Jan 19

dal Ježíše zbičovat: Trest bičování obvykle předcházel popravě na kůlu. Potom, co Pilát ustoupil naléhavému křiku Židů, kteří požadovali Ježíšovu popravu a propuštění Barabáše, „nato dal Pilát Ježíše“ „zbičovat“. (Mt 20:19; 27:26) Nejobávanějším nástrojem k bičování byl takzvaný flagellum. Skládal se z rukojeti, ke které bylo připevněno několik provazců nebo kožených řemínků. Tyto řemínky byly pravděpodobně zatížené ostrými kousky kosti nebo kovu, aby údery byly bolestivější.

korunu: Viz studijní poznámka k Mr 15:17.

oblékli mu purpurový oděv: Viz studijní poznámka k Mr 15:17.

Buď zdráv: Viz studijní poznámku k Mt 27:29.

Podívejte se, člověk!: I když byl Ježíš zbitý a zraněný, projevoval tichou důstojnost a klid, což uznal i Pilát; jeho slova jako by v sobě mísila respekt se soucitem. Znění Pilátových slov ve Vulgátě, ecce homo, se stalo námětem pro mnoho umělců. Ti, kdo znali Hebrejská písma a slyšeli Pilátova slova, si možná vybavili prorocký popis Mesiáše v Za 6:12: „Tady je [nebo „Podívejte se!“] muž, jehož jméno je Výhonek.“

Máme zákon: Když jejich obvinění z politického provinění nepřinesla žádný výsledek, Židé odhalili svůj skutečný motiv tím, že proti Ježíšovi vznesli náboženské obvinění z rouhání. Je to stejné obvinění, jaké použili už o několik hodin dřív u Sanhedrinu, ale pro Piláta je to nové obvinění, které musí vzít v úvahu.

shora: Nebo „z nebe“. Řecké slovo aʹno·then je tady přeložené jako „shora“ a stejně tak v Jk 1:17; 3:15, 17. Stejný výraz je použitý v Jan 3:3, 7, kde se dá přeložit jak „znovu (nanovo)“, tak „shora“. (Viz studijní poznámku k Jan 3:3).

ten, kdo ti mě vydal: Nejspíš tím Ježíš nemyslel jen Jidáše Iškariotského nebo nějakého konkrétního jednotlivce, ale všechny, kdo měli podíl na hříchu, že ho zabili. Patřil k nim Jidáš, „hlavní kněží a celý Sanhedrin“ a dokonce i „zástupy“, které byly přesvědčené, aby žádaly o propuštění Barabáše. (Mt 26:59-65; 27:1, 2, 20-22; Jan 18:30, 35).

císařův přítel: Tento čestný titul se v Římské říši často uděloval provinčním místodržitelům. V této souvislosti ho židovští vůdci zjevně použili v obecném smyslu a naznačovali tím, že se Pilát vystavuje obvinění, že schvaluje velezradu. Tehdejším císařem byl Tiberius, císař proslulý tím, že nechával popravovat každého, koho považoval za neloajálního — dokonce i vysoce postavené úředníky. Například Lucius Aelius Seianus byl velitelem pretoriánské gardy a oficiálně byl označován jako „císařův přítel“. Dalo by se říct, že byl po Tiberiovi druhý nejmocnější. Pilát byl oblíbencem a známým tohoto velmi vlivného Seiana. Dokud byl Seianus u moci, Piláta chránil a podporoval. V roce 31 n. l. se však Tiberius proti Seianovi obrátil, obvinil ho ze vzpoury a nařídil, aby byl on i mnoho jeho stoupenců popraveni. K tomu došlo krátce předtím, než se Ježíš objevil před Pilátem. Pilátův život tedy mohl být v ohrožení, pokud by si saduceové stěžovali císaři — zvlášť když by jejich obvinění znělo, že Pilát „není císařův přítel“. Pilát už Židy popudil, a tak nechtěl riskovat další třenice, natož obvinění z neloajality. Zdá se tedy, že když vynesl nad Ježíšem — o kterém věděl, že je nevinný — rozsudek smrti, nechal se ovlivnit strachem ze žárlivého císaře.

císař: Viz studijní poznámku k Mt 22:17.

soudcovský stolec: Viz studijní poznámku k Mt 27:19.

