotnému přibití na kůl. Oba pisatelé také mohli čas zaokrouhlit na nejbližší tříhodinový úsek a Jan navíc použil výraz „asi“, když čas uváděl. Tyto okolnosti mohou vysvětlovat rozdíl v uvedených časech. A nakonec: To, že Jan, který psal o desítky let později, uvedl čas, který se zdánlivě liší od Markova, ukazuje, že Jan Markovu zprávu jednoduše neopsal.

lupiče: Viz studijní poznámku k Mt 27:38.

Několik pozdějších rukopisů tady doplňuje slova: „A naplnilo se Písmo, které říká: ‚A byl počítán mezi nezákonné,‘“ což je citace části Iz 53:12. Tato slova se ale nevyskytují v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech, a je tedy zřejmé, že nejsou součástí původního Markova textu. Podobné vyjádření je součástí inspirovaného textu v Lk 22:37. Někteří se domnívají, že nějaký opisovač vložil do Markova vyprávění tento výraz z Lukášovy zprávy. (Viz Dodatek A3).

potřásali hlavou: Viz studijní poznámku k Mt 27:39.

kůl: Viz studijní poznámku k Mt 27:32.

kůl: Viz studijní poznámku k Mt 27:32.

šestá hodina: To znamená asi 12:00 v poledne. (Viz studijní poznámku k Mt 20:3).

tma: Lukášova paralelní zpráva dodává postřeh, že „slunce přestalo svítit“. (Lk 23:44, 45) Tahle tma byla zázračná, způsobil ji Bůh. Nemohlo jít o zatmění slunce. K zatmění dochází v době novu, ale tehdy bylo období Pesachu, kdy je měsíc v úplňku. A navíc tahle tma trvala tři hodiny, což je mnohem déle než nejdelší možné úplné zatmění, které trvá méně než osm minut.

devátá hodina: To znamená asi 15:00. (Viz studijní poznámku k Mt 20:3).

Eli, Eli, lama sabachthani?: Viz studijní poznámka k Mt 27:46.

Můj Bože, můj Bože: Viz studijní poznámka k Mt 27:46.

Elijáš: Z hebrejského jména, které znamená „Můj Bůh je Jehova“.

kyselého vína: Viz studijní poznámku k Mt 27:48.

rákos: Viz studijní poznámku k Mt 27:48.

vydechl naposled: Nebo „naposled vydechl“. (Viz studijní poznámku k Mt 27:50).

opona: Viz studijní poznámku k Mt 27:51.

svatyně: Viz studijní poznámku k Mt 27:51.

armádní důstojník: Nebo „setník“, tedy velitel asi 100 vojáků v římské armádě. Tento důstojník mohl být u Ježíšova soudu před Pilátem a mohl slyšet, jak Židé říkají, že Ježíš tvrdil, že je Boží Syn. (Mr 15:16; Jan 19:7) Marek tady používá řecké slovo ken·ty·riʹon, což je latinské přejaté slovo, které se objevuje také v Mr 15:44, 45. — Viz „Úvod k Markovi“ a studijní poznámky k Mr 6:27; Jan 19:20.

Marie Magdaléna: Viz studijní poznámku k Mt 27:56.

Jakub Menší: Jeden z Ježíšových apoštolů a syn Alfea. (Mt 10:2, 3; Mr 3:18; Lk 6:15; Sk 1:13) Označení „Menší“ může naznačovat, že tento Jakub byl buď mladší, nebo menšího vzrůstu než druhý apoštol Jakub, syn Zebedeův.

Joses: Z hebrejštiny; zkrácená podoba jména Josifjáš, které znamená „Kéž Jah přidá (rozmnoží); Jah přidal (rozmnožil)“. I když několik rukopisů tady uvádí „Josef“, většina starověkých rukopisů má „Joses“. — Srovnej paralelní zprávu v Mt 27:56.

Salome: Pravděpodobně z hebrejského slova, které znamená „pokoj“. Salome byla Ježíšovou učednicí. Srovnání Mt 27:56 s Mr 3:17 a 15:40 může naznačovat, že Salome byla matkou apoštolů Jakuba a Jana; Matouš zmiňuje „matku synů Zebedeových“ a Marek ji nazývá „Salome“. Dále srovnání s Jan 19:25 ukazuje, že Salome mohla být pokrevní sestrou Marie, Ježíšovy matky. Pokud to tak bylo, pak byli Jakub a Jan Ježíšovi bratranci. Kromě toho, jak naznačují Mt 27:55, 56, Mr 15:41 a Lk 8:3, Salome patřila k ženám, které Ježíše doprovázely a sloužily mu ze svého majetku.

den přípravy: Marek zjevně píše hlavně s ohledem na nežidovské čtenáře, a proto upřesňuje, že tento výraz označuje „den před sabatem“. Takové vysvětlení v ostatních evangeliích nenajdeme. (Mt 27:62; Lk 23:54; Jan 19:31) V tento den se Židé na sabat připravovali tak, že si nachystali jídlo navíc a dokončili práci, která nemohla počkat až po sabatu. V tomto případě připadl den přípravy na 14. nisanu. (Viz Slovníček).

Josef: Osobitý styl pisatelů evangelií je vidět i v tom, jaké různé podrobnosti o Josefovi uvádějí. Výběrčí daní Matouš si všímá, že to byl „bohatý člověk“. Marek, který psal hlavně pro Římany, říká, že Josef byl „vážený člen Rady“ a že „očekával Boží království“. Lukáš, soucitný lékař, uvádí, že to byl „dobrý a spravedlivý člověk“, který nehlasoval pro rozhodnutí Rady proti Ježíšovi. A jen Jan píše, že byl „tajný [učedník], protože se bál Židů“. (Mt 27:57-60; Mr 15:43-46; Lk 23:50-53; Jan 19:38-42).

Arimatie: Viz studijní poznámku k Mt 27:57.

člen Rady: Nebo „radní“, tedy člen Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu v Jeruzalémě.—Viz studijní poznámku k Mt 26:59 a Slovníček, „Sanhedrin“.

hrobky: Viz studijní poznámku k Mt 27:60.

kámen: Zřejmě šlo o kulatý kámen, protože tento verš říká, že ho Josef „přivalil“ ke vchodu do hrobky, a v Mr 16:4 se píše, že „byl odvalen“, když byl Ježíš vzkříšen. Mohl vážit tunu nebo i víc. Matoušova zpráva ho označuje jako „velký kámen“. (Mt 27:60).