Marek 14

Za dva dny: Události popsané v Mr 14:1, 2 se odehrály 12. nisanu. Verš uvádí, že Pesach (14. nisanu; viz studijní poznámka k Mt 26:2) a Svátek nekvašených chlebů (15.–21. nisanu; viz Slovníček) měl být za dva dny. (Viz Dodatek A7, B12, B15 a studijní poznámky k Mr 14:3, 10).

když byl v Betanii: Události popsané v Mr 14:3-9 se zjevně odehrály po západu slunce, když začal 9. nisanu. Na to ukazuje paralelní zpráva u Jana, kde se píše, že Ježíš přišel do Betanie „šest dní před Pesachem“. (Jan 12:1) Musel tedy dorazit přibližně na začátku (po západu slunce) sabatu 8. nisanu, což byl den před jídlem u Šimona. (Jan 12:2-11; viz Dodatek A7 a B12).

Šimona, toho malomocného: Tento Šimon je zmíněný jen tady a v paralelní zprávě v Mt 26:6. Možná to byl bývalý malomocný, kterého Ježíš uzdravil. —Viz studijní poznámku k Mt 8:2 a Slovníček, „Malomocenství; malomocný“.

žena: Viz studijní poznámku k Mt 26:7.

alabastrovou nádobkou: Viz Slovníček, „Alabastr“.

vonného oleje: Jan uvádí, že vážil libru. Marek i Jan upřesňují, že měl cenu „víc než 300 denárů“. (Mr 14:5; Jan 12:3-5) To byla asi roční mzda běžného dělníka. Obecně se má za to, že takový vonný olej se získával z aromatické rostliny (Nardostachys jatamansi), která roste v Himálaji. Nard se často ředil, dokonce se i padělal, ale Marek i Jan říkají, že šlo o pravý nard. —Viz Slovníček, „Nard“.

olej vylila Ježíšovi na hlavu: Podle Matouše a Marka žena vylila olej Ježíšovi na hlavu. (Mt 26:7) Jan, který psal o několik let později, doplňuje, že ho vylila i na jeho nohy. (Jan 12:3) Ježíš vysvětluje, že tento projev lásky ho v obrazném smyslu připravil na pohřeb. (Viz studijní poznámku k Mr 14:8).

300 denárů: Matoušova zpráva jen říká „za velké peníze“ (Mt 26:9), ale zprávy Marka a Jana jsou konkrétnější. (Viz studijní poznámku k Mr 14:3; Slovníček „Denár“ a Dodatek B14).

předem pomazala mé tělo vonným olejem: Ta žena (viz studijní poznámka k Mt 26:7) udělala tento štědrý skutek z lásky a vděčnosti k Ježíšovi. Vysvětlil, že tím nevědomky připravovala jeho tělo na pohřeb, protože takové vonné oleje a masti se často používaly na mrtvá těla. (2Pa 16:14).

Ujišťuji vás: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.

se bude kázat dobrá zpráva kdekoli na světě: Podobně jako ve svém proroctví v Mr 13:10 Ježíš i tady předpovídá, že „dobrá zpráva“ se bude kázat „kdekoli na světě“ a že součástí toho bude i vyprávění o oddaném skutku této ženy. Bůh inspiroval tři pisatele evangelií, aby se zmínili o tom, co udělala. (Mt 26:12, 13; Jan 12:7; viz studijní poznámku k Mr 13:10).

A: To, co je popsáno ve verších 10 a 11, se stalo 12. nisanu, ve stejný den, kdy se odehrály události popsané v Mr 14:1, 2. (Viz Dodatek A7, B12 a studijní poznámky k Mr 14:1 3).

Iškariotský: Viz studijní poznámku k Mt 10:4.

stříbrné peníze: Dosl. „stříbro“, tedy stříbro používané jako peníze. Podle Mt 26:15 ta částka byla „30 stříbrných mincí“. Matouš je jediný pisatel evangelia, který uvádí, za jakou částku byl Ježíš zrazen. Možná to bylo 30 stříbrných šekelů ražených v Týru. To, že použili právě tuto sumu, zřejmě ukazuje, jak pohrdavě se k Ježíšovi vrchní kněží stavěli, protože podle Zákona to byla cena za otroka. (2Mo 21:32) Podobně když prorok Zecharjáš požádal nevěrné Izraelity o mzdu za svou prorockou službu mezi Božím lidem, odvážili mu „30 stříbrných mincí“, což naznačuje, že ho považovali za někoho, kdo nemá větší cenu než otrok. (Ze 11:12, 13).