Kamenné dláždění: Toto místo se nazývalo „hebrejsky Gabbata“. Původ tohoto slova je nejistý a možná znamená „kopec“, „výšina“ nebo „otevřené prostranství“. Jeho řecký název, Li·thoʹstro·ton (Kamenné dláždění), může označovat buď obyčejnou kamennou dlažbu, nebo zdobnou; někteří badatelé se domnívají, že mohlo jít o okrasnou mozaikovou práci. Toto místo mohlo být otevřeným prostranstvím před palácem Heroda Velikého, i když někteří badatelé upřednostňují jiné lokality. Přesná poloha tohoto dláždění není jistá.

hebrejsky: Viz studijní poznámku k Jan 5:2.

den přípravy: Označení pro den před týdenním sabatem, během kterého se Židé na sabat připravovali. (Viz studijní poznámku k Mr 15:42.) Janovo evangelium obsahuje slova Pesachu. Časové období, o kterém se tady mluví, je dopoledne 14. nisanu, v den Ježíšova soudu a smrti. Pesachový den začal už předchozího večera a jak ukazují ostatní evangelijní zprávy, Ježíš a apoštolové tu noc jedli pesachové jídlo. (Mt 26:18-20; Mr 14:14-17; Lk 22:15) Kristus dokonale dodržel předpisy Zákona, včetně požadavku slavit Pesach 14. nisanu. (2Mo 12:6; 3Mo 23:5) Tento den v roce 33 n. l. se dá chápat jako příprava Pesachu v tom smyslu, že šlo o přípravu na sedmidenní Svátek nekvašených chlebů, který měl začít následující den. Protože tyto dny byly v kalendáři těsně za sebou, celý svátek se někdy označoval výrazem „Pesach“. (Lk 22:1) Den po 14. nisanu byl vždy sabat, bez ohledu na to, na který den v týdnu připadl. (3Mo 23:5-7) V roce 33 n. l. připadl 15. nisan na běžný sabat, takže ten den byl „velký“, neboli dvojitý, sabat. (Viz studijní poznámku k Jan 19:31).

kolem poledne: To znamená kolem 12:00.—Vysvětlení zdánlivého rozporu mezi touto zprávou a zprávou Marka, který uvedl, že Ježíš byl přibit na kůl „v devět hodin ráno“, najdete ve studijní poznámce k Mr 15:25.

Sám si nesl mučednický kůl: Podle Janova záznamu si Ježíš nesl svůj mučednický kůl sám. Ale ostatní evangelijní záznamy (Mt 27:32; Mr 15:21; Lk 23:26) říkají, že k tomu, aby nesl kůl na místo popravy, byl donucen Šimon z Kyrény. Janův záznam je někdy stručnější a často neopakuje to, co už bylo zmíněno v ostatních evangeliích. Jan proto nedodal podrobnost, že Šimon byl přinucen nést kůl.

mučednický kůl: Viz studijní poznámku k Mt 27:32.

místo nazývané Lebka: Řecký výraz Kra·niʹou Toʹpon odpovídá hebrejskému názvu Golgota. (Viz studijní poznámku k Golgota v tomto verši. K rozboru výrazu hebrejsky, jak je používán v Křesťanských řeckých písmech, viz studijní poznámku k Jan 5:2.) V některých anglických překladech Bible se v Lk 23:33 používá výraz „Kalvárie“. Pochází z latinského slova calvaria (lebka), které je použito ve Vulgátě.

Golgota: Z hebrejského slova, které znamená „lebka“. (Srovnej Sd 9:53; 2Kr 9:35; 1Pa 10:10, kde je hebrejské slovo gul·goʹleth přeloženo jako „lebka“.) V Ježíšově době to místo bylo za hradbami Jeruzaléma. I když přesná poloha není jistá, někteří se domnívají, že rozumnou možností je okolí tradičního místa, kde dnes stojí Chrám Božího hrobu. (Viz Dodatek B12.) Biblický záznam neříká, že Golgota byla na kopci, i když zmiňuje, že někteří popravu pozorovali z dálky. (Mr 15:40; Lk 23:49).

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“. – Viz Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

Hebrejsky: Viz studijní poznámku k Jan 5:2.

Latinsky: V inspirovaném textu Bible je to jediná konkrétní zmínka o latině. Latina byla v Ježíšově době jazykem římských úřadů v Izraeli. Objevovala se na oficiálních nápisech, ale nebyla běžným jazykem lidí. Toto vícejazyčné prostředí zřejmě vysvětluje, proč byl „nápis“, který Pilát umístil nad hlavu Ježíše Krista při jeho popravě, jak je uvedeno v Jan 19:19, napsán v úřední latině a také „hebrejsky“ a „řecky“ (koiné). V Křesťanských řeckých písmech se navíc vyskytuje několik slov a výrazů, které jsou odvozené z latiny.—Viz Slovníček, „latina“; „Úvod k Markovi“.

vzali jeho svrchní oděv a rozdělili ho: Viz studijní poznámku k Mt 27:35.

sestra jeho matky: Viz studijní poznámku k Mr 15:40.

