Lukáš 9

Nic si na cestu neberte: Když Ježíš posílal své apoštoly na kazatelskou cestu, aby hlásali „Boží Království“ (Lk 9:2), dal jim pokyny, jak tuhle mimořádně důležitou práci vykonávat. Tyto pokyny jsou zaznamenané ve všech třech synoptických evangeliích. (Mt 10:8-10; Mr 6:8, 9; Lk 9:3) I když se v jednotlivých záznamech trochu liší formulace, všechny vyjadřují stejnou myšlenku: apoštolové se neměli nechat rozptylovat sháněním dalších zásob, protože Jehova se o ně postará. Ve všech třech zprávách se uvádí, že si neměli „opatřovat [nebo „nosit“ či „mít“] oděv navíc“, tedy „další oděv“ (pozn. pod čarou) k tomu, co už měli na sobě. Zdá se, že pro Hebrejce bylo běžné nosit cestovní hůl (1Mo 32:10) a v Mr 6:8 se říká: „Nic si na cestu neberte kromě hole.“ Proto lze pokyn tady v Lk 9:3 („Nic si na cestu neberte, … ani hůl“) chápat tak, že neměli shánět ani nosit další hůl navíc k té, kterou už měli. Ježíš tedy svým učedníkům říkal, aby cestovali nalehko a vyhýbali se tomu, že by si s sebou brali jako zavazadlo věci navíc, které by je zatěžovaly, protože Jehova se o ně na cestě postará.—Viz studijní poznámku k Lk 10:4, kde Ježíš dává podobné pokyny 70 učedníkům, které při jiné příležitosti poslal.

peníze: Doslova „stříbro“, tedy stříbro používané jako platidlo.

zůstaňte tam: Viz studijní poznámku k Mr 6:10.

setřeste prach z nohou: Zbožní Židé, kteří cestovali pohanským územím, si před návratem na židovské území setřásali ze sandálů to, co považovali za nečistý prach. Ježíš ale zjevně myslel při těchto pokynech pro své učedníky něco jiného. Toto gesto mělo znamenat, že se učedníci zříkají odpovědnosti za následky, které na ty lidi přijdou od Boha. Podobné vyjádření je v Mt 10:14 a Mr 6:11. Marek dodává výraz „na svědectví jim“, zatímco Lukáš píše „na svědectví proti nim“. Pavel a Barnabáš se tímto pokynem řídili v pisidské Antiochii. (Sk 13:51) Když Pavel udělal něco podobného v Korintu a vytřásl si šaty, dodal vysvětlující slova: „Vaše krev ať je na vaší hlavě. Já jsem čistý.“ (Sk 18:6).

Herodes: Viz studijní poznámku k Mt 14:1.

oblastní vládce: Viz studijní poznámku k Mt 14:1.

Dejte jim najíst vy: Je to jediný Ježíšův zázrak, který je zaznamenaný ve všech čtyřech evangeliích. (Mt 14:15-21; Mr 6:35-44; Lk 9:10-17; Jan 6:1-13).

Potom je lámal: Chléb se často pekl jako ploché bochníky, které byly tvrdé a tenké. Proto bylo zvykem bochníky před jídlem lámat. (Mt 14:19; 15:36; 26:26; Mr 6:41; 8:6).

košů: Viz studijní poznámku k Mt 14:20.

modlil o samotě: K tomu došlo poblíž Cesareje Filipovy. (Mt 16:13; Mr 8:27) Jen Lukáš uvádí, že se Ježíš modlil o samotě. (Viz studijní poznámku k Lk 3:21).

Jan Křtitel: Viz studijní poznámka k Mt 3:1.

Elijáš: Viz studijní poznámka k Mt 11:14.

Boží Kristus: Petr označuje Ježíše jako „Božího Krista“ (řecky ho khri·stosʹ tou The·ouʹ). „Kristus“ odpovídá titulu „Mesiáš“ (z hebrejského ma·shiʹach); oba tyto tituly znamenají „Pomazaný“. V tomto verši je v řečtině před slovem „Kristus“ určitý člen, zřejmě aby se zdůraznilo Ježíšovo ustanovení neboli jeho postavení jako Mesiáše. (Viz studijní poznámky k Mt 1:1 a 2:4).