první den Svátku nekvašených chlebů: Svátek nekvašených chlebů začínal 15. nisanu, den po Pesachu (14. nisanu), a trval sedm dní. (Viz Dodatek B15.) V Ježíšově době se ale Pesach s tímto svátkem natolik úzce spojoval, že se někdy všech osm dní včetně 14. nisanu označovalo jako „Svátek nekvašených chlebů“. (Lk 22:1) Den, o kterém se tady mluví, je 14. nisan, protože je popsán jako den, „kdy se podle zvyku obětovala pesachová oběť“. (2Mo 12:6, 15, 17, 18; 3Mo 23:5; 5Mo 16:1-8) To, co je popsáno ve verších 12–16, se pravděpodobně odehrálo odpoledne 13. nisanu jako příprava na Pesach, který se slavil „po setmění“ na začátku 14. nisanu. (Mr 14:17, 18; viz Dodatek B12 a studijní poznámku k Mt 26:17).

Když nastal večer: Tedy večer, kterým začal 14. nisanu. (Viz Dodatek A7 a B12).

namáčí se mnou: Lidé obvykle jedli rukama, nebo použili kousek chleba trochu jako lžíci. Tento výraz může být také idiom ve významu „jíst spolu“ nebo „sdílet společné jídlo“. Jíst s někým znamenalo blízké přátelství. Obrátit se proti tak důvěrnému společníkovi bylo považováno za tu nejpodlejší formu zrady. (Ža 41:9; Jan 13:18).

mísa: Řecké slovo označuje poměrně hlubokou mísu, ze které se jedlo. Několik starověkých rukopisů má znění, které lze přeložit jako „společná mísa“, ale současné znění má silnou oporu v rukopisných dokladech.

vzal chléb . . . rozlámal ho: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

pomodlil se: Tento výraz se zjevně vztahuje na modlitbu, ve které Bůh dostává chválu a díky.

znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

krev smlouvy: Viz studijní poznámku k Mt 26:28.

pít ho nový: Viz studijní poznámku k Mt 26:29.

chvalozpěvy: Viz studijní poznámku k Mt 26:30.

dřív než kohout zakokrhá: Všechna čtyři evangelia se o tom zmiňují, ale jen Markova zpráva doplňuje podrobnost, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:72; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna naznačuje, že v Ježíšově době se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. K tomuto kokrhání pravděpodobně došlo velmi brzy ráno. (Viz studijní poznámku k Mr 13:35).

Getsemane: Viz studijní poznámku k Mt 26:36.

Je mi: Viz studijní poznámku k Mt 26:38.

bděte: Dosl. „zůstaňte vzhůru“. Ježíš zdůrazňoval, že jeho učedníci musí duchovně bdít, protože nevědí, „který den a hodinu“ přijde. (Viz studijní poznámky k Mt 24:42; 25:13; Mr 13:35.) Tuto výzvu tady opakuje a znovu ji zmiňuje v Mr 14:38, kde duchovní bdělost spojuje s vytrvalostí v modlitbě. Podobné výzvy se objevují v celých Křesťanských řeckých písmech, což ukazuje, že duchovní ostražitost je pro pravé křesťany životně důležitá. (1Ko 16:13; Kol 4:2; 1Te 5:6; 1Pe 5:8; Zj 16:15).

padl na zem: Nebo „vrhl se na zem“. Paralelní zpráva v Mt 26:39 říká, že Ježíš „padl tváří k zemi“. V Bibli se zmiňuje několik postojů při modlitbě, včetně stání a klečení. Možná ale nejpokornější postoj byl, když člověk v naléhavé modlitbě ležel tváří k zemi s tělem nataženým.

Abba: Hebrejské nebo aramejské slovo (přepsané do řečtiny), které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát. (Ří 8:15; Ga 4:6) Doslova znamená „otec“ nebo „Otče“. Spojuje v sobě něco z důvěrnosti českého „tatínku“ s důstojností slova „otče“ — je neformální, a přitom uctivé. Patřilo mezi první slova, která se dítě učilo říkat. Ve starověkých hebrejských a aramejských textech ho ale používal i dospělý syn, když oslovoval svého otce. Bylo to tedy láskyplné oslovení, ne titul. To, že Ježíš použil tento výraz, ukazuje, jak blízký a důvěrný vztah má se svým Otcem.

Otče: Ve všech třech případech je po slově Abba v řečtině překlad ho pa·terʹ, který doslova znamená „otec“ nebo „Otče“.

Odeber mi tento pohár: V Bibli se „pohár“ často používá v přeneseném významu pro Boží vůli neboli „přidělený podíl“, který má člověk nést. (Viz studijní poznámku k Mt 20:22.) Ježíš nepochybně cítil velké znepokojení kvůli potupě, kterou by Boha mohla přivodit jeho smrt jako někoho obviněného z rouhání a pobuřování, a proto se modlil, aby mu byl tento „pohár“ odebrán.

duch: Viz studijní poznámka k Mt 26:41.

tělo: Viz studijní poznámka k Mt 26:41.

neudrželi oči otevřené: Řecké idiomatické vyjádření, které znamená „být nesmírně ospalý“. Dá se to také přeložit: „nedokázali udržet oči otevřené“.

Podívejte!: Viz studijní poznámku k Mr 1:2.

něžně ho políbil: Řecké sloveso přeložené jako „něžně ho políbil“ je zesílená forma slovesa „políbit“, které je použito v Mr 14:44. Tím, že Ježíše pozdravil tak vřele a přátelsky, Judas ukázal, jak hluboká byla jeho zrádnost a pokrytectví.

jeden z těch, kdo tam stáli: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo vytasil meč, a že otrok velekněze se jmenoval Malchus. Lukášovo (22:50) a Janovo vyprávění (18:10) také doplňují podrobnost, že mu bylo useknuto „pravé ucho“.

zasáhl veleknězova otroka: Viz studijní poznámku k Jan 18:10.

jeden mladý muž: Marek jako jediný zaznamenal událost popsanou ve verších 51 a 52. Ten mladý muž mohl být samotný pisatel. Pokud ano, Marek mohl mít s Ježíšem osobní kontakt. (Viz studijní poznámku k Mr Titulek).

nahý: Viz studijní poznámku k Mt 25:36.

veleknězi: Když Izrael fungoval jako nezávislý národ, velekněz zastával svůj úřad doživotně. (4Mo 35:25) Během římské okupace Izraele ale měli vládci dosazení Římem pravomoc velekněze jmenovat i sesadit. Veleknězem, který předsedal Ježíšovu soudu, byl Kaifáš (Mt 26:3, 57). Byl to schopný diplomat a svůj úřad zastával déle než kdokoli z jeho bezprostředních předchůdců. Jmenován byl asi v roce 18 n. l. a ve funkci zůstal přibližně do roku 36 n. l. – Viz Slovníček „Velekněz“ a Dodatek B12, kde se uvádí možná poloha Kaifášova domu.

Sanhedrin: Viz studijní poznámku k Mt 26:59.

jejich svědectví neshodovala: Marek je jediný pisatel evangelia, který uvádí, že falešní svědkové u Ježíšova soudu se neshodovali ve svém svědectví („Ale ani v tom se jejich svědectví neshodovala.“).

Kristus: Viz studijní poznámku k Mt 11:2.

po pravici Mocného: Viz studijní poznámku k Mt 26:64.

roztrhl oděv: Tady jde o gesto vyjadřující rozhořčení. Kaifáš si pravděpodobně roztrhl část oděvu, která mu zakrývala hruď, aby dramaticky zdůraznil své pokrytecké pobouření nad Ježíšovými slovy.

Dokaž, že jsi prorok!: Tady „Dokaž, že jsi prorok!“ neznamená předpovídat budoucnost, ale spíš někoho určit na základě božského zjevení. Ze souvislosti je vidět, že Ježíšovi pronásledovatelé mu „zakryli mu obličej“ a paralelní zpráva v Mt 26:68 ukazuje, že jejich posměšná výzva zněla celá: „Dokaž nám, že jsi prorok, ty Kriste. Kdo tě udeřil?“ Vyzývali tedy Ježíše, který měl zavázané oči, aby určil, kdo ho bije. (Viz studijní poznámky k Mt 26:68; Lk 22:64).

bráně: Nebo „předsíni“. (Viz studijní poznámku k Mt 26:71).

zaklínat se: Viz studijní poznámku k Mt 26:74.

přísahat: Viz studijní poznámku k Mt 26:74.

zakokrhal kohout: Všechny čtyři evangelia se o této události zmiňují, ale jen Markova zpráva doplňuje podrobnost, že kohout zakokrhal podruhé. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna naznačuje, že v Ježíšově době se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. K tomuto kokrhání pravděpodobně došlo někdy před úsvitem. (Viz studijní poznámku k Mr 13:35).