Klopas: V Bibli je toto jméno zmíněno jen tady. Mnozí badatelé se domnívají, že Klopas byl stejná osoba jako Alfeus, o kterém se mluví v Mt 10:3, Mr 3:18, Lk 6:15 a Sk 1:13. Jak ukazují i jiné příklady v Bibli, nebylo neobvyklé, že měl člověk dvě jména, která se používala zaměnitelně. – Srovnej Mt 9:9, Mt 10:2, 3 a Mr 2:14.

učedníka, kterého miloval: Tedy toho, kterého Ježíš miloval zvlášť. Je to druhý z pěti výskytů, kde se mluví o určitém učedníkovi, „kterého [nebo „Ježíš“] miloval“ nebo „ke kterému měl Ježíš náklonnost“. (Jan 13:23; 20:2; 21:7, 20) Obecně se má za to, že tímto učedníkem je apoštol Jan. (Viz studijní poznámku k Jan 13:23).

Podívej se, tvá matka.: Ježíšova láska a starostlivost ho vedly k tomu, že svěřil péči o svou matku Marii (zřejmě už tehdy byla vdova) milovanému apoštolovi Janovi. (Viz studijní poznámku k Jan 13:23.) Ježíš se nepochybně nestaral jen o Mariiny tělesné a hmotné potřeby, ale především o její duchovní dobro. Apoštol Jan prokázal svou víru, zatímco není jasné, jestli Ježíšovi pokrevní bratři už v té době byli věřící. (Mt 12:46-50; Jan 7:5).

kyselého vína: Viz studijní poznámku k Mt 27:48.

stonku yzopu: V Křesťanských řeckých písmech se řecké slovo hysʹso·pos, které se tradičně překládá jako „yzop“, vyskytuje jen dvakrát – tady a v Heb 9:19. Odborníci mají různé názory na to, jaká rostlina je v Jan 19:29 míněna. Někteří se domnívají, že jde o stejnou rostlinu, která se v Hebrejských písmech běžně označuje jako „yzop“ a kterou mnozí ztotožňují s majoránkou, neboli Origanum maru či Origanum syriacum. (3Mo 14:2-7; 4Mo 19:6, 18; Ža 51:7) Tento yzop Izraelité v Egyptě použili, když měli potřísnit krví z oběti k Pesachu oba dveřní sloupky a horní část zárubně svých domů. (2Mo 12:21, 22) Proto někteří navrhují, že tato rostlina mohla být k dispozici i v době, kdy byl Ježíš popraven, protože se používala při oslavě Pesachu. Jiní si ale myslí, že stonek majoránky není dost pevný, aby unesl houbu nasáklou vínem, ani dost dlouhý, aby se s ním dalo dosáhnout Ježíšovi k ústům. Podle dalšího názoru mohl „yzop“, o kterém se tady mluví, znamenat svazek majoránky připevněný k rákosu, který pak přiložili Ježíšovi k ústům. To by odpovídalo paralelním zprávám v Mt 27:48 a Mr 15:36, kde se píše, že houbu nasáklou „kyselým vínem“ dali na „rákos“.

vydechl naposled: Nebo „zemřel; přestal dýchat“. Výraz „duch“ (řecky pneuʹma) se tady dá chápat jako „dech“ nebo „životní síla“. To podporuje použití řeckého slovesa ek·pneʹo (doslova „vydechnout“) v paralelních zprávách v Mr 15:37 a Lk 23:46 (kde je přeloženo jako „zemřel“ nebo – jak uvádí alternativní překlad zmíněný ve studijních poznámkách k těmto veršům – „vydechl naposled“). Někteří se domnívají, že použití řeckého výrazu přeloženého jako „vydechl“ znamená, že Ježíš dobrovolně přestal bojovat o život, protože všechno už bylo dovršeno. Ochotně „vylil svůj život až k smrti“. (Iz 53:12; Jan 10:11).

den přípravy: Den, který předcházel týdennímu sabatu. Během tohoto dne se Židé na sabat připravovali: chystali si jídlo do zásoby a dokončovali práci, která nemohla počkat až po sabatu. V situaci popsané v tomto verši připadl den přípravy na 14. nisanu. (Mr 15:42; viz Slovníček, „Příprava“.) Podle Mojžíšova Zákona neměla mrtvá těla „zůstat přes noc na kůlu“, ale měla být pohřbena „toho dne“. (5Mo 21:22, 23; srovnej Joz 8:29; 10:26, 27.)