staršími: Dosl. „staršími muži“. V Bibli se řecký výraz pre·sbyʹte·ros vztahuje především na ty, kdo mají v nějaké komunitě nebo národě postavení autority a odpovědnosti. I když se někdy používá ve významu fyzického věku (jako v Lk 15:25; Sk 2:17), neomezuje se jen na lidi pokročilého věku. Tady označuje vůdce židovského národa, kteří jsou často zmiňováni společně s předními kněžími a znalci Zákona. Sanhedrin se skládal z mužů z těchto tří skupin.—Lk 20:1; 22:52, 66; viz Slovníček „Starší; starší muž“.

předními kněžími: Viz studijní poznámku k Mt 2:4 a Slovníček „Přední kněz“.

znalci Zákona: Viz studijní poznámku k Mt 2:4 a Slovníček „Znalec Zákona“.

ať zapře sám sebe: Nebo „ať se vzdá všech práv na sebe“. To ukazuje, že člověk je ochotný úplně se zříct sám sebe nebo se vzdát „vlastnictví“ sebe sama ve prospěch Boha. Řecký výraz se dá přeložit také jako „musí sám sobě říct ne“, což se hodí, protože to může znamenat říct ne osobním touhám, ambicím nebo pohodlí. (2Ko 5:14, 15) Stejné řecké sloveso a jedno příbuzné slovo použil Lukáš, když popisoval, jak Petr zapřel, že Ježíše zná. (Lk 22:34, 57, 61; viz studijní poznámku k Mt 16:24).

mučednický kůl: Viz studijní poznámku k Mt 16:24.

život: Nebo „duše“. — Viz Slovníček, „Duše“.

celý svět: Základní význam řeckého výrazu koʹsmos, který se nejčastěji překládá jako „svět“, je „řád“ nebo „uspořádání“. V mimobiblické řecké literatuře může označovat svět lidstva a v tomto smyslu se často používá i v Křesťanských řeckých písmech. (Viz studijní poznámky k Jan 1:9, 10; 3:16.) Výraz koʹsmos ale není jen jiné slovo pro lidstvo. V Bibli si zachovává svůj původní význam „řád“ nebo „uspořádání“, protože svět lidstva má určitou strukturu – skládá se z různých kultur, kmenů, národů a hospodářských systémů. (1Ja 3:17; Zj 7:9; 14:6) Právě v tom smyslu je v tomto a v některých dalších kontextech použito slovo „svět“. V průběhu staletí se „rámec“ věcí, které lidský život obklopují a ovlivňují, zvětšoval a stával se složitějším, jak lidstvo rostlo v počtu obyvatel. (Viz studijní poznámku k Jan 16:21).

asi osm dnů po tom, co řekl tato slova: Zprávy u Matouše a Marka říkají „o šest dnů později“. (Mt 17:1; Mr 9:2) Lukáš uvádí počet dnů z jiného pohledu než Matouš a Marek. Zřejmě započítává i den, kdy Ježíš dal slib („Skutečně vám říkám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království.“; Lk 9:27), a také den, kdy došlo k proměnění. Matouš a Marek počítají jako dobu mezi tím šest celých dnů. Je pozoruhodné, že Lukáš uvádí toto období přibližně — „asi“ osm dnů.

aby se modlil: Jen Lukáš doplňuje v souvislosti s Ježíšovým proměněním tuto podrobnost o modlitbě. Následující verš také zmiňuje, že Ježíš „se modlil“. (Lk 9:29) Další případy, kdy jen Lukáš uvádí, že se Ježíš modlil, jsou Lk 3:21; 5:16; 6:12; 9:18; 11:1; 23:46.

jeho odchodu: Řecké slovo eʹxo·dos, které je tady použité, se vyskytuje také v 2Pe 1:15 (odchod) a v Heb 11:22 (exodus). Ježíšův „odchod“, neboli exodus, zjevně zahrnoval jak jeho smrt, tak i jeho následné vzkříšení k duchovnímu životu.