ten sabatní den byl totiž významný: 15. nisan, den po Pesachu, byl vždy sabat, bez ohledu na to, na který den v týdnu připadl. (3Mo 23:5-7) Když se tento zvláštní sabat kryl s běžným sabatem (sedmým dnem židovského týdne, který trvá od západu slunce v pátek do západu slunce v sobotu), byl to „významný“ sabat. Takový sabat následoval po dni Ježíšovy smrti, která byla v pátek. V letech 31 až 33 n. l. připadl 14. nisan na pátek jen v roce 33 n. l. To vede k závěru, že Ježíš zemřel 14. nisanu roku 33 n. l.

aby dal odsouzeným zlámat nohy: Latinsky se tomuto postupu říkalo crurifragium. Byla to krutá forma trestu a v tomto případě se nejspíš použila proto, aby se urychlila smrt těch, kdo byli popraveni na kůlech. Člověk visící na kůlu měl potíže s dýcháním. Když mu zlomili nohy, nemohl se už zvednout a ulevit tak tlaku na plíce, a proto se udusil.

Ani jedna kost mu nebude zlomena: Je to citát z Ža 34:20. Když byla ustanovena oslava Pesachu, Jehova přikázal ohledně beránka (nebo kůzlete) zabitého té noci: „Nesmíte mu zlomit ani jednu kost.“ (2Mo 12:46; 4Mo 9:12) Pavel nazval Ježíše „naším pesachovým beránkem“ a v souladu s tímto předobrazem i s proroctvím v Ža 34:20 nebyla Ježíšovi zlomena ani jedna kost. (1Ko 5:7; viz studijní poznámku k Jan 1:29.) Stalo se to tak, jak bylo předpovězeno, i když římským vojákům bylo zřejmě běžné lámat nohy těm, kdo byli popraveni na kůlu, pravděpodobně aby urychlili smrt. (Viz studijní poznámku k Jan 19:31.) Vojáci skutečně zlomili nohy dvěma zločincům vedle Ježíše, ale když zjistili, že Ježíš už zemřel, nohy mu nezlomili. Místo toho ho jeden z nich „bodl kopím do boku“. (Jan 19:33, 34).

Josef: Viz studijní poznámka k Mr 15:43.

Arimatie: Viz studijní poznámka k Mt 27:57.

Židy: Zřejmě se tím myslí židovské úřady neboli náboženští vůdci. („…ze strachu před Židy…“) (Viz studijní poznámka k Jan 7:1).

Nikodém: Jen Jan zmiňuje, že se Nikodém připojil k Josefovi z Arimatie, když připravovali Ježíšovo tělo k pohřbu. (Viz studijní poznámku k Jan 3:1.)

směs: Některé rukopisy uvádějí „svitek“, ale čtení „směs“ v hlavním textu má silnou oporu v raných autoritativních rukopisech.

myrhy: Viz Slovníček.

aloe: Označení pro druh stromu, který obsahuje vonnou neboli aromatickou látku používanou v biblické době jako parfém. (Ža 45:8; Př 7:17; Pís 4:14) Aloe, které Nikodém přinesl, byly nejspíš stejné jako produkt z vonného dřeva (aloeswood), o kterém se mluví v Hebrejských písmech. Při přípravě mrtvého těla k pohřbu se aloe používala v práškové formě spolu s myrhou, možná aby přehlušila zápach rozkladu. Většina komentátorů se domnívá, že „aloe“ z Bible je strom Aquilaria agallocha, někdy nazývaný orličníkový strom (eaglewood), který se dnes vyskytuje hlavně v Indii a okolních oblastech. Strom může dorůst do výšky 30 m. Vnitřní jádro kmene a větví je napuštěné pryskyřicí a vonným olejem, z nichž se získává vysoce ceněný parfém. Zdá se, že nejvýraznější vůně se uvolňuje, když dřevo podléhá rozkladu, a proto se někdy zakopávalo do země, aby se rozklad urychlil. Pak se rozemlelo na jemný prášek a prodávalo se jako „aloe“. Někteří badatelé se domnívají, že výraz „aloe“ v tomto textu označuje rostlinu z čeledi liliovitých, která dnes nese botanický název Aloe vera. Ta se ale nepoužívá pro vůni, nýbrž pro zdravotní účely.

liber: Řecký výraz liʹtra (v jednotném čísle) se obvykle ztotožňuje s římskou librou (latinsky libra), která vážila 327 g. Směs, o které se v tomto verši píše („směs myrhy a aloe o váze asi 100 liber“), tedy vážila asi 33 kg. (Viz Dodatek B14.)

hrobka: Viz studijní poznámku k Mt 27:60.