Pak se z oblaku ozval hlas: Druhý ze tří případů v evangeliích, kdy je uvedeno, že Jehova promluvil přímo k lidem. (Viz studijní poznámky k Lk 3:22 a Jan 12:28).

jediné: Řecké slovo mo·no·ge·nesʹ, které se tradičně překládá jako „jednorozený“, bylo definováno jako „jediný svého druhu; jeden jediný; jediný nebo jediný člen nějaké třídy či druhu; jedinečný“. Tento výraz se používá, když se popisuje vztah synů a dcer k jejich rodičům. V tomto kontextu je použit ve významu jediného dítěte, jak je to vidět ze slov: „je to moje jediné dítě!“ Stejné řecké slovo se používá i o „jediném“ synovi vdovy v Nain a o Jairovi a jeho „jediné“ dceři. (Lk 7:12; 8:41, 42) Řecká Septuaginta používá mo·no·ge·nesʹ, když mluví o Jiftáchově dceři, o které je napsáno: „Byla to jeho jediná dcera. Kromě ní neměl ani syna, ani dceru.“ (Sd 11:34) V apoštolových Janových spisech se mo·no·ge·nesʹ používá pětkrát ve vztahu k Ježíšovi. — K významu tohoto výrazu, když se používá o Ježíšovi, viz studijní poznámky k Jan 1:14; 3:16.

velkolepou Boží mocí: Nebo „velikostí (vznešeností) Boha“. Když Ježíš uzdravoval lidi, neupozorňoval na sebe jako na léčitele. Místo toho tyto zázraky připisoval Boží moci.

kdy měl být vzat do nebe: Řecký výraz a·naʹlem·psis se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje jen tady. Obvykle se chápe jako odkaz na Ježíšovo nanebevstoupení. Příbuzné sloveso je použito ve Sk 1:2, 11, 22, kde je přeloženo jako „byl vzat do nebe“.

měl namířeno do: Doslova „jeho tvář směřovala [neboli „byla obrácená“]“. (Srovnej Lk 9:51.) Podobná vyjádření se v Hebrejských písmech používají ve smyslu upírat pohled k nějakému cíli, záměru nebo touze (1Kr 2:15, pozn.; 2Kr 12:17, pozn.) a vyjadřují silný úmysl a odhodlání. – 2Pa 20:3, pozn.; Da 11:17, pozn.

nemá kam složit hlavu: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

Pane: Některé rukopisy tohle slovo neobsahují, ale je podpořeno řadou raných autoritativních rukopisů.

pohřbil svého otce: Tato formulace pravděpodobně neznamená, že muž právě přišel o otce a žádal jen o to, aby mohl zařídit pohřeb. Kdyby to tak bylo, je nepravděpodobné, že by tam byl a mluvil s Ježíšem. Ve starověkém Blízkém východě po úmrtí v rodině následoval pohřeb velmi rychle, obvykle ještě ten samý den. Otcův stav tedy mohl být takový, že byl nemocný nebo už starý, ale ještě nezemřel. A Ježíš by muži neřekl, aby opustil nemocného a potřebného rodiče, takže museli být i další členové rodiny, kteří se o takové nezbytné potřeby mohli postarat. (Viz Mr 7:9-13.) Muž vlastně říkal: „Budu tě následovat, ale ne dokud můj otec ještě žije. Počkej, až můj otec zemře a já ho pohřbím.“ Ježíš ale viděl, že muž promarňuje příležitost dát v životě na první místo zájmy Božího Království. (Viz Lk 9:60, 62.)

Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé: Jak ukazuje studijní poznámka k Lk 9:59, otec muže, se kterým Ježíš mluví, byl pravděpodobně nemocný nebo starý, ne mrtvý. Ježíš tedy zjevně říká: ‚Ať ti, kdo jsou duchovně mrtví, pohřbívají své mrtvé.‘ Jinými slovy, ten muž neměl s rozhodnutím následovat Ježíše otálet, protože o otce se zřejmě mohli postarat další příbuzní až do jeho smrti. Tím, že muž následoval Ježíše, vydal se na cestu k věčnému životu, a ne mezi ty, kdo byli před Bohem duchovně mrtví. Ježíš svou odpovědí ukazuje, že dávat v životě na první místo Boží království a široko daleko ho oznamovat je nezbytné k tomu, aby člověk zůstal duchovně živý.

kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpátky: Aby Ježíš zdůraznil, jak důležité je být učedníkem celým srdcem, odkazuje tady na práci při orání. Popisuje muže, který vyjadřuje přání stát se učedníkem, ale klade si podmínku, že se nejdřív smí rozloučit se svou domácností. (Lk 9:61) Kdyby se oráč nechal rozptylovat od práce, kterou má právě před sebou, dělal by křivé brázdy. A kdyby přestal orat, aby se ohlédl zpátky, práce na poli by se zpozdila. Podobně člověk, který je pozván ke křesťanskému učednictví, ale dovolí, aby ho něco rozptylovalo od plnění jeho povinností, by se stal nezpůsobilým pro Boží